Tuhle hru jsem si zahrál jenom proto, že jsem řekl kamarádovi, že jsem lepší, než on a zvládnu ji dohrát, přičemž jemu se to nepodařilo.

Celou hru provází hororová a depresivní atmosféra. Jsou to vlastně hlavní tahouni hry. Příběh je také skvělý. Hlavní hrdina postupně skládá jednotlivé střípky pravdy formou ústřižků, které se mu záhadně objevují pod dveřmi (kamarád tvrdí, že si je tam hlavní hrdina vkládá sám, což si jakožto hráč i jednou vyzkoušíte, ale jestli to má znamenat, že si je tam Henry podvědomě vkládá pořád... nevím no). Mě tahle atmosféra vtáhnula už po prvním spuštění hry a následném shlédnutí spouštěcí animace (která se pouští pořád dokola, pokud hráč nechá puštěné menu a chvíli nic nedělá). Jelikož jsem předchozí díly vůbec nehrál, tak jsem ani moc nevěděl z hlediska příběhu, co se bude dít (kromě toho, že hlavním dějištěm bude nějaký pokoj).
Co se týče lokací, tak si nemůžu stěžovat, aspoň do první poloviny hry. Přišlo mi, že příšer je v daných lokacích přiměřeně (snad jenom kromě duchů), všechny lokace byly dost depresivní a strašidelné. Hlavně se mi líbilo, že s novou lokací hráč poznal nové druhy příšer. Jednak to bylo o to strašidelnější, ale samozřejmě o to byla hra pestřejší. Já osobně nezapomenu mé první setkání s příšerou, která měla dvě dětské hlavy a chodila po rukách. Tahle příšera mi utkvěla nejvíc v paměti, stejně jako příšera, která vypadá jako chodící prdel po rukách.

Dále se mi líbíly tzv. Hauntings, které se od druhé půlky hry začnou v pokoji objevovat. V kombinaci s tím, že se hlavnímu hrdinovi přestanou od prvního zjevení doplňovat životy, je to přímo mnohdy smrtící kombinace. Uznávám, že pokud se jich hráč nesnaží zbavovat (pomocí saint medallion a holy candle), tak můžou být dost otravné, hlavně když se jich v jednom pokoji sejde víc, ale jsou naprosto skvělé pro atmosféru hry.

No a dostávám se k negativům hry. Velký kámen úrazu byla hrozná kamera. Sice si na ni hráč po nějaké době zvykne, ale mně to vadilo hlavně ze začátku hry. Mnohokrát jsem kvůli kameře šel úplně naslepo anebo jsem třeba neviděl vůbec za roh (pokud se tam nacházel nějaký předmět, tak bez návodu nemá hráč šanci jej objevit). Na druhou stranu uznávám, že tahle hrozná a otravná kamera přidává na obtížnosti hry a spolu s temnou a depresivní atmosférou působí na hráče hodně negativně.

Dále se mi moc nelíbílo, že možnost ukládání hry měl hráč pouze ve svém pokoji po prozkoumání deníku na stolečku. Sice v průběhu hry hráč narazí na různé portály, kterými se dostane opět do pokoje, kde si může svou pozici uložit, ale čím se blíží konec hry, tím portály postupně ubývají.

Dále se mi kromě již zmíněných Hauntingů nelíbila téměř celá druhá půlka hry. Od té doby se totiž začnou opakovat lokace, ve kterých už hráč předtím jednou byl. Chápu, že z hlediska příběhu je to nutné, ale určitě šly aspoň nějak vylepšit a to, že jsou v nich pouze jiné obludy (plus vás začne honit Walter s trubkou a pistolkou) není podle mě dostačující. Dále od druhé půlky hry potkáte další postavu, která vás prakticky až do samého konce hry doprovází. To není až takový problém, jako spíš to, že má tendence vám překážet a vaši cestu dost znepříjemňovat. Sice jí můžete dát nějakou zbraň (která je ve hře určena jenom pro ní), ale mnohdy jsem si s příšerami dokázal poradit sám a Eileen jenom překážela. Pokud máte v plánu dohrát hru na ten nejlepší možný konec, tak i na lehkou obtížnost to není žádná prdel, protože se musíte snažit, aby Eileen dostala za celou tu dobu, co vás doprovází, co nejmenší DMG od příšer.

Jako poslední negativum bych viděl poslední úsek hry. Já osobně jsem od toho boss fightu čekal něco víc – nějaké lepší provedení. Uznávám, že i tak ten boj je pro hráče nepříjemný, ale čekal jsem to zkrátka ještě mnohem horšího a hrůzostrašnějšího. Zkrátka mě ten poslední boss fight dost zklamal.

Abych to shrnul, tak Silent Hill 4: The Room není vůbec špatná hra, ale já osobně jí už nechci nikdy víc vidět. Místy pro mě bylo dost nepříjemné její hraní kvůli již zmíněným problémům. Ale i přes všechny překážky stojí hra za to.