Unikátní hra.

Hrou, pracující se stresem herních postav, jsem paradoxně odboural stres svůj. Bál jsem se, že už horko těžko vznikne hra, která by nebyla primitivní, měla vhodné recyklované herními mechanismy a ještě navíc byla technicky zvládnutá. Tohle všechno Darkest Dungeon zmáknul.

Není to casual hra na pár minut k večeru. Kvůli konstantnímu ukládání postupu ve hře (co uděláš, to máš a rozhodnutí nejde vzít zpět) je potřeba být pořád ve střehu a vážit každý krok. Tahové souboje mi udělaly nesmírnou radost, speciálně po frustrujícím Legend of Grimrock. Systém města a výprav mi v něčem připomíná staré Heroesy. Těžko říct proč. Možná kvůli syndromu "Ještě jeden den/dungeon a jdu spát." Díky krásné a v ledasčem nesmírně inspirující grafické stylizace 2D prostoru to šlape a celkově působí jako solidní tři-áčkový produkt s tím rozdílem, že je tu cítit silná autorská vize jednoho člověka (v tomto případě kreativního vedoucího Chris Bourassa). Mimochodem hra vychází z oficiálním českým překladem.

Zamrzí trošku nepředvídatelná náhodnost na úniky a celkové udělená dmg v soubojích, nebo aspoň já jsem zatím neodkryl její logiku.. Často si říkám, že tady nebo tu nadržují mechaniky mě a tam zase NPC. Působí to minimálně rozporuplně.

Kdybych dělal novou hru v malém týmu, přesně touhle bych se inspiroval.