Předem se přiznávám, že nesdílím všeobecné nadšení, které, jak se zdá, ohledně druhého dílu Zaklínače na Databázi panuje. Přijde mi totiž, že trpí klasickým dialektickým prokletím druhých dílů úspěšných her. To spočívá v tom, že autoři, typicky malé studio, které se zatím moc neproslavilo a nemá velký rozpočet, vytvoří úspěšnou hru, která ale trpí drobnými neduhy, na jaké ambiciózní autoři s malým rozpočtem obvykle narážejí - bugy, místy neohrabaná hratelnost, slabší grafika, nevyváženost, příliš málo nebo naopak příliš mnoho questů atp. Na to se hra proslaví, autoři dostanou šanci stvořit druhý díl, tentokrát s větším rozpočtem, a s velkýma očima se rozhodnou na původním dílu "vylepšit" úplně všechno, i to, co vylepšit vůbec nepotřebovalo. Teprve u třetího dílu, je-li jim dáno, autoři přijdou na to, co bylo na originále tak atraktivní, a s trochou štěstí vytvoří odladěnou a střízlivou verzi hry tak, jak ji skutečně chtěli.
Druhý díl Zaklínače jedním šmahem likviduje většinu věcí, která se mi na prvním díle líbila. Téměř komorní a hlavně důsledně dotažené drama mezi relativně malým počtem velmi propracovaných postav, které byly vždycky o trochu zajímavější, než jak se na první pohled jevily, nahradil "epický" příběh o válkách a intrikách, který jednak nebyl moc zajímavý a jednak krkolomně vyšuměl vlastně do ničeho. Syrový a neokoukaný svět prvního dílu, který tak vynikal nad všechna fantasy RPG své doby, nahradil barevný a nezajímavý high fantasy balast, který jde ruku v ruce s nevkusným přebarveným a přesyceným vizuálem. V prvním díle bylo příliš mnoho kontraktů na zrůdy, takže člověk musel neustále běhat tam a zpátky, aby je všechny vyřídil, nemluvě o repetetivnosti; tady zase nejsou skoro žádné. Spousta věcí zůstala kdesi na půl cesty a spousta je vyloženě nedomyšlená. Vývoj postavy byl evidentně zamýšlen pro delší hru, protože člověk sotva nakousne některé skill trees a už je na konci hry. Není tu žádný zajímavý pocit z vylepšování výbavy, jako byl v jedničce - když člověk konečně sestavil Ravenovu zbroj, věděl, že přišel end game. Tady jen člověk střídal záplavu obyčejně vypadajících předmětů a najednou byl konec. Loot ve většině lokací byl ten nejběžnější bordel, který by v jiné hře nikoho ani nenapadlo sbírat - dřevo, ruda, kus hadru, kůže, dva oreny apod. Kapitolou samotnou pro sebe je pak soubojový systém, který je proti prvnímu dílu sice rozhodně krokem kupředu, ale trpí těžkopádností a vyloženě nasrávacími nedostatky, jako je pomalá reaktivita, nepřátelé, kteří vás dostanou do stunlocku ihned po skončení cutscény, čímž vám na začátek uberou polovinu životů v souboji, před jehož absolvováním musíte vždy projít dlouhý rozhovor, neomylně přesní kušiníci, kteří vám zničí štít, aniž byste s tím mohli cokoliv dělat atp. atp.
Pro mě, jakožto role-playera, je v RPG vždy nejzajímavější svět, jeho postavy a interakce mezi nimi. A tady je potřeba ocenit, že se autoři opravdu snažili, aby měl hráč při každém průchodu hrou jiný zážitek. Hra se bohatě větví na základě rozhodnutí hráče a celý druhý akt jsou v podstatě dvě různé hry podle toho, jak se hráč rozhodnul v aktu prvním. Ovšem je potřeba dodat, že je to vykoupeno přehršlem převážně plytkých postav, které mají podstatně menší hloubku než v prvním díle a jejich příběhy se v průběhu spíš mihnou než odehrají. Většina z nich nějak rozpačitě reaguje na vaše činy, ale v podstatě nijak neskončí, prostě jen "přestane" a zmizí ze hry. Pro mě osobně jsou lidské příběhy vždy daleko zajímavější než jakýkoliv boj o to, kdo se stane vládcem toho a toho území, a nedává mi smysl ani to, aby se do takové politiky s velkou chutí zaplétal Geralt, který tak ostentativně politikou pohrdá. Ústřední zápletka s královrahem se postupně rozplývá v moři vedlejších problémů, v druhém aktu téměř mizí a ke konci už mi byla celkem ukradená (Letha jsem nechal žít, protože jeho smrtí by se v tom bordelu už opravdu nic nezměnilo a jeho osud mi byl celkem fuk). Stejně tak slovanskou mytologií inspirovaný svět jedničky nahradily propracovanější, ale o to méně zajímavé a pustější vesnice v obecně fantasy světě, které ničím nezaujmou. Zkrátka nemohl jsem si pomoct, ale když jsem došel na konec hry, musel jsem se ptát, jestli tohle bylo opravdu všechno. Zdálo se, jako by hra měla původně měla být delší, ale autorům v nějaké fázi došly peníze.
Takže ve výsledku, ano, je to "hezčí" a vylepšená verze původního dílu, ale ukazuje se, že neotesanost originálu je kolikrát podstatně přitažlivější než uhlazená průměrnost pokračování.
Druhý díl Zaklínače jedním šmahem likviduje většinu věcí, která se mi na prvním díle líbila. Téměř komorní a hlavně důsledně dotažené drama mezi relativně malým počtem velmi propracovaných postav, které byly vždycky o trochu zajímavější, než jak se na první pohled jevily, nahradil "epický" příběh o válkách a intrikách, který jednak nebyl moc zajímavý a jednak krkolomně vyšuměl vlastně do ničeho. Syrový a neokoukaný svět prvního dílu, který tak vynikal nad všechna fantasy RPG své doby, nahradil barevný a nezajímavý high fantasy balast, který jde ruku v ruce s nevkusným přebarveným a přesyceným vizuálem. V prvním díle bylo příliš mnoho kontraktů na zrůdy, takže člověk musel neustále běhat tam a zpátky, aby je všechny vyřídil, nemluvě o repetetivnosti; tady zase nejsou skoro žádné. Spousta věcí zůstala kdesi na půl cesty a spousta je vyloženě nedomyšlená. Vývoj postavy byl evidentně zamýšlen pro delší hru, protože člověk sotva nakousne některé skill trees a už je na konci hry. Není tu žádný zajímavý pocit z vylepšování výbavy, jako byl v jedničce - když člověk konečně sestavil Ravenovu zbroj, věděl, že přišel end game. Tady jen člověk střídal záplavu obyčejně vypadajících předmětů a najednou byl konec. Loot ve většině lokací byl ten nejběžnější bordel, který by v jiné hře nikoho ani nenapadlo sbírat - dřevo, ruda, kus hadru, kůže, dva oreny apod. Kapitolou samotnou pro sebe je pak soubojový systém, který je proti prvnímu dílu sice rozhodně krokem kupředu, ale trpí těžkopádností a vyloženě nasrávacími nedostatky, jako je pomalá reaktivita, nepřátelé, kteří vás dostanou do stunlocku ihned po skončení cutscény, čímž vám na začátek uberou polovinu životů v souboji, před jehož absolvováním musíte vždy projít dlouhý rozhovor, neomylně přesní kušiníci, kteří vám zničí štít, aniž byste s tím mohli cokoliv dělat atp. atp.
Pro mě, jakožto role-playera, je v RPG vždy nejzajímavější svět, jeho postavy a interakce mezi nimi. A tady je potřeba ocenit, že se autoři opravdu snažili, aby měl hráč při každém průchodu hrou jiný zážitek. Hra se bohatě větví na základě rozhodnutí hráče a celý druhý akt jsou v podstatě dvě různé hry podle toho, jak se hráč rozhodnul v aktu prvním. Ovšem je potřeba dodat, že je to vykoupeno přehršlem převážně plytkých postav, které mají podstatně menší hloubku než v prvním díle a jejich příběhy se v průběhu spíš mihnou než odehrají. Většina z nich nějak rozpačitě reaguje na vaše činy, ale v podstatě nijak neskončí, prostě jen "přestane" a zmizí ze hry. Pro mě osobně jsou lidské příběhy vždy daleko zajímavější než jakýkoliv boj o to, kdo se stane vládcem toho a toho území, a nedává mi smysl ani to, aby se do takové politiky s velkou chutí zaplétal Geralt, který tak ostentativně politikou pohrdá. Ústřední zápletka s královrahem se postupně rozplývá v moři vedlejších problémů, v druhém aktu téměř mizí a ke konci už mi byla celkem ukradená (Letha jsem nechal žít, protože jeho smrtí by se v tom bordelu už opravdu nic nezměnilo a jeho osud mi byl celkem fuk). Stejně tak slovanskou mytologií inspirovaný svět jedničky nahradily propracovanější, ale o to méně zajímavé a pustější vesnice v obecně fantasy světě, které ničím nezaujmou. Zkrátka nemohl jsem si pomoct, ale když jsem došel na konec hry, musel jsem se ptát, jestli tohle bylo opravdu všechno. Zdálo se, jako by hra měla původně měla být delší, ale autorům v nějaké fázi došly peníze.
Takže ve výsledku, ano, je to "hezčí" a vylepšená verze původního dílu, ale ukazuje se, že neotesanost originálu je kolikrát podstatně přitažlivější než uhlazená průměrnost pokračování.
