Warcraft II společně s blbnutím v pražských Havlíčkových sadech jsou hlavní aspekty mého dětství:). To tak úplně ne, ale v těch 10ti letech nebo kolik mi bylo, jsem ho spolehlivě žral.

Až WarCraft 2 byl první z velkých úspěchů Blizzardu a položil základ těch dvou největších (StarCraft a WoW - myšleno hlavně komerčně).

Čím to, že mě tak vzal? Těžko říct, když si zpětně promítám vlastnosti hry, dostávám se hlavně k technickým aspektům - roztomilé SVGA grafice, nádherné atmosférické hudbě (viz. tady např.ingame lidská, zde za orky, hudba z briefingu před misí - ještě teď mi evokuje klid před přicházející bouří a prostě celkově) a samozřejmě namluvení... "Yes my lord", "Ay captain!" a kultovní "Stop poking me":). Hlášky postav jsem vždycky pamatoval nejvíc právě z her od Blizzardu (+nesmím opomenout Baldur's Gate)... 2 rasy sice nebyly nijak zvlášť odlišné hratelnostně, ale opět ztvárnění bylo precizní a tak byly jasně odlišitelné (v tom možná tehdejší CnC vedlo).

Takže co hratelnost? Docházím k tomu, že přestože se nejednalo o revoluční počin, WarCraft II měl prostě všechno na svém místě a herní mechanismy byly vybroušené do dokonalosti - funkční jednotky, kouzla a upgrady, k tomu nevídané 3 suroviny (v betě nebo shareware dokonce 4, pamatujete?:)), boje na zemi, na vodě i ve vzduchu... Dohromady s multiplayerem, map editoren a výše zmíněnou prostě nekompromisní fantasy atmosférou dostávám jednu z největších klasik všech dob.