The Temple of Elemental Evil (TToEE) je původně kampaň z roku 1985 pro první edici Advanced Dungeons & Dragons. Nejspíše nejznámější DnD svět Forgotten Realms, ve kterém se odehrává většina videoher na motivy DnD, vyšel až o dva roky později, a tak je TToEE umístěn ve světě Greyhawk. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Byl spjat s počátky DnD, než ho Forgotten Realms vyšoupl z výsluní, ale jeho pozůstatky se v pravidlech nachází dodnes. Divili jste se někdy proč jste během hraní ve Forgotten Realms nikdy nepotkali slavné mágy a autory kouzel jako jsou Tenserova transformace, Mordenkainenův meč, Bigbyho drtící pěst či Melfův kyselinový šíp? Ani nemůžete. Tyto postavy jsou právě postavami z Greyhawku. Stejně tak z něj pochází jeden z nejikoničtějších záporáků, Vecna, který se přes světy Ravenloft a Planescape dostal až do Forgotten Realms.
Papírová podoba TToEE je kampaň ve stylu, kterému dneska říkáme old school dungeon crawl, pro který je typický minimalistický příběh, megadungeon plný smrtících pastí a skrytých průchodů, malá vazba hráče na postavu a jejich vysoká úmrtnost. Dneska už takto mnoho hráčů Dungeons & Dragons nehraje. Typicky se tolik postavy nezabíjí a klade se mnohem vyšší důraz na příběh a NPC postavy. Přesto i dnes se najdou skalní vyznavači old school hraní, pro které je The Temple of Elemental Evil posvátným vzorem stejně jako třeba Tomb of Horrors od stejného autora.
Při mém DnD hraní se old school dungeon crawlu vyhýbáme jako čert kříži, a tak ani toto věrné videoherní zpracování TToEE není zrovna můj šálek čaje. Chybí mi propracovanější příběh, zajímavé rozhovory a větší důraz na výpravnost než brutální bojová střetnutí. Přesto vlastně moc nechápu, proč se tato hra netěší velké oblibě právě u vyznavačů dungeon crawlu a třeba i krokovacích dungeonů, kde se typicky také moc nehraje na příběh, ale spíše na hardcore zážitek, promyšlené prostředí, rozmanité nepřátele a nezapomenutelnou atmosféru. The Temple of Elemental Evil od Troiky totiž tohle všechno má, navíc graficky vypadá velice pěkně a mechanicky se jedná o nejpropracovanější videoherní ztvárnění DnD pravidel, konkrétně 3.5 edice. Stejně tak se nemusíte bát ubíjejícího procházení mnohapatrového dungeonu, kde každé patro vypadá stejně. Ačkoliv se v principu jedná o jeden velký megadungeon, obsahuje jak vnitřní tak venkovní oblasti.
Za mě obrovská škoda, že TToEE neobsahuje multiplayer. Tato hra si o něj vyloženě říká, a věřím, že by pak v žebříčku DnD videoher vystoupala dokonce nad Icewind Dale, protože ten je v principu také (téměř) jen o dungeonech, soubojích a okouzlující atmosféře, kterou dokresluje skvělá hudba od Jeremyho Soula. Ale schválně si pusťte soundtrack z TToEE. Dle mého názoru se jedná o nedoceněnou ambientní hudbu, ale přiznávám, že já hudbě moc nerozumím.
Finální hodnocení je pro mne trochu oříšek. Nejvíc se této hře kritizují bugy a prvních pár hodin "poslíčkovacích questů", díky kterým dle mého názoru většina hráčů hned odinstalovala a ke hře se již nikdy nevrátila. Oboje dnes řeší neoficiální patch Circle of Eight, který kromě bugfixů přidává také nové questy, přičemž quest Welkwood Bog je designován právě k přeskočení počáteční simulace FedExu ve vesnici Hommlet. Dávám tedy nakonec o 10% víc, než bych dala ve snaze být co nejvíce objektivní. Zaprvé proto, že old schoolové dungeony nemám moc ráda, a tak nejsem zrovna cílovka této hry. Zadruhé proto, že jsem přesvědčena, že se jedná o nedoceněnou hru, která hodně vyrostla až díky fanouškům dlouho po vydání, a dnes si zaslouží, aby se k ní hráči vrátili a docenili její kvality, které zůstaly přehlédnuty kvůli počátečním nedostatkům a špatným designovým rozhodnutím v první části hry. Milovníci cRPG dungeonů, dejte jí šanci.
Dohráno za 31 hodin.
Papírová podoba TToEE je kampaň ve stylu, kterému dneska říkáme old school dungeon crawl, pro který je typický minimalistický příběh, megadungeon plný smrtících pastí a skrytých průchodů, malá vazba hráče na postavu a jejich vysoká úmrtnost. Dneska už takto mnoho hráčů Dungeons & Dragons nehraje. Typicky se tolik postavy nezabíjí a klade se mnohem vyšší důraz na příběh a NPC postavy. Přesto i dnes se najdou skalní vyznavači old school hraní, pro které je The Temple of Elemental Evil posvátným vzorem stejně jako třeba Tomb of Horrors od stejného autora.
Při mém DnD hraní se old school dungeon crawlu vyhýbáme jako čert kříži, a tak ani toto věrné videoherní zpracování TToEE není zrovna můj šálek čaje. Chybí mi propracovanější příběh, zajímavé rozhovory a větší důraz na výpravnost než brutální bojová střetnutí. Přesto vlastně moc nechápu, proč se tato hra netěší velké oblibě právě u vyznavačů dungeon crawlu a třeba i krokovacích dungeonů, kde se typicky také moc nehraje na příběh, ale spíše na hardcore zážitek, promyšlené prostředí, rozmanité nepřátele a nezapomenutelnou atmosféru. The Temple of Elemental Evil od Troiky totiž tohle všechno má, navíc graficky vypadá velice pěkně a mechanicky se jedná o nejpropracovanější videoherní ztvárnění DnD pravidel, konkrétně 3.5 edice. Stejně tak se nemusíte bát ubíjejícího procházení mnohapatrového dungeonu, kde každé patro vypadá stejně. Ačkoliv se v principu jedná o jeden velký megadungeon, obsahuje jak vnitřní tak venkovní oblasti.
Za mě obrovská škoda, že TToEE neobsahuje multiplayer. Tato hra si o něj vyloženě říká, a věřím, že by pak v žebříčku DnD videoher vystoupala dokonce nad Icewind Dale, protože ten je v principu také (téměř) jen o dungeonech, soubojích a okouzlující atmosféře, kterou dokresluje skvělá hudba od Jeremyho Soula. Ale schválně si pusťte soundtrack z TToEE. Dle mého názoru se jedná o nedoceněnou ambientní hudbu, ale přiznávám, že já hudbě moc nerozumím.
Finální hodnocení je pro mne trochu oříšek. Nejvíc se této hře kritizují bugy a prvních pár hodin "poslíčkovacích questů", díky kterým dle mého názoru většina hráčů hned odinstalovala a ke hře se již nikdy nevrátila. Oboje dnes řeší neoficiální patch Circle of Eight, který kromě bugfixů přidává také nové questy, přičemž quest Welkwood Bog je designován právě k přeskočení počáteční simulace FedExu ve vesnici Hommlet. Dávám tedy nakonec o 10% víc, než bych dala ve snaze být co nejvíce objektivní. Zaprvé proto, že old schoolové dungeony nemám moc ráda, a tak nejsem zrovna cílovka této hry. Zadruhé proto, že jsem přesvědčena, že se jedná o nedoceněnou hru, která hodně vyrostla až díky fanouškům dlouho po vydání, a dnes si zaslouží, aby se k ní hráči vrátili a docenili její kvality, které zůstaly přehlédnuty kvůli počátečním nedostatkům a špatným designovým rozhodnutím v první části hry. Milovníci cRPG dungeonů, dejte jí šanci.
Dohráno za 31 hodin.
Pro: Perfektní zpracování pravidel a známé kampaně pro Dungeons & Dragons
Proti: Absence multiplayeru, špatně napsané dialogy, nudné questy v první části hry