Není běžné, aby herní pokračování obsahovalo rovnou i remake předchozího dílu. Riddick se tím možná chtěl vykoupit za svoji kratší „stopáž“ obou dílů a nutno podotknout, že se mu to povedlo. Grafický kabátek má kromě povinně ostřejších textur, o něco detailnějších modelů i přirozenější stíny, což je pro oba díly určitě to nejpřínosnější. Na druhou stranu tehdejšího důrazu na nápadné blur efekty nejsem tolik fanda.
Dark Athena vypadá jako hrozivá kosmická loď, která si co do husté atmosféry a pocitu beznaděje příliš nezadá s nedobytným vězením Butcher Bay. A je fakt, že hra se takřka do poloviny vašemu předchozímu hledání únikové cesty z nápravného zařízení podobná. Stealth prvky jsou spíše arkádové, k tichému postupu vás vybízí převážně to, že s vaší „nepřátelskou“ DNA nemůžete vzít bouchačku do vlastních rukou. Na druhou stranu se mi líbí nápad, kdy můžete dočasně střílet ze zbraně, kterou v rukách třímá mrtvý dron. Hra stejně jako v minulém díle klade důraz na vaši zranitelnost, je super, že při operaci s tlačítky, nebo při šplhání se přepne do pohledu z třetí osoby bez možnosti se bránit. Přesto vnímám atmosféru jako o něco slabší než v Butcher Bay. Ačkoli je vesmírná stanice ideální místo pro pořádný (survival) horor, nemůže se Dark Athena rovnat např. s některým z dílů System Shock. Zčásti je to dáno tím, že nyní už je možná pouze jedna cesta vpřed, a tedy chybí jistý pocit ztracenosti „uvnitř“, či očekávání nebezpečí „odkudkoli“. Zčásti je to dáno také triviálními úkoly, které na celkové dění uvnitř lodi vrhají takový zjednodušený pohled. Hra opět nabízí několik vedlejších postav a dialogů, ale ty někdy působí trošičku průhledně. Věřím, že jsou ve hře primárně z toho důvodu, abyste si mohli vyslechnout drsného Vina Diesela. :)
Dle mého názoru se právě na Dark Atheně ukazuje, že koncept, idea, nebo chcete-li potenciál celé série Chronicles of Riddick relativně rychle vyčpí. Escape From Butcher Bay je nabušená, hutná (a krátká) hra, ale myslím, že hrát to samé dvakrát delší dobu – tedy např. po Butcher Bay ihned plynule navázat na Dark Athenu zvýrazní právě ty nedostatky jako jsou zmiňované jednoduché úkoly, zjednodušený stealth, anebo umělou inteligenci. Ta stále nereaguje na vaše prozrazení moc dobře. Někdy se stačí na chvíli schovat, nebo přejít do vedlejší místnosti a je po problému. Nicméně nemůžu říct, že by to nějak významně snižovalo můj prožitek ze hry. Ten byl většinu času velmi dobrý, a to zejména díky koukatelné vesmírné stanici. Stejně jako ostatní jsem nepochopil závěrečnou čtvrtinu hry, která se po všech stránkách podobala více Unrealu II, než všemu, co jste doposud s Riddickem prožili…
Takže tvými slovy, Riddicku: „If it’s any consolation, you were better than average. So that’s something.“
Dark Athena vypadá jako hrozivá kosmická loď, která si co do husté atmosféry a pocitu beznaděje příliš nezadá s nedobytným vězením Butcher Bay. A je fakt, že hra se takřka do poloviny vašemu předchozímu hledání únikové cesty z nápravného zařízení podobná. Stealth prvky jsou spíše arkádové, k tichému postupu vás vybízí převážně to, že s vaší „nepřátelskou“ DNA nemůžete vzít bouchačku do vlastních rukou. Na druhou stranu se mi líbí nápad, kdy můžete dočasně střílet ze zbraně, kterou v rukách třímá mrtvý dron. Hra stejně jako v minulém díle klade důraz na vaši zranitelnost, je super, že při operaci s tlačítky, nebo při šplhání se přepne do pohledu z třetí osoby bez možnosti se bránit. Přesto vnímám atmosféru jako o něco slabší než v Butcher Bay. Ačkoli je vesmírná stanice ideální místo pro pořádný (survival) horor, nemůže se Dark Athena rovnat např. s některým z dílů System Shock. Zčásti je to dáno tím, že nyní už je možná pouze jedna cesta vpřed, a tedy chybí jistý pocit ztracenosti „uvnitř“, či očekávání nebezpečí „odkudkoli“. Zčásti je to dáno také triviálními úkoly, které na celkové dění uvnitř lodi vrhají takový zjednodušený pohled. Hra opět nabízí několik vedlejších postav a dialogů, ale ty někdy působí trošičku průhledně. Věřím, že jsou ve hře primárně z toho důvodu, abyste si mohli vyslechnout drsného Vina Diesela. :)
Dle mého názoru se právě na Dark Atheně ukazuje, že koncept, idea, nebo chcete-li potenciál celé série Chronicles of Riddick relativně rychle vyčpí. Escape From Butcher Bay je nabušená, hutná (a krátká) hra, ale myslím, že hrát to samé dvakrát delší dobu – tedy např. po Butcher Bay ihned plynule navázat na Dark Athenu zvýrazní právě ty nedostatky jako jsou zmiňované jednoduché úkoly, zjednodušený stealth, anebo umělou inteligenci. Ta stále nereaguje na vaše prozrazení moc dobře. Někdy se stačí na chvíli schovat, nebo přejít do vedlejší místnosti a je po problému. Nicméně nemůžu říct, že by to nějak významně snižovalo můj prožitek ze hry. Ten byl většinu času velmi dobrý, a to zejména díky koukatelné vesmírné stanici. Stejně jako ostatní jsem nepochopil závěrečnou čtvrtinu hry, která se po všech stránkách podobala více Unrealu II, než všemu, co jste doposud s Riddickem prožili…
Takže tvými slovy, Riddicku: „If it’s any consolation, you were better than average. So that’s something.“
