Last Rites je svým způsobem první vlaštovkou v dnes velmi populárním herním subžánru zombie apocalypse (Left 4 Dead a spol.). Hra měla bohužel celou řadu problémů již v době vydání a proto upadla v zapomění.

Hlavní hrdina disponuje osmi zbraněmi (pistole s nekonečnou municí, samopal, brokovnice, plamenomet, plasma, energetická puška, raketomet a speciální zbraň střílející nukleární granáty.), u některých je také možné nastavit tzv. "tech level" (výkon), což je krom jiného klíčové v posledním boji. Kromě zbraní má také k dispozici baterku a scaner (postupným nacházením je možné jej vylepšit až na stupeň tři, stupeň určuje dosah), do kterých je třeba hledat baterie. Lékárničky je možné sbírat až do úrovně 200 zdraví.

V pěti úrovních z celkového počtu 11 hlavnímu hrdinovi pomáhá čtveřice spolubojovníků. Opět originální nápad (je možné jim nezávisle na celkové obtížnosti hry nastavit tři stupně dovednosti nebo je dokonce úplně vypnout), ovšem i při nastavení Elite se spolubojovníci motají kde nemají a slouží v zásadě jako "kanonenfutter", jejich smrtí ovšem daný level naštěstí nekončí (ve dvou úrovních je ovšem pro změnu nutné bránit robota, jehož zničením hra končí neúspěchem).

Samotné úrovně jsou z hlediska prostředí velmi nápadité a mají skvělou atmosféru (v Just Games Retro recenzi je ne úplně nesmyslně přirovnávána ke geniálnímu The Terminator: Future Shock). Hra ovšem těžce pokulhává v leveldesignu. První úroveň v ulicích města není problém proběhnout (i díky radaru a možné ignoraci nepřátel v širokých ulicích) za pár minut. Druhá úroveň v obchoďáku (inspirace se nezapře) je proti tomu hodinové šílenství, založené na hledání mraku často nesmyslně schovaných tlačítek, které otevírají nějaké dveře někde na opačném konci levelu (tuto úroveň jsem byl schopný dohrál až na čtvrtý pokus, třikrát jsem kvůli ní hru znechuceně odložil). Třetí úroveň je založená na obraně robota před zombies (ten samozřejmě dělá všechno proto, aby se nechal sesmažit, ale nakonec to není takový problém), opět pár minut. Čtvrtá úroveň znovu obdobný obchoďák na hodinu. Následují méně přehledné ulice města, bloudění v kanálech, dvakrát výzkumné středisko, opět bloudění v kanálech, hranice zdravého rozumu těžce překračující předposlední level (neuvěřitelně zdlouhavý, strašlivě nepřehledný a díky naprosto tématicky mimózním teleportujícím se nepřátelům záhy neskutečně vysírací) a boj s bossem na který jsem nemohl týden přijít, protože jsem si u her odvykl přemýšlet a číst popisy misí, nicméně autoři k tomu schováním posledního tech levelu poslední zbraně také nemálo přispěli.

Nepřátelé jsou z počátku zejména tématické zombies (některé jde rozstřelit napůl, končetiny fungují nějakou dobu samostatně), ovšem na některých druzích mi vadily záležitosti typu házení srpu či "sesílání krys". Postupem času člověk narazí na méně tématické automatické věže nebo obtížně trefitelné útočící krysy a nakonec na zcela mimózní "duchy" a poletující lebky. Hra se sice snaží o survival pojetí seč může (zvuky a atmosféra jsou vážně na úrovni), ale střeliva jsou všude kvanta a polovina nepřátel prostě nezapadá, takže výsledkem je totální guláš.