Pokud máte tři hodiny času, slabost pro komorní příběhy, poetiku farmářského života a silnou atmosféru, nepotřebujete komplikované a komplexní otázky a odpovědi a nevadí vám trocha stereotypu, pak je tohle hra právě pro vás.

V zásadě tu adoptujete babičku. Je to stará milá paní, která si ráda zazpívá, pohladí si kozu nebo přivoní ke kytkám. Její život sice není žádný med, protože žije sama na farmě uprostřed pouště a celou rodinu má až daleko ve městě, ale je to její život, na její farmě a to jí stačí. Ráno zajdete pro vejce, podojíte kozy, zaděláte na sýr a zbytek odpoledne strávíte péčí o kytky. Večer si uděláte jídlo a jdete na kutě. A když budete mít štěstí, možná půjde kolem potulný kupec, doveze vám trochu sena pro kozy, nová semínka k zasazení a hlavně dopis od někoho z rodiny. Od sestry nebo bratra, od dcery či vnučky... Alespoň se budete mít do večera na co těšit. Takový dopis před spaním vám hned přinese pěkné sny! Tedy... pokud zprávy v nich nezačnou být zvláštní a zneklidňující...

Celou hru ovládáte jedinou postavu, jste na jediném místě a v zásadě děláte stále do kola těch samých pár věcí. Stereotyp je tu imho dobře využitý, byť by neklidnějším hráčům mohl přijít otravný. Na začátku hry vás totiž krásně nahodí do životního stylu vaší nové babičky. Dostane vás do pohody, naučí vás milovat hlavní postavu, její farmu a vůbec všechno kolem. Později pak slouží k prezentování změn a k posílení emocí. Najednou si všímáte, že je něco jinak, že něco nejde jako dřív. Úplně cítíte to roztrpčení a neklid pramenící z toho, že něco nemůžete dělat, jako jste to dělali celé dny (v případě babičky roky) předtím. Funguje to jako kouzlo.

K tomu si připočtete krásné grafické provedení a miniaturní a krásně padnoucí soundtrack. Jako jediné negativum vnímám to, že je hra příliš krátká a zanechává příliš otázek.