Reviduji svůj komentář, jelikož ten původní byl fakt o ničem. A to si zrovna hra, na kterou mám skvělé vzpomínky nezaslouží. Earth 2140 se na dlouho dobu zasloužil o mojí velkou oblibu v real-time strategiích, spolu s Rytíři a kupci. Tyhle dvě strategie se mi totiž dostaly jako jedny z prvních do ruky u mého prvního Pentiového PC, navíc jsem je obdivoval na bráchově počítači už dřív. Hra byla dostupná v herním časopise komplet česky (i dabing, byť zrovna tady toho nebylo moc k nadabování). Tenkrát byl problém se spuštěním na hojně používaných grafikách S3, musel se k tomu používat speciální prográmek (naštěstí program i návod k použití byly tehdy připravené na CD).
Pokud jde o hru samotnou, je to úplně klasický příklad 2D RTS. Nebyla vlastně ničím extra zvláštní, že by přinesla úplně nové a neotřelé principy (to až 2150 přinesla ukázku toho, že 3D může fungovat i ve strategiích), ale dohromady to byla velmi zábavná hra s vyváženou obtížností. Velmi hezká grafika s isometrickým pohledem nebyla tak zářivě barevná, jako K&M, měla spíš seriózní tóny země zničené válkou. Obě soupeřící strany bojují pomocí robotů (pěší jednotky nepopiratelně inspirované Cameronovým Terminátorem) a strojů (pouze androidi měli nejblíže k lidem). Jako u každé běžné RTS tu máme klasickou čtyřčlenku – těžba materiálů/stavba/výroba/boj. Earth 2140 to přináší v poměrně jednoduché podobě, žádné velké plánování a budování ekonomiky se zde nekoná. Ani v případě soubojů není vyžadováno po hráči mít strategického génia. Většinou stačilo co nejrychleji postavit výrobny, rychle nasekat co největší vojsko a vtrhnout na nepřítele. Chápu, dneska to může působit nudně, ale tenkrát mne to bavilo o něco víc než Rytíři, protože ty díky složité ekonomice a v některých misích i velkému tlaku ze strany soupeře uměly být opravdu silně obtížné. Pro dítě byl Earth mnohem lépe stravitelný.
Postavit se můžete do čela obou soupeřících frakcí, která každá oplývá různými jednotkami, a obě ze stran mají různé přednosti i slabiny. Hra bohužel nenabídla zásadní variabilitu v úkolech, i přes relativně velký textový briefing před každou misí se vše točí okolo zničení budov a jednotek soupeře, nic světoborného. Aspoň myslím, je to už doba, co jsem to hrál, paměť může být zastřená.
Zvuky byly poměrně standardní, potěšil český dabing hlášek jednotek ve verzi z časopisu. Hudba nebyla vůbec špatná, nicméně se poměrně často opakovala. Hrála totiž klasicky přes analogový kabel z CD-Audio, takže spolu s herními daty nebylo místo na nějaké obsáhlé stopáže. Nicméně dvě skladby se mi líbily (a dodnes líbí) natolik, že jsem si je tenkrát vypálil na CD do přenosného přehrávače.
Kromě úvodního intra se občas objevovali videoanimace i mezi úkoly. Jak to u dobových průvodních videí u her bývá, tak to byly animace nijak extrémní kvality, „vylepšené“ velmi slabou úrovní tehdejší komprese, takže aby nezabraly na CD moc místa, byly ve velmi chabém rozlišení a doražené různým prokládáním a splýváním barev.
Celkově shrnuto, mám na tuto hru dodnes báječné vzpomínky, nicméně chápu, že pokud by si ji chtěl někdo zahrát dnes, tak mu nemá nic moc co extra nabídnout. Ale pokud by někdo hledal příjemnou klasickou strategii s rozumnou obtížností, i dnes se na Earth 2140 dá stále dobře koukat i zahrát.
Pokud jde o hru samotnou, je to úplně klasický příklad 2D RTS. Nebyla vlastně ničím extra zvláštní, že by přinesla úplně nové a neotřelé principy (to až 2150 přinesla ukázku toho, že 3D může fungovat i ve strategiích), ale dohromady to byla velmi zábavná hra s vyváženou obtížností. Velmi hezká grafika s isometrickým pohledem nebyla tak zářivě barevná, jako K&M, měla spíš seriózní tóny země zničené válkou. Obě soupeřící strany bojují pomocí robotů (pěší jednotky nepopiratelně inspirované Cameronovým Terminátorem) a strojů (pouze androidi měli nejblíže k lidem). Jako u každé běžné RTS tu máme klasickou čtyřčlenku – těžba materiálů/stavba/výroba/boj. Earth 2140 to přináší v poměrně jednoduché podobě, žádné velké plánování a budování ekonomiky se zde nekoná. Ani v případě soubojů není vyžadováno po hráči mít strategického génia. Většinou stačilo co nejrychleji postavit výrobny, rychle nasekat co největší vojsko a vtrhnout na nepřítele. Chápu, dneska to může působit nudně, ale tenkrát mne to bavilo o něco víc než Rytíři, protože ty díky složité ekonomice a v některých misích i velkému tlaku ze strany soupeře uměly být opravdu silně obtížné. Pro dítě byl Earth mnohem lépe stravitelný.
Postavit se můžete do čela obou soupeřících frakcí, která každá oplývá různými jednotkami, a obě ze stran mají různé přednosti i slabiny. Hra bohužel nenabídla zásadní variabilitu v úkolech, i přes relativně velký textový briefing před každou misí se vše točí okolo zničení budov a jednotek soupeře, nic světoborného. Aspoň myslím, je to už doba, co jsem to hrál, paměť může být zastřená.
Zvuky byly poměrně standardní, potěšil český dabing hlášek jednotek ve verzi z časopisu. Hudba nebyla vůbec špatná, nicméně se poměrně často opakovala. Hrála totiž klasicky přes analogový kabel z CD-Audio, takže spolu s herními daty nebylo místo na nějaké obsáhlé stopáže. Nicméně dvě skladby se mi líbily (a dodnes líbí) natolik, že jsem si je tenkrát vypálil na CD do přenosného přehrávače.
Kromě úvodního intra se občas objevovali videoanimace i mezi úkoly. Jak to u dobových průvodních videí u her bývá, tak to byly animace nijak extrémní kvality, „vylepšené“ velmi slabou úrovní tehdejší komprese, takže aby nezabraly na CD moc místa, byly ve velmi chabém rozlišení a doražené různým prokládáním a splýváním barev.
Celkově shrnuto, mám na tuto hru dodnes báječné vzpomínky, nicméně chápu, že pokud by si ji chtěl někdo zahrát dnes, tak mu nemá nic moc co extra nabídnout. Ale pokud by někdo hledal příjemnou klasickou strategii s rozumnou obtížností, i dnes se na Earth 2140 dá stále dobře koukat i zahrát.
Pro: Příjemná grafika, slušný soundtrack, rozumná obtížnost, klasická RTS
Proti: Velmi klasická RTS s žádnými nápaditými prvky