The Division je hodně zvláštní kousek. Je to klasická Ubi hra, ale ne zas až tak úplně. Dokážu si představit, že to někdo po chvíli otráveně vzdá. Po pár hodinách totiž hráč objeví veškerou herní náplň, která se recykluje po zhruba dalších 45 hodin, než avatar vyšplhá na maximální 30. level. Online hry nikdy nebyly vůbec pro mě, looter shootery mě nikdy příliš nebavily a třeba takový Borderlands řadím mezi to nejnudnější, co jsem měl tu čest na poli kooperativních stříleček zkusit. A The Division je pro sólo hráče opravdu hra mělká jak cyp. Má všechny predispozice pro to, abych se u ní nudil k smrti. Tak proč mě nakonec tak chytla, že jsem ji celou sólo dohrál?
Fakt těžko říct. Možná k tomu dopomohla situace okolo nového koronaviru, který aktuálně kosí celý svět. Díky tomu jsem s chutí sbíral veškeré audio-logy a další collectibles a nasával atmosféru nedávno opuštěné metropole. Možná za to může překrásné prostředí, které je ze začátku opravdu radost prozkoumávat. Apokalyptický sváteční New York je jedna z věcí, co jsem chtěl zažít, jen jsem o tom nevěděl. Po zhruba dvaceti hodinách se ale prostředí okouká a do očí začnou bít klasické Ubi vzorce, jakými kluci své hry tvoří. A to nejen v hratelnosti, ale i v designu. Žádná z misí není ničím zajímavá. I ty hlavní jsou jedna a ta samá repetitivní nuda. A přesto, gunplay je tak zábavný a looting tak chytlavý, že mě to dlouhou dobu vůbec nevadilo. Ani dlouhé courání prázdnými ulicemi. Bavilo mě sledovat generované okolní dění - potyčky mezi civilisty, jejich nářky, dialogy, pokřikování zvědavců z oken či hrátky zdivočelých toulajících se psů. Po čase se všechny události začnou do zblbnutí opakovat, ale prvních pár hodin tvořily zábavu samu o sobě.
V pozdější fázi už to bylo převážně o číslíčkách a honbě za lepší výbavou, ale i v téhle formě mě The Division bavil, i když jsem si už ho už raději dávkoval o poznání méně. New York se po čase holt trochu okoukal. Zejména proto, že jsou všechny oblasti v podstatě stejné. Při postupu dále jsem neustále očekával něco nového, nějakou změnu, ale té jsem se nedočkal. Tvůrci se vyloženě bojí vyjet ze zajetých kolejí a veškerý zážitek je koncipován především pro kooperativní hraní. Po pár hodinách hráč objeví veškeré málo, co hra nabízí.
Z technického hlediska mě asi nejvíce mě mrzí tuhý konzolový vertikální pohyb, kdy postava umí lézt jen na určených místech. Obecně vertikalita "velkého jablka" je tu brutálně nevyužitá a spíše otravná. Stejně jako nenaplněný potenciál pro různé tours po pamětihodnostech. K dispozici je jen malá část Manhattanu a ještě je z toho půlka tzv. Dark Zone, tedy oblast určená pro PvP hraní, kterou jsem osobně zcela vynechal.
V The Division jsem strávil téměř 50 hodin, z čehož drtivou většinu hry jsem poctivě čistil veškeré mise i collectibles. Ke hraní je to bohužel potřeba, protože i s completionist OCDčkem jsem se v pozdější fázi hry hodně zapotil, jelikož mi nasbíraný loot nestačil ani na o pár lvl nižší nepřátele. Poslední tři oblasti jsou doslova zasypané "zlatými" nepřáteli, kteří ve většině hry tvoří bosse a jsou klasickými houbami na náboje. V těchto posledních oblastech je však tvůrci začali sázet (sic v mírně oslabené podobě) i do ulic, což docela zamíchalo obtížností (a mým krevním tlakem). Vše se zlomilo v momentě, kdy jsem dosáhl 30 lvl a já si vzpomněl na overpowered end-game equip, který jsem vyfasoval někdy na začátku hry. Ten jsem na sebe nasadil a nakonec finálními hlavními misemi doslova prosvištěl a na vedlejší činnosti se už nepodíval, z herního hlediska v tu chvíli naprosto pozbyly smyslu. Je dobré nezapomínat, že The Division je opravdu looter shooter RPG a výbava tu hraje dost zásadní roli.
K The Division bych měl fakt kotel výhrad. Není to hra pro každého. Je to hra v mnoha směrech odfláknutá, prázdná a generická. Dokáže však ale i dobře chytit a nepustit. Pro příběhové milovníky toho však věru moc nenabízí. Kdo má ale chuť na vyblbnutí v coopu a rád se oddává honbě za lepším equipem, toho to nutně zklamat nemusí. A pokud jste blázen jako já, který repetitivní hry nesnáší a stejně je hraje, klidně to zkuste. Pro ten vánoční New York to za vyzkoušení stojí. :)
Fakt těžko říct. Možná k tomu dopomohla situace okolo nového koronaviru, který aktuálně kosí celý svět. Díky tomu jsem s chutí sbíral veškeré audio-logy a další collectibles a nasával atmosféru nedávno opuštěné metropole. Možná za to může překrásné prostředí, které je ze začátku opravdu radost prozkoumávat. Apokalyptický sváteční New York je jedna z věcí, co jsem chtěl zažít, jen jsem o tom nevěděl. Po zhruba dvaceti hodinách se ale prostředí okouká a do očí začnou bít klasické Ubi vzorce, jakými kluci své hry tvoří. A to nejen v hratelnosti, ale i v designu. Žádná z misí není ničím zajímavá. I ty hlavní jsou jedna a ta samá repetitivní nuda. A přesto, gunplay je tak zábavný a looting tak chytlavý, že mě to dlouhou dobu vůbec nevadilo. Ani dlouhé courání prázdnými ulicemi. Bavilo mě sledovat generované okolní dění - potyčky mezi civilisty, jejich nářky, dialogy, pokřikování zvědavců z oken či hrátky zdivočelých toulajících se psů. Po čase se všechny události začnou do zblbnutí opakovat, ale prvních pár hodin tvořily zábavu samu o sobě.
V pozdější fázi už to bylo převážně o číslíčkách a honbě za lepší výbavou, ale i v téhle formě mě The Division bavil, i když jsem si už ho už raději dávkoval o poznání méně. New York se po čase holt trochu okoukal. Zejména proto, že jsou všechny oblasti v podstatě stejné. Při postupu dále jsem neustále očekával něco nového, nějakou změnu, ale té jsem se nedočkal. Tvůrci se vyloženě bojí vyjet ze zajetých kolejí a veškerý zážitek je koncipován především pro kooperativní hraní. Po pár hodinách hráč objeví veškeré málo, co hra nabízí.
Z technického hlediska mě asi nejvíce mě mrzí tuhý konzolový vertikální pohyb, kdy postava umí lézt jen na určených místech. Obecně vertikalita "velkého jablka" je tu brutálně nevyužitá a spíše otravná. Stejně jako nenaplněný potenciál pro různé tours po pamětihodnostech. K dispozici je jen malá část Manhattanu a ještě je z toho půlka tzv. Dark Zone, tedy oblast určená pro PvP hraní, kterou jsem osobně zcela vynechal.
V The Division jsem strávil téměř 50 hodin, z čehož drtivou většinu hry jsem poctivě čistil veškeré mise i collectibles. Ke hraní je to bohužel potřeba, protože i s completionist OCDčkem jsem se v pozdější fázi hry hodně zapotil, jelikož mi nasbíraný loot nestačil ani na o pár lvl nižší nepřátele. Poslední tři oblasti jsou doslova zasypané "zlatými" nepřáteli, kteří ve většině hry tvoří bosse a jsou klasickými houbami na náboje. V těchto posledních oblastech je však tvůrci začali sázet (sic v mírně oslabené podobě) i do ulic, což docela zamíchalo obtížností (a mým krevním tlakem). Vše se zlomilo v momentě, kdy jsem dosáhl 30 lvl a já si vzpomněl na overpowered end-game equip, který jsem vyfasoval někdy na začátku hry. Ten jsem na sebe nasadil a nakonec finálními hlavními misemi doslova prosvištěl a na vedlejší činnosti se už nepodíval, z herního hlediska v tu chvíli naprosto pozbyly smyslu. Je dobré nezapomínat, že The Division je opravdu looter shooter RPG a výbava tu hraje dost zásadní roli.
K The Division bych měl fakt kotel výhrad. Není to hra pro každého. Je to hra v mnoha směrech odfláknutá, prázdná a generická. Dokáže však ale i dobře chytit a nepustit. Pro příběhové milovníky toho však věru moc nenabízí. Kdo má ale chuť na vyblbnutí v coopu a rád se oddává honbě za lepším equipem, toho to nutně zklamat nemusí. A pokud jste blázen jako já, který repetitivní hry nesnáší a stejně je hraje, klidně to zkuste. Pro ten vánoční New York to za vyzkoušení stojí. :)
Pro: atmosféra, prostředí zasněženého vánočního New Yorku, grafika, gunplay, chytlavý looting, těch pár cut-scén a předrenderovaných videí, náhodné události v ulicích...
Proti: kterých je ale na tak obří hru málo a po chvíli se začnou opakovat, statické prostředí, minimum opravdového obsahu, který by nějak využíval prostředí; kampaň prakticky bez příběhu, brutální repetitivnost, je to dost vyčerpávající