Někdy se tak stane, že dohrajete hru a chcete víc. Že dohrajete hru a než byste přemýšleli nad tím, kolik času jste do ní investovali, chcete prostě víc. Přesně i pro tento případ je tu The Last of Us, které mě po jejím dohrání ihned nabídlo přídavek s názvem Left Behind.

Ten, kdo nehrál původní hru, tomu to moc neřekne, ale ten kdo ji dohrál a pustil se do tohoto datadisku, ten musí uznale pokývat, že na třech hodinách herního času to tu tvůrci nemohli udělat líp. V hlavní roli je tu pro změnu jen Ellie. Příběhově tu pak tvůrci ukazují to, co se v jejím životě dělo, než potkala Joela. Během hraní původní hry to z dialogů tušíte, ale vždycky je lepší se na danou věc i podívat trochu blíže. Tato minulost se pak promítá s děním přímo v původní hře, kde si tvůrci nechali jedno volnější okno, aby ho v datadisku mohli otevřít a celkově tím vytvořit bližší vztah Ellie k Joelovi. Za mě tedy jednoznačně povedená práce.

Herně to pak víceméně nemá, co by to víc nabídlo. Vlastně se ve hře neděje nic moc nového. Je teda pravda, že atmosféra toho zarostlého a polorozbořeného dětského parku je hodně zajímavá, ale v celkovém kontextu pokračujete tam, kde jste skončili. Jen s tím rozdílem, že se Vám otevírají odpovědi na řadu otázek, které jste původní hrou získali.

Řekl bych, že na třech herních hodinách solidní práce. Jsou tací scénáristi, kteří rádi otázky otevírají, aby na ně pak zapomínali odpovídat. Tady se jim to ale podařilo příjemně skloubit a tak tento datadisk není úplně o hraním samotném, jako spíš o příběhu, který se Vám odvíjí v rukách ovladače plynu a čistě. Tedy tak, jak je potřeba, aby Vás to nadchlo pro další pokračování…