Druhý Jazz Jackrabbit mi umožnil výběr mezi dvěma hratelnými postavami. Mimo Jazze přibyl jeho šílený červený bratříček Spaz, za nějž jsem chvíli zkoušel hrát, ale stejně jsem nakonec skončil u svého oblíbeného Jazze. Obtížnosti se naopak oproti původním čtyřem smrskly na tři, kdy Hard v podstatě plní funkci Turbo, ale já znovu volil Normal.

Hudba se podobá té z prvního dílu, což je dobře vzhledem ke kvalitám původních skladeb. Zbraní je skoro dvakrát více a likvidace želv je tak ještě zábavnější. Multiplayer jsem nezkoušel, ale věřím, že se povedl a určitě přinesl trochu oživení hratelnosti.

Stejně jako u jedničky se i zde po čase dostaví stereotyp, i když se tvůrci snažili, aby jednotlivé levely byly hodně rozmanité. Třetí díl, ve kterém byly plánovány tři hratelné postavy (mimo Jazze a Spaze ještě zaječice Lori), nikdy oficiálně nevyšel, což mi nevadí, protože stejně mám radši 2D zobrazení, než plánované 3D, které jsem si v některých bonusových úrovních vyzkoušel už v prvním díle.