Těšil jsem se hrozně moc, po té, co už jsem znal snad všechna bojiště druhé světové války, vystřílel jsem půlku blízkého východu a poslal na onen svět třetinu ruské mafie jsem konečně cítil, že by tohle mohla být změna. Guerilová válka Američanů na jejich vlastním území, proti nenáviděnemu okupantovi. Maloval jsem si, jaké by to mohlo být a přilíš jsem nedbal na to, co ukazaovala videa před vydáním. Nakonec jsem dostal Call of Duty: Homefront a neříkám, že to dopadlo nejhůř, jen jsem čekal víc.
Stejně jako CoD, i Homefront sází na hromadu skriptů a rychlou akci, kde pro nějakou volnost v rozhodování není místo. Hra vede hráče za ručičku až do té míry, že je přede m i jasně stanoveno v jakém pořadí se poleze po žebříku, i když tam byla hráčova postava s přehledem první. A ačkoliv mě Homefront do sebe docela vtáhl, ne natolik, abych nedokázal zpozorovat některé až moc uměle vypadající situace, kterých jsem byl svěděkem a jejich původcem byl nějaký pěkný skriptík.
Vypíchnout musím pocit ze střelby, byl stejně intenzivní a dobře zpracovaný, jako v CoD, která u mě v tomhle směru vede, tady v Kaos Studios dávali dobře pozor, když CoD hráli a není nic horšího, než když mě u FPS nudí střílení, to tady ale nehrozí. Velmi se vyplatí mířit přes mířidla, protože se zaměřovacím křížem je střelba opravdu značně nepřesná a v 90 % jsem mířidla využíval. Další věc, která umocňuje atmosféru je omezené množství nábojů a max. dvě nesedné zbraně. Bohužel je to zahnané až do absurdna, protože zbraně lze sebrat jen tam, kde to autoři dovolují, žádné obírání mrtvol a prst na spoušti neustále v permanenci. Na jednu stranu to zvyšuje adrenalin, jednu misi jsem dokončil s jedním nábojem v samopalu a její poseldní čast jsem po skladu pobíhal se sniperkou a likvidoval Korejce na 10 metrů skrz optiku, navíc jsem si dával moc dobrý pozor, abych nestřílel nadarmo a počet headshotů byl určitě velký. Na druhou stranu, to působí strašně nelogicky a trochu to dojem z reality ničí. Ještě, že jsou spolubojovníci docela užiteční a když se člověk drží trochu vzadu, tak dokáží udělat kus práce i sami.
Hrál jsem na normal a ačkoliv je velká část hry docela lehká, tak jsem narazil na pár infarktových míst, která jsem ke svě nelibosti musel několikrát opakovat, chvílemi jsem ocela zuřil, prtoože ne vždy za to mohla moje nešikovnost. Holt zastřelit nepřítele o půl vteřiny dříve, než hra dovolí se nesmí, ačkoliv situace po té půl vteřině je půlně stejná. Skriptík jenom oznámí, že jsem nezůstal skrytý. Fakt super. Kromě pobíhání po svých jsem měl i tu čest, svézt se v Hummeru (trochu si z něj i zastřílet) a také proletět se ve vrtulníku a to jako obyčejný cestující, tak i jako pilot. Vždyť jsem pilot taky byl, takže to dává i smysl. Vrtulníková mise přímo za kniplem tohoto stroje byla další, kterou bych si odpustil, ale dalo se. Trochu jsem postrádal větší využití vozítka na dálkové ovládání Goliath.
Další pochvalu si hra zaslouží za grafiku, vypadá to vyborně a hýbe se to solidně. Hrál jsem na max. (ve hře) ve 1280*1024 a FPS byly lehce nad 30, pokleslo to jen při načítání výjimečně. Grafiku svým vzhledem tak trochu připomíná mix. HL2, Stalkera, Metra 2033 ... prostředí jsou zpracována detailně, opravdu jsem měl pocit, že procházím poničeným a okupovaným územím v USA.
Jak to ve výsledku zhodnotit? Velmi kvalitní a atmosférická FPS, která konečně přináší i něco jiného, než střílení arabů a rusáků, případně wehrmachtu, která se celkem dobře hraje. Nemůžu ale pominout šílenou krátkost singlu, kdy se délka v nadsázce není o moc delší, než mnou nedávno dohraný budget Battle: Los Angeles a to je hra, jejíž ostatní kvality jsou o dost níže. Nemůžu pominoutne některé nelogické mechanismy ve hře,které dokážou dost naštavat a nakonec, nemůžu tomu prominout i moje, ne úplně splněná očekávání, tohle téma mělo potenciál mnohem větší a je to škoda. Tak třeba v druhém díle, jestli bude :)
Pozn. na konec - dlouho jsem váhal s hodnocením, měl jsem při hře chvilky, že jsem uvažoval skoro nad 90 % a měl jsem chvilky, kdy bych tomu napálil klidně 60 % nakonec po zvážení hezkých osmdesát.
Stejně jako CoD, i Homefront sází na hromadu skriptů a rychlou akci, kde pro nějakou volnost v rozhodování není místo. Hra vede hráče za ručičku až do té míry, že je přede m i jasně stanoveno v jakém pořadí se poleze po žebříku, i když tam byla hráčova postava s přehledem první. A ačkoliv mě Homefront do sebe docela vtáhl, ne natolik, abych nedokázal zpozorovat některé až moc uměle vypadající situace, kterých jsem byl svěděkem a jejich původcem byl nějaký pěkný skriptík.
Vypíchnout musím pocit ze střelby, byl stejně intenzivní a dobře zpracovaný, jako v CoD, která u mě v tomhle směru vede, tady v Kaos Studios dávali dobře pozor, když CoD hráli a není nic horšího, než když mě u FPS nudí střílení, to tady ale nehrozí. Velmi se vyplatí mířit přes mířidla, protože se zaměřovacím křížem je střelba opravdu značně nepřesná a v 90 % jsem mířidla využíval. Další věc, která umocňuje atmosféru je omezené množství nábojů a max. dvě nesedné zbraně. Bohužel je to zahnané až do absurdna, protože zbraně lze sebrat jen tam, kde to autoři dovolují, žádné obírání mrtvol a prst na spoušti neustále v permanenci. Na jednu stranu to zvyšuje adrenalin, jednu misi jsem dokončil s jedním nábojem v samopalu a její poseldní čast jsem po skladu pobíhal se sniperkou a likvidoval Korejce na 10 metrů skrz optiku, navíc jsem si dával moc dobrý pozor, abych nestřílel nadarmo a počet headshotů byl určitě velký. Na druhou stranu, to působí strašně nelogicky a trochu to dojem z reality ničí. Ještě, že jsou spolubojovníci docela užiteční a když se člověk drží trochu vzadu, tak dokáží udělat kus práce i sami.
Hrál jsem na normal a ačkoliv je velká část hry docela lehká, tak jsem narazil na pár infarktových míst, která jsem ke svě nelibosti musel několikrát opakovat, chvílemi jsem ocela zuřil, prtoože ne vždy za to mohla moje nešikovnost. Holt zastřelit nepřítele o půl vteřiny dříve, než hra dovolí se nesmí, ačkoliv situace po té půl vteřině je půlně stejná. Skriptík jenom oznámí, že jsem nezůstal skrytý. Fakt super. Kromě pobíhání po svých jsem měl i tu čest, svézt se v Hummeru (trochu si z něj i zastřílet) a také proletět se ve vrtulníku a to jako obyčejný cestující, tak i jako pilot. Vždyť jsem pilot taky byl, takže to dává i smysl. Vrtulníková mise přímo za kniplem tohoto stroje byla další, kterou bych si odpustil, ale dalo se. Trochu jsem postrádal větší využití vozítka na dálkové ovládání Goliath.
Další pochvalu si hra zaslouží za grafiku, vypadá to vyborně a hýbe se to solidně. Hrál jsem na max. (ve hře) ve 1280*1024 a FPS byly lehce nad 30, pokleslo to jen při načítání výjimečně. Grafiku svým vzhledem tak trochu připomíná mix. HL2, Stalkera, Metra 2033 ... prostředí jsou zpracována detailně, opravdu jsem měl pocit, že procházím poničeným a okupovaným územím v USA.
Jak to ve výsledku zhodnotit? Velmi kvalitní a atmosférická FPS, která konečně přináší i něco jiného, než střílení arabů a rusáků, případně wehrmachtu, která se celkem dobře hraje. Nemůžu ale pominout šílenou krátkost singlu, kdy se délka v nadsázce není o moc delší, než mnou nedávno dohraný budget Battle: Los Angeles a to je hra, jejíž ostatní kvality jsou o dost níže. Nemůžu pominoutne některé nelogické mechanismy ve hře,které dokážou dost naštavat a nakonec, nemůžu tomu prominout i moje, ne úplně splněná očekávání, tohle téma mělo potenciál mnohem větší a je to škoda. Tak třeba v druhém díle, jestli bude :)
Pozn. na konec - dlouho jsem váhal s hodnocením, měl jsem při hře chvilky, že jsem uvažoval skoro nad 90 % a měl jsem chvilky, kdy bych tomu napálil klidně 60 % nakonec po zvážení hezkých osmdesát.
Pro: Vynikajíci pocit ze střelby, příbeh a prostředí, grafika, spolubojovníci
Proti: Strašně krátký SP, skripty občas funguje divně a nebo nelogicky,