Vůbec mi nevadí pokud se čas od času nějaká hra pokusí o umělecký dojem a je jedno, zda vzhledem nebo obsahem. Spirit of the North se o to zjevně pokouší absencí veškeré narace či textu. "Vypráví" nám příběh lišky zachraňující nespecifikované místo před jakousi starobylou nákazou. Za celou dobu nepotkáte jediného živého tvora. Průvodce hráči dělá pouze modrá duše ukazující směr k cíli cesty. Vše ostatní je na interpretaci každého z nás.

Jenže ono to jaksi moc nefunguje. I přes docela krátkou herní dobu (6 hodin) dokáže ke konci SotN docela nudit, třeba i ne zrovna hezkými posledními úrovněmi (jeskyně, duchovní svět) a občas už i otravnými puzzly. Postupně se naučíte několik schopností a s nimi i průběžně narůstá obtížnost hádanek, ač ta nikdy nedosahuje nějaké závratné výšky. Hra se snaží nabídnout výjimečný zážitek, nicméně s použitím klasických, dlouho zavedených, herních mechanik. Právě tím sama sobě ubírá body.