Já o tom vždycky jenom slyšel, nikdy jsem to nezažil na vlastní kůži, nějak jsem se tomu instinktivně vyhýbal. Hrál jsem maximálně tak parodie. Ale když jsem si to díky Levelu mohl stáhnout, řekl jsem si proč to nezkusit.

O čem to mluvím? O krystalicky čisté novodobé FPS Call of Dutyovského typu, která obsahuje snad úplně všechny nenáviděné a protihráčské principy, které v tomto žánru existují. Totální linearita, neviditelné stěny, neustálá přerušování gameplaye, časovaná hrozba nesplnění mise, pokud se vzdálíte od skupiny (v misi s vrtulníkem), vodění za ručičku metr za metrem, autoheal, dvě zbraně, naprostá neinteraktivita prostředí, neustálá hra v týmu, autosave, krátkost, přeskriptovanost, absolutní nemožnost volby byť jen projít úsek někudy jinudy, nebo ho vyřešit v jiný čas, nebo udělat něco nepřístojného, aby to prošlo. V téhle hře je všechno a já to zažil takto koncentrovaně úplně poprvé!

Ale! Já ty předchozí aspekty v FPS vždycky kritizoval, když se vyskytovaly v menším měřítku. Spousta těch věcí je i v Halfovi dvojce. Tady je to ale tak moc, že jsem k tomu přistupoval jinak. Ne až tak jako hráč, ale skutečně spíše jako divák, který sleduje interaktivní film. A díky tomu, že mě příběh, ač přitažený za vlasy, poměrně zaujal (je to vlastně mnou ne často vídané válečné sci-fi z budoucnosti, které vychází z tvrdých reálných faktů minulosti a současnosti a které se nenápadně promění v intru na (doufejme) alternativní budoucnost), jsem si to jako divák celkem užil a bylo mi líto, že celá hra je vlastně jen takový výcuc z velkého konfliktu a nebylo mi dovoleno dodívat se na jeho konec.

Jinak multiplayer je standardní kvality, dobře hratelný, akorát už ho hraje jen pár lidí.