Druhý Ringworld po tuhém boji konečně dohrán. Ve výsledku dávám stejné hodnocení jako prvnímu dílu, byť u každého z nich z jiného důvodu. Dva roky po prvním dílu se fanoušci sci-fi adventur dočkali pokračování a příběh navazuje tam, kde první díl skončil. Quinn, Seeker a Miranda po zničení Destroyeru prchají zpět na Ringworld. Kzinský patriarcha na jejich hlavy vyhlásil odměnu a navíc se zanedlouho objeví nový záporák Carson Teal, který hrdinům ukradne loď i s Mirandou. Což se ukáže jako poměrně velká chyba.

Oproti prvnímu dílu se zlepšila hudba i grafika, ale stále trvá, že obojí je nevyrovnané. Některé obrazovky a melodie jsou krásné, jiné třeba zase ani trochu. Z příběhu druhého dílu mám trochu lepší pocit, ale nejsem schopen definovat důvod. Oproti prvnímu dílu nabízí hra tři hratelné postavy, jejichž party je možné hrát do velké míry nezávisle na sobě. Takže když se zaseknete s Quinnem, je možné pokračovat jinou příběhovou linii se Seekerem a podobně. Ve hře nemůžete zemřít, což je úleva pro hráče odkojené klasickými Sierrovkami. V těchto oblastech přináší Return to Ringworld jasná zlepšení oproti prvnímu dílu a v poslední třetině mě i docela bavil (a to se mi stalo v sérii poprvé).

Nyní tedy k záporům. Souhlasím s Artranem, autoři hru neskutečně natahují prostřednictvím bludišť, která jsou OBROVSKÁ a nic zajímavého v nich není. Desítky stejných obrazovek nabízejí dva typy úkolů sbírání množství předmětů, které mají naštěstí fixní lokaci a střílení vampýrů. Procházení desítek stejných obrazovek kombinovaných s neregulovatelnou (t.j. neskutečně pomalou) rychlostí pohybu chůze postavy je opravdu otravné a za tuto část hry bych udělil autorům kulatou nulu. Kdyby autoři bludišťata vypustili, případně nechali jenom jedno, a třeba ani nepřidali další obsah, jednalo by se o mírně nadprůměrnou hru. Bloudění ale stahuje hru do podprůměru a komu přišlo dlouhé bludiště v King's Quest 5+6, ať Return to Ringworld raději ani neinstaluje.

Další věc, ve které souhlasím s Artranem v diskuzi, se týká zřejmého vyčerpání rozpočtu, protože příběh je ve spoustě věcí neukončen. Konec je opět divný. Hrdinové se teleportují pomocí prastaré technologie na místo, které by mohlo být druhým Prstencem. Kdo si pamatuje na první díl, hrdinové pátrali po Chmeee a Louisovi Wu, kteří se ztratili na Ringworldu. Nejen že nebyli nalezeni, ale na tuto linii druhý díl vůbec nenavazuje. Takže v okamžiku, kdy došly fondy rozmnožili autoři stejné obrazovky metodou copy-paste a zamotali je do bludiště. Zkusili to a víte co? Nevyšlo to. Je to vlastně ve stylu pozdějšího působení Tsunami na herním trhu (interaktivní filmy) - ono cimrmanovské hledání slepých uliček, kdy ji autoři nejprve důkladně prozkoumají a pak mohou pravit: "Tudy ne, přátelé!"

Co říct závěrem? Ringworld 2 na mne působí nesmírně rozporuplně. Někdy překvapí zajímavou obrazovkou či úkolem, ale potenciál knihy (kterou jsem nakonec asi četl, jen si nic nepamatuji) není využit a děj je poněkud rozplizlý. Celkově mi to oproti Sieře a Lucasům přijde jako kdyby se první liga (dejme tomu Teplice) utkaly s mužstvem krajského přeboru (třeba Nevšovou). Výsledek je asi úplně každému jasný. Vždyť return to Ringworld vyšel ve stejném roce jako Kyrandia 3 a rok po QfG4 a SQ5. Ty hry jsou úplně někde jinde. Zatímco první díl je i dnes normálně hratelný, druhý bych doporučil jen fajnšmekrům, kteří si dali za úkol dohrát každou adventuru. V některých ohledech je to dobrá hra, ale experiment s bludišti se nevydařil. Mimochodem, ani jeden díl mi ani jednou nespadl a nezaznamenal jsem žádný výrazný bug. Tady musím smeknout, protože co do vyladění programu ukazuje Tsunami Sieře záda.