Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Diablo

  • PC 100
Diablo definovalo žánr RPG pro řadu hráčů. Doba kdy jsme s kamarádem hráli Diablo a každou půlhodinu jsme se střídali je dávno pryč. Když jsem, ale Diablo pustil znova v rámci Herní výzvy všechno bylo zpět.

Tuto hru bych doporučil zahrát všem alespoň jednou už jenom pro skvělý soundtrack.
Příběh je druhotný a můžete ho úplně ignorovat a přesto si užít skvělou hru.

Kvalitní předměty se dají koupit v obchodě. Zkuste si vzpomenout jestli v D2 nebo D3 jste mohli koupit nějakej dobrej předmět v obchodě.

Hra je poměrně krátká. Zase vám nic nebrání jí hned rozehrát za jinej char.

Pro: Jedndoduchost, soundtrack, přímočarost

Proti: Délka

+21

Diablo II: Lord of Destruction

  • PC 90
Pokaždé, když slyším slovo "datadisk" v jakékoliv souvislosti, okamžitě se mi jako první vybaví Lord of Destruction. Diablo II bylo již samo o sobě skvělou hrou, ale právě tento přídavek mu dodal nesmrtelnost, stal se vlastně jeho součástí, ale přitom ho zároveň nezastínil. Dnes si již nedokáži představit nikoho, kdo by rozehrál původní hru samostatně. Myslím si, že nepřeháním.
Tvůrci nám zde přidali jeden dlouhý barbarský akt přibližně o rozloze toho třetího v základní hře, počet questů zůstal na číslici šest, přičemž ten předposlední je velmi specifický, a to konkrétně v nemožnosti vrátit se v průběhu jeho plnění portálem zpět do města. Musíte to zkrátka vybojovat na jeden zátah. Proč ne, vítané zpestření. Jinak se jedná samozřejmě vesměs o úkoly typu "jdi tam a zabij toho", ale o tom přece celé Diablo je..
Zlepšováků je zde opravdu mnoho, od upraveného rozlišení obrazovky, přes dvě zcela nové hratelné postavy, runy, rozšířenou truhlici, nová monstra, vybavení spolubojovníků a tak dále. Rád bych lehce okomentoval právě ty nově přidané charaktery. První je Druid, borec s kožešinkou kolem krku, který umí kouzlit jako Čarodějka a zároveň vyvolávat různé roztodivné společníky jako Nekromancer. S ním jsem celou hru za poslední dvě desítky let, které průběžně tuto RPG mlátičku hraji, dokončil jen dvakrát. Tento pán mě prostě nějak nebaví. Zato na druhou stranu Vražedkyně, to je jiná káva. Obecně má druhá nejoblíbenější postava po Paladinovi. Většinou jsem si po celou dobu vystačil jen s maximálně vylepšeným základním kopem, nějakou tou pastičkou a v pozdější fázi jsem si přidal ještě stínového společníka. Aby mi nebylo samotnému smutno.
Nájemní společníci dostali možnost nosit výzbroj a zbraň, tímto tedy hru zase o něco ulehčili. Původní lučištnicí se nemá cenu zabývat, voják z druhého aktu je asi tím nejlepším, co vám hra v tomto směru může nabídnout, kouzelník z aktu třetího je dobrý leda tak na občasné zmrazení nepřátel, kteří se na vás mohou vyrojit ve velkém chumlu. Nový barbar je správný bijec, kvalit vojáka ale dle mého názoru nedosahuje.
Celkově Pánovi destrukce nemám moc co vytknout, jediná věc, která mě doopravdy vytáčela a dodnes vlastně vytáčí do běla jsou Demon Impové a jejich různé variace, nepřátelské jednotky, které útočí na dálku a přitom se teleportují. A vy se za nimi musíte neustále honit znovu a znovu..

Pro: vše nové, co datadisk přináší, kromě..

Proti: ..Demon Impů

+33

Soul Calibur VI

  • PC 65
Bohužel se k Soul Caliburu už nevrátím....

Hezky popořadě a od začátku. Začátek se nejmenuje Soul Calibur ale Soul Blade a to se píše rok 1997, jedná se o první díl ze série pro Playstation. Soul Blade tenkrát vyzýval na souboj další úspěšnou bojovku Tekken.
Obě série prošly velkým vývojem, já skončil u Tekkena 4 a Soul Calibur II a jelikož už nemám Playstation, tak jsem několik let neměl ponětí jak na tom Soul Calibur nebo Tekken jsou. Až Soul Calibur VI nebo Tekken 7 je možno hrát na PC.

Od Soul Calibur VI jsem měl velké očekávání, těšil jsem se na rychlý a kompaktní soubojový systém. V tomto případě hra nezklamala. Na rozdíl od Tekkena v Soul Calibur je postaven na zbraních. Každá postava má svůj bojový styl přizpůsobený zbrani. Velký těžký meč je jasně pomalejší než nunčaky či tonfy ale o to je dosah zbraně menší.
Souboje jsou velmi rychlé stačí malé zaváhání a tři čtvrtě energie je fuč nebo jste pryč z ringu. První neduh je tlačítko krytu, zvyklost z Tekkena šipka od nepřítele je jednoduší a rychlejší (pro mě i logičtější). Další neduh je Move list, který není napsaný v rozložení ovladače ale klasicky v automatové mluvě, což znamená dolu dopředu a malá pěst + nízký kop, teď hledej co je co?!?
Soul Calibur VI má dva dějové módy. Jeden je že hrajete za předem dané postavy, druhý za postavu, kterou si sami vytvoříte. Bohužel v kreativním modu platí, že špatné zvolení první zbraně má za následek zdlouhavé opakování prvních soubojů, například moje tonfy, sice jsou rychlé ale mají nulový dosah, takže je těžké se dostat nepříteli na kobylku. Naštěstí zbraň lze průběhu modu změnit, dokonce lze zbraně vylepšovat. V modu jsem utavil asi 20 hodin než jsem došel až na konec, musím říct, že už po pár hodinách je to pořád dokola, jen se mění pravidla souboje (časový limit, tři nepřátele na jednu energii atd). Vždy jsem odehrál několik soubojů a pak mě Soul Calibur přestal bavit, tak to jsem se k němu vracel tři měsíce. Po měsíci co jsem ho nezapnul, vím, že už se k němu nevrátím, nějak se vše vytratilo do ztracena.

Docela mě mrzí, že Soul Calibur VI nesplnil moje očekávání ani nevím jestli by splnil moje očekávání Tekken 7 na kterého se chystám. Možná jsem už z bojovek vypadl nebo se změnily od podoby, která mi nevyhovuje. Speciální útoky za utržené údery, naplňování magii, kombo animace a mnoho dalších nesmyslu. To co teď obsahují všechny bojovky. 65%

Pro: Zbraně, rychlost, připomínajicí začátky Soul Caliburu.

Proti: Nevyváženost zbraní, Speciální útoky, Špatně napsaný move list, po pár zápasech nuda.

+13

Comix Zone

  • PC 65
Comix Zone jsem měl kdysi dost rád. Byla to taková velice neobvyklá a originální arkáda, ať už zpracováním či příběhem.

V příběhu se komixový kreslíř dostává doprostřed svého comixu, aby se v 3*2 kolech postavil svému výtvoru, ďábelskému záporákovi, jehož jméno už jsem stihl zapomenout. Radami a ženským elementem mu pomáhá Alissa a neocenitelnou pomocí je krysák Roadkill, který dokáže vyhrabat skryté bonusy na obrazovce.

Líbilo se mi i zpracování, které se odehrává v comixových oknech, přičemž samotné okna lze procházet, občas je možnost si vybrat ze dvou cest, občas hra využívá prostředí a tak okraje oken jdou probourat, či naopak začnou hořet. Během putování můžete najít i další pomoc - bombu, dynamit, nůž, léčení či pěst ničící všechno na obrazovce. Hlavní hrdina navíc všechno stylově komentuje.

Potud všechno super, jenže je tu ještě hra a ta prostě není zábavná. Comix Zone je beat´m´up, což znamená mlátičku se spoustou protivníků. Obyčejný kreslíř čistě náhodou umí špičkově karate, můžete využít tří různých komb a zhruba do půlky je to parádní zábava. Likvidujete nepřátele v New Yorku, Tibetu a v jaderné základně, bojujete, ničíte pasti. Jenže hra je kraťoučká, dá se dohrát za půl hodiny a tvůrci to tušili. Od půlky proto nastřelili šílenou obtížnost. Nepřátelé tak vykryjí 90% úderů, hází "kouzla" jak ve Street Fighteru, létají vzduchem, na obrazovce jsou až tři najednou a bossové jsou také chuťovka. Proti sobě navíc máte překážky, které musíte často rozbít pěstmi, což Vám ubírá životy. Na konci je boss, kterého musíte zabít včas, jinak se Alissa utopí. Narazíte i několik skoků, přičemž pád do propasti znamená game over - jak bylo v 90. letech zvykem, máte 1 život, žádné continue...

Přiznávám ta obtížnost mi hru znechutila, podotýkám hrál jsem na easy a stejně. Tvůrci to měli udělat delší, aby jim hra vydržela a neprodlužovat hratelnost neustálým opakováním kol. Nakonec jsem to "dohrál" s pomocí cheatu na přeskakování úrovní s pocitem, že jsem hru vlastně nepokořil. To se mi povedlo kdysi a dalo mi to zabrat spoustu dní, dnes už na to nemám nervy.

PS: Velikým ulehčením, o kterém Vám samozřejmě nikdo neřekne je takový drobný podvod. Podržíte útok, Sketch utrhne kus papíru, vyrobí vlaštovku, která zabije/zničí vše v dráze letu. Jen to stojí čas a energii.
+17

Ephemerid: A Musical Adventure

  • PC 70
Ephemerid dokáže zaujmout nejen různorodým prostředím, ve kterém se odehrává, ale také atypickým hudebním doprovodem, v jehož rytmu se posouváte příběhem.

Zde jsem si opět ověřila, že na rychlostní postřehové hry jsem krátká. Normální úroveň mi přišla pekelně rychlá. Pomalá, už se dala lépe stíhat, ale i tak mi spousta věcí unikla.

Ve hře jsem postrádala počítání skóre jak jednotlivých kol, tak i celku. Považuji to celkem za zásadní nedostatek, jelikož mě zajímá, zda se při hraní zlepšuji, či jsem na tom stále stejně.

Nejzábavnější mi přišlo kolo, kde s vážkami (či co to je za hmyz) pomocí klikání přeskakujete z jedné květiny na druhou. Naopak nejobtížněji se mi hrálo kolo s pavoukem, před kterým se snažíte zachránit co nejvíce uvězněných včel a nosorožíků.

Jsem ráda, že jsem si hru zkusila, ale věřím tomu, že někdo s rychlejším postřehem si hru užije mnohem více.
+23

Asura's Wrath

  • X360 50
Asura's Wrath je jedna z nejzvláštnějších her, co jsem doposud hrál a docela mě i mrzí, jak nízké hodnocení jí dávám. Podobné experimenty jsou v herním průmyslu potřeba a byl bych docela rád, kdyby se tenhle koncept uchytil. Bohužel se tak úplně nestalo ani po letech od vydání a Asura stále zůstává vcelku ojedinělým počinem. Když se mi vlastně koncept hry líbil, tak proč to průměrné hodnocení?

Problém spočívá nečekaně v tom, že tvůrci nevěděli, co z toho vlastně chtějí mít. Respektive herní stránka je příliš rušící vůči té filmové a naopak. Sotva se vám dostane do rukou trocha svobody v ovládání, ihned jste přerušeni dalšími filmečky. Délka jednotlivých epizod je v průměru patnáct minut a do bojové části se v každé z nich dostanete většinou přibližně na pět minut dohromady. Tyhle části, pokud se nejedná o boss fight, působí spíše jako zbytečná výplň na prodloužení herní doby, přičemž jsem někde v polovině usoudil, že ač není hra příliš těžká, bude lepší shodit obtížnost na easy abych to urychlil.

Než se dostanete k nějaké pořádné akci, předchází ji tedy často únavné filmečky s neustále opakujícími se stereotypy. Beru, že žánr akčních fantasy anime je nejspíš velmi populární, jinak by ho nevznikalo tolik, v mých očích je to však nehorázná generická nuda. Na monstrech masakrujících lidstvo a na záchraně planety opravdu není nic originálního a na rádoby drsňáckých řečích každého záporáka, který si neodpustí hodinový proslov předtím, než vám zasadí smrtelnou ránu, jakbysmet. Na druhou stranu z tohodle si tvůrci udělali povedeným způsobem srandu, tudíž nechápu, proč opakovali stereotypy jinde. Ve výsledku tak jde o velmi plytký a nudný příběh, který, krom pár ojedinělých momentů, ani nepobaví, navzdory zvyklostem u japonských her.

Abych však jen nekritizoval, musím vyzdvihnout QTE části, jenž jsou v první řadě vtipné tím, že vlastně nějaké QTE můžete většinou ignorovat a hra, respektive film, pokračuje dál aniž by vás nějak trestal. Pravděpodobně tvůrci jednoduše udělali jednotlivé filmečky a mačkání tlačítek je tam pak jen dodatečně přidáno kvůli zvedání výsledného score či proto, aby hráč při tom sledování vypadal, že něco dělá. Nenávidím QTE, tudíž za mě zcela v pořádku. V druhé řadě však neskutečně baví svým over the top podáním. Asura vztekle hází zmutovaným slonem nebo přerostlou želvou a stylově vymlátí duši ze všeho a všech, kdo mu stojí v cestě. Vrcholem jsou pak naprosto přehnané boss fighty, kdy třeba za doprovodu Dvořákovy symfonie svádíte boj s polobohem jak na zemi, tak ve vesmíru a přemýšlíte, jestli je to ta nejepičtější nebo ta nejbizarnější věc, kterou jste kdy viděli.

Kdyby Asura's Wrath byl čistě filmem s interaktivními souboji v podobě QTE, na hru bych rázem pohlížel jinak. Že tenhle koncept může fungovat ostatně dokazují i některé Telltale hry, kde je dobře napsaný příběh střídmě dávkovaný QTE akcí. I zdejší kombinace klasické akce a filmu může fungovat, chtělo by to však poněkud rozumnější dávkování obou částí a hlavně buď máknout na soubojovém systému, aby nebyl jen jednoduchou výplní v mezičase, a nebo naopak sehnat lepší scénáristy.
+20 +21 −1

Heavy Rain

  • PC 90
Velmi dobře zpracovaná adventura nebo spíše interaktivní film. Tvůrci legendárního Fahrenheita (hry někde známé pod jménem Indigo Prophecy) pokračují ve skvělé práci. Samotný příběh je o snaze o dopadení záhadného origami vraha unášejícího malé děti, které nechává utopit v dešťové vodě. Příběh je pak vyprávěn z pohledu čtyř různých osob: Ethana Hawka, šťastného otce dvou dětí, agenta FBI Normana Jaydena, který pomáhá místní kriminálce v dopadení vraha, soukromého detektiva Scotta Shelbyho, který se snaží dopadnout vraha již několik let a novinářky Madison Paige, která se k případu dostane tak trochu náhodou.
Během hraní můžeme poslouchat pocity a myšlenky ovládaných aktéru a na základě nich interagovat.
Ovládání je velmi podobné zmíněnému Fahrenheitu, kdy se různé činnosti dělají pohyby na ovladači tak, že to připomíná danou činnost. Např. pro otevření skříňky je nutné dát pravý analog ovladače na stranu (chycení úchytky skříně) a následně jej krouživým pohybem přesunout na stranu druhou (otevření dvířek). Někdy je nutné danou činnost dělat pomalu (např. při holení, jinak se postava řízne). Nedílnou součástí hry jsou i QuickTime eventy, kdy je při dané akční scéně nutné dělat přesně předepsané pohyby. Pokud se nezadaří, nemusí to mít na vývoj žádný vliv, jindy musí hráč činnost opakovat, ale někdy to vede k tomu, že se daná činnost postavě ve výsledku nepodaří a to způsobí jiný vývoj celého příběhu. (hra umožňuje nastavit obtížnost těchto eventů, tzn. Specifikovat jak rychle musí hráč reagovat). Způsobů těchto QuickTime eventů je hned několik. Od pouhého rychlého stisknutí požadovaného tlačítka nebo triggeru, přes držení tlačítka nebo zběsilé mačkání tlačítka, až po posun analogu předepsaným způsobem.
Z toho všeho tedy plyne, že některé příběhové linky se mohou měnit na základě předchozích rozhodnutí či úspěchu/neúspěchu v QuickTime eventu. Dokonce se může stát, že daná postava umře a hra následně zcela přeskakuje kapitoly dané postavy. Ve výsledku to znamená, že hra má celou řadu různých konců.

+ Vynikající příběh s povedeným plot twistem v závěru.
+ Je velmi snadné se vžít do hlavních postav a tím pádem vše prožívat s nimi.
+ Hra vypadá velmi dobře graficky (a to se jedná o 10 let starou hru, ale je možné, že PC verzi vývojáři krapet graficky vylepšili).
+- První kapitoly mají spíše pomalejší tempo. Což je na druhou stranu možná dobře, protože se díky tomu lépe seznámíme s postavami.
+- Někomu mohou vadit QuickTime eventy.
- Některé scény jsou těžko uvěřitelné např. Ethan hned několikrát unikne celé zásahovce.
- Postavy nemohou běhat, při opakování některých kapitol nelze přeskakovat dialog.
- Občas jsou vidět drobné chybky typu špatný LipSync, apod. Ale to jsou jen drobnosti.

První minuty hraní mi sice přišly celkem nudné, ale po zhruba hodině hraní si mě hra získala a už mě nepustila. Po dohrání nad příběhem stále přemýšlím, hlavně ve stylu: kdybych tehdy udělal tohle jinak, určitě by to nakonec dopadlo úplně jinak, což vede k tomu, že i opakované hraní může být zajímavé a zábavné.

Pro: Příběh a atmosféra, grafika

Proti: Pro někoho QuickTime eventy

+31

Ford Racing Off Road

  • PC 25
Tak tohle byla kláda. Z celé budgetové série Ford Racing jednoznačně nejslabší a nejnudnější díl. Z mého pohledu navíc také adept na titul ''Nejzbytečnější hra roku 2008''. Už při počátečním proklikávání hlavního menu mi bylo jasné, že touto parodií na off-roadové závody se budu muset chtě nechtě pronudit..
A tak se taky stalo, po několika hodinách jsem konečně splnil všechna kritéria, která mi autoři nachystali a bohužel mi při tom trochu zkoprněla levá ruka, kterou jsem si průběžně podpíral bradu, aby mi nespadla hlava o stůl.
Grafika vozidel je ještě v rámci možností dobrá, tratě jsou už na tom mnohem hůře a herní menu, to jakoby vypadlo snad z roku 1998. Nevadí, jen o grafické stránce to přece není, ne?! Nabídka ''teréňáků'' je přinejmenším zvláštní a vozy jsou zde nějak podivně chaoticky seřazeny, ale na druhou stranu je jich zase dostatek. Samotná jízda je nezajímavá, nezáživná, neustále se opakující a nepomůže tomu ani žádný z herních módů, například sbírání mincí po cestě do cíle při klasickém závodu. Tady mi to připomínalo hry pro děti, které bývaly zdarma přiloženy k cereálním kuličkám.
Za mě tedy ne. Pokud je vám ale pět, bydlíte v Alabamě a váš otčím si právě koupil na splátky nový Ford F-150, jakožto nejprodávanější pick-up na světě, mohla by vás hra alespoň na chvíli zabavit.
+15

South Park: The Fractured But Whole

  • PC 50
Herní výzva 2020: "Zimní radovánky"

Předchozí klacek pravdy jsem dohrál neuvěřitelně 4x (ano, i za žida) a tak jsem věděl, že dalšímu South Parku musím dát šanci. Univerzum mám rád, prvních 8 sérií znám nazpaměť a do 15.série jsem viděl všechno. I když mi spousta věcí nesedlo, tak někde v té záchodové míse je vedle pana Hankeyho a jeho rodiny i ryzí zlato, návrat do dětské představivosti a upřímnosti konfrontující absurdním humorem moderní kulturu a dospělácké pokrytectví.

Po přečtení všech zdejších komentářů bych se rozborem soubojového systému, puzzlů a prostředí jen opakoval. Zlomená, ale celá, je odvar z už louhovaného čaje a to téměř po všech stránkách. Ono je to těžké, když se do Klacku se napumpovalo už to nejlepší ze všech epizod a tak jsou tu vtipy druhé kategorie. Nové nápady tu jsou, například superhrdinka se skvělým alias Call Girl, kostky představující lávu, mexičtí minions, konfrontace dvou Mitch Connerů,...bohužel jich je dost tak akorát na DLC ke Klacku, v rámci 30h hry je to dosti naředěné a většinu času tak strávíte putováním už známým prostředím a zdlouhavými souboji.

Pro: Humor, známé postavy

Proti: Místo silného Klacku tu je Roztříštěná prdel

+13

Infamous Second Son

  • PS4 90
Divíte se vysokému hodnocení? Nedivte se. Byla to stylová zábava a času nelituju.

Hlavní hrdina Delsin je sympaťák. Hrála jsem na dobrou karmu, představa toho že se budu muset držet při zemi naštěstí byla mylná. I nesmrtící využití schopností bylo dostatečně akční a nabízelo prostor pro to se vyřádit. V rámcovém příběhu sledujeme přerod ze sprejera a pouličního výtržníka do..... no, sprejera a pouličního výtržníka se superschopnostmi, který se drží svého cíle a nezastaví se před ničím. Jak jsem mluvila o stylu, začíná boží bundou , tvorbou vtipného pouličního umění a humorem, exceluje v grafickém provedení jednotlivých schopností, končí potom třeba stylizací HUD nebo jinými drobnostmi. A hudbou, pokud zrovna byla slyšet. Té bych uvítala daleko více.

Co bych dále uvítala jsou nějaké zajímavé vedlejší úkoly. Nehrála jsem předchozí Infamous, takže nebudu porovnávat. Máte zde hlavní příběh a poté dobývání čtvrtí. Musíte odstranit centrum D. U. P., poté se vám otevřou nějaké vedlejšáky, kterých je ale jen pár typů a neustále se opakují až do konce hry. K tomu se vám náhodně generují aktivity a zvýšení dobré či zlé karmy. A sbíráte úlomky, abyste si mohli vylepšovat schopnosti. Z vedlejších aktivit mě nejvíc bavilo sprejování (vždycky jsem byla zvědavá, co to Delsin vytvoří) a hledání skrytých kamer. Zajímavé byly taky audiology, z hlediska rozšíření příběhu. Zní to možná nezábavně, ale opak je pravdou. Na ramenou to nesou totiž zábavné souboje. Nadšení a plnění všeho naplno mi vydrželo skoro až do konce hry, občasná změna zažitého vzorce by ale byla fajn. Ale i tak to uteče fakt rychle.

Pro: styl, humor, superschopnosti a souboje

Proti: všechno se to opakuje

+17

House Flipper

  • PC 75
Další simulátor, po PC Bulding Simulator, jsem zkusil opravit pár domů a učesat nějakou tu zahradu, zasadit rostlinku a vyhnat krtečka z trávníku...

Řeknu vám na rovinu, zábava to tedy nebyla. Ze začátku když je vše nové, tak to ještě jde, ale časem nastává hrozně velký a nudný stereotyp a v podstatě děláte stále to samé dokola. Vždy jsem nenáviděl malování, ale po tyhle hře ho nenávidím ještě více :D.

Ve hře je aj jaký taký "byznys model" kde můžete vybírat jestli seberete zakázku na cizím baráku a něco předěláte, anebo můžete změnit taktiku, koupit si vlastní dům, ten předělat dle vlastních představ a šup s ním do aukce.

Velká škoda je velmi málo nábytku, když to porovnáte se Sims, tak je to docela chudé a víc se vyřádíte v Simsu když se přepnete do budovatelského módu. Síla House Flipper je jinde a to v celkovém pohledu na dům. Musíte uklidit, vyhodit krámy, opravit vše co můžete, osadit podlahy, vymalovat a nakoupit všechno vybavení. Od koberečku přes TV až po pračku do koupelny.
Dokonca tu jsou aj "RPG prvky" a časem svojí postavu vylepšujete, dostanete nový mop anebo lepší váleček, silnější kladivo a další "upgradingy".

Tým to ale vše končí a takhle to jde dál dokola, jenom s tím rozdílem, že můžete nakupovat stále dražší a okázalejší domy a vydělávat stále víc a víc...

verze hry: v1.16.16.05.2019

Pro: simulátor, opravy, byznys model

Proti: optimalizace, stereotyp, málo itemů

+15

SOMA

  • PS4 80
SOMA je hrou, jejíž přednosti jsou především v ději a ve vizuálu. Gameplayově bych byl raději, kdyby postup nezávisel na konfrontaci s příšerkami, ale byl spíš řešený hádankami. Neříkám, že střety s nepřáteli byly otravné, X z nich jsem prakticky proběhl téměř skrz. ale asi by to více sedělo s myšlenkou hry. Vývojářům to ale nezazlívám. Na druhou stranu hraní z pohledu první osoby dobře vtáhlo do prostředí a nebylo tak těžké se i vžít do kůže hlavní postavy. Hře dávám velké plus za to, že neobsahuje sběratelské předměty, ale hledáte jen to, co je opravdu potřeba k průchodu hrou. Někdy to bylo ale osinou v zadku, protože jsem tu jednu jedinou věc prostě nemohl najít nebo mému zaostalému mozečku nedošlo, co že je teď vlastně za úkol. Často jsem tak slepě chodil po chodbách a nevěděl, co dělat, protože hra nemá žádný data log, kde by byl momentální objective.

Vizuálně je stránka na velikost hry velmi kvalitní, ale zároveň vidíte, kde bylo třeba se omezit (cutscény s postavami nebo jejich avataři). Hra je z 99 % procent zasazená v podmořské základně a na dně oceánu, což je výhoda pro vývojáře, kteří se tak nemusí zatěžovat s komplikovanými scenériemi a načítáním. Stísněnost prostředí vlivem chodeb, šachet, ale i vodou prostě funguje. Příběh je ale taky docela deptající a často vás nutí zpochybňovat, co je to být člověkem. Takové morální otázky jsou pro mě vždycky vítané a závěr rozskočené emoce a myšlenky jen vystřeluje na novou úroveň. Dvakrát jsem měl hodně na krajíčku. Hlavní duo Simon a Catherine mají příjemný a netradiční náboj a za hlavní myšlenkou hry nezaostávají, nýbrž ji pěkně umocňují. Taktéž výborně nadabovaní.

Já jsem příjemně překvapen, ačkoli mi některé prvky hry trochu kazily zážitek. Suma sumárum, jakožto hra zadarmo z PS+ překonala očekávání a až mě dokonce mrzí, že ji mám zadarmo a vývojářům jsem tak nepodpořil, jak by si zasloužili. Třeba tak udělám, až opravím to milované autíčko :)

Pro: Příběh; Simon a Catherine; prostředí.

Proti: Nepřátele bych nahradil hádankami/puzzly; občas nejasný další cíl pro pokrok hrou.

+22

Photographs

  • PC 80
Tato hra mě při popisu, na který jsem na internetu náhodně narazila, zaujala svým důrazem na příběh. A nezmýlila jsem se v ní. Photographs bezvadně umí na jedné obrazovce sdělit to, co se jiným hrám nepovede za celou dobu. Hned po spuštění mě přivítala pixel art grafika a příjemná hudba. Co mě mile překvapilo, tak všechny texty, které vyprávějí příběh, byly nadabované a musím říct, že se dabéři nemají rozhodně za co stydět.

Další, co na mě hra přichystala hned po startu, tak byla první hádanka, která mi ukázala, jaký bude princip hádanek, které budou s danou postavou spjaty. Zpočátku byly lehké, až jsem si říkala, že si nedovedu představit, jak by to šlo udělat těžší. Šlo a docela snadno. Ale pro zkušené luštitele bude úroveň hádanek lehká a mně osobně jejich nižší obtížnost vyhovovala, neboť mě nijak nezdržovala ve vyprávění příběhu a hra plynula dobře. Za co musím tvůrce pochválit, tak je nápaditost hádanek a to, jak zapadaly svým tématem do života a příběhu dané postavy.

Co ovšem nejvíce na hře oceňuji, tak je předkládání morálních dilemat a to, jak hlavní postavy procházejí proměnou charakteru. Na začátku to myslí všichni dobře, ale tady naprosto platí to, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Za jejich činy jsem je nedokázala soudit a vůbec jsem jim jejich situace nezáviděla. Jak říká profesor Philip Zimbardo, každý z nás si myslí, že by se v dané chvíli zachoval jako hrdina, že by nedopustil, aby se něco tak zlého stalo, ale pravda je jiná.
+20

Kingdom Come: Deliverance

  • PC 90
Hru jsem dohrál již po třetí a můžu říct, že každý průchod hrou byl docela odlišný od těch ostatních. Questy jsem dělal jinými způsoby, vymýšlel nové taktiky atd. Je to dle mého další vynikající práce od Dana Vávry, který si tuhle myšlenku prosadil u všech lidí i přesto, že se mu dost házeli klacky pod nohy. Hra je těžká hlavně pro první průchod. Trvá dlouho než si zvyknete na soubojový systém (ještě teď mě občas překvapí). Trvá dlouho než se naučíte střílet s lukem (jestli se to vůbec naučíte). Trvá dlouho než se naučíte správně otevírat zámky a takhle bych mohl pokračovat donekonečna. Každopádně tohle vše se dá naučit na takovou úroveň, že nad tím už ani nebudete pomalu přemýšlet a to se mi na té hře hrozně líbí. Samotné vylepšování postavy je dost fajn. Líbí se mi variabilita perků a každý si může hodit věci dle svého playstylu. Save systém teď s odstupem času taky nehodnotím negativně. Je to trochu něco jiného, když si nemůžete hodit quicksave před každým riskem, který uděláte a o to mi to přijde zajímavější.
Teď pár negativ. Nepřijde mi ideální, že nevíte, v jaké výškové úrovni se nachází NPC, za kterým musíte jít. Je to věc na kterou si sice zvyknete po čase, ale přece jenom by bylo lepší, kdyby jste viděli jestli je nad nebo pod vámi. Dále tu jsou bugy, které i přes ten čas nezmizeli a pravděpodobně na ně narazíte. Naštěstí už nejsou takové, jaké byly.
Celkově se řadí KC:D mezi mé dost oblíbené hry a upřímně se nemůžu dočkat dalšího dílu

Pro: Detaily textur, historie, příběh, unikátní soubojový systém

Proti: Bugy, Radar

+26

Shadow of the Tomb Raider

  • PS4 60
Po dost dobré dvojce se hráči jistě těšili na zakončení trilogie a to včetně mě. Bohužel finální dojem působí negativně a v mé amatérské recenzi se pokusím objasnit proč.

Musím začít se zasazením děje a hry, protože tam Rise of the Tomb Raider zanechalo v hráčích velmi kladné pocity. Džungle je tu strašně nudná. Všude stromy, listí, bahno, pak vesnička a zase stromy, listí a bahno. Já vím, hahaha, však ve dvojce byl jen sníh, sníh a zase sníh, ne? No jo, ale byl dávkovaný lépe. Nejdřív horolezecká úvodní sekvence, pak začátky přežití, potom ruiny po Sovětském svazu, chrámy v horách (i v Mad Maxovi dokázali podat písek 100x jinak). Z Shadow of The Tomb Raider to cítit nebylo. Jakoby hra nebyla metaforicky v celém spektru barev, ale jen černobílá. Nejvíc mi v hlavě utkvěla galéra v hoře a to byla prosím vedlejší aktivita. Graficky hlavní postavy ok, vedlejší nic moc, stejně jako v Horizonu: Zero Dawn. Za mě palec dolů a jistě to šlo udělat lépe.

Nevím, jestli teď budu působit trochu jako ubrečená děv..dívka, ale ze soubojů jsem byl docela nešťastný. Celá kombinace léčení, úhybů a pohybů po bojišti mi přišla nezábavná. Kde jsem nedal headshot a můj stealth byl prozrazen, jsem vzal souboj rambo stylem. Proto jsem i raději vše řešil ze stealthu a podle toho i situoval strom schopností. Mimo jiné i vzhledy kostýmků byly hodně úsměvné a že by v tom Lara aspoň vypadala sexy, aby nerdíci (včetně mě) měli radost, to teda ne no... Přitom to nechápu, ze druhého dílu jsem byl spokojený na všech frontách.

Dějově jde taky bohužel o zklamání. Naše Lara se měla v rámci příběhu jakože sebekonfrontovat, což mělo vyvolat vývoj postavy, ale vše, čeho se dosáhlo, bylo jen řvaní, jak všechno posrala a že musí zachránit svět. Hrozná nuda. Přesně ten typ postavy, který si prostě nezamilujete. Mimo to i děj samotný byl špatný, tak nějak plynul až jste se nakonec objevili v aréně s bossem. Vedlejší postavy taktéž plytké. V hlavní vesnici jsem si 3/4 hry říkal: "Jak to, že ti domorodci, do prdele, umí anglicky?!". Kdybych přešel jeden sběratelský předmět, který to vysvětluje, tak to dodnes nevím. Vedlejší mise taktéž zbytečné a už tak s nimi odbíháte od nic moc hlavních misí.

Jak to tak píšu, jsem ze hry nakonec více zklamaný, než jsem původně byl (70 %). Vývojáři si mohli dát ještě rok práci s hrou celkově a třeba by to dopadlo lépe. Pokud ještě nějaká Lara bude, tak doufám, že si vezmou jako příklad Naughty Dog a jejich čtvrtý Uncharted nebo si budou muset udělat brutální analýzu druhého dílu a vrátit se k tomu, co fungovalo výborně.
+12 +13 −1

Vietcong 2

  • PC 70
Vietcong trochu změnil styl. Místo komornější a spíše partyzánské akce se z něho stala zběsilá akce. Takový crossover mezi Brothers in Arms a Call of Duty. Vývojáři z Pterodonu asi měli pocit, že by měli jít s dobou a následovat moderní trendy. Musím říct, že mi to nevadilo. Tenhle styl stříleček mám rád. Je to zběsilé, na nic si to nehraje a když se k tomu přidá dobrý pocit ze střelby, tak už nic jiného ani nepotřebuji.

Samotná akce je v druhém Vietcongu zpracovaná skvěle. Zbraně jsou tak akorát přesné, perfektně ozvučené a celkově se skvěle chovají. Na zabití nepřítele vám stačí pár dobře mířených ran. Do nepřátel nemusíte sázet celý zásobník. Jde tu jen o rychlou reakci. Okamžité a přesné míření. Z džungle se hra přesunula do města, což mě osobně vůbec nevadí. Dobývání domu od domu bylo hodně zábavné. K dokonalosti už mi chyběla jen lepší AI. Nepřátelé jsou hrozně pasivní. Skrčí se za barikádu a ani se nehnou. Že by třeba hodili granát nebo se snažili trochu měnit pozice je ani nenapadne. Zato jsou hodně pohotoví a přesní.

Kdyby spolubojovníci neuměli léčit a valit nové náboje (je jedno do jaké zbraně, v báglu má všechno), byli by úplně k ničemu. Spíš na obtíž. Jejich největší zlozvyk je totiž lézt vám do palebné trajektorie. Několikrát se mi stalo, že jsem střílel a najednou z ničeho nic mi tam vlezl. Já ho odbouchl do hlavy a game over. Hra je to hodně krátká. Jako, že fakt hodně krátká. Četl jsem si o tom už předem a řekl si, že to teda dám alespoň na těžkou obtížnost, abych si tím prodloužil herní dobu. Bohužel se kýžený efekt nedostavil. Hra je pořád stejně krátká. Jen je k tomu ještě frustrující. Už skoro na konci mě to tak štvalo, že jsem to radši rozjel znova na normal. Nepomohou ani checkpointy, které bych ve hře, která nevyšla na konzole, nečekal.

Náplast v podobě druhé kampaně za vietcong také moc hrací doby nepřinese. Je to škoda, protože jsem se celou dobu skvěle bavil. Hra se posunula do mainstreamu tehdejší dobrý. Zatraceně zábavnému mainstreamu. Plného klišé a stacionárních kulometů.

"Parťák"

Pro: zpracování zbraní, pocit ze střelby, dobývání města, poctivá akce která nenudí

Proti: hodně krátké, společníci na obtíž, příliš pasivní UI

+26

Dungeon Master

  • PC 75
Upřímně hned na začátku musím říct, že nejsem úplně nadchnutým fanouškem tohoto prvního proletáta RPG žánru, nejspíš proto, že jsem jako jinoch holdoval jiným žánrům a zkusil si DM na starší, ošoupanější kolena a tudíž je mé hodnocení prosté vzpomínkám z alba srdcovek.

Nebyl jsem nijak nadšený ovládáním, které bylo opravdu krkolomné, no pokud chcete pokračovat ve hraní, holt to musíte překousnout a jít se svou čtyřčlennou družinou vstříc tajemným monotónním chodbám. Odolnost nepřátel je tak akorát, sbírání předmětů a luštění hádanek naopak velmi potěšující a nakonec musím uznat, že na takovou vykopávku se jedná o slušný kousek a asi právem je v srdcích některých pařanů zapsán jako legendární.

U mě nakonec v lehčím nadprůměru, určitě si zkusím další díl(y)

Pro: hádanky, atmosféra

Proti: grafika, ovládání, monotónní prostředí

+17

Our World Is Ended.

  • Switch 100
Our World is Ended je v jádru silně nepřístupná VN, ono když prvních deset hodin se nic neděje a většina humoru je na sexuální bázi, tak už se toho docela přejíte. Také proto jsem hře chtěl prvně udělit cca 65%, ale nic mě nepřipravilo na to co se událo po hodně pomalém začátku.

Příběh se zaměřuje na sedmičlennou skupinku vývojářů Judgment 7, ta se skládá ze čtyř holek a tří chlapů. Každá z postav je něčím jiná a funguje mezi nimi neskutečná chemie. Od dob Persony 4 jsem se dlouho nesetkal s tak sehranou a okouzlující partou hlavních hrdinů. Ti se právě zaměřují na vytvoření nové hry pro virtuální realitu, bohužel pro ně jsou vcucnuti do virtuálního světa, ve kterém se začnou objevovat postavy a situace z jejich předešlých her. I když to ze začátku vypadá na nevinou lapálii, tak hlavní hrdinové postupně zjišťují že se možná připletli ke konspiraci která může mít na obyvatele Tokya drtivý dopad.

I když se, ale na první pohled zdá že zase půjde o záchranu obyvatel tak opak je pravdou, ve svém nitru je OWIE komorním dramatem o vyrovnání-se se smrtí, být k sobě upřímný, nedistancovat se apod. Bohužel prvních deset hodin se k této hloubce nepropracujete a proto se hra setkala s opravdu až nekompromisní kritikou.

Jeden idiotský recenzent z Kotaku hru odsoudil jelikož si dovolili ukázat pohozené kalhotky třináctileté holky a také že hodně humoru jsou sexuální dvojsmysly. Každopádně co čekáte když máte vývojářské studio kde jsou tři hezké holky a tři chlapy (čtvrtou holku nepočítám, malá holčička). Je úplně jasné že dojde na sexuální vtipy a napětí, nemluvě o tom že zakladatel studia je úchylák.

Dokonce i přes velkou míru sexismu a zoomu na poprsí, tu hra nabízí jedny z nejsilnějších ženských hrdinek ve srovnání se západní tvorbou:

1) Kdo jako první jde namlátit držku agentům kteří se vás snaží ohrozit ? Ano, žena
2) Kdo utne agresivní hádku jako první ? Zase žena
3) Kdo dokáže tým srovnat do latě ? Hádáte správně, zase žena

Tím, ale nechci říct že mužská část je na tom hůře, jsou to prostě jen ajťáci. Například zakladatel Owari Sekai (to je ten úchyl) je geniální programátor a velkej úchyl. I tak, ale stojí za svým týmem, obětuje se pro něj a snaží se aby se všichni měli dobře. Ale i tak ženské osazenstvo ten tým lehce táhne.

Tím se hezky dostáváme k postavám, které jak jsem psal výše jsou rozmanité a ke všem jsem si našel vztah. To bylo hlavně i díky právě velké herní době, kdy díky 50h herní doby máte čas postavy naplno poznat. Jste u toho jak vytváří hru, jdete s nimi něco podniknout, rozvíjíte vztah s některou z hrdinek a prostě žijete s nimi jejich život. Ze začátku to pro mě bylo únavné, ale jakmile se rozjede příběh, tak jste pak za to rádi, jelikož jinak by na vás pak napínavé momenty neměli takový dopad.

Co se týče rozvíjení vztahů, tak to se týká systému selection of soul, ve kterém před vámi lítají rychle odpovědi a vy musíte vybrat tu kterou vám přijde nejvhodnější, díky tomu si pak zlepšíte u jednotlivých postav vztah. Díky bohu to, ale má nějaký dopad. Vy si díky těmto volbám zpřístupníte speciální konec a romanci s jednou z postav, která se po celou hru hezky buduje, až krásně vygraduje. Jo, takhle hezky udělané romance by mělo mít více VN.

Volby, ale nejsou jedinou další skvělou věcí, to je i nádherný vizuál, úžasný scénář a neskutečný dabing. Jedna z postav jménem Iruka, je hlavně založená na tom že žije ve svém světě a vydává neskutečné pazvuky. Iruky dabér v této roli předváděl tak neskutečné výkony že to do teď nechápu. To samé platí, ale i pro ostatní.

Ano, Our World is Ended je sexistický,úchylný a místy neskutečně šílený s kopou fan servicu (i chapadla budou). Pod touhle slupkou se ale schovává neskutečně dobře napsaný příběh o přátelství a partě skvělých hrdinů kteří táhnou za jeden provaz. Přiznám se že mi ty postavy až moc přirostli k srdci a několikrát jsem se u toho i rozbrečel. Nejvíce mě štve že už ty postavy nikdy neuvidím :D Takže ještě na závěr, je to skvělý, zabírá se to tématy o kterých by se mělo mluvit, má to skvěle napsané postavy, humor (ten se po delší době skvěle rozjede), krásně gradovanou romanci a hodně dojemných chvil.

Pro: Jinak vše

Proti: Pro někoho dost sexistické a úchylné (mě to nevadilo), hodně pomalý rozjezd.

+17

Gas Guzzlers Extreme

  • PC 90
Ozbrojená auta a všudypřítomné exploze? Na první pohled vypadá hra hrozně prvoplánově a já sám jsem neměl velká očekávání, když jsem tuto hru zakoupil v rámci herního balíčku od Icebergu - samostatně by mě určitě minula. Někdy ale není dobré dát na první dojem - a to je právě případ Gas Guzzlers Extreme, hry, kterou bych označil za duchovního nástupce slavného FlatOutu, i když v jiném pojetí - ale hratelnostně stejně našlapaném.

Oproti FlatOutu se ale méně zaměřuje na fyzikální model a poškození a více na akční část. A musím přiznat, že v některých situacích je opravdu těžké odhadnout, jestli ještě hraji závodní hru, nebo pořádnou střílečku. V tomto ohledu je hra naprosto výjimečná - dokáže totiž tyto 2 na pohled neslučitelné žánry s přehledem vybalancovat vedle sebe bez větších problémů.

Co se týká herních módů a vylepšování auta, není si na co stěžovat. Po stylu FlatOutu nabízí hra široké množství nelicencovaných aut, které lze nadále upravovat, potěšila také možnost mít vlastní SPZ a nátěr. Zbraňová nabídka se taky nenechá zahanbit, i když většinu zbraní nejspíš vyzkoušíte jen jednou a zůstanete u té nejoblíbenější (nejefektivnější mi přišla brokovnice). Přesto je rozmanitost zbraní klíčová, protože seznámení s nimi velmi ochotně zprostředkují vaši protivníci, kteří vám jejich efekt předvedou velmi názorně.

V pěkně zpracované kariéře, kde stoupáte nahoru až do vrcholného šampionátu dané třídy, se postupně střídají mapy i herní módy, z nichž máte vždy na výběr podle své chuti. Od klasického ozbrojeného závodu, přes knockout (který jsem naposled v závodní hře viděl v Need For Speed 2 :) ) až po "mírumilovný" závod bez zbraní. Osobně jsem dával vždy přednost možnosti použít zbraně, protože Gas Guzzlers není stavěný na těsný kontakt a při kolizích je to vidět. Třešničkou jsou pak speciální eventy, kdy se ze hry stává téměř plnohodnotná střílečka a vy tak s vaším týmem "pobíháte" po aréně a likvidujete nepřátelský tým s celým dostupným arzenálem. Samotný mód Capture the Flag posouvá hru ještě dále a osobně jsem nechápal, jak se autorům mohlo podařit vytvořit něco tak šíleného a funkčního najednou :) V souvislosti s tím musím vyzdvihnout AI týmových i nepřátelských hráčů, díky které vám přijde, že opravdu hrajete po síti.

Za perfektní (a v žánru nepříliš používané) nápady považuju sponzorství, kdy si vašich úspěchů všimne některá společnost a nabídne vám možnost jezdit jejich barvách a také dostáváte nabídky na speciální eventy, které stojí za to. Skvělým doplněním jsou také volitelné úkoly v rámci každého závodu, mezi které patří například likvidace konkrétního závodníka na zakázku a také rozmanité powerupy rozmístěné po celé mapě.

Počet aut a map mi přišel adekvátní, zvláště pak s doplňujícími DLC. Za zmínku stojí DLC Full Metal Zombie, který nasazuje laťku šílených nápadů ještě o něco výš. Pro opravdové hardcore hráče musím také zmínit možnost hrát na nejvyšší obtížnosti, kdy hra neodpouští vůbec nic - zbraně protivníků mají stejný likvidační účinek na hráče (jeden zásah brokovnice znamená často ztrátu kontroly nad vozem), AI nijak nepodvádějí (neplatí zde přizpůsobování rychlosti, takže hráče klidně nechají o několik kol vzadu) a co je nejhorší, pokud si necháte sešrotovat auto, zapomeňte na restart závodu :)

Abych vybral i několik vad na tomto titulu - je to již zmíněná fyzika aut, která si nehraje na simulaci a proto spíše sáhnete ke střelným zbraním, než k osobním soubojům. Model fyziky a poškození z FlatOutu tedy zůstává v Gas Guzzlers nepřekonán :) Další lehkou nepříjemností je lehce vyšší náročnost a dlouhé loadingy, což autoři trochu spravili vydáním DX11 verze a se stále novějším HW se to stává menším problémem.

Gas Guzzlers Extreme je prostě svůj vlastní žánr - nekompromisní mix závodů a střílečky, na kterém je vidět, že do ní autoři vložili srdce a nabízí spoustu obsahu a nápadů nad rámec "povinné výbavy". Určitě doporučuji vyzkoušet, protože jde o výjimečný titul a vždycky se k němu rád vracím třeba po náročném dnu, kdy pokropit protivníky olovem za vysoké rychlosti je přesně to, co člověk potřebuje :)

Pro: Skvělý balanc mezi závody a střílečkou, hratelnost, nápady nad rámec žánru, kvalitní AI, Capture the Flag :)

Proti: Arkádové chování aut (osobní souboje nevypadají tak dobře)

+10

Another World

  • PC 95
Dech-beroucí úvod zaskočí 100% každého. Neskutečný soundtrack a parádně vykreslená laboratoř. Vtáhnutí do hry je okamžité a to takovým způsobem, že člověk zapomene dýchat. Já když to poprvé vzhled, tak mi běhal mráz po zádech a bál jsem se co bude následovat dál a strach to bych opodstatněný!

Příběh hry se točí kolem vědeckého pokusu, který nedopadne úplně jak by vědec předpovídal a nějakou náhodou nastaně chyba, která zapříčiní teleport na jinou planetu a tady to dobrodružství začíná.

Celé to řádění se skládá v řešení různých hádanek prolínajícími se s bojovými lokacemi. Zemřete hodně-krát na to se připravte a jediné co bude pomáhat vašemu postupu vpřed jsou checkpointy, které ukrývají vždy nové heslo.

Vizuální stránka je neskutečně nevídaná v podstatě v dané době DOKONALÁ, vyšperkovaná k naprostému úžasu, co napomáhá atmosféře, která se dostane úplně pod kůži.

Obtížnost je vysoká, podobná jako v Prince Of Persia. Celé to veledílo se obejde bez jakéhokoliv textu, celá obrazovka je věnována dění a kresbám v pozadí. Nadšení vzbuzuje aj sebevražedné řádění, protože každá smrt odhaluje novou animaci.

Putováním dobrodružstvím narazíte aj na přítele, na kterého budete vzpomínat ještě léta po dohrání.

Jako celek je to velmi povedené veledílo, které zanechává, tak silné pocity, že při závěrečné scéně neudržíte slzy na uzdě.

Rework tyhle pecky se povedl a to hlavně proto, že oproti originálu nejsou žádné změny a to je jenom dobře.

verze hry: Another World 20 Anniversa Edition (Steam)

Pro: atmosféra, animace, obtížnost, příběh, začátek střed konec, legenda

+14