Třetí díl mé oblíbené série Broken Sword s sebou přinesl celou řadu změn, které se zase tak moc nepovedly. Stále tam byl v pozadí ten skvělý příběh a dobře napsané dialogy, ale hra se přesunula do 3D s ne příliš povedenými kamerami, všude přítomnými krabicemi a nepovedeným stealth systémem. Od čtyřky jsem čekal, že se vývojáři na nepovedené změny vykašlou a budou se soustředit hlavně na ty věci, co umí.
Grafika vypadá o něco lépe, s čímž se tak nějak počítá vzhledem k uplynulému času od minulého dílu. Umístění kamer a jejich přibližování a přepínání mi přišlo mnohem lepší. Ať jsem hru ovládal klávesnicí nebo myší, už se mi nestávalo, že bych po přepnutí kamery šel nesmyslným směrem. Nicméně to ovládání je stále tak nějak divné, postavy jsou nemotorné a navíc se mi často stávalo, že se postava po cestě na požadované místo o něco zasekávala. Každopádně to 3D prostě není ono, navíc jsem měl zase několik záseků způsobených tím, že jsem přehlédl nějakou interaktivní věc.
Krabice tu stále jsou, ale naštěstí jich už není tak moc. Navíc přibylo nové opakující se hackování v podobě minihry. Já mám v adventurách minihry rád a tohle spojování paprsků jsem do té doby ani neznal, takže mě to bavilo, zvláště ty pozdější těžší varianty. Ale musím uznat, že jich je tu zbytečně moc a pro ty, co tato minihra nesedne to musí být slušná otrava. Plus mi přišlo, že je zde konečně zase více logických puzzlů, což mi u předchozího dílu hodně chybělo.
A pak je to ještě ten stealth. Naštěstí tu už není speciální klávesa na tichý pohyb, takže se stačí normálním pohybem vyhýbat pohledům nepřátel. I tak mě ale tyto pasáže vůbec nebavily a hraní bez těchto stealth pasáží by bylo minimálně pro mě mnohem zábavnější.
Co se příběhu týče, tak jsem si z okolních komentářů všiml, že někoho bavil, jiné zklamal. Já se naštěstí řadím do té první kategorie s tím, že mě dokonce bavil o něco více než ve trojce. Ale je pravda, že je tu několik hluchých míst: hlavně celá oblast v Arizoně za Nico. Na druhou stranu mi přišlo, že je ve hře dost povedených vedlejších postav (např. obdivovatel hus, mafián se vzhledem Elvise nebo bezdomovec v Římě), které mi u předchozího dílu chyběly. A to stejné se dá říct i o některých lokacích celkově jako mafiánská továrna na salámy nebo oblast v Římě. Jinými slovy, je zde dost povedených situací, které mi utkvěly v paměti na hodně dlouhou dobu.
Hrozně otravná je pak zachovaná nemožnost přeskakovat dialogy. Obzvláště v kombinaci s tím, že se některá již probraná témata opakují. Tzn. pokud chci projít fakt všechny dialogy, tak na dané téma kliknu znovu, zjistím, že se říká to samé, ale nemůžu to přeskočit.
Klasicky jsem hodně spokojený s dabingem, především George. Jen škoda, že má Nico každý díl jinou dabérku. A pak je tu i hudba, která tentokrát nehraje jen v některých situacích, ale podkresluje skoro celou hru. Je v ní jistý hlavní motiv, který se v průběhu hraní stále opakuje a drží si tak svůj styl.
Čtvrtý díl se za mě docela povedl. Samozřejmě hra nedosahuje kvalit prvních dvou dílů. Plus chápu, že příběh holt každému nemusí sednout. Ale přijde mi, že vývojáři hodně zapracovali na věcech, co se mi u trojky nelíbily. Nicméně já jsem stálé toho názoru, že 3D této hře prostě nesluší.
(dohráno v roce 2019)
Grafika vypadá o něco lépe, s čímž se tak nějak počítá vzhledem k uplynulému času od minulého dílu. Umístění kamer a jejich přibližování a přepínání mi přišlo mnohem lepší. Ať jsem hru ovládal klávesnicí nebo myší, už se mi nestávalo, že bych po přepnutí kamery šel nesmyslným směrem. Nicméně to ovládání je stále tak nějak divné, postavy jsou nemotorné a navíc se mi často stávalo, že se postava po cestě na požadované místo o něco zasekávala. Každopádně to 3D prostě není ono, navíc jsem měl zase několik záseků způsobených tím, že jsem přehlédl nějakou interaktivní věc.
Krabice tu stále jsou, ale naštěstí jich už není tak moc. Navíc přibylo nové opakující se hackování v podobě minihry. Já mám v adventurách minihry rád a tohle spojování paprsků jsem do té doby ani neznal, takže mě to bavilo, zvláště ty pozdější těžší varianty. Ale musím uznat, že jich je tu zbytečně moc a pro ty, co tato minihra nesedne to musí být slušná otrava. Plus mi přišlo, že je zde konečně zase více logických puzzlů, což mi u předchozího dílu hodně chybělo.
A pak je to ještě ten stealth. Naštěstí tu už není speciální klávesa na tichý pohyb, takže se stačí normálním pohybem vyhýbat pohledům nepřátel. I tak mě ale tyto pasáže vůbec nebavily a hraní bez těchto stealth pasáží by bylo minimálně pro mě mnohem zábavnější.
Co se příběhu týče, tak jsem si z okolních komentářů všiml, že někoho bavil, jiné zklamal. Já se naštěstí řadím do té první kategorie s tím, že mě dokonce bavil o něco více než ve trojce. Ale je pravda, že je tu několik hluchých míst: hlavně celá oblast v Arizoně za Nico. Na druhou stranu mi přišlo, že je ve hře dost povedených vedlejších postav (např. obdivovatel hus, mafián se vzhledem Elvise nebo bezdomovec v Římě), které mi u předchozího dílu chyběly. A to stejné se dá říct i o některých lokacích celkově jako mafiánská továrna na salámy nebo oblast v Římě. Jinými slovy, je zde dost povedených situací, které mi utkvěly v paměti na hodně dlouhou dobu.
Hrozně otravná je pak zachovaná nemožnost přeskakovat dialogy. Obzvláště v kombinaci s tím, že se některá již probraná témata opakují. Tzn. pokud chci projít fakt všechny dialogy, tak na dané téma kliknu znovu, zjistím, že se říká to samé, ale nemůžu to přeskočit.
Klasicky jsem hodně spokojený s dabingem, především George. Jen škoda, že má Nico každý díl jinou dabérku. A pak je tu i hudba, která tentokrát nehraje jen v některých situacích, ale podkresluje skoro celou hru. Je v ní jistý hlavní motiv, který se v průběhu hraní stále opakuje a drží si tak svůj styl.
Čtvrtý díl se za mě docela povedl. Samozřejmě hra nedosahuje kvalit prvních dvou dílů. Plus chápu, že příběh holt každému nemusí sednout. Ale přijde mi, že vývojáři hodně zapracovali na věcech, co se mi u trojky nelíbily. Nicméně já jsem stálé toho názoru, že 3D této hře prostě nesluší.
(dohráno v roce 2019)
