Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Control

  • PS4 70
Na úvod chci říct, že Control je velmi dobrá hra, kterou bohužel sráží spoustu designových rozhodnutí, které herní zážitek velmi kazí.

Příběh - Začnu tím nejpozitivnějším. Příběh je skvělý. Je napínavý, mysteriózní a nepředvídatelný, přesto nenechává prázdná místa a všechny otázky uspokojivě zodpovídá, ale zároveň nechává prostor pro hráčovu fantazii. Postavy jsou zajímavé a Jesse je sympatická, takže se s ní snadno sžije. Příběh je rozhodně nejsilnější stránkou Control, což je dobře.

Grafika a prostředí - Hra vypadá krásně i na základní PS4, technické zpracování je v pohodě, občas sice byly fps dropy, ale nic co by se nedalo přežít. Oldest house je zajímavý, bohužel je to celé kancelářská/skladištní budova, která naneštěstí sází primárně na šedou. Je to škoda, většina prostředí se později začne slévat dohromady a je těžké si vybavit jedno konkrétní. Ke konci hry je jedna oblast související s popelem, tento level je audiovizuálně i herně prostě masterpiece a jednoznačně jedna z nejlepších sekvencí, které jsem kdy ve hrách zažil. Jak je tato část unikátní, tak zbytek domu je stejně tak fádní a nezajímavý. Oldest house má ještě jednu chybu a to tu, že i když se dokáže měnit a přestavovat, tak hra vás nutí se často vracet přes velkou část oblasti, kterou člověk právě prošel. Zrovna tady si člověk říká, že ty magické spojky mezi oblastmi velmi chybí. Toto vracení souvisí ještě s jedním velmi nevhodným designovým rozhodnutím a tím jsou checkpointy, respektive jejich absence a nahrazení bonfiry, o tom více dále...

Hratelnost - Ach ty bonfiry, to je zhouba celé hry. Jejich rozmístění je absolutně nesouměrné, někde jsou tři na pár metrech, jindy hrajete tři čtvrtě hodiny a nepotkáte jediný, celé to umocňuje mapa, která je úplně nepoužitelná, protože ukazuje jen půdorys všech pater v oblasti, takže reálně si člověk nemůže být jistý jak blízko od kýžené oblasti ho fast travel vykopne. Bonfiry nejvíce naštvou u bossů (nebo u těžších oblastí), když takovýto boj nastane, tak bonfire je zpravidla daleko od tohoto místa, takže po každé smrti může nastat i třeba dvouminutový přesun. Poprvé i podruhé to člověk prostě přejde, problém nastává, když umřete potřetí a počtvrté a čím víc umíráte tím víc běháte, tím víc jste frustrovaní a zbrklí, což způsobuje ještě víc umírání a běhání, a tak dále. Párkrát se mi stalo, že jsem upadl do takové smyčky, že jsem si prostě šel dát pauzu. Oni se totiž cca po třetí smrti začnou v již vyčištěné oblasti respawnovat enemáci, což je prostě strašně otravné a člověka to vyložené obtěžuje, protože to nedává smysl a je to zbytečné. Nepřátel je cca pět základních druhů, které se celou hru opakují, občas je nějaký originálnější ale opravdu zřídka, všechno to jsou nemyslící zombie bez logiky a pudu sebezáchovy, kteří většinou střílí rakety s dálkovým ovládáním, takže při letu i zatáčí.

Nejhorší věcí na Control pro mě osobně byl fakt, že se tyhle zombie spawnují totálně random, vážně totálně. Běžnou praktikou je, že řešíte nějakého těžkooděnce, když se za váma z ničeho nic rozhodne hra spawnout dva vybuchující, kteří se k vám přiblíží a bum je konec, opakujte posledních dvacet minut znovu. Tohle je bohužel naprosto běžná situace, která se během hraní stane mnohokrát. Vůbec u nepřátel se projevuje neochota nebo nešikovnost vývojářů být kreativní a snad i důmyslní. Nejenže se spawnují random, takže se na ně člověk nemůže připravit, ale oni jsou pokaždé v jiném počtu. Ke konci jsem měl vyčistit plošinu a přepnout satelit, první tři pokusy jsem na plošině měl 4 raketometčíky a dva létající, ty jsem vyřídil a šel jsem dál. Na počtvrté se mi najednou při zapínání satelitu spawnuli další tři raketometi. Nechápu proč a za celou hru jsem v tom nenašel žádný systém. Neustálé spawnování pěti typů nepřátel (boss je vždy představení nového typu, který se později stane ve hře běžným) dokáže člověka pěkně otrávit, vývojáři totiž příliš sázejí na mnou nenáviděnou berličku - nevymýšlet kreativní nepřátele a místo toho postupem hrou absurdně zvyšovat jejich počet. Ano, tam kde by na začátku bylo pět nepřátel je na konci hry třicet. Shame! Čím dál člověk postupuje, tím víc doufá, že už konečně bude konec a nezachraňuje to ani skvělý soubojový systém.

Soubojový systém a RPG prvky - Souboj je v základu fantastický, telekineze a levitace jsou ze začátku velmi zábavné. Poprvé když jsem vzal za sebou stojící tabuli, se kterou jsem převrátil stůl, rozrazil židle a potom ji skrze skleněnou vitrínu mrštil na protivníka, za kterým ještě srazila omítku, to byl skvělý pocit. Bohužel jak člověk postupuje a hází pořád ty samé věci na ty pořád stejné enemáky v tom sice pěkně interaktivním ale velice fádním prostředí, tak se z toho hraní stane velká nuda. RPG prvky a modifikovatelnost pistole jsou jen taková pozlátka. Mody pro zbraně i Jesse jsou nuda (+11% HP, +17% Damage) a pistole má jen pět variant, přičemž vám stačí samopal a odstřelovačka. Kdyby si člověk prostě v průběhu hry otevřel pět modifikací zbraně bohatě by to stačilo.

Závěr - Control je hra se skvělým příběhem, v jádru zábavným soubojovým systémem ve zničitelném prostředí, které je bohužel dost nudné. V celku se jedná o kvalitní hru, bohužel má i spoustu nesmyslných designových chyb, které ji velmi srážejí. Nebojím se Control doporučit v konečném důsledku hra velmi baví a je dost na individuálním posouzení, jak moc si těmi chybami člověk nechá průchod hrou otrávit.

Pro: Příběh, jádro soubojového systému, zničitelnost prostředí

Proti: spawnující a opakující se nepřátelé, bonfiry, nadbytečnost RPG prvků, nezajímavé prostředí

+19 +21 −2

Trine 3: The Artifacts of Power

  • PC 50
Se svým až trochu nezdravým skepticismem ke kladným, a v tomto případě především záporným hodnocením a recenzím, jsem se vrhnul na třetí díl Trine. První dva měly určitě své mouchy, ale v mysli zůstaly zejména svým pěkným pohádkovým zpracováním a hudbou. To je vcelku povedené i ve třetím díle, ale bohužel jde o jednu z mála věcí, co fungují fakt dobře.

Přední výtku musím mít k celkovému technickému zpracování hry. Přechod do 3D zněl určitě zajímavě na papíře a v některých momentech to působí skvěle. Většinou je to však spíše na škodu. Orientace v prostoru je vcelku mizerná, často zbytečně padáte mimo mapu, skáčete jinam, než si myslíte a zejména střelba z luku stála za prd. Navíc totálně hapruje fyzika. Věci tak nějak zabugovaně kolidují a pak létají všemi směry, hráči propadávají skrz podlahu apod. Hraní online se navíc neobešlo bez občasných příšerných lagů.

Příběhově to je velmi slabé a především useknutý konec je taková poslední kapka. Závěrečný boss byl takový nácvik skoku přes švihadlo (mačkejte mezerník ve správnou chvíli), za zlodějku jsem navíc měl doslova nulový impact na to, co se tam děje. Za pozitivní bych bral některé logické puzzly (ale fakt jich je jen hrstka), pokud zrovna totálně nebugovala fyzika.

Co se ze začátku jevilo jako docela zábavná hra, se časem proměnilo v docela silný vopruz. Celkově tedy spíš zklamání, negativní recenze nelžou. Doufám, že se Frozenbyte nějak zmátoří a nově výchozí čtyřka bude stát za to.
+19

Fortnite

  • PC 95
Fortnite Battle Royale se včera přehoupl do své druhé kapitoly. Myslím, že není vhodnější chvíle, kdy zhodnotit proběhlé dva roky, během kterých jsem se poměrně intenzivně věnoval hraní tohoto kousku. Není snadné hodnotit všech uplynulých 10 sezon jako celek. Jednotlivé sezony měly jiné téma, přinesly nové lokace, herní mechaniky, zbraně, vozidla, příběh a ať jsme spravedliví i pár kroků vedle jako bugy či nevyváženou hratelnost.

Připomeňme si třeba to, kdy do hry přibyl mýtický meč. První taková zbraň svého druhu, která byla tak neuvěřitelně přesílená, že ji museli autoři po několika dnech odstranit a další mýtické předměty se rozhodli už nikdy nepřidávat. Podobně kontroverzní byly i mechové, kteří přibyli na začátku 10. sezony. Ti však ve hře z důvodu příběhu a navzdory hráčské nevoli, vydrželi až do jejího konce a dočkali se pouhého nerfu, který... no co si budeme povídat, nestál stejně za nic. Tuto situaci se snažili autoři vyřešit přidáním dalších přesílených předmětů, které vás i vašeho mecha mohly na jednu ránu zabít. Ve hře se tak začaly kupit předměty, které tam vlastně nikdo ani nechtěl.

Budu si protiřečit, ale co nelze Epic Games odpárat je to, že se snaží hru neustále držet aktualizovanou a svěží. Co dva týdny hru neustále upravují a hráč musí být neustále ve střehu a přizpůsobovat se novým věcem. Ti, co hru nesledují, si asi nedokáží představit, jak komunita prožívala to, když ze hry zmizel siphon (automatické doplnění zdraví po tom, co někoho zabijete), který vlastně Epic do hry přidal jen jako pokus, který podporoval agresivní styl hraní, či když se autoři rozhodli odstranit turbo building (omezily počet postavených struktur za vteřinu).

Po přidání Creativu, čili takového písečku, na kterém se hráč může do sytosti vyblbnout a postavit si lokaci svých snů, přibylo na mapu nové místo zvané "The Block". Tato lokace byla určena pro nejlepší výtvory z řad fanoušků a často se měnila. Občas bylo až neuvěřitelné, co dokázali hráči pomocí omezeného množství již předtvořených budov, zeleně, apod. postavit.

Významným prvkem, co z Fortnitu dělá Fornite, je příběh. Ten se linul každou sezonou a postupně na sebe více či méně navazoval. Krásným na tom je ale to, že nebyl vyprávěn pomocí textu, mluveného slova, nebo obrázky. Ale pouze tím, co se v daném čase na daném místě a po jakou dobu dělo. Vyvrcholením sezony byl vždy doslova epický live event, který mohli ve hře sledovat hráči po celém světě ve stejný čas. Ať už to byl odpal rakety, výbuch Kevina, nebo souboj monstra s obřím mechem. Nakonec jsme se dočkali 10. sezony, ve které se celý příběh uzavřel. Anebo ne?

Tohle vše a daleko daleko víc, že bych mohl napsat mnoho dalších normostran, jsem zažil já osobně na svém notebooku, který mi při 1 ze 2 střetnutí s nepřítelem stlačí obraz na 3 snímky za sekundu. S napětím pak vždy jen čekám, jak velké štěstí jsem skutečně měl a zda se mi podařilo přežít. Většinou ne. Podobnou úzkost zažívám při doskoku z battlebusu, kdy je krajina úplně rozpixelovaná a já musím třeba 15 sekund nečinně čekat, než se vše kolem mě načte. A víte co? Hraju to stejně, protože je to prostě skvělá hra.

Chápu, že někomu nemusí padnout do noty stavění, které je poměrně těžkou, ale zároveň nepostradatelnou herní součástí. Chápu, že se někomu nemusí líbit grafika, která vypadá komixově a ani trochu se nesnaží přiblížit realičnosti. Chápu i to, že prostě raději hrajete PUBG, Apex, nebo jiné hry, které vůbec nepatří do battle royale her. Chápu, že možná nemáte rádi politiku Epic Games. Chápu, že vám může vadit to, jak je všude ukazováno, že Fortnite je hra, kterou hrají děti. Ale co nechápu, je to, proč tuto hru každý tak odsuzuje. Copak je nám všem 15, abychom vyjadřovali svou nenávist vůči něčemu, protože podle vás všichni hrají něco jiného, co je víc cool? Ano, já byl v podobné situaci taky. Hrával jsem Dotu 2 a ze smrti nenáviděl League of Legends, protože je to "trapná hra pro děti, se zjednodušenými mechanikami a barevnou grafikou". Byl jsem pyšný na to, jak hraju těžkou skvělou Dotu a na LoLko plyval. Ale pak jsem se začal věnovat jiným věcem a naskočit zpátky do Doty pro mě už bylo hrozně těžké (protože je to podle mne skutečně těžší hra, než LoLko). Proto jsem se rozhodl vyzkoušet i druhou stranu a zjistil, že to přece není až tak hrozné. Že i LoLko je zábavná hra a že každá z techto her má skutečné plusy i mínusy. Možná si říkám o mínuska, možná pláču na špatném hrobě, ale zkuste o tom, prosím, popřemýšlet.

Fortnite je (trochu nadsazeně) budoucnost, což už jednou dokázal při koncertu DJe Marshmello, který neměl ve videoherním světě obdoby. Nemusíte souhlasit, ale ani já nesouhlasím s tím, že Fortnite je hrou, která si zaslouží hodnocení pod 80 %.
+19 +23 −4

The Walking Dead - Episode 2: Starved for Help

  • PC 90
Po druhé epizodě 1.série TWD mám ještě teď husí kůži. Obrovská akce v této epizodě nyní nechyběla a opravdu jsem se několikrát třásl napětím. Opravdu neuvěřitelné. Ukázalo se, že zombie apokalypsa je na světě a udělat občasná rozhodnutí, tak aby někteří museli zemřít, jsou opravdu velmi náročná.

V této epizodě navíc přibily další postavy a vy máte opravdu, co dělat, abyste si mezi všemi získal vztah a byl ve skupině oblíbený, jinak budete mít honičku, no budiž....... není to tak lehké, jak se zdá.

Největší husí kůži jsem měl, když přišla zrada v mlékárně a samozřejmě ta bouře a déšť tu atmosféru ještě více doladila, prostě mazec

Jsem zvědav, co se bude dít ve třetí epizodě.

Pro: Příběh, Dialogy, Napětí

Proti: Vaše rozhodnutí ne vždy ovlivní příběh

+19

The Walking Dead - Episode 3: Long Road Ahead

  • PC 90
No musím říct, že třetí epizoda byla opravdu velmi depresivní a rozhodně se s náma nepárala. Když si po nějaké době uvědomíte, kolik vás bylo ve skupině a rázem je Vás jen tolik?? To je šílenost, ale co už..... Nevzdát se a bojovat dále.

Tato epizoda nabídla už opravdu jak drsné tak i emotivní scény, které se projevily. Přestřelka v motelu, smrt Carley nebo sebevražda Katjii a Ducka. A je nás čím dál tím méně a méně.

Vztahy se ještě více prohloubili a začíná se přiostřovat. Rvačka Leeho a Kennyho, učení Clementine střílet, Benova pravda o zradě. poznání Omida a Christy

Takže jak bych shrnul tuto epizodu? Depresivní, emotivní a samozřejmě i velmi akční. Mých standartních 90% je na místě.

Pro: Příběh, Dialogy, Napětí

Proti: Vaše rozhodnutí ne vždy ovlivní příběh

+19

Grand Theft Auto III

  • PC 80
Před psaním tohoto příspěvku jsem si přečetl komentáře od ostatních kolegů a mohu jen potvrdit to, na co většina naráží hned v úvodních větách. GTA III jednoduše patří do vzpomínek, které nám nikdo nemůže vzít a zůstanou nám, abychom je mohli někdy vyprávět a vracet se k nim, až si budeme jednou v důchodu povídat o tom, co tenkrát bylo nové.

Jelikož ale třetí díl nebyl prvním GTA se kterým jsem se setkal, nejsou mé vzpomínky na něj tolik... pozitivní, abych tak řekl. Nechápejte špatně, není to špatná hra. V době kdy vyšla, se jednalo samozřejmě o kulervoucí zážitek a přelom v rámci jedné velké herní série, pokračující dodnes. Představila tehdy neskutečné možnosti a jistě pro některé definovala, jak by měla taková open-world / městská akce vypadat. Nicméně, bylo to až moje druhé Grand Theft Auto a bylo o poznání jiné, než to, které jsem hrál první. Nebudu se pouštět do popisování toho, co všechno šlo ve hře dělat, protože to jistě každý hráč moc dobře ví a jen bych opakoval, co již bylo řečeno. Jen bych rád přispěl i svým pohledem, byť se ovšem nějakému tomu opakování asi nevyhnu.

Jak jsem psal výše, nejednalo se o první GTA, které jsem hrál, takže moje prvotní dojmy se skládaly hlavně z překvapení, neboť po slunečném a všemi barvami svítícím Vice City, jsem se najednou octl kdesi na mostě, v dešti, oblečen do oranžového trestaneckého mundúru a jediné barvy byly tak maximálně špinavé odstíny šedi všude okolo. Atmosféra byla tehdy přímo pohlcující. Rychlý útěk, skrývání se v nějaké zapadlé uličce, krádež vozidla a následný průzkum města... No zapadl jsem do židle a mohu prohlásit, že o reálném světě jsem neměl absolutně tušení. Nezajímal mě. A proč taky? Vždyť Liberty City bylo živé a zajímavé až až. Postupně jsem tak objevoval možnosti a limity, kterými hra disponovala a v konečném výsledku jsem si ji užil, jak jen to šlo, byť byla o dost těžší, než její mladší sourozenec zasazený do osmdesátých let. I tak ale, byl to báječný pocit.

Nedávné hraní však bylo o poznání více frustrující. Jako hráč jsem zpohodlněl a tak pro mě třeba absence velké mapy byl obrovský kámen úrazu. Obzvláště pak mise typu "Najdi a přivez" byly tak frustrující, že jsem si musel pomáhat návodem z Youtube (ano, jsem prase, uvědomuji si to a nejsem na to nijak pyšný), protože jsem jednoduše opravdu netušil, kam jet a kde ten pitomý vůz hledat. Příběh mě už tolik neoslnil a z charakterů mě zaujal pouze podivný Donald Love, jehož zmizení je pro mě záhadou dodnes. Jízdní model a střelba mě pak jen utvrdily v myšlenkách, že od GTA III uběhlo už hodně času a vše je tak nějak už dnes jinde.

Nic z toho však ale není důvod pro to, abychom na tohoto "dědečka" zapomněli, to určitě ne. Znovu opakuji, není to špatná hra. Jen doba je jiná. Svět je jiný. A asi i hráči jsou jiní. Ale my, ti kteří pamatujeme, budeme mít krásné vzpomínky na něco, co spousta lidí okolo nás nebude asi úplně chápat. Čest těm, kteří nezažili, ale stále dokáží uznat. Starším z nás tedy asi doporučím, aby hru už nepouštěli a nechali tam, kam patří, v minulosti. No a těm ostatním, běžte do toho a užijte si to. Přeji pevné nervy!

Pro: město a prostředí, audio stránka, absolutní volnost, humor

Proti: absence velké mapy, nemožnost otáčení kamerou při řízení, příběh - byť námět samotný není špatný, hlavní postava, "What happened to Donald Love?"

+19 +20 −1

The Walking Dead - Episode 4: Around Every Corner

  • PC 90
No, tak už se nám to blíží ke konci a už jde opravdu do tuhého. Někdo ubyl a někdo přibyl. No zkrátka už jde opravdu o krk a vy se musíte mít na pozoru. A u mě to nebylo jinak, když Vám naskakuje husí kůže.

V této epizodě jsem opravdu nabral soustředěnost a velmi se to vyplatilo. Kanály, Crawford..... prostě všude. Navíc mě tady zasáhla emoce, hlavně když, Lee pověděl Clementine o smrti rodičů.

No a pak je tu samozřejmě několik cilů od určitých lidí a vy se máte rozhodnout, co nejdříve?? No prostě šílenost, zvlášť, když si při každém rozhodnutí někoho zprotivíte, ale to je účel hry a patří to sem.

Tak a čeká nás finále, tak uvidíme, co se stane v závěrečné epizodě.

Pro: Příběh, Dialogy, Napětí

Proti: Vaše rozhodnutí ne vždy ovlivní příběh

+19

Chronomaster

  • PC 70
Po dlouhé době jsem se zas pustil do nějaké staré adventury. Moje volba padla na Chronomaster, který mě kdysi zaujal ve Score námětem a který vypadal víceméně na tradiční adventuru.

Příběh v téhle hře vychází z pera fantasy a sci-fi mistra Rogera Zelaznyho, takže je poměrně originální. Někde v budoucnosti si každý s pořádným množstvím chechtáků může vybudovat svůj kapesní vesmír na míru. Fantazii se meze nekladou, majitel vesmíru je zde neomezeným pánem. A jeden z lidí, který se navrhováním vesmírů živí je René Korda. A právě on dostává od vlády úkol - dva z vesmírů totiž zamrzly v čase a další jsou ohroženy. Korda se tak vydává ve své vesmírné lodi na pouť šesti světy. Urbs je futuristický svět po válce, Aurans inspirovaly pohádky Tisíce a jedné noci, Fortuna svět kasin, Cabal svět magie, ve Vedry vládne šílenství a Dyce je obří vesmírná sféra. Zhruba v půlce přijde zvrat, který z poměrně originálního námětu udělá tradiční story o pomstě a spravedlností, která bez většího vzrušení dopluje ke konci. Dlužno říct, že si s ním tvůrci vyhráli a tak zde máme na výběr tři různé konce závislé na finálním rozhodnutí.

Grafika je problematická. Hra obsahuje spoustu lokací, filmečků v okně i ve full-screenu a je bohužel kompletně renderovaná. Nedá se říct, že ošklivá, jen studená jako psí čumák, bez čehokoliv vizuálně zajímavého. Ani ty pohádky tisíce a jedné noci, nebo svět kouzel mě neokouzlily, naopak při procházení nezáživných lokací v kasinové planetě jsem hru na čas odložil.

Ruku v ruce s tím jde hratelnost. Opět se nedá říct, že je špatná. Korda má k rukou vesmírnou loď s kompletní databází, na cestě ho doprovází flirtující AI Jester (žena). Na obrazovce si vybírá vesmír, planetu a místo přistání. K dispozici je lahvový čas, PDA, multitool se třemi funkcemi (kladivo, šroubovák a třetí je dle daného světa). V každém světě je nutno použít zařízení, které najde klíč k ovládání.

Mimo to je tu spousta předmětů, aktivních míst a ovládání je bohužel klasické z půlky 90. let - to znamená místo jednoho kurzoru jsou tu příkazy jako open, push, get, walk, look atd... Tvůrci hrají celkem fér, žádné podrazy se nekonají, ale rozhodně to hráčům neulehčují. Některé věci se dají vyřešit více způsoby, občas je tu pixelhunting, některé kombinace jsou brutálně nelogické a díky alternativním řešením budete mít inventář nacpaný k prasknutí krámy, které za celou kapitolu nevyužijete. Ve spojení s množstvím příkazů a výše zmíněných gadgetů, které hrdina vlastní se tak průchod stává občas tak trošku peklem. Možnost umřít prakticky na každém kroku taky nepotěší. Abych zase jen nehanil, jsou tu sympatické puzzle, včetně známého pexesa nebo třeba šibenice, myslím že tu jsem v žádné adventuře ještě neviděl. A ovládání i přes množství ikon není úplně špatné, ikony se koneckonců dají měnit pravým tlačítkem.

Zkrátka a dobře Chronomaster není špatná hra. Pokud překousnete nezáživnou grafiku, dočkáte se slušného příběhu a tradiční retro hratelnosti.

Pro: Originální námět a příběh, spousta gadgetů, alternativní způsoby řešení hádanek, puzzle.

Proti: Občas moc předmětů, nelogické, nezáživná grafika.

+19

Gears of War 4

  • PC 80
Nemáte-li se sérií zkušenost, jako jsem ji do této chvíle neměl já, jsou Gears 4 dobrým začátkem. Příběh se odehrává 25 let po staré trilogii a ujmete se v něm role žoviálního rošťáka, který jako by z oka vypadl Nathanu Drakeovi.

Fascinuje mě, s jak jednoduchým receptem si hra vystačí, a přitom zůstává zábavná. Potácíte se z arény do arény a střílíte a střílíte a střílíte, přičemž nepřátelé se na vás valí zleva zprava a jsou stále větší a větší a větší.

Gears 4 jsou parádní oddychovka, macho řežba, kdy nesundáte prst ze spouště, dokud není po všem, a ono není nikdy po všem. Konec je otevřený jak vrata do chlíva, ale příběh tak nenáročný, že vám to může být stejně šumafuk.

Počkejte si na potitulkovou scénu!
+19

Baldur's Gate: Enhanced Edition

  • PS4 95
Komentar pisu na zacatku 5. chapteru, takze jeste nebyla moznost vyzkouset vsechen pridanej content v ramci EE. Berte ho spis jako hodnoceni toho, jak se povedl port dvacet let staryho Baldur's Gate na PS4.

A bez zbytecnejch okolku muzu rict, ze se to povedlo hodne, byt nejaky detaily by se nasly.

Ovladani je intuitinvni a clovek si ho osaha driv nez vypadne z Candlekeepu. Pro pohyb po mape jsou tu dva mody. Bud muzete partu ovladat rovnou stickem, coz me osobne nesedlo, a nebo stickem posouvat kurzor a klikat po mape. UI se vetsinou ovlada pres radialni menu, coz je samozrejme zdlouhavejsi nez kdyz clovek kliknul mysi nebo klavesovou zkratkou, ale je to neco, co se vam pod kuzi dostane rychle.

Jen bych vytknul to, ze pauza, ktera je asi nejpouzivanejsi tlacitko, je namapovana na tlacitko Option, coz je takovej neprirozenej pohyb. Rozhodne by ji vic slusel trojuhelnik, kterej jinak otvira mapu. Ale to je fakt jen detail. Taky postradam tlacitko pro Quick Save, ale chapu, ze uz asi nebylo misto.

Vizualne je to lepsi nez sem cekal, resp. cekal sem to horsi. I na velky televizi se na to da koukat. To ze "zoom" z toho udela pixel party je druha vec, ale to je zase feature, kterou clovek pouzije parkrat, kdyz nemuze neco najit na zemi.

Co ale nezestarnulo dobre je ceskej preklad. Pred 15 lety mi to asi stacilo, ale kdyz Imoen hlasku "Good on you if you save the day" prekladaj jako "Bude dobre, jestli usetris den", tak si dokazu predstavit, kolik takovejch preslapu bude ve zbytku hry. Takze po prvni herni session jsem prepinal na anglictinu. Ale to je zase vec, kterou ty hre jako takovy nelze vycitat.

Narazil sem i na pár bugů, ale nic co by vrazně kazilo dojem z hry. Dvakrát se mi stalo, že když boji s nějakou partou předcházel dialog, tak na jeho konci "zčervenal" jen ten, s kým sem mluvil a ostatní zůstali neutrální, takže jsem v klidesu vykostil hlavního borce a pak se v klidu a zákeřně vrhnul na zbytek. Občase se taky stane, že po zabití nepřítele zůstane jeho avatar "stát" místo, aby lehnul mrtvej na zem, ale věci z něj normálně vypadnou. A naposledny se mi dvakrát stalo, že se jedna z postav sekla ve dveřích tak, že jsem musel loadovat starej save.

Jinak jsem z portu na PS4 zatim absolutne nadsenej. Hra ma porad paradni atmosferu a uz ted se tesim az si to dam znovu s jinou partou, uz jen pro to, ze ty trofeje k tomu uplne vybizej.

Pokud nad koupí konzolové verze váháte, tak nemusíte :).

Pro: Dostal jsem přesně to, co sem od portu očekával; Parádní nostalgie; Chytře vymyšlené trofeje, které vybízejí ke znovuhraní

Proti: Ovládání šlo namapovat o fous líp; pár bugů, ale nic zásadního

+19

The Walking Dead: Season Two - Episode 1: All That Remains

  • PC 85
Když jsem nedávno dohrál první sérii TWD, tak jsem se včera rozhodl, že se pustím do dvojky.

Je určitě fajn, že příběh pokračuje tam, kde minulý skončil. Hned první věc, která mě klepla přes obličej, byla samozřejmě Clementine. Je vidět její věk, že už je věkově někde jinde a už si něco prožila a je schopna se se vším a s každým vyrovnat. Její oblíbená kšiltovka je zde stále zachována a je to dobře. Princip ovládání je poměrně stejný, ovšem někdy jsem s ním měl menší problémy, ale není tak strašné, jak se zdá.

První epizoda se s Clementine vůbec nepáral, to je pravda. Kromě toho, že Umřel další kamarád (Omid) a ztratila se Christa, tak je Clemenine nějakou dobu sama později ji ještě pokouše pes Sam. No a když už to vypadá nadějně, tak ji najdou další a úplně jiní lidé, tak najdou kousnutí od psa,ale mají strach, že to byl plíživec, tak ji zavřou do kůlny.

Naštěstí to poté dopadne dobře a Doktor Carlos Clementine obváže to kousnutí od psa No a ten konec této epizody byl taky velmi náročný. Poslední Rozhodnutí mezi Petem (Kousnutý) a Nickem (Nekousnutý), mi dal taky zabrat.

Za mě je tato hra celkově stále velmi povedená. Akorát mi epizoda přišla kratší, ale jinak celkově super. Ještě dnes se pustím do druhé epizody, tak uvidíme.

Pro: Příběh, napětí, spousta postav

Proti: Kratší epizoda

+19

The Walking Dead: Season Two - Episode 2: A House Divided

  • PC 85
No a 2 epizoda je též za mnou a opět jsem byli velmi šokován.

Tato epizoda přinesla několik zvratů a jeden přímo obrovský. Konkrétně Setkání Clementine a Kennyho, což mě dost vzalo. A tak jsem byl samozřejmě nadšený, poněvadž se jedná o mou jednu z nejvíce oblíbených postav z této série. A zakončení bylo velmi šokující, takže jsem zvědav na pokračování. Když Pete zemřel, strašně jsem byl naštván, protože byl velmi sympatická postava, ale Kenny ho dokonale nahradil.

Ovládání, atmosféra, příběh je stále super a hra se hraje velmi dobře. Takže si nemohu na nic stěžovat a pokud to tak bude pokračovat, určitě to bude jen dobře.

Pro: Příběh, atmosféra, hodně postav

Proti: Krátká epizoda

+19

Tropico 3

  • PC 60
Karibik - pláže, sluníčko, azurové moře, dámy v bikinách, rumíček, doutníček, salsa a velká pohoda. Takhle nějak si to představuji. Jistě, vše má i své stinné stránky - diktatura, korupce, komunismus. Proto je třeba zasáhnout El Presidento!

Musím říct, že zasazení hry na Karibské ostrovy je dokonalé. Pokaždé když jsem spustil hru a začala hrát hudba jsem cítil pohodu, řekl bych, že se mi i zlepšila nálada. Ano, mám zkreslené představy o karibských státech ale to nevadí aby si je o to víc neužil ve hře.

Je potřeba říct, že nejsem extra stratég obzvlášť u budovatelský strategii. Rád si stavím na krásu než na nějaký ekonomický zisk či úroveň kvality. Dokonce nerad řeším ekonomii. Škoda pro mě Tropico 3 si zakládá na ekonomické strategii. Vše běží velmi pomalu, stavba budovy trvá roky, peněz je málo, lidé hladový a loď opět nepřivezla žádné nové emigranty. Normálně jsem do hrál tři levely a pak mě tempo hry přestalo bavit. Proto jsem se uchýlil k cheatům. Teď vynechám prostor pro vaše hanlivá slova jaký jsem podvodník a tak dále .............................................................................................................................................................. snad Vám to stačilo.
Karibik má rád a vše co tomu patří, ty jejich káry. Proto jsem pokračoval ve hraní i s cheaty a dobře se bavil. Postavil jsem si je turistický ráj nebo kulturní ostrov s Madison Square Garden uprostřed.

Nevím jak je to s ostatními díly Tropica ale kouknu na Youtube ale pokud mají nějaký freemod pouze na stavení, tak si je přidávám do seznamu přání. Tedy ještě mám jednu podmínku: stavbu silnic!! Na stavbu silnic v Tropicu 3 bych asi potřeboval vysokou školu abych pochopil její logaritmický vzorec.

Tropico 3 už hodně ze stárlo a je to znát jak grafice, tak na mechanizmech. Jo použil jsem cheaty a jsem za to rád jinak bych hru už po třetím levelu nehrál. Styl hry mi nesedí, mám rád jednoduší. Za to mi sedí zasazení, které alfa omega všeho, už zase slyším v hlavě její hudbičku a je zase všechno fajn 60%

Pro: Prostředí, Hudba.

Proti: Pomalé tempo.

+19

Hatred

  • PC 40
Já vám nevím. Na jednu stranu se Hatred snaží vypadat jako klasická izometrická střílecí řežba. A mnohdy se jí to i daří. Akce, zničitelnost prostředí, spousta zbraní a dostatek nepřátel či cílů, to tu všechno je. A i stylizace mi poměrně sedla, byť grafika není žádná sláva.
Jenže pak jsou tu ty další stránky. Negativní reklama, taky reklama, řekli si v Destructive Creations. A ono to zafungovalo, o tom žádná. Věřím, že v době vydání o Hatred slyšel ledakdo. Zahrát si za maníka, který je čiré zvíře a chce povraždit vše, co se hýbe, ... I když v dnešní prudérní společnosti to není zrovna žádáno. Avšak, když už se vývojáři pokusili udělat něco takového, mohli si dát aspoň víc práce s nějakou tou omáčkou okolo a nestavět vše tak blbě jen na snaze o šokování. A to všechno jde ruku v ruce s ovládáním dost na prd a bugy. Když to nakonec zaobalí do závěrečných titulků, které pomalu vypadají, že autoři čerpali z vlastních zkušeností, už jsem si říkal, že tohle si mohli přece jen odpustit.
No co už. Zahráno, dohráno, "těšilo mě" a jedeme dál. Jsou i horší hry, ale přece jen tady se snaží stavět prakticky jen na kontroverzi. Příště by to chtělo i dodat nějakou nadstavbu a nějaký ten um.

Pro: akce, stylizace

Proti: ovládání, bugy, snaha vše stavět jen na kontroverzi

+19

Outlast: Whistleblower

  • PC 90
No panečku, tak některé pasáže hry, fakt HUMUS! Ale jinak se DLC k Outlastu velmi povedlo a musím říci, že jsem se chvílemi opravdu bál o svůj zadek.

Propojení se základní hrou se určitě povedlo a byl to skvělý nápad. V určitých okamžicích je vidět, že se něco děje. No a já? Pokračuji v cestě a bojuji o svůj holý život. A ukazuje se, že DLC má o mnoho více nechutných momentek, než základní hra. Hned když jsem potkal po chvilce Franka Antonia Maneru (Kanibala, který vás nahání se sekáčkem a potkáte ho poprvé za sklem, jak jí lidské maso, no prostě HUMUS!, bylo mi jasné, že mě nečeká nic příjemného.

No a opravdu se tak stalo. Eddie Glushkin, nejvíce creepy postava, kterou si snad pamatuji. Úchylák, který se z vás snaží udělat ženu, ale jak? V jedné chvilce vás uspí ve skříni a vidíte jak cirkulárce zabíjí místní stvoření a najednou, co nevidím? On se vám snaží odříznout genitálie, no tak to je fakt moc. Chvílemi se mi zdálo, že se pobleju, ale naštěstí to skončilo HAPPY ENDEM a zabili jsme ho. No a nakonec to dopadlo poměrně dobře.

I v DLC máte stejné vybavení a to je pouze kamera a baterky, které musíte hledat, abyste mohli natáčet a zaznamenávat zajímavé momenty.

Jediné mínus bych dal občasné chaotičnosti, že jsem nevěděl, kam dále, ale to je asi tak vše. Zbytek se mi velice líbil a myslím, že standartních 90%, jako jsem dal základní hře, je na místě.

Pro: Příběh, atmosféra, děsivé i nechutné momenty

Proti: Chaotičnost

+19

Kingdoms and Castles

  • PC 90
Neuvěřitelná závislost. Zapnul jsem to v sobotu dopoledne, oběd jsem si pak dal v 18:00 a spát jsem šel někdy kolem 3. ráno. S touhle hrou jsem zkrátka ztratil pojem o čase, což se mi už dlouho nestalo.

Přitom se jedná spíš o jednodušší budovatelskou strategii, ale možná právě díky svému minimalismu je tak neuvěřitelně chytlavá. Zdrojů na správu je tak akorát, baráčků není přehršel a celkově vás hra nijak nezahlcuje. Prostě jsem musel každý volný cípek země obsadit něčím užitečným. Návykový gameplay loop.

Mám ale i dvě výtky. Množství postavitelných budov není malý, ale za těch 18 hodin hraní bych se asi nezlobil za pár budov navíc. Taky na vás každých pár let zaútočí draci a vikingové, což zpočátku funguje jako dobré osvěžení hratelnosti, ale jakmile vybudujete dostatečnou obranu, stane se z toho dost otravná část hry. Ignorovat je nemůžete, bez hlídání mohou napáchat dost škod, ale není vůbec těžké je pak porazit.

Shrnutí:
Zábavná, minimalistická budovatelská strategie bez zbytečné vaty.

Postupné rozpínání mého království New Brno v Gifu.
A detailnější pohled na konečný výsledek na YT.

3. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+19

Sniper: Ghost Warrior Contracts

  • PC 70
Za mě je to tak na půl cesty k něčemu dobrému. Je to krátký, hrozně repetitivní, máte k dispozici jen 5 misí, stejné úkoly, malá interakce s prostředím, nejlepší výbavu si pořídíte už po druhé mis atd. atd.

Nejdelší kill se mi podařilo dát na 412 m a ani jsem nenašel lokaci, kde by šlo dát víc. AI je naprosto mizerný, příklad: jeden enemák spatří mrtvého kolegu, instantně o vás ví celý tábor a na 500 metrů vás všichni trefují s AKčkama. Chvíli počkáte a všichni se rozejdou jakoby nic.

Ve výsledku je to celkem zábavný, ale zároveň vás to bude i dost štvát. Mě osobně štve především ten nevyužitý potenciál. Tak uvidíme, třeba se vývojáři poučí a příště dostaneme do ruky pořádného snipera.
+19

Choice of Robots

  • PC 85
Poprvé jsem Choice of Robots hrála minulý rok. Protože tohle je hra, která nabízí tolik možností, bylo mi hned jasné, že se k ní někdy vrátím. S letošní herní výzvou, a kategorií zaměřenou přímo na roboty, jsem se k tomu konečně dokopala.

Kudy se příběh bude ubírat je celkem jasné, robot a člověk, robot vs. člověk, člověk vs. člověk a tak dále. Bohužel tu nesmí chybět ani klasické USA vs. Čína ačkoliv to je už trochu outdated a spíš by se tam hodilo KLDR , toto se nacpe snad všude. Když budu ignorovat válečnou část zápletky, která se neodvratně ve hře nachomýtne, tak otázky singularity a obecně robotiky mě dost bavily.

Mé dva herní zážitky se velmi lišily a ve statistikách se mi k mému údivu shodl jen věk mé postavy. Poprvé jsem šla romantickou (robophilskou)cestou, přičemž můj výtvor nerozeznatelný od člověka se stal mým milencem, válku jsem úspěšně ignorovala a zemřela jako slavný boháč. Napodruhé jsem sestavila knock-off R2D2, nechala se nazývat matkou (nebudu lhát, tahle volba byla ovlivněna tím, že jsem nedávno na netflixu viděla I Am Mother) a nakonec jsem se, stále v duchu Star Wars, stala velitelkou rebelie. Pořád je tu spousta cestiček, po kterých se budu moct v budoucnosti vydat, a už teď je mi jasné, že si za pár měsíců dám hru znovu. Už jen proto, že jsem ze 72 achievementů získala pouze 13.
+19

Star Wars Jedi: Fallen Order

  • PC 90
Herní výzva 2019 č. 5 - Adaptace (hardcore)

Stejně jako u GreedFallu je následující text recenze, kterou jsem psal do školního časopisu, takže omluvte trochu větší délku. :D

Star Wars Jedi: Fallen Order byla jednou z nejočekávanějších her letošního roku. Ostatně není divu, nejenom, že se jedná po dlouhé době o singleplayerovou hru ze Star Wars univerza, ale hlavně za ní stojí zkušení vývojáři ze studia Respawn. Ti mají na kontě sérii Titanfall a také battle royale akci Apex Legends, která byla nečekaně vydána letos v únoru a sklidila velký úspěch. Zatímco se však jeden tým stará o Apex, druhý několik let pracoval právě na Fallen Order. Ještě před vydáním byl údajně na hru tak pozitivní ohlas, že se společnost EA (která od roku 2017 studio Respawn vlastní) zalekla a nevěděla, co dělat. Dlouhodobě mají totiž svou politiku nastavenou tak, že singleplayer hry už nikdo nechce hrát, a zaměřují se tak na hry multiplayerové. Není divu, že to pak u hráčů docela schytává a jedná se o jednu z nejnenáviděnějších herních společností vůbec. Tato hra však dokazuje, že i pod hlavičkou takovéto společnosti dokáže Respawn dělat kvalitní hry.

Hra je zasazena do období mezi Epizodami 3 a 4, konkrétně pět let po Rozkazu 66. Většina Jediů byla zabita a jedním z posledních přeživších je hlavní postava této hry Cal Kestis. Ten se několik let schovává na planetě Bracca a během té doby ztratí většinu svých schopností. Po nějaké době je ale Impériem odhalen a na poslední chvíli ho zachrání pilot Greez a Cere, jejíž minulost bych tady nerad vyzradil. Společně se vydávají na cestu za nalezením seznamu dětí, které by se mohly stát rytíři Jedi, a obnovit tak zaniklý Řád.

Příběh je lineární a poměrně průměrný. Ačkoli se dočkáte pár zvratů, nejedná se o nic drastického. Hlavním problémem je však pomalé tempo, kterým je příběh vyprávěn. Pořádně se totiž rozjede až ke konci hry, což je příliš pozdě. Postavy jsou sice dobře napsané a vyloženě skvěle nadabované, příběh ale rozhodně není to nejlepší na této hře. Zkrátka nepřekvapí, neurazí.

Zato grafika zaujme hned na první pohled a je jednou z nejsilnějších stránek hry. Všechny planety jsou odlišné a každá z nich vypadá naprosto úchvatně. Stejně tak modely postav, zejména samotný hlavní hrdina, jsou zpracovány skvěle. Povedly se i cutscény, u kterých bych ještě vypíchnul plynulost, se kterou se do nich přechází. Plynulé jsou i animace skoku či světelného meče, které ve hře často uvidíte. Ač na úkor vyšších hardwarových nároků, po grafické stránce je Fallen Order na absolutní špičce.

Po zvukové stránce je na tom hra také velmi dobře. Ať už se jedná o dabing, který už jsem zmínil, sound design, a hlavně soundtrack. Ten je přesně takový, jaký si představíte, když se řekne Star Wars, a to je samozřejmě jedině dobře. Dodává to hře atmosféru, která vás ještě utvrzuje v dojmu, že jste Jediem.

Největším tahákem je ale hratelnost, o kterou jsem se původně trochu obával. Fallen Order je totiž jakýmsi mixem žánrů. Základní mechaniky si bere ze série Dark Souls, také zde ale najdete parkour podobný sérii Assassin‘s Creed a v neposlední řadě je ve hře několik prvků z žánru Metroidvania. Tento mix však zafungoval skvěle. Na začátku máte jen schopnost zpomalování času, protože, jak už jsem zmínil, Cal většinu svých schopností zapomněl. Postupně si ale odemykáte další, jako je například wall run či double jump. A přestože parkouru je ve hře poměrně dost, nesmíme opomenout ani souboj. Ten je zpracován velmi dobře, je zábavný, ale také občas může potrápit. Jakožto správný Jedi máte svůj světelný meč, který je vaší jedinou zbraní, pokud se tedy bavíme o zbrani v pravém slova smyslu. Budou vám totiž pomáhat i vaše schopnosti a také roztomilý robůtek BD-1, ale to už odbíhám.

V soubojích je důležité správně načasovat blokování či úskok, a tak bude chvilku trvat, než se tyto věci naučíte. Souboje jeden na jednoho jsou poměrně jednoduché, při souboji s několika protivníky najednou se však obtížnost poměrně výrazně zvyšuje, obzvlášť pak, když kromě jednotek na blízko do vás ještě střílí Stormtroopeři. Jejich střely však můžete odrážet svým světelným mečem, což je nejenom velice efektní, ale také efektivní, protože je to většinou zabije. Samozřejmě zde také najdete bossy, které musíte či můžete porazit. Jejich obtížnost je často poměrně vysoká a rozhodně vám poražení bosse vždy několik pokusů zabere.

Hra je tedy relativně obtížná, avšak skvěle vyvážená. Až na jednu věc, a to je rozmístění míst pro meditaci, které pro vás znamenají checkpoint, na němž je možné doplnit zdraví za cenu toho, že se všichni nepřátelé respawnují. Zároveň zde můžete utratit své nasbírané skill pointy a osvojit si tak nějakou novou dovednost. Ale zpět k problému. Někdy je totiž vzdálenost mezi dvěma takovými místy až nesmyslně velká a může kazit zážitek ze hry, protože nejste schopni se přes určitou pasáž dostat. Jinak jsem byl však s obtížností spokojen a byť mi hra na těžkou obtížnost dala zabrat, bylo to přesně tak akorát, abych si ji stále užíval. Když tedy přihlédnete k tomu, jak je hratelnost povedená, budete nedostatky, jako menší technické chyby, občas zlobící kameru, či nepřátele, kteří se někde zaseknou, spíše ignorovat.

Ani Fallen Order není open world hra, a nakonec jsem za to rád. Koridorovější hratelnost ke hře docela sedí. Ovšem nenechte se zmást, průzkum jednotlivých planet je nedílnou součástí hry. Často totiž budete nacházet vedlejší odbočky, po kterých se můžete vydat. Nastává však otázka, jestli to má smysl, protože zde nějaké vedlejší mise budete hledat jen marně. V tomhle ohledu je hra až příliš lineární, protože pokud se vydáte někam jinam, než vám určí příběh, většinou se moc daleko nedostanete. Po dohrání však musím říct, že mi to ani příliš nevadilo.

Hlavní problém prozkoumávání planet je ale odměna. V bednách sice naleznete i vylepšení typu zvýšení maximálního zdraví či velice užitečné navýšení maximálního počtu lékárniček, většina beden ale obsahuje jen kosmetické úpravy pro oblek Cala, světelný meč a jiné zbarvení pro BD-1 a vesmírnou loď Mantis, se kterou cestujete. Osobně mě prozkoumávání světa bavilo i tak, ale naprosto chápu lidi, které od toho odrazuje právě nedostatečná odměna. Je tedy jen na vás, jestli se rozhodnete svět prozkoumávat či nikoli, poměrně značně to však ovlivňuje herní dobu. Sám jsem hru dohrál za 24 hodin. Pokud se rozhodnete jít pouze po hlavní lince, jste schopni hru dohrát i za méně než 20 hodin. Naopak budete-li chtít prozkoumat úplně všechno, je možné herní dobu natáhnout na 30 hodin a více. Rozmezí 20-30 hodin se mi ale na takovou hru zdá ideální, v tomto ohledu jsem tak naprosto spokojen.

Takže abych to shrnul. Star Wars Jedi: Fallen Order sice nepřichází s velkým množstvím inovací, ale kombinuje prvky již zavedených žánrů. A přesně tohle dělá skvěle. I přes horší příběh a některé menší chyby si hru užijete díky skvělé grafice, soundtracku a hlavně velice zábavné hratelnosti. Pokud jste fanouškem Star Wars, tohle je povinnost. Respawn si může tuto hru zapsat jako další úspěch a snad poslouží také jako ukázka EA, že o singleplayer hry skutečně zájem je. Tento titul je totiž jedna z nejlepších her letošního roku. Ať už bude další projekt Respawnu Titanfall 3, pokračování Fallen Order, nebo něco úplně jiného, přeju jim hodně štěstí, a snad i ta další hra bude aspoň tak dobrá jako Fallen Order.

Pro: Úchvatná grafika, Zábavná hratelnost, Variabilita prostředí a nepřátel, Klasická Star Wars hudba, Vyvážená obtížnost soubojů, Výborný dabing

Proti: Nevýrazný a pomalý příběh, Občas nepřehledná kamera, V bednách pouze kosmetické věci

+19

Assassin's Creed III

  • PC 75
Už si nepamatuju, kdy jsem naposledy hrál nějakého Assassina, ale na tenhle návrat jsem se moc těšil, jelikož 3 jsem nehrál a v remastered verzi to byla skvělá příležitost se vrátit do Animu.

Příběh jako takový neurazí, ale ani ničím nepřekvapí, ale co se týče rozhovorů, scénáře, tak je to hodně bídné, až hrozné bych řekl v některých částech.

Ze začátku hry jsem myslel, že se ani k žádnému hraní nedostanu, jelikož to byl video za videem a pořádné hraní nikde v dohlednu. Ale s příjezdem do Bostonu začalo hraní, na které si pamatuju s předešlých dílů.

Grafika v remastered verzi se povedla, sem tam nějaký bug, ale nic hrozného. Hratelnost taky super. Co se týče bojů, přehazování zbraní, tak tam by to kapánek chtělo vylepšit, ale člověk si zvykne a už pak ví, jak reagovat.

Nečekal jsem od hry nic zásadního, jen jsem se chtěl zpátky vypravit k Assassinům a celkově to byla příjemně strávená doba.
+19