Zlé sémě strašlivého arci-baatezu Belhifeta se vrací na mrazivé země Planiny ledového větru, by znovu zažehlo plamen války. Míšenci, vyvrhelové a stvůry z jam a propastí se spojují pod praporem mocné armády, která má přinést a nastolit nový řád na střeše Hřbetu světa. V zemi převládá strach, beznaděj a úzkost. Však hle, paladin Vurhor a jeho družina se vrací, pod jejich čepelemi a kouzly se třese půda pod nohama...
První Icewind Dale je po mě největší srdcovka, takže když jsem se dozvěděl, že je i druhý díl, bylo pro mě nutností to získat. A byl jsem spokojen? Inu, ano. Samozřejmě pro mě dvojka již nepředstavuje natolik sentimentální hodnotu, jako díl předešlý, tudíž se snad úspěšně vyvaruji nějakému patetismu. Icewind Dale 2 je o něco jiný. Přináší s sebou nejrůznější novinky, jako například různé podrasy, mezi-povolání, portréty a v neposlední řadě také jinak ustanovený inventář, než na jaký jsme byli zvyklí v jedničce a v Baldurovi. Hra je také velkolepější. V jedničce se potýkáte s neznámou tajemnou hrozbou, ve dvojce jste v podstatě ve válce, tudíž osud Desetiměstí leží v rukou pouze vám. Příběh je... dobrý. Není to žádný zázrak, což u série Icewind Dale bohužel není překvapení, nicméně nazval bych ho obstojným. Už jen z toho důvodu, že tvůrci stejně jako u datáče Heart of Winter se více ponořili do detailů o našich hlavních záporácích. Belhifet byl vynikající záporák, ale věděl jsem o něm prd, což byla škoda. Souboje jsou prima, s vlastní sestavou družiny mohou představovat odlišnou obtížnost, což je vždycky sranda jak Brno, zatím nejlepší zážitek byla moje trojce kněžka, čaroděj a druid, bóže, to bylo pozastavování! Icewind Dale 2 má také mimo jiné docela promakané dialogové možnosti (dávat body do diplomacie, nebudete litovat!), hláškující čaroděj je věc, kterou prostě nelze nemilovat. A konečně - svět Planiny je nádherný. Navíc mi vždycky přišlo, že když ve hře učiníte určitý progress, co se tedy přesunu do jiné lokace týče, tak se prostě opravdu cítíte, jako na nějaké dlouhé cestě. A hudba... ehhh, Jeremy neměl čas, nebo co? Nebo jako, byla samozřejmě pěkná, pár tracků mám i ve svém OST výběru v MP3jce (ledový chrám a finální souboj), ale i tak už z toho není cítit ta síla, kterou sršely Soulovy symfonie. Inon Zur je ale skvělý skladatel, s BG2: Throne of Bhaal podle mého překonal základní verzi a Dragon age byl pod ním velkolepý.
Bohužel, byť jsou ty souboje fajn, v některých částech začnou nudit. Je to především kvůli možná až moc velkému množství nepřátel, kteří se původově dost opakují. Proto jsem někdy měl chuť onu oblast pouze proběhnout, což je věc, která se mi v jedničce nikdy nestala. A byť je Planina pěkná, občas tam ta atmosféra prostě není. Což byl opět jeden ze zářivých podstavců dílu předešlého. A i když je příběh dobrý, jeho odvyprávění a podání bylo poněkud odfláklé.
Icewind Dale 2 je ale pěkná hra. Byť se odehrává 30 let po událostech jedničky a počítá se s tím, že pujde o jinou družinu než v jedničce, stejně jsem si tam toho Vurhora a jeho partu vytvořil. A jestli někdy vznikne trojka, která se bude odehrávat o 3000 let později, i tak si je i tak znovu udělám! Protože Vurhor je na Planině prostě legenda. (Please, nebrat jako odpornou aroganci.)
První Icewind Dale je po mě největší srdcovka, takže když jsem se dozvěděl, že je i druhý díl, bylo pro mě nutností to získat. A byl jsem spokojen? Inu, ano. Samozřejmě pro mě dvojka již nepředstavuje natolik sentimentální hodnotu, jako díl předešlý, tudíž se snad úspěšně vyvaruji nějakému patetismu. Icewind Dale 2 je o něco jiný. Přináší s sebou nejrůznější novinky, jako například různé podrasy, mezi-povolání, portréty a v neposlední řadě také jinak ustanovený inventář, než na jaký jsme byli zvyklí v jedničce a v Baldurovi. Hra je také velkolepější. V jedničce se potýkáte s neznámou tajemnou hrozbou, ve dvojce jste v podstatě ve válce, tudíž osud Desetiměstí leží v rukou pouze vám. Příběh je... dobrý. Není to žádný zázrak, což u série Icewind Dale bohužel není překvapení, nicméně nazval bych ho obstojným. Už jen z toho důvodu, že tvůrci stejně jako u datáče Heart of Winter se více ponořili do detailů o našich hlavních záporácích. Belhifet byl vynikající záporák, ale věděl jsem o něm prd, což byla škoda. Souboje jsou prima, s vlastní sestavou družiny mohou představovat odlišnou obtížnost, což je vždycky sranda jak Brno, zatím nejlepší zážitek byla moje trojce kněžka, čaroděj a druid, bóže, to bylo pozastavování! Icewind Dale 2 má také mimo jiné docela promakané dialogové možnosti (dávat body do diplomacie, nebudete litovat!), hláškující čaroděj je věc, kterou prostě nelze nemilovat. A konečně - svět Planiny je nádherný. Navíc mi vždycky přišlo, že když ve hře učiníte určitý progress, co se tedy přesunu do jiné lokace týče, tak se prostě opravdu cítíte, jako na nějaké dlouhé cestě. A hudba... ehhh, Jeremy neměl čas, nebo co? Nebo jako, byla samozřejmě pěkná, pár tracků mám i ve svém OST výběru v MP3jce (ledový chrám a finální souboj), ale i tak už z toho není cítit ta síla, kterou sršely Soulovy symfonie. Inon Zur je ale skvělý skladatel, s BG2: Throne of Bhaal podle mého překonal základní verzi a Dragon age byl pod ním velkolepý.
Bohužel, byť jsou ty souboje fajn, v některých částech začnou nudit. Je to především kvůli možná až moc velkému množství nepřátel, kteří se původově dost opakují. Proto jsem někdy měl chuť onu oblast pouze proběhnout, což je věc, která se mi v jedničce nikdy nestala. A byť je Planina pěkná, občas tam ta atmosféra prostě není. Což byl opět jeden ze zářivých podstavců dílu předešlého. A i když je příběh dobrý, jeho odvyprávění a podání bylo poněkud odfláklé.
Icewind Dale 2 je ale pěkná hra. Byť se odehrává 30 let po událostech jedničky a počítá se s tím, že pujde o jinou družinu než v jedničce, stejně jsem si tam toho Vurhora a jeho partu vytvořil. A jestli někdy vznikne trojka, která se bude odehrávat o 3000 let později, i tak si je i tak znovu udělám! Protože Vurhor je na Planině prostě legenda. (Please, nebrat jako odpornou aroganci.)
Pathfinder: Wrath of the Righteous
Pro: Krásný svět Planiny, souboje jsou fajn, lepší příběh, dialogy
Proti: některé souboje nudné, občas chybí atmosféra