Představte si takovou velkou horskou dráhu, sinusoidu, představující kvalitu a zábavnost hry. A teď jděte dopředu, začněte hru hrát a postupně si ji užívejte a trpte, radujte se a nuďte se, kochejte se nápady a plačte nad protahovanými nezáživnými tupými částmi a tak furt dokola od začátku až do konce.
Gratuluji, právě jste si představili F.E.A.R. 2.

F2 (zkratka zkratky) je podle mě hodně rozporuplný díl a pokračování. Nedokážu z fleku říci, jestli je fakt špatná nebo fakt dobrá, není ani jedno a je obojím. To je takový ten blábol, kdy chcete říct, že TO nedokážete říct, ale aby to znělo vznosně :) Ne ne, ta hra mi přišla skoro jako kdyby dobrý scénárista načrtl příběh a děj a složil dohromady několik jednotlivých scén a zvratů, které ve hře mají být a kde asi tak je má hráč potkat. Následně ale od projektu odešel a bylo tak nutné jeho poměrně dobré nápady pospojovat tak, aby TO šlo vydat jako hra a prodávat. Přeci jen F.E.A.R byl ve své době akčně-hororová FPS pecka a hráči se těšili na skutečné pokračování. Ona "výplň" se ale dostala do rukou lidem, kteří jsou možná dobří, ale prostě jen rutinéři, kteří splní zadaný úkol, který ale ve výsledku zavání jen sterilitou (může sterilita zavánět?).

ANEB skvělé až filmově-snové sekvence, zvraty, objevy toho, co jste jen vídali během Alminých "vnuknutí" (strom s houpačkou v pozadí s chladící věží) byly až příliš v menšině oproti nudným prolézačkám neustálým podzemím a bitkami s vojcly, kteří oproti prvnímu dílu ztratili mnohé ze své zábavnosti. A ačkoliv se stále chovají chytře a obchází vás, ženou se na vás jak prasata na porážku ve vlnách, což zamrzí. Poněkud nesmyslně telepaticky oživlé mrtvoly vs. skvělé trpící duše při cestě do zásobovacího tunelu. Jacísi do atmosféry hry nezapadající mutanti vs. Almou ovládaní parťáci. Zamrzí i části hry, kdy je vaším úkolem prostě jen projít koridorem z A do B a mlátit se s náhodně se objevujícími vojáky, neviditelnými "nindžy", nějakými duchy... a je vám jasné, že zrovna TAHLE konkrétní část hry mohla být klidně vypuštěná. Vlastně většina téhle výplně mohla být zcela vypuštěná. Hra by sice byla pak poměrně krátká, ale o to atmosféričtější a více posunující příběh Wadeovic famílie s osudným propojením Armachamské firmičky. Ze začátku hra vypadá ve všech aspektech skutečně nadmíru dobře, pak se postupně propadá hráč až do nudy, aby ke konci dostal příběh zase grády. Tady se prostě při vývoji něco nepovedlo nebo se muselo pospíchat, vystříhávat části hry a nahrazovat je narychlo splácanými akčními koridory, jinak si to vysvětlit neumím.

V průběhu hry jsem si sepsal slušnou zásobu poznámek k tomu, co mi sedlo a co ne, ale probuzení hry ke konci to zase všechno dokázalo částečně vyžehlit. Zůstala mi v mysli snad jen skutečnost, že jsem možná staromilec, že jsem možná, ale fakt, FAKT nemám rád konzoloidní hry, porty z konzolí, které kašlou na specifika zavedeného PC ovládání a distribuování co možná nejvíce nerušeného herního zážitku. Zpravodajskými zápisky a záznamy tak nešlo scrollovat myší, hra se ukládala sama jen na checkpointech a nenabízela možnost vlastního ukládání pozic (což fakt nemám rád, protože se vyskytnou situace, kdy musím odejít a hru ukončit a nemám čas dojíždět k dalšími chackpointu, takže část postupu hrou je v kelu) a navíc hra stále otravovala s tím, že když jste se například prali s někým face-to-face, rozbíjela atmosféru tím, že mi na obrazovku cpala informaci, jaké tlačítko mám zrovna mačkat (jakoby to nestačilo jednou), fut jsem na obrazovce měl nacpán nějaký konzoloidní pomocný text a to mě štvalo.
Stejně tak byla škoda, že se hra přeorientovala na zbytečně moc cool vzhled, kdy je prostě už nutností, aby stále někde něco svítilo a blikalo a všude byl v nadměrné míře použit bloom efekt (světlem ozářené efekty až skoro do běla a oslňujícna). Hra mi tak připadala jak nějaký mix Rainbow Six: Vegas a Alpha Prime. Zbytek grafiky se ale skutečně povedl a některé efekty byly moc pěkné (efekty vody, kapky vody a vlhkosti na hledí...).

Samozřejmě by se našla i hromada podivností, jak zvláštní zvuky žuchání a padání ve chvílích, kdy to nedávalo smysl, nesmyslně zmasakrovaná těla jen po zásahu samopalem, a taky trochu režisérsky nedotažené "lekačky", kdy se mi mnohdy (a nebylo to v množství malém) podařilo něco prošvihnout, tedy že se ozvala hudba a nějaký zvuk, navozující, že vedle mě, za mnou někde někdo byl nebo se něco ukázalo, ale já zrovna koukal jinam, než autoři čekali.

Dalo by se napsat ještě spousta dalších plusů a mínusů, ale takový výčet by neměl smysl. Po Perseus Mandate jsem se na "dvojku" těšil mnohem více, než po dohrání Extraction Point. Během hraní jsem stále v očekávání postupoval a byl nuděn a zase probouzen, abych byl nuděn a následně zase probouzen, až jsem se přes pocit "Proboha, tak už doprkýnka skonči!" dostal zase do stavu "Tohle je skvělý, chci víc!". Autoři prostě zaslouží pár výchovných facek, takhle divně pokonit něco, co by mohlo být tak moc dobré.

A nakonec tip pro ty, co se k druhému dílu teprve dostanou: Pokud hru hrajete i kvůli příběhu, připravte se na značnou nudu a ztrátu víry ve smysl dohrání hry, vyvážené servírováním toho značně zajímavějšího až těsně před koncem samotné hry. Berte to jako takovou zkoušku svého 'hráčství' ;)