Hra Tell Me Why mě překvapila tím, jak těžký a náročný příběh v sobě ukrývala. Často mě napadalo, co by na ni říkali ti, kteří hry odsuzují s tím, že jsou to jen "tupé střílečky", protože Tell Me Why ukazuje, že i hry dokážou předat hráči něco, nad čím se musí zamyslet a co musí v sobě nějak vstřebat. Jestli se něco tvůrcům opravdu povedlo, tak je to zobrazení soužití matky se dvěma dětmi, ve kterém chybí otec, peníze, stabilita a zejména psychická pohoda. Bylo mi strašně líto matky, která se snažila zaopatřit svoje děti, vyráběla jim hračky, šila oblečení, věnovala se jim, jak jen jako samoživitelka mohla, ale všechna tato její snaha si vybírala svoji daň v podobě velkého stresu a značné psychické lability. S hrůzou jsem pak sledovala, jak rodině převrátil životy onen okamžik a říkala jsem si, jak s tím ty postavy mohou žít. Tato zátěž z jejich minulosti se propisovala i do současnosti. Navíc některé věci byly stále nevyřešené (vyřešit to - o to se snaží hráč) a bylo na postavách znát, že s plno věcmi nejsou srovnané a že mají spoustu ran, které nejsou zahojené. Takže, místy nebylo lehké hru hrát.

Co mě zaujalo, tak bylo to, jak tvůrci do hry a jejího příběhu přirozeně zapracovali transsexuální postavu. Jak na jednu stranu na tom ten příběh místy i stojí, ale na druhou stranu, jak kdyby to v té hře vlastně ani nebylo. V pár rozhovorech to sice přímo zmíněné bylo, ale těch bylo tak málo, až jsem si říkala, že je to možná škoda (kolik takových her s touto tématikou je...). Ale chápu, ta hra není o tomhle, ale o rodinných vztazích, kde tato jinakost je spíše vedlejší. Dobré bylo také to, že jsem měla možnost hrát za obě postavy a vidět některé věci z obou stran. Navíc je dalším pozitivem to, že obě postavy mi byly sympatické, a tak nenastala situace, kdy bych raději hrála za tu druhou. Obecně postav bylo ve hře vcelku málo, takže mi někdy bylo líto, že nemám možnost promluvit s více postavami, ale na druhou stranu se jedná o komorní příběh, a tak by větší množství postav mohlo působit možná rušivě.

Hra ovšem měla i svá negativa. Prvním z nich je optimalizace, kdy docházelo k propadům snímků, a druhým problémem byly menší bugy, které třeba znemožňovaly otevřít dveře a které se naštěstí vyřešily znovu nahráním hry. Opět nechyběl moderní ukládací systém ve stylu "nemysli si, že si hru uložíš kdekoliv" a také mě až tak moc nebavila samotná hratelnost, kdy jsem opět jen chodila a opět jen klikala na věci. Jasně, že velice nic jiného čekat nemohu vzhledem k tomu, že je to adventura od Dontnodu, ale i tak mě hra po té hratelnostní stránce nebavila. Naštěstí tyto hry nehraji kvůli hratelnosti. Oproti jiným hrám od stejného studia mě Tell Me Why překvapilo po vizuální stránce, kdy mohu říct, že se jedná o nejhezčí hru od studia. Zimní období Severní Ameriky přímo vybízelo ke kochání se krajinou. Slova chvály ovšem nemám pro audio stránku hry, kdy nemohu říct, že tam byla nějaká hudba. Určitě ovšem byla, ale asi byla tak nevýrazná nebo jí bylo tak málo, že o tom ani nevím. 

Tell Me Why nejvíce vyniká v tématu, které zpracovává a také ve vykreslení postav a jejich komplikovaných vztahů, a proto jsem si hru fakt užila, i když po té hratelnostní stránce nebyla pro mě hra nijak zábavná. Na závěr ještě oceňuji, jak si tvůrci vyhráli s knihou pohádek, která je plná metafor a která odkrývá plno věcí o postavách ve hře. Pokud ovšem hráč čte mezi řádky...