Komentáře

Kdyby příběh kampaně za něco stál, tak bych to mnohem radši dostal v podobě filmu, protože by mi byla ušetřena hromada času, který bylo třeba investovat do generického, monotónního gameplaye, jehož smyslem je prosekávat se lineárními koridory hroudami nepřátel bez nějaké větší variability či dynamiky. Občas vykryj útok, sekej, střílej, házej granáty a vzlétnut můžeš občas jen na pár vteřin, když tu možnost pro danou misi dostaneš.
Je to heck-and-slash hra, která neumožňuje hráči, aby si s ní příliš vyhrát (jak to třeba umožňuje MGSV). Novej Doom nebo Last of Us 2 jsou taky koridory a arénky, ale gameplayově to je dynamičtější i variabilnější díky zbraním, tomu jaké zbraně mají efekty na nepřátele a umělé inteligenci či designu chování nepřátel. Space Marine 2 nikdy neumožňují situaci vyřešit kreativně. Hráč dělá furt jen to samý. Některé nepřátele možná ustřílí z dálky, ale jinak naběhne doprostřed nepřátel a začne se ohánět mečem okolo sebe a občas vykryje nějaký útok. Celkový dojem je něco mezi Doomem (kvůli žánrovým aspektům, koridorům/arénkám a glory killům) a mezi Days Gone (kvůli gameplayi a těm hroudám valících se nepřátel).
To nejlepší na té hře je cinematičnost a zasazení do světa fanatismu a nekončící válku, který jistě skýtá určitě možnosti k lepšímu příběhu, než jaký jsme dostali.

Protagonista se totiž nikam nevyvine (prakticky jenom všem dokazuje, že je oddán císařovi tím, že plní cokoliv, co mu je nařízeno) a příběh je nastavovaná kaše, kde není ani moc jasné, proč se děje zrovna to, co se zrovna děje. Naprostá slátanina, která chce být příběhem nezlomné vůle a neutuchajícího hrdinství, jenže to není dobře odvyprávěné, aby to uhodilo hřebíček na hlavičku a celkově jsem si v tom příběhu nenašel jedinou postavu, která by mě bavila nebo mě do svého prožívání zainteresovala, takže mi bylo přirozeně fuk, jak se to všechno vyvrbí. Postavy slouží jenom k patetickym kecům a expozici.
Před Space Marine 2 jsem hrál chvilku Warhammer 40,000: Boltgun, kde jsem měl možnost během boje "zastrašovat nepřátele", což vlastně znamenalo, že má hratelná postava hlásila NPCčka stylem "Císař si žádá tvůj život, heretiku!" nebo "Pyšně sloužím a pyšně zemřu!" nebo "Vyhladit nečisté!" nebo "Mým mečem je nenávist!" či "Triumf nebo zapomnění!" To způsobilo, že jsem se trochu cítil jako nějaký válečnický fanatik. Zde hráč stále může hlásit během boje, ale jedná se jen asi o 6 frází a zdaleka to nemá takovej říz. Navíc to nejde udělat stisknutím jednoho tlačítka.

Dále mě docela překvapilo, jak pomalu se ta hra načítá. Já ji sice neměl nainstalované na SSD, ale stejně mi to přijde divný, protože jsem spouštěl i náročnější a komplexnější hry nainstalované na HDD a fungovalo bez problému. Hádám tedy, že je to problém optimalizace nebo enginu.