Dlouho jsem zahrání si druhýho Zaklínače odkládal, první díl mě kdysi moc nenadchl a od druhého jsem toho taky nečekal příliš. O to překvapenější jsem byl, když jsem do něj pustil. I tolik let po vydání mě mnohdy druhý Zaklínač fascinoval, a to zejména v oblasti příběhu, který se povedl na jedničku. Stejně tak příjemně prokreslené charaktery postav, různé mise, ať už hlavní nebo vedlejší, a jejich dopad na budoucí vývoj, a samozřejmě samotné příběhové volby, které nejsou jen černé a bílé. A když jsem hru dohrál, tak jsem jen nevěřícně koukal na to, jak to vlastně celé skončilo. Pochválit také musím grafickou i zvukovou stránku hry a ani minihry nejsou špatné.
Vytknul bych snad jen po čase už otravný respawn nepřátel na místě, kterým už jste během deseti minut prošli minimálně dvakrát a vyčistili ho, kratší herní dobu, poměrně hodně jednoduché souboje, neustálé pobíhání sem a tam a haprující technickou stránku. Minimálně dvakrát jsem musel načíst vzdálenější checkpoint, protože nějaká chyba zabránila v postupu v příběhu (např. ochrana Aedirnu, ve kterém vojáci přestali šplhat po žebříku a byl nutný restart, nebo pravidelné zčernání obrazovky po zapnutí úkolů/inventáři/mapy, což vyřešilo také načtení poslední uložené pozice).