Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • XOne --
  • XboxX/S --
Jsem moooc zklamany, mam rad edice splinter cell, tom clancys atd. ale tadle hra je neskutecne stereotypni az moooc, Far Cry jsem zkousel 2-5, ale ani jedna me nezaujala, tuto hru v singelplayeru po 2h hrani, jsem dal jeste jednu sanci, ale napalit do typka par strel a zabit ho je v klidu, ale kdyz prijde tezsi typek, napalit do nej i pres 20 strel(xbox one) zkusik jsem to 10x ale tady cesta konci, zlaty tomb raider

Pro: Grafika, zasnezene Americke mista

Proti: Stereotyp, stereotyp, neskutecna ztrata casu :-(

+4 +5 −1
  • PC 70
The Division je hodně zvláštní kousek. Je to klasická Ubi hra, ale ne zas až tak úplně. Dokážu si představit, že to někdo po chvíli otráveně vzdá. Po pár hodinách totiž hráč objeví veškerou herní náplň, která se recykluje po zhruba dalších 45 hodin, než avatar vyšplhá na maximální 30. level. Online hry nikdy nebyly vůbec pro mě, looter shootery mě nikdy příliš nebavily a třeba takový Borderlands řadím mezi to nejnudnější, co jsem měl tu čest na poli kooperativních stříleček zkusit. A The Division je pro sólo hráče opravdu hra mělká jak cyp. Má všechny predispozice pro to, abych se u ní nudil k smrti. Tak proč mě nakonec tak chytla, že jsem ji celou sólo dohrál?

Fakt těžko říct. Možná k tomu dopomohla situace okolo nového koronaviru, který aktuálně kosí celý svět. Díky tomu jsem s chutí sbíral veškeré audio-logy a další collectibles a nasával atmosféru nedávno opuštěné metropole. Možná za to může překrásné prostředí, které je ze začátku opravdu radost prozkoumávat. Apokalyptický sváteční New York je jedna z věcí, co jsem chtěl zažít, jen jsem o tom nevěděl. Po zhruba dvaceti hodinách se ale prostředí okouká a do očí začnou bít klasické Ubi vzorce, jakými kluci své hry tvoří. A to nejen v hratelnosti, ale i v designu. Žádná z misí není ničím zajímavá. I ty hlavní jsou jedna a ta samá repetitivní nuda. A přesto, gunplay je tak zábavný a looting tak chytlavý, že mě to dlouhou dobu vůbec nevadilo. Ani dlouhé courání prázdnými ulicemi. Bavilo mě sledovat generované okolní dění - potyčky mezi civilisty, jejich nářky, dialogy, pokřikování zvědavců z oken či hrátky zdivočelých toulajících se psů. Po čase se všechny události začnou do zblbnutí opakovat, ale prvních pár hodin tvořily zábavu samu o sobě.

V pozdější fázi už to bylo převážně o číslíčkách a honbě za lepší výbavou, ale i v téhle formě mě The Division bavil, i když jsem si už ho už raději dávkoval o poznání méně. New York se po čase holt trochu okoukal. Zejména proto, že jsou všechny oblasti v podstatě stejné. Při postupu dále jsem neustále očekával něco nového, nějakou změnu, ale té jsem se nedočkal. Tvůrci se vyloženě bojí vyjet ze zajetých kolejí a veškerý zážitek je koncipován především pro kooperativní hraní. Po pár hodinách hráč objeví veškeré málo, co hra nabízí.

Z technického hlediska mě asi nejvíce mě mrzí tuhý konzolový vertikální pohyb, kdy postava umí lézt jen na určených místech. Obecně vertikalita "velkého jablka" je tu brutálně nevyužitá a spíše otravná. Stejně jako nenaplněný potenciál pro různé tours po pamětihodnostech. K dispozici je jen malá část Manhattanu a ještě je z toho půlka tzv. Dark Zone, tedy oblast určená pro PvP hraní, kterou jsem osobně zcela vynechal.

V The Division jsem strávil téměř 50 hodin, z čehož drtivou většinu hry jsem poctivě čistil veškeré mise i collectibles. Ke hraní je to bohužel potřeba, protože i s completionist OCDčkem jsem se v pozdější fázi hry hodně zapotil, jelikož mi nasbíraný loot nestačil ani na o pár lvl nižší nepřátele. Poslední tři oblasti jsou doslova zasypané "zlatými" nepřáteli, kteří ve většině hry tvoří bosse a jsou klasickými houbami na náboje. V těchto posledních oblastech je však tvůrci začali sázet (sic v mírně oslabené podobě) i do ulic, což docela zamíchalo obtížností (a mým krevním tlakem). Vše se zlomilo v momentě, kdy jsem dosáhl 30 lvl a já si vzpomněl na overpowered end-game equip, který jsem vyfasoval někdy na začátku hry. Ten jsem na sebe nasadil a nakonec finálními hlavními misemi doslova prosvištěl a na vedlejší činnosti se už nepodíval, z herního hlediska v tu chvíli naprosto pozbyly smyslu. Je dobré nezapomínat, že The Division je opravdu looter shooter RPG a výbava tu hraje dost zásadní roli.

K The Division bych měl fakt kotel výhrad. Není to hra pro každého. Je to hra v mnoha směrech odfláknutá, prázdná a generická. Dokáže však ale i dobře chytit a nepustit. Pro příběhové milovníky toho však věru moc nenabízí. Kdo má ale chuť na vyblbnutí v coopu a rád se oddává honbě za lepším equipem, toho to nutně zklamat nemusí. A pokud jste blázen jako já, který repetitivní hry nesnáší a stejně je hraje, klidně to zkuste. Pro ten vánoční New York to za vyzkoušení stojí. :)

Pro: atmosféra, prostředí zasněženého vánočního New Yorku, grafika, gunplay, chytlavý looting, těch pár cut-scén a předrenderovaných videí, náhodné události v ulicích...

Proti: kterých je ale na tak obří hru málo a po chvíli se začnou opakovat, statické prostředí, minimum opravdového obsahu, který by nějak využíval prostředí; kampaň prakticky bez příběhu, brutální repetitivnost, je to dost vyčerpávající

+26
  • PC 25
No ty vole, to je průser. To je TAKOVEJ průser. Po loňským prvotním zklamání jsem se nechal přesvědčit nadšenejma redditovejma příspěvkama o tom, jak to Ubisoft vylepšil rokem patchování do hratelný podoby a dal jsem tomu ještě jednu šanci.

Během tutoriálu projdeš vlastně všechno, co hra nabízí. Nic víc toho tam není (s výjimkou PvP). Dovedu si představit, že ve skupince stálejch spoluhráčů to může být o něco lepší, ale jako zarytej sólista bych si radši nechal zarážet hřebíky pod nehty, než abych udělal další (čtrnáctej) level. O těch dalších 16 ani nemluvě.

OK, rozumim, hra je primárně coop. Zkusím teda matchmaking. Tři vylosovaný exoti bez jakýkoliv snahy o komunikaci, zato s permanentně zapnutým, vazbícím mikrofonem. Jeden běží napřed jak kdyby ho honilo všech Devět, druhej zjevně AFK, třetí je jedinej, kdo asi aspoň trochu přemejšlí nad tím, co dělá, ale při prvním nevyhnutelným wipu se odpojí; skupina se posléze rozpadne. Druhá skupina to samý přes kopírák. U třetí skupiny mě hra po pěti minutách odpojí. Rinse and repeat.

Metoda neverbální komunikace nebo plánování, která by odstranila jazykovou bariéru veškerá žádná, přitom blbej Portal 2 tohle měl zmáknutý před pěti(?) lety téměř bezchybně. Hra se strašně blbě ovládá; patrně kvůli přehrávání animací. Granátu pod nohy se v 50% případů nedá vyhnout, protože si postava usmyslí raději zahnout za roh krytu, případně z něj odmítne vystoupit bez jakýkoliv jiný akce.

Prostředí sice nádherný, ale stereotypní až běda, zkrátka centrum americkýho velkoměsta. Variabilita záporáků nulová, buď jsou to psycho hasiči s plamenometem, nebo běžný poskoci v kapucách. Modelů asi tak pět na každý straně. Při vývoji postavy máte na výběr z ohromujících dvanácti skillů (každej má čtyři varianty) a tří hlavních statů.

Pokud nemáte zaběhlou skupinku spoluhráčů, vyhněte se tomu širokým obloukem. Jak jsem se posledně rozvášnil nad Orim, že je koncentrací všeho dobrýho na SP hrách...no, tak tady je to úplně všechno přesně naruby.

Pro: úroveň detailů prostředí, atmosféra na začátku

Proti: neresponzivní ovládání (klasický Ubi); šířka oceánu, hloubka louže (klasický Ubi); mizerná online služba (klasický Ubi); stereotyp, stereotyp, stereotyp (klasický Ubi); prakticky nevyužitelnej matchmaking

+13 +18 −5
  • PC --
Trailer z roku 2013 na mě udělal velký dojem, což jednoznačně potvrzuje to, že si na něj do dnes vůbec pamatuju. Samozřejmě, Division se takhle nehraje, ale bylo to impresivní. Vyklubal se z toho sort off single-player s multiplayer prvky, což je pro mě stravitelné, ale nutnost být online je dost otravné nejen z důvodu dlouhých startů a nemožnosti hry zapauzovat...

V Savehousu se pohybují i ostatní hráč a je to solidní immersion break. Jeden paňák rozkopne židli přes celou místnost, další dva vypadají naprosto přesně jako já a když už se ostatní paňáci rozhodnou místnost opustit, vypaří se do vzduchu při průchodu dveřmi. Protože tam venku, tam je to single.

Každý nepřítel je gangsta v kapuci, bullet-sponge hrdina, co se vrhá vstříc mé brokovnici s basebalkou v ruce. Bossové toho vydrží opravdu hodně, "naštěstí" je zásoba munice prakticky neomezená.

Oceňuju, že může ustřelit hranu dopravnímu kuželu, ale jinak je to typický Ubisoft trademark - bezkonkurenční world-building, který kazí jalová hratelnost. NY vypadá úchvatně, interiéry jsou také neskutečně detailní, ale přestřelky jsou až příliš generické a nenabízejí takovou ukojitelnost po akci, jako třeba Homefront: Revolution.

Finální rozhodnutí ohledně pořízení hry za mě udělal Ubisoft se svou prasáckou online službou, která věčně nefunguje. Při třetím neúspěšném pokusu zalogovat se do hry letěl Division rychlostí ssdisku z disku. Budu si muset ten fantastický NY nechat ujít...
+14 +16 −2