Komentáře

K sérii Tropico jsem se dostal velmi pozdě, až v roce 2018. Vůbec nechápu, jak jsem mohl tuhle skvělou satirickou budovatelskou strategii ignorovat tak dlouho a je mi stydno! Když jsem na Atari hrával slavnou textovku "Diktátor", říkal jsem si, že by bylo skvělé, když tomu jednou dá někdo nějakou grafiku a udělá z toho plnotučnou strategii. A stalo se.

Koho bavily věci jako SimCity, série Anno nebo Caesar, ten se tady bude mít jako prase v žitě a rovnou může dát výpověď v práci a vyplnit rozvodové papíry. Není to hra na pár posezení.

Cílem každé mise v kampani nebo "nekonečné hry" ve volném režimu je vybudovat na zaprděném karibském ostrově plném šutrů a chýší z vlnitého plechu prosperující státeček, kde budou všichni žít v hojnosti, bezpečí, kultuře a blahobytu a který bude respektován světovými velmocemi. Těch je ve hře hned pět: USA, SSSR, EU, Čína a arabské země Středního Východu. Chcete-li to někam dotáhnout, musíte dobře vycházet se všemi, ale hlavně pak s USA a SSSR. Ty vám občas pošlou nějakou tu finanční pomoc a nebo vás zadupe do země jejich invazní armáda, pokud si je rozzlobíte. Na vašich vztazích s velmocemi závisí i úspěšnost vašeho exportu a dovozu nedostatkového zboží a komodit. Když v prohlášení veřejně odsoudíte čínskou okupaci Tibetu, tak vám americký zmocněnec bude tleskat, ale čínské obchodní lodě se vám vyhnou obloukem. Což je průšvih, protože máte zrovna plné sklady konzervovaného ananasového kompotu, který jinak nikdo jiný skoro nekupuje, a na nové farmy na jiný druh ovoce nemáte peníze. Vztahy s velmocemi pak ovlivňují i vaší vnitřní demografickou situaci ve státě, protože vaše ovečky jsou rozděleny do spousty různých frakcí.

Frakce obyvatel zahrnují snad všechny myslitelné nálady ve společnosti. Máte tu ortodoxní katolíky, komunisty, kapitalisty, ekology, nacionalisty, intelektuály, militaristy a další. Obvykle však dospějete k závěru, že se nejde zavděčit všem, protože jejich požadavky jsou silně protichůdné. Zatímco lidé se chtějí bavit a požadují ve městě kabarety a bordely, věčně ožralý předák katolické církve ale naopak požaduje jejich zbourání, protože mu nikdo nechodí do kostela a všichni čumí na hanbaté barmanky. Kapitalisté chtějí stavět továrny a doly, ale tím rozzuříte ekology. Nacionalisté požadují zastavení migrace, ale vám pak zase budou chybět dělníci v zemědělství a průmyslu. Armáda po vás chce novou základnu, ale z té budou mít osypky místní intelektuální sluníčkáři. Ti by raději místo toho novou rozhlasovou stanici a výnos o registrovaném partnerství, z čehož má pěnu u huby pro změnu katolická církev, a tak volá po zákazu antikoncepce či pálení knih. Když nějakou frakci rozzuříte, začnou její přívrženci organizovat demonstrace, páchat trestnou činnost a časem vytvoří povstaleckou armádu, která vás bude napadat. Tedy pokud včas nezasáhnete a nenecháte je zatknout, popravit nebo se jim za přispění vaší tajné policie nestane nějaká opravdu "nešťastná nehoda"... Ve volbách si pak sestavíte vlastní volební projev a kampaň, a když to náhodou nevyjde, jste přeci karibští diktátoři ze staré školy, tak si ty hlasy prostě holt přepočítáte "tak nějak po svém" :)

Zní to takhle možná složitě a úmorně, ale je to fantastická zábava! Způsob řízení ostrova a výstavby je intuitivní a snadno pochopitelný. Hra vám dává obrovskou variabilitu v konání. Zaměříte se hlavně na cestovní ruch? Nebo na průmysl? Nebo na zemědělství? Způsobů, jak vydělat peníze, je mnoho. A když dojdou a vaši lidé žvýkají v lese kořínky, tak si necháte postavit humanitární tábor OSN, povolíte test jaderných zbraní u pobřeží, nebo si poradíte jiným ze stovek různých způsobů. Můžete jít tvrdě jednou cestou a udělat ze svého ostrova tvrdou vojenskou diktaturu nebo kapitalistický ráj, ekologický skanzen nebo jednu velkou průmyslovou zónu. Postavíte na jediném plochém kousku pobřeží turistickou zónu, nebo rybářské přístavy nebo obrovskou rafinerii - vše najednou se vám tam ale nevejde. Takže si musíte hodit mincí... A nebo si vyberete od každého kousek a pak budete balancovat jako při chůzi po laně nataženém mezi dvěma paneláky.

Ve hře se vyskytují i náhodné eventy, kterým se nevyhnete, ale i questy, které můžete či nemusíte přijmout. Přírodní katastrofy, havárie tankerů, studená válka, požadavky mocností "Dovez rum na XII. sjezd komunistické strany a dostaneš bonusové peníze", můžete si postavit burzu a pronajímat různé provozy a budovy, a nebo si dáte bibli pod polštář a uděláte nějakou úchylnou realizaci Revolučního státu Henryka Laholy.

Detailnost a komplexnost herních mechanismů mne uchvátila, stejně jako technické zpracování, které je výtečné. Máte k dispozici plně 3D volně otočný a sklápěný pohled, který můžete zoomovat od úrovně "chodím mezi lidma" až po satelitní "overview" (co by za to dalo takové Anno, že?). Hru provází veselá skotačivá hudba v karibském rytmu, která se k tématu skvěle hodí a neotravuje ani po dlouhých zimních večerech v kampani.

Tropico se hraje opravdu příjemně. Můžete si vylepšovat svou virtuální postavu diktátora (od oblečení a účesů, přes charakterové vlastnosti až po původ či slabosti a závislosti), což se následně projeví v herním stylu. Můžete si ulívat státní peníze na své soukromé konto ve švýcarské bance. Můžete dělat téměř cokoliv, dokud vám nedojdou peníze, neutečou lidi nebo nepřijdou rusáci v téčkách a yankees v bradleyích.

A teď mě prosím omluvte. Penultimo mi někde ztratil dokumentaci ke stavbě jaderné elektrárny a musím to jít naléhavě řešit, protože větrné turbíny už mi přestávají stačit a tlustejm Helmutům v hotelu zhasínaj žárovky...