Tak nevím, asi sem vyrůstal v jiném světě než ostatní. První Diablo bylo mou vůbec první zkušeností s RPG žánrem a jeho druhé pokračovaní se na dlouhou dobu stalo jeho symbolem. Podle některých zdejších komentů nabývám dojmu, že ani takový Might & Magic nebo KOTOR není RPG, ale nechme to plavat. Ještě za dob prvního dílu jsme s kamarádem ze školy snívali o kooperativním multiplayeru, tehdy to ovšem bylo nad naše osobní možnosti. Ale přání se nám přeci jen splnilo a nedávno jsme proseděli několik hodin u společného hraní Diabla II. Připoměl jsem si spoustu zážitků ze starých dobrých dob, kdy neznalost této herní legendy znamenala totální odcizení se od kolektivu vrstevníků. Nikdo a nic není dokonalé, takže i u Diabla II. jsou některé chybky a nedodělky. Například rozlišení 640x480 bylo už v roce vydání docela špatný vtip, nevyváženost hratelných postav přímo souvisí s obtížnosí hry a to není k hráči zrovna fér (s tím souvisí i rychlost dohrání titulu). Slovy klasika - co říci závěrem? Jsou hry a hry. Jedny už hrát v životě nemusím, ty druhé ano. Diablo II. patří do druhé skupiny.