Komentáře

Nebudu nic zastírat, Valfaris je těžká hra. Hodně těžká. Byly momenty, kdy jsem to chtěl vzdát. Jen v první levelu jsem umřel vícekrát než v jiných plošinovkách za celou dobu hraní. Valfaris je životem kypící mimozemská planeta, ale všechen ten život vás chce zabít. Momentů, kdy můj osamělý bojovník skončil zastřelený, rozsekaný, nabodnutý, sežehnutý, rozdrcený nebo rozprsknutý po celé obrazovce bylo nesčetně, přesto se vyplatilo vytrvat. Hra se mi totiž odměnila vydatnou porci zábavy.

To, že je hra těžká totiž neznamená, že je frustrující nebo neférová. Checkpointů je po úrovních rozmístěno poměrně hodně, nepřátelé a bossové mají jasné patterny, není zde systém životů a každou pasáž, ikdyž se zprvu jeví nemožně, se lze naučit a dokončit. Samotná hratelnost je hodně návyková, akce obsahující boje nablízko i na dálku s občasným parírováním pomocí štítu uspokojující a správně čvachtavá. Ve hře se neustále něco děje, objevují se noví nepřátelé, boss střídá bosse, prostředí se neustále mění a času na oddych je málo. K tomu se mi líbila i pixel-artová stylizace a kombinace epické space opery s heavy metalem, no myslím že fanoušci Jodorowského Metabaronů si zde přijdou na své.

Zkrátka hrozně milá hra, která toho nabízí hodně, pokud se hráč nenechá odradit zprvu nepřístupnou obtížností. Pro hardcovníky odchované Controu a spol. myslím úplná povinnost.