Samotná akce je v druhém Vietcongu zpracovaná skvěle. Zbraně jsou tak akorát přesné, perfektně ozvučené a celkově se skvěle chovají. Na zabití nepřítele vám stačí pár dobře mířených ran. Do nepřátel nemusíte sázet celý zásobník. Jde tu jen o rychlou reakci. Okamžité a přesné míření. Z džungle se hra přesunula do města, což mě osobně vůbec nevadí. Dobývání domu od domu bylo hodně zábavné. K dokonalosti už mi chyběla jen lepší AI. Nepřátelé jsou hrozně pasivní. Skrčí se za barikádu a ani se nehnou. Že by třeba hodili granát nebo se snažili trochu měnit pozice je ani nenapadne. Zato jsou hodně pohotoví a přesní.
Kdyby spolubojovníci neuměli léčit a valit nové náboje (je jedno do jaké zbraně, v báglu má všechno), byli by úplně k ničemu. Spíš na obtíž. Jejich největší zlozvyk je totiž lézt vám do palebné trajektorie. Několikrát se mi stalo, že jsem střílel a najednou z ničeho nic mi tam vlezl. Já ho odbouchl do hlavy a game over. Hra je to hodně krátká. Jako, že fakt hodně krátká. Četl jsem si o tom už předem a řekl si, že to teda dám alespoň na těžkou obtížnost, abych si tím prodloužil herní dobu. Bohužel se kýžený efekt nedostavil. Hra je pořád stejně krátká. Jen je k tomu ještě frustrující. Už skoro na konci mě to tak štvalo, že jsem to radši rozjel znova na normal. Nepomohou ani checkpointy, které bych ve hře, která nevyšla na konzole, nečekal.
Náplast v podobě druhé kampaně za vietcong také moc hrací doby nepřinese. Je to škoda, protože jsem se celou dobu skvěle bavil. Hra se posunula do mainstreamu tehdejší dobrý. Zatraceně zábavnému mainstreamu. Plného klišé a stacionárních kulometů.
"Parťák"
Pro: zpracování zbraní, pocit ze střelby, dobývání města, poctivá akce která nenudí
Proti: hodně krátké, společníci na obtíž, příliš pasivní UI