Spear of destiny se mi do rukou dostalo hodně pozdě. Ano, věděl jsem, že Wolf má identického bratříčka, ale nikdo v okolí Spear neměl, a tak jsem si na dohrání počkal až někdy na přelom tisíciletí. Ze hry si nepamatuji vůbec nic, ani toho bubáka na konci, a tak jsem se rozhodl ke hře po letech vrátit. Hru jsem spustil na nejlehčí obtížnost a podruhé jsem tak vstoupil do stejné řeky.

Datadisk a to nijak dlouhý, chtělo by se zvolat náhodnému kolemjdoucímu. A nebude se mýlit. Spear of destiny je Wolf 3D s trochou nové grafiky, méně otravnými zvuky, jedním novým nepřítelem (duch), pěti fajn bossy a jedním novým předmětem (krabice s 25 náboji). Jinak se nic nezměnilo. Hráče v úvodu uvítá povedená vstupní obrazovka s věžičkou a s parádní melodií a následně je hráč hozen do standardního Wolfovského pravoúhlého prostředí.

Co do arzenálu se nic nezměnilo. Nepoužitelný nůž a pistolku opět rádi vyměníte za skvělý samopal, se kterým se pohodlně dá dohrát celá hra, byť na bossy jsem opět raději použil ultimátní kulomet.

Hra tentokrát není rozdělená na epizody, ale všech 19+2 levelů následuje pěkně v řadě za sebou, jak B.J. stoupá hradem vzhůru. Obtížnost soubojů mírně vzrostla. Je to znát hlavně u bossů, kteří mě párkrát dostali. Po jednom fragu si připsal první a druhý boss a dvakrát mě sejmul rytíř. Paradoxně nejobávanější bossové, t.j. mutoš a závěrečný bubák si ani nesáhli. Jinak jsem na nejlehčí obtížnost problémy se souboji neměl.

Co se týká samotného procházení levelů, nevyhnuli se opět autoři řadě bludišť. Buďto jsem si již na logiku autorů zvykl nebo není zamotání levelů ve Spear of destiny taková divočina jako u Wolfa, ale nijak zvlášť jsem nebloudil a dokonce jsem párkrát pokořil par levelu, což se mi u Wolfa stávalo jen výjimečně v šesté epizodě. Z hlediska bloudění je třeba přičíst autorům k dobru, že secrety jsou tentokrát opravdu jen secrety a žádný z nich neobsahuje klíč nutný k dalšímu postupu. Navíc secretů je tentokrát opravdu hodně a hru jsem zakončil s výrazně horšími procentními statistikami než Wolfa.

Z hlediska hratelnosti mi Spear přijde o malinko zábavnější než původní Wolf, ale zase je hra extrémně krátká. Bylo by lehké hru šmahem ruky odmítnout jako mlácení prázdné slámy a datadisk, který vykrádá sám sebe. Jenže se to hraje opravdu dobře a přestože ID ve Spearu novinkami právě nehýřili, i tak byl v roce 1992 koncept 3D akční hry ještě sám o sobě poměrně originální. Kdyby si případný herní archeolog chtěl zastřílet a po překonání dlouhého Wolfa by chtěl ještě jako zákusek jednohubku, není Spear of destiny špatnou volbou.