Dlouho předlouho jsem čekal, než jsem si mohl RtNP zahrát.

První půlka je opravdu povedená a až do návštěvy Prometheuse a dějového zvratu s útokem humanoidů to byla paráda. Exteriéry musely ve své době shazovat spodní čelisti, úrovně jsou mírně nelineární a bez trochy explorace spousta zajímavých míst hráči unikne. Nepřátelé jsou výzvou, uskakují, ustupují a jsou schopni vyrazit přes půl mapy, pokud mě zmerčí. Do toho hraje famózní hudba...

Ad hudba - při poslechu si říkám, že mi to připomíná soundrack pro Jazz Jack Rabbita 2, koukám na Wiki a ejhle - on to skládal stejný člověk. Koukám na gameplay Jazze 2 na YT a ejhle, panáček se zmiňuje o tom, že mu to připomíná soundtrack Unreala. Spolu s Deus Ex mají tyhle tři hry stejného skladatele, který se možná až okatě vykrádá, ale zní to parádně atmosfericky a do všech zmiňovaných games se maximálně hodí, tak co.

Druhá polovina datadisku se bohužel přesune do lineárních, nepříliš nápaditých a některých dokonce vyložené hrozných úrovní. To je přesně ten moment, kde se mi začalo stýskat po otevřených prostranstvích, které Unrealu prostě sluší více.

Jako oldies opět bez hodnocení, ale bavilo mě to více, než jsem čekal.