Herní výzva 2018: "Sousedy si nevybereš"

Poslední dobou se střílečkám vyhýbám. Zvláště těm ukrajinským, okolo nichž mi vždy přišlo, že se pohybuje podivná sorta hráčů-masochistů, kteří spouštějí hru o zimní půlnoci po běžeckém maratonu za otevřeného okna a zhasnutých světel, aby simulovali únavu, tmu a chlad. Mezi typické zástupce řadím hry jako je série Stalker, ale i méně známé Cryostasis. Nicméně výzva je výzva a tak jsem na několik večerů opustil svoji komfortní zónu.

Ukrajinci se s tím prostě nemažou. Metro 2033 není žádnou výjimkou. Chtěl jsem být trochu originální, ale i já musím vypíchnout především to, co 100 lidí přede mnou. A tím je dechberoucí atmosféra. Atmosféra postapokalyptického moskevského metra. Atmosféra podzemí plné nadpřirozených mutantů a anomálíí, nepřátelských lidí a jejich pastí i pro život neslučitelného prostředí. Atmosféra trosek naší civilizace a několika posledních osad lidského pokolení. Atmosféra kdy jednou chcete utíkat, kdy chcete střílet, kdy se chcete plížit, ale musíte jednat proti své přirozenosti, jinak vás stihne smrt. Atmosféra putování, kdy vaše postava poznává tento svět prostřednictvím mnoha průvodců k nevyhnutelnému(?) konci.

Nutno říci, že právě ve jménu atmosféry je velká část vašeho putování pohybem po koridoru a nascriptovanými událostmi. Metro 2033 je prostě koridorová střílečka, kde sejdete z cesty jen pro část deníku nebo střelivo. Pro případné znovuzahraní tak vidím docela problém, že v některých pasážích budete schválně šetřit a nechat bojovat spolubojovníky, jinde zase půjdete tiše jako stín. Jenom kvůli znalosti jak se kde zachovat, aby jste se vyhnuli problémům a komplikacím.

Audiovizuál nemá chybu, textury, zvuky i animace jsou na vysoké úrovni. Hra světla a stínů je další skvělá součást atmosféry, vytkl bych však že jsem si za celou hru nevšiml, že by světlo hrálo nějaký vliv v mém plížení - na chování nepřátel jsem si nevšiml, že by reagovali víc kdybych svítil baterkou nebo ne. Světlu prostředí jsem se instinktivně vyhýbal, ale moc bych nedal za to, že záleží opravdu spíše na vzdálenosti než na světle. Jelikož spoustu pasáží lze, nebo spíše je nutné projít bez boje, viděl bych větší důraz na použití světla v podzemí jako záhodnou.

Co mi vadilo je, že v průběhu hry se dostanete někdy k specifické situaci se kterou jste se dosud nepotýkali. Patří sem pálení pavučin zapalovačem nebo užití sekundárních zbraní (granáty, nože). V tuto chvíli jsem až dodatečně sahal k nastavení ovládání a myslím, že redux verze by toto měla lépe osvětlit. Pocit ze střelby je dobrý, trochu mi vadilo, že revolver zde je primární zbraň a je braný na stejné úrovni jako kulomet nebo plamenomet, to mi z fyzické podstaty věcí nedává smysl. Zatímco boje s lidskými nepřáteli mají svou logiku, v boji s mutanty očekávejte především chaos, kdy budete často obklopení nepřáteli bez ladu a skladu.

Přiznávám, že románovou předlohu jsem nečetl. Příběh podle mého úplně nefunguje, dlouhou dobu mi akorát připadal jako alibi k putování z místa na místo. Jednotlivé frakce mi připadají dost na sílu, kdo by chtěl prosazovat komunismus nebo fašismus ve světě kde na vás útočí mutanti na každém kroku? No dost možná jde o autentickou zpověď situace na území bývalého Sovětského Svazu, radši bych ale nějakou reflexi současného světa.

Pokud máte rádi postapokalyptické střílečky, tak pro openworld zážitek zvolte sérii Stalker, pro lineární koridorové střílečky je Metro jednoznačně na mnoho let tím nejlepším v daném žánru.