Budgetový spinoff Nocturne, z kterého přebírá jak bezproblémové ovládání (kdo někdy hrál Fear Effect, ví, že jde o velmi podstatnou složku u tohoto žánru), tak i vizuálně zdařilé lokace s atmosférou začátku 20. Století. Po prvních hodinách však začnou vyplývat jisté chyby a nedostatky, které jinak povedený titul znehodnocují. Výsledný zážitek však stále přetrvává ve více či méně pozitivním dojmu.
Bodem prvním je design, u kterého je přímo patrné, že „Rusin Parr“ bylo tvořeno během kratší doby. Samotné městečko Burkittsville dopadlo ještě dobře, s hlavním prostorem, a to lesem čarodějnice z Blair, je to však již horší. A to zvláště, když ho navštívíte vícekrát než by se dle designu mohlo zdát, a bude se třeba dostat až na jeho samotný konec. Během úkolů tu ještě bude třeba poslíčkovat z jednoho konce do druhého, a to i několikrát po sobě, což jako zábavu nevidím. Zvláště když se dostávám k druhému bodu, a to akční složce. Jedním slovem katastrofální. I když mi ovládání, kombinující klasicky myš a klávesnici, přijde jako pohodlné, tak samotný boj je zbytečný, a kdyby zde nebyl, ničemu by to neškodilo. Zde platí dané pravidlo, které u takto narychlo spíchnutých her z pohledu vývojářů funguje ideálně – není-li dostatek lokací a materiálu na hrací dobu okolo šesti až osmi hodin (v pomalém tempu), přidej kvanta nepřátel (tří až čtyř typů) a backtracking. A pokud, jak se na hororově laděnou hru sluší, je navíc minimum lékárniček a nábojů, pak většina situací, bez přehánění, vypadá takto.
Třetí a poslední bod, a to dějová stránka hry, je však tím, proč uvažovat o spuštění počinu Terminal Reality (známých podprůměrnou BloodRayne). Jak již bylo zmíněno, atmosféra drží dílo, podobně jako tomu bylo u filmu. Z podprůměru také Blair Witch Volume 1 táhne zdařilý dabing, scénář se zručně napsanými dialogy nebo jen různé menší detaily a easter eggy. Pokud však člověk srovná s vrcholy žánru, a to Silent Hill 2 a Resident Evil 2, i tyto přednosti dojem více nezmění.
Avšak při menší konkurenci v oblasti akčních adventur, kdy mimo několika významných sérii vznikaly spíše podprůměrné (Planet of the Apes) nebo zapomenuté (Martian Gothic: Unification) hry, lze tak sérii Blair Witch, nebo lépe její první a třetí část doporučit. Bude se však třeba obrnit trpělivostí a nelze čekat, jak by se dle některých dobových recenzí zdálo, že půjde o etalon kvality žánru.
Bodem prvním je design, u kterého je přímo patrné, že „Rusin Parr“ bylo tvořeno během kratší doby. Samotné městečko Burkittsville dopadlo ještě dobře, s hlavním prostorem, a to lesem čarodějnice z Blair, je to však již horší. A to zvláště, když ho navštívíte vícekrát než by se dle designu mohlo zdát, a bude se třeba dostat až na jeho samotný konec. Během úkolů tu ještě bude třeba poslíčkovat z jednoho konce do druhého, a to i několikrát po sobě, což jako zábavu nevidím. Zvláště když se dostávám k druhému bodu, a to akční složce. Jedním slovem katastrofální. I když mi ovládání, kombinující klasicky myš a klávesnici, přijde jako pohodlné, tak samotný boj je zbytečný, a kdyby zde nebyl, ničemu by to neškodilo. Zde platí dané pravidlo, které u takto narychlo spíchnutých her z pohledu vývojářů funguje ideálně – není-li dostatek lokací a materiálu na hrací dobu okolo šesti až osmi hodin (v pomalém tempu), přidej kvanta nepřátel (tří až čtyř typů) a backtracking. A pokud, jak se na hororově laděnou hru sluší, je navíc minimum lékárniček a nábojů, pak většina situací, bez přehánění, vypadá takto.
Třetí a poslední bod, a to dějová stránka hry, je však tím, proč uvažovat o spuštění počinu Terminal Reality (známých podprůměrnou BloodRayne). Jak již bylo zmíněno, atmosféra drží dílo, podobně jako tomu bylo u filmu. Z podprůměru také Blair Witch Volume 1 táhne zdařilý dabing, scénář se zručně napsanými dialogy nebo jen různé menší detaily a easter eggy. Pokud však člověk srovná s vrcholy žánru, a to Silent Hill 2 a Resident Evil 2, i tyto přednosti dojem více nezmění.
Avšak při menší konkurenci v oblasti akčních adventur, kdy mimo několika významných sérii vznikaly spíše podprůměrné (Planet of the Apes) nebo zapomenuté (Martian Gothic: Unification) hry, lze tak sérii Blair Witch, nebo lépe její první a třetí část doporučit. Bude se však třeba obrnit trpělivostí a nelze čekat, jak by se dle některých dobových recenzí zdálo, že půjde o etalon kvality žánru.
Pro: dabing, vizuální stránka, krátké
Proti: design, akční část