Tak jsem si řekl, že si zpětně zahraju tuten díl, páč ze všech dílů si zrovna tenhle pamatuju nejmíň, a jak se tak blížím ke konci, zjišťuju, proč jsem si ho pamatoval nejmíň. Já si ho chtěl pamatovat nejmíň. Po dokonalé jedničce, skvělé dvojce, a výborné trojce, čtvrtý díl je docela silnej kopanec do ksichtu.

Zatímco předešlé díly se hrály báječně (včetně jedničky na emulátoru), čtyřka se vskutku hraje...jak bych to jen řekl...přiměřeně hrozně. Jistě, schéma ovládání a debilní kamera jsou vlastní všem těm dílům. To je bez pochyby validní argument. Nicméně něco je ve čtyřce přece jenom jinak! A co? Henry. V předešlých dílech bylo ovládání intuitivní a postavy reagovaly včas, logicky a spolehlivě. Naproti tomu Henry reaguje na více méně každý příkaz s hodinovým spožděním, včetně bojové pózy, což samo o sobě způsobuje neskutečnou frustraci. Když se ale do party připojí kamera...to teprv začíná ta pravá řiť. Kamera je totiž v téhle hře neskutečná děvka, která se doslova VŽDYCKY dívá tam, kam to hráč nechce, a ačkoliv tu je báječná klávesa pro změnu kamery, tato změna většinou tkví v centimetrovém cuknutí do strany. Jo, to situaci vždycky zachrání. V předešlých dílech byla kamera v podstatě stejná, ale tak nějak se dokázala podřídit, nebo se přinejmenším dívala tam, kde to bylo žádoucí.

Dalším fajn hratelnostním prvkem je bojový systém. V jádru stejný, jako v předešlých dílech, pouze s jedním fantastickým rozdílem - ve čtyřce je zhruba 51612313546413216546545136krát pomalejší. A nejenom to - Henry má úžasný spider sense a samovolně, kdy se mu zachce, přepíná z nepřítele na nepřítele VŽDYCKY, když to zrovna nechcete, a když to náhodou chcete, Henry se dál soustředí na již padlou obludu, ignorujíc opičáka plížícího se za ním. Největší švanda ale je, když na vás hra pošle skupinku zhruba pěti silných potvor, které máte zabít použitím bojového systému očividně navrženého pro boj jeden na jednoho. Žádné taktizování nepřichází v úvahu, hráč se v takových situacích musí spoléhat exklusivně na vlastní štěstí.

Na druhé straně mince se to ale docela blýská. Příběh, byť již značně odcizen od kořenů série, je pořád zatraceně silný, stejně jako zatraceně zamotaný. Atmosféra povětšinou funguje, i když předešlým dílům nesahá ani po paty. Většina monster je fajn, i když mi totálně chyběla ta typická silenthillovská zažitá z dřívějška (a některé obludy jsou vyloženě komické, jako třeba ty přerostlé krkající sestry).

Člověk se občas lekne, sem tam poznává, že je v Silent Hillu, ale především je frustrovanej a nudí se. Není to takovej prušvih, jako Homecoming, ale i tak má na mále. Udržuju vcelku nadprůměrný hodnocení, protože...nevím, asi chcu bejt hodnej.