Již dlouhou dobu se zajímám o Černobylskou tématiku, a tak pro mě bylo povinností i jako hráči se podívat na kousek s názvem Černobyl: Nová hrozba. Ovšem dlouho jsem se k rozehrání neměl, jelikož mě všude odrazovali velice nízká hodnocení a kritika. Už kdysi jsem od studia Silden hrál hru Alcatraz, která padla také mezi výrazně podprůměrné propadáky od vydavatelství City Interactive. A právě po zjištění, že Černobyl: Nová hrozba je od stejného studia, cítil jsem příchod průšvihu.

Hra vypráví ten nejvíce klišoidní a primitivní příběh, který si jen dokážete ve spojení s Černobylem a FPS střílečkou představit. Černobylskou elektrárnu obsadili teroristé, a hrozí vypuštěním radioaktivního odpadu do ovzduší, pokud jim do 24.hodin nebude vyplacena astronomická částka. Dřív než by armáda vůbec něco s teroristy provedla, stačili by odpálit nálože a zničit tak sarkofág. Proto jste do Zóny poslán vy, nebojácný hrdina, a jdete se vyrovnat sám se stovkami tupě nabíhajících nepřátel. Dobrá, příběh tu vážně nehledejte ani omylem. Ovšem, propracovaný příběh postrádá řada koridorových FPSek, a jsou zábavné díky své hratelnosti.

A jak se hratelnost povedla. Už po prvních výstřelech ze samopalu, který je vám nastrčen hned z úvodu hry, jsem vyprskl na obrazovku s myšlenkou „Co to sakra je?“. Žádný zpětný ráz, nulový pocit ze střelby a otřesné ozvučení... Doufal jsem, že se tohle bude dít snad jen u první zbraně na začátku, ale ono ne ! Naleznete zde odstřelovačku, granátomet, brokovnici, a žádnou zbraň si ani nebudete mít šanci oblíbit, jelikož nemá žádnou specifickou vlastnost. Musím uznat, že snad nejsilnější zbraň z celé hry je nůž, jelikož tím stačilo nepřítele jen polechtat, a už se kácel k zemi. Ovšem např. z AKčka musíte vysypat snad celý zásobník, aby si nepřítel konečně definitivně lehnul.

Akce jako taková vůbec nefunguje. Poklidně si kráčíte, nikde ani živáčka, a najednou na vás ze všech rohů, které spatříte vyběhne deset tupých žoldáků, kteří jen čekají na místě než je všechny odpravíte a půjdete dál s vědomím, že vás za pár sekund čeká zase to samé. A když říkám tupých, myslím tím fakt a vážně tupých. Už jen to, že se do sotva jedoucího vlaku netrefí z 10 metrů RPGčkem nebo se kryjí přímo za výbušným barelem je dost smutné. V podstatě během celé hry jsem kombinoval odepisování na Messengeru s tupým střílením, abych u hry náhodou neumřel nudou. Žádné tempo, žádný „wow“ moment, žádná motivace pro postup. Sem tam odpálíte protiletadlové zbraně, nebo zapálíte nepřátelské bedny, ovšem všechny mise nemají větší hloubku než „prostřílej se z bodu A do bodu B“. Vzhledem k neustálému opakování scriptů a nudné hratelnosti se stereotyp dostaví maximálně po půl hodince hraní. Nepřidá na tom ani extrémní uzavřenost prostředí. Dovolím si vypíchnout jedinou „Sniper misi“ , která mi přišla naprosto okopírovaná od Call of Duty 4. Nejenom že se odehrává téměř na stejném místě, ale má i stejný průběh a princip... s tím rozdílem, že je extrémně nudná, nehezká a zdlouhavá.

No a grafické zpracování je na tom asi stejně jako hratelnost. Optimalizace na bodě mrazu, extrémní HW nároky naprosto neodpovídající grafice hry. Bugy, kdy vám před očima mizí objekty... a ty efekty výbuchů... nemám slov. Snad jediným pozitivem na celé hře je těch pár pěkně zpracovaných dominant města Pripyat, jako je kulturní dům, hotel, náměstí, ruské kolo nebo samotná elektrárna. Nic víc!

Odfláklá, nepovedená, nudná a díky bohu jen tříhodinová procházka městem duchů Pripyat, při které postřílíte pár stovek tupých žoldáků a rádi na to zapomenete. Pokud hledáte hru z Černobylskou tématikou, sáhněte nejlépe po Stalkerovi (recenze prvního dílu) nebo popřípadě Call of Duty 4 (recenze Remasteru).