Komentáře

Poslední dobou mám nějakou smůlu na hratelností dost podivné vizuální novely a Worldend Syndrome není výjimkou. Její rozvržení je totiž na první průchod docela zvláštní a dokáže vás lehce vyvést z míry a to se vám pokusím vysvětlit níže.

Vžijete se tu do role vámi pojmenovaného mladíka (říkejme mu Jake) který se kvůli rodinným problémům odstěhovává do městečka Mihate, ve kterém mu jeho strýc půjčil poměrně luxusní barák. Jake se chvíli poté na místní škole přidá to tzv. Mystery Clubu, kde řeší záhady a historii jejich městečka. Brzy po zavraždění dvou studentek se, ale na povrch vydere záhada o Yomobito, tahle entita je prakticky člověk který zemřel a po nějaké chvíli se vrátil zpátky do našeho světa. Akorát s tím že vypadá a chová se jako normálně, jen, ale na některý čas a po pár měsících zešílí a začne vraždit. První polovinu hry se tahle záhada řeší a dostává se vám poměrně zajímavý mysteriózní vizuální novely....JENŽE !!!

Když prvně hrajete hru a dostanete se do půlky, tak automaticky získáte bad ending, poté si musíte načíst nejbližší uloženou pozici (nebo dát hru od znovu) a proskákat se ke konci a booom, můžete pokračovat dál. V druhé půlce, ale nastane druhý zvrat, najednou se můžete pohybovat po mapě a máte měsíc na to si udělat co chcete. V tu chvíli se ze hry stává dating sim a záhada jde prakticky stranou. Máte k dispozici pět hrdinek jejichž routy musíte dokončit. Ze začátku máte dostupné pouze tři, po nich se vám odemknou další dvě.

Při konci prvního routu jsem si řekl: Co to má být ?!?!? Nic se nevyřešilo, celé to působilo divně a já nechápal. Jelikož jsem to hrál se svojí nyní už ex, kterou to nebavilo, tak jsem to odložil. Po asi půl roce jsem se k tomu vrátil a zkusil si jen tak pro srandu dát další routy a čuměl jsem. Při každém dalším routu se totiž záhada více odkrývá, otázek přibývá, ale zároveň i odpovědí. V samém závěru jsem dokonce nestačil čumět co za zvrat scénárista připravil, opravdu paráda. Když té hře dáte čas, tak se vám odvděčí skvělým humorem, napětím, postavami a dialogy.

Navíc tu máte neskutečně krásně nakreslené prostředí, kde se některé předměty v pozadí hýbají apod. Art u charakterů je taky znamenitý a to spolu s dabingem i hudbou. Takže opravdu se jedná o vizuálně nádhernou VN.

Co se ještě týče charakterů, tak jsou tu barvití, dobře napsaný a sice tu převládají hlavně ženské postavy, ale i přes to jim těch pár mužských zdárně sekunduje. Například váš spolužák Asagi je sice osina v prdeli a neskutečnej debil, ale měl jsem ho rád :D

Takže tedy, Worldend Syndome je kvalitní a napínavá VN, které akorát musíte dát čas a nesmí vám vadit virtuální randění a sem tam trocha toho fanservicu. Pokud vás to z komentáře aspoň trochu nadchlo tak to zkuste, minimálně je to opravdu zajímavý kousek.