Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Tomb Raider

SimonEndtSimonEndt
Dohráno
  • PC 90
Úvodem pouze chci říct, že jsem kritik, takže budu psát trochu z jiného pohledu než "kolegové", především se zaměřím více na nedostatky, které mnozí nevidí ihned po dohrání.


Den druhý: Uff, tohle bylo o fous. Teď posbírat všechny vystřílené šípy a součástky z mrtvol. Přísahal bych, že jedna byla - ah, tady je. Hmm, 768 součástek, to bych si mohl vylepšit poslední dva upgrady na luku. Tak, to bychom měli. Škoda, že jich nejde vylepšit více. Doufám, že ta hra ještě nebude končit...

Den čtvrtý: Hop, Laro, hop. Stačí jen se vyhnout těm hořícím troskám, vylézt po stovky let starém dřevě rozpadající se pod každým tvým krokem a udržet se před bičujícm větrem, který jinak odnáší veškeré trosky včetně kamenů a lidí. Tady jsme minule spadli, copak je asi nahoře? Zase banda tupých nepřátel? Fajn, tak samopal, chvíli brokovnici, poté chvíli pistoli ať je nějaká zábava. Kdy tohle asi skončí?

Tohle jsem si přesně říkal v průběhu hry. Ano, Tomb Raider mě skutečně bavil stejně jako nevinná Lara Croft, ale teď k těm záporům, je jich tu hned několik.

Pro mě největší slabina hry je zároveň v její nejsilnější stránce - reálnosti. Tomb Raider spolu s hlavní představitelkou upadal pomalu v zapomnění a potřeba velké změny byla na místě. Autoři sáhli pro drastické, ale velmi účelné opatření a to již zmíněný reboot - restart celé série. Tato hra nemá navazovat na předchozí, je nová, svěží a jak oni sami říkají, klade důraz na emoce a spojení hráče s Larou Croft. Vžít se do role přeživšího a postupem času rozvinout své schopnosti a zocelit se.
Zmíněná reálnost funguje ze začátku na výbornou. Máte tu krásný svět, zvěř, první krůčky a pády, první zabití i pláč ze ztráty. S časovou osou se zlepšujete, nacházíte více informací o ostrově, překonáváte větší vzdálenosti co se akrobatických kousků týče, zabíjíte více nepřátel ať skutečných tak neskutečných a vyhýbáte se jisté smrti každých několik minut hrání... A v tom vidím problém. Věříte a soucítíte s Larou natolik (případně se hra o to snaží), že se akce přehoupne do tak absurdních otáček, že konec hry je, bohužel, prachsprostá konzolová skákačka s dávkou hordy nepřátel a fantasy rozuzlením.

Menší nedostatky tvoří např. bugy, kdy se jedná především o pád hry nebo videosekvence bez upozornění co se má zmáčknout za klávesu. Dalším nedostatkem je poněkud zvláštně navržen systém skákání. Jednoduše, na zemi skočíte nějakou vzdálenost, ale přes propast Lara skočí o poznání větší vzdálenost. Jsou tu i objekty, na které by jste čekali, že nebudete mít problém se na ně dostat a přesto se nedočkáte. Konzolový systém jsem čekal krkolomnější, ale až na pár situací se postava ovládá velmi dobře.

Celý systém je inovativní a drží se trendů nových a fungujících her a spolu s krásnou grafikou (a dívkou) bych měl i chuť se znovu ponořit do džungle, prozkoumávat tamní hrobky a vychutnávat si celou scenérii. Ovšem jsem na konci hry, game progress mám na 100% a díky závěru nemám chuť se k tomu vrátit. Má to ovšem za následek jednu věc. Těším se totiž na další díl, kde se budeme moct dočkat většího světa, většího propojení s příběhem a dalším rozvinutím této, nyní již ostřílené, dívky. A především, na dvě pistole.


Bořič mýtů:
Je zde názor, že TR bez plavání není TR. Naopak, voda je všeobecně vnímaná v podobných hrách jako depresivní vjem. Jestli si někdo dokáže představit, že v podobně realistické hře se bude potápět pod vodou bez osvětlení, kličkovat chodbami a zápasit s časem ... já se bez toho rád obejdu.
Další názor, že na konci hry máte odemčeno pouze 90% skillů. Já osobně měl 3 skilly navíc, které jsem neměl ani kam dát, spousty součástek, za které jsem ani neměl už co vylepšit, zbraně i Game progress na 100% a to jsem nemusel ani moc hledat. Hrou to určitě není.
Levelování a vracení se zpět do lokací tu nemá co dělat - hold někdo má radši hry typu Call of Duty, kde jdete jako ovce na špagátu (nic proti tomuto oddychovému titulu, má své opodstatnění). Hra nabývá vyšších rozměrů, upgradovat a přidávat skill pointy nikoho hra nenutí.
Hrobky v akční pasáži - totéž. Nikdy mi nedělalo problém se zastavit a prolnout tak hru něčím jiným, svěžím a trochu nechat zapracovat mozkové buňky. Případně je tu ta možnost se vrátit zpět, která je paradoxně kritizována.

P.S.: Podoba vašich kamarádů přeživších s postavami Harry Potter, tlustý bratr Vaas Montenegro z Far Cry 3, Garry Oldmanem, nenalíčené Faith Connors z Mirrors Edge a Joe Flaniganem v důchodu je čistě náhodná.

Pro: inovativní, půvabná grafika, reálnost děje (zprvu), spříznění s hlavní postavou, prvky rpg, značně otevřený svět

Proti: svět mohl být více otevřený s většími hrobkami a hlavně puzzlemi (přeci jenom Tomb Raider o něčem vypovídá), místy bugy, horda nepřátel a hlavněš ten konzolový fantasy závěr

+18 +19 −1

Mars: War Logs

USER47USER47
Dohráno
  • PC 75
Mars: War Logs od francouzského studia Spiral jsou překvapivě povedeným sci-fi RPG z prostředí kolonizovaného Marsu. U podobně ambiciózních projektů od menších studií je snadné přecenit svoje schopnosti a budgetové možnosti, a skončit tak s nedopečeným zmetkem, kde je pár dobrých nápadů pohřbeno v hromadě nedodělků a bugů.

To naštěstí není případ War Logs. Hra funguje velmi dobře, autorům se podařilo ukočírovat nejen herní mechaniky a balancování obtížnosti napříč kampaní, ale i dramatickou strukturu příběhu. Právě vyprávění drží pozornost hráče od začátku až do konce a přebíjí i zklamání z vizuálně nepříliš rozmanitých lokací.

Od studia Spiral si rád zahraju něco v budoucnosti, protože ze hry je znát, že svoje řemeslo mají pevně v ruce. War Logs se sice s úplnou špičkou žánru rovnat nemůžou, ale autorům ostudu rozhodně nedělají.
+18

XCOM: Enemy Unknown

EbbEbb
Dohráno
  • PC 60
Problematicky sa mi hodnotí remake mojej druhej najobľúbenejšej ťahovej stratégie (hneď po Jagged Alliance), keďže Firaxis považujem za schopných developerov a turn-based stratégie jednoducho zbožňujem. Práve preto mám rozporuplné pocity po druhom dohratí z dôvodu, že tento XCOM má aj po roku značné problémy.

Hneď prvý je otrasný interface a množstvo bugov. Menenie equipmentu pre vojakov pomocou myšky a klávesnice je utrpenie. Taktická stránka je rovnako zlá, stále nie je možné strielať len tak do vzduchu (za účelom napr. rozstrieľania steny, tak ako to bolo v starých dieľoch). Navyše ten interface nefunguje; ani po roku nie je opravené ukazovanie -tohit- v pravom dolnom rohu a stále sa občas (pár krát za misiu) zablokuje streľba a je treba krkolomne prepínať zbrane alebo loadovať. Takýchto problémov je tam viacero. Prepínanie vojakov, menenie pohľadu, mierenie, debilný zooming a spawn-kamera a kompletne celé ovládanie je jednoducho zlé a prispôsobené gamepadu.

To je spojené s ďalším problémom, a síce, že rátanie -tohit- mi príde príliš systematické a nie vždy odzrkadľuje to čo sa deje na monitore. Niektoré covers pôsobia ako full ale sú half, niektoré zase opačne, a to či bude mať postava LOS (line of sight) z nejakého miesta sa dopredu absolútne nedá odhadnúť; tým pádom je taktizovanie viacmenej obmedzené na run to cover + overwatch. Okrem toho, nepriateľ sa vôbec nehýbe kým ho neobjavíte. V starších dieľoch vás často obkľučovali a napádali zo zadu, tu sa však nemôže stať, že by na vás zaútočil alien, ktorého by ste vy ako prvý nezbadali už predtým. Absurdné, ale tak to tu funguje a už po pár misiách si všimnete, že všetci alieni tak nejak vyčkávajú kým ich nájdete a až potom sa aktivujú (s výnimkou misií s civilistami).

Rovnako ťažko sa mi hodnotí atmosféra, ktorá je z môjho pohľadu absolútne vypustená. Kdežto pôvodné UFO a XCOM:TFtD priam sršili desivou atmosférou, tu je tá atmosféra úplne mimo, občas mám dojem, že až parodická. Ak staré diely boli X-Files tak tento remake je možno na úrovni Fringe. To som ešte dosť zhovievavý, kedže sa nechcem znížiť k urážkami typu Buffy the Vampire Slayer.

Na druhú stranu, je to stále turn-based stratégia, v ktorej hráč leveluje svojich vojakov, skúma nové technológie, manažuje panic-level v rôznych štátoch a rozširuje základňu; celkovo je tu toho dosť na vykompenzovanie otrasného interface a biednej atmosféry, práve preto nechávam relatívne vysoké hodnotenie.
+18

Mafia II

JirxJirx
Dohráno
  • PC 85
Svého času jsem se na pokračování Mafie dost těšil. Nadšení ale postupně opadalo, a nakonec musím říct, že jsem od toho zas až tak moc neočekával... a dobře jsem udělal.

Sama o sobě to totiž vůbec není špatná hra. Grafika je skvělá, zpracování města perfektní, optimalizace špičková, bugy jsem za několik dohrání snad ani nenašel. Příběh se dlouze rozjíždí, ale ke konci perfektně graduje. 50. léta mě do sebe vcucly a chvílema jsem (stejně jako u prvního dílu) litoval, že jsem se v té době nenarodil. Přestřelky jsou skvěle akční, pokud jste šikovní, ani se krýt nemusíte. AI občas trošku hapruje (v krytu jsou nepřátelé takoví neklidní, a občas jim vyčouhne loket nebo hlava, pokud máte permanentně zamířeno, máte vyhráno...), ale nikde se nijak neseká. Animace a dabing jsou celkem fajn, jen mě mrzelo, že postavy otevíraj hubu po anglicku.

Město je skvěle zpracované, ale tak zoufale nevyužité. A copak o to, že není herně využité, vy se vlastně podíváte v hlavním příběhu jen na pár míst. Avšak DLCčka to naštěstí částečně vynahrazují. Příběh je někdy ve svých vedlejších odbočkách tak nějak nedokončený (Frankie). Není žádná jízda ani extrémní jízda. Opět jedině DLC tak trošku umožňují blbnout ve městě. Tuhle jedinou věc jsem si moc přál... Alespoň že existují moddeři, ale stejně... Kdo to zatrhl? Proč nemůžu vzít taxík a vozit lidi? A ani v DLC? A mnoho dalších "proč??!!" by se ještě našlo.

Vztah k postavám si musí hráč budovat trochu dýl, prostě to charisma se ani zdaleka nepřibližuje prvnímu dílu, a to je docela škoda. Na druhou strau, Vito alespoň není jako andělíček Tommy, celkově hra zobrazuje svět mafie daleko surověji a blíže skutečnosti, a věřím, že takhle nějak to mohlo v 50. letech chodit. Jízdní model mě stále baví, tvůrcům se podařilo vybudovat pocit řízení amerických aut tehdejší doby (v rychlosti se auta tehdy opravdu nedala řídit, už jen kvůli pneumatikám o šířce galusky).

Kladů i záporů je více, nicméně ke hře se dodnes rád vracím, občas si střelím nějakou misi a blbnu v DLCčkách. Ten "feeling" ta hra prostě má. Škoda jen, že tvůrci nesmyslně osekali některé věci, které opravdu mohli nechat. Nebazíruju na tom, aby pokračování hry s tak silnou základnou v podobě předchozího dílu převzalo vše, ale občas tvůrci jakoby odsekly prst nebo i celou ruku. Dávám 90%, protože mě hra i přes vše negativní, co jsem zde vypsal, dodnes baví, dílo samo o sobě si ale zaslouží max. 70%.

Pro: Atmosféra, grafika a optimalizace, jízdní model, hudba...

Proti: Zoufale nevyužité město, osekání věcí, které by osekány být neměly...

+18

Duke Nukem 3D

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 75
Neuvěřitelné. Poprvé v historii se mi povedlo dohrát hru na Build enginu. Nevím, jestli za to může přímo tenhle engine, ale rozehrál jsem snad všechny největší klasiky. Až na nějaký čtvrtý pokus se mi podařilo Duka dohrát. Hra, kterou tu spousta nostalgiků vychvaluje do nebes, mě moc nenadchla. Možná to bude tím, že doby největší slávy Duka mě nějak minuly.

Já tady prostě necítím nějakou atmosféru, která by mi utkvěla v paměti. Nevím, jestli je to tím už těžce zastaralým enginem. Nebo nepřáteli. Poletující 2D sprity. Sakra ty mě tak štvaly. Určitě mu ale musím přičíst k dobru interaktivitu prostředí. Třeba fyziku hozených Pipe bomb pod vodou. Sakra, ty vodní mise mě tak lezli krkem. Nevím, proč měli autoři potřebu tam dávat tolik vody. Asi je to jedna z prvních her, kde se plavalo pod vodou. Tak si to chtěli užít.

Epizody. První epizoda dobrá. Druhá nudná. Třetí lepší ale krátká. Možná jsem se to později naučil i trochu hrát. Kolikrát se mi stalo, že mě rozstřílel dinosaurus ze samopalem. Až později jsem se naučil, že je potřeba nedat jim šanci začít střílet. Duke toho prostě nevydrží tolik co třeba takový Doom. Musím ale pochválit ojedinělé a originální zbraně. Zmrazovač, zmenšovat nebo Devastátor. Podobné zbraně se v konkurenci zas tolik neobjevují. Jestli vůbec.

Hlášky Duka mě nějak nedostávali do varu. Stejně jako bossové. Vyjma toho prvního jsou to strašný sráči. Ten hlavní je dokonce vrchol trapnosti. Když taky střílí jenom rakety, kterým se dá krásně vyhnout.. Občas jsem taky bloudil. Načež rozuzlení bylo třeba v malém spínači pod stolem. Jinak se design úrovní (v rámci možností) dá skousnout.

Ať třeba půjdu proti proudu. První Quake mě bavil mnohem víc než tohle. Nebylo to úplně špatný, ale moje srdcovka to nikdy nebude. Naštěstí to ani nebylo tak dlouhé.

11.8.2016: Po zahrání vylepšené verze musím hodnocení zvednout. Akce je mnohem dynamičtější.

Pro: zajímavé zbraně, první epizoda, vylepšená verze

Proti: nechytá mě atmosféra, slabí bossové, dlouhé úseky pod vodou, druhá epizoda

+18 +20 −2

Serious Sam II

GauntGaunt
Dohráno
  • PC 90
Serious Sam 2 je už 3. diel celkom populárnej FPS série, ktorá sa drží 2 základnych pravidiel nech je vždy čo strieľať a nech sa to dá štýlovo rozstrieľať so širokým arzenálom zbraní.
Dá sa ešte SS2 označiť za pokračovanie, keď prináša toľko zmien ?
Croteam prišiel s vylepšeným enginom (Serious Engine 2), ktorý oproti predchádzajúcemu je animovanejší a detailnejší, hoci hra ma nemilo prekvapila hneď na začiatku, keďže nie je optimalizovaná pre širokouhlé monitory vo fullscreene, prečo by som to mal hrať s orezaným obrazom? Aspoň že sa to dá nastaviť manuálne...
Hra prináša plno prekvapení, už na začiatku je príbeh viditeľne odlišný, už nejde len o cestovanie späť v čase a naháňanie Mentala. Sam Stone je poslaný 3 zvláštnymi mimozemšťanmi na lov za časťami medailónu, ktorý "vraj" dokáže poraziť zlého Mentala. Správne Serious Sam séria získava postupne viac a viac dablérov. Už to nie je ako vo The First Encounter, kde sme za celú hru počuli len hlášky Sama. Pridanie hlasu Netricse je veľké plus, keďže jej komunikácia so Samom je humorná a taktiež niektoré jej reakcie (" Kill that b... witch!"). Hoci dosť mi vadilo zredukovanie záznamov, popis k danému levlu zostal, no kompletne sa z hry vytratil popis nepriateľov či zbraní, niekomu to možno vyhovuje ale takto hra beží až príliš rýchlo vpred. Nemôžem si pomôcť, ale mám pocit, že v niektorých častiach hry bol dabing dosť odfláknutý.
Lokácie sú rôznorodé a každá prináša niekoľko nových nepriateľov, celkovo navštívite 7 svetov -
1. prales a mesto s aztéckou architektúrou ( tvorcovia našli múzu v King Kongovi).
2. močiare, za ktorými nasleduje stromové mesto (zrejme Endor) a potom podivná krajina, kde všetko je nadrozmerné (paródia na animáky o chrobákoch).
3. klasická Čína
4. lávová planéta
5. stredoveká oblasť
6. väzenská planéta, táto oblasť ma oslovila keďže v niektorých levloch ste sa ocitli na otvorenom priestranstve s teplotou hlboko pod bodom mrazu, takže ste museli hľadať zdroj teplo
7. finálne sci-fi mesto, ku ktorému bol pridaný bombónik v podobe arény

Do hry bol zakomponovaný aj fyzikálny model, ktorý sa ale bohužiaľ snaží ukázať len v prvých lokáciach, potom akoby sa na neho zabudlo, zahádžete si na kôš alebo budete niečo presúvať, ale to je tak maximum. Predmety sa správajú akoby boli z papieru, len do nich trochu ťuknete a hromada krabíc, ktoré mali viesť k tajomstvú sú naspäť rozhádzané po okolí.

Arzenál zbraní bol zachovaný, hoci ani tu nedošlo k pár upravám. Primárna zbraň nablízko je rovno kotúčova píla, takže nôž tu hľadať nemusíte, no využitie tejto zbrane je skoro nulové, možno len na 1. obtiažnosti, kde sa život dopĺňa. Taktiež plazmová pištoľ a revolvery sú zbytočné, keďže dostrel automatickej brokovnice je rovnako veľký. Do hry boli taktiež podľa moderného vzoru pridané granáty, chvíľu som si myslel, že takto bol nahradený granátomet, ktorý dostanete až v cca. 3/4 hry. Užitočnou zbraňou sa stal samovražedný papagáj nesúci
serious bombu.

Nepriatelia sú rôznorodejší, lenže aj tak sú rozdelený do určitých skupín podľa typu útoku. Mnohých z nich stretnete len niekoľkokrát. Nový engine mi veľmi pri nepriateľoch nesadol, keďže oproti prvému dielu vyzerajú skôr komicky ako zastrašujúco (aj keď niektorí majú schválne humorne vyzerať - klauni, mech s cigarou...).
Súboje s bossmi sú originálne, takže každý boss potrebuje inú taktiku, aby ste ho porazili. Najviac mi asi utkvel v pamäti súboj s drakom, kde ste boli doslova drakobíjca, keďže na jeho zabitie ste použivali lukostrel. Tento súboj bol zaujímavý kvôli pointe, keďže vôbec nemusel prebiehať, lenže Sam nepovažoval princeznú za dosť krásnu, žeby ju zachránil a drak sa jej chcel zase zbaviť.
Nepriateľské rady boli najmä rozšírené o lietajúce jednotky, ktoré sú tak akurát doterné, a narozdiel od väčšiny jednotiek nie je nutné vždy všetky lietadlá zostreliť, keďže sa dosť často stratia.
Trochu ma zarmútilo prepustenie bezhlavých žoldákov a ich nahradenie pravidelnou orkskou armádou. Taktiež jednookí Gnaarovia, ktorých telesné pozostatky sa váľali v Egypte skoro všade, sú tu len súčasťou komických videí.

V mnohých častiach hry nájdete vozidlá, ktoré slúžia na rýchlejšie zvládnutie situácie. Či už nájdete vznášadlo, ufovité vozítko, zabeháte si v guli ako škrečok, či vyskúšate si jazdu na dinosaurovi (hoci len raz). V súboji s bossom si taktiež zalietate na nenávidenom nepriateľskom vrtulníku.
Keď už Croteam zakomponoval do hry vozidlá, tak prečo nie rovno aj bodovú obranu, tak aj toto tu máme, či už guľometné veže alebo sonické delá (raz ešte lukostrel).
V hre nechýbajú ani power-up-y, hoci len 2 - seriou damage a zvýšenie skóre (raz topánky na vyššie skákanie).

V hre by nesmeli chýbať tajomstvá, ktoré sú taktiež ladené mnohokrát humorne, či si už urobíte klobásu z mrtvého zajaca, zahrajete si na obrovskom klavíre, zabijete Santu, nakŕmite kamennú opicu banánom a mnoho iných.

Filmíky sú zvládnuté bravúrne, hru si stojí zahrať už len kvôli nim, aj keď si autori uťahujú z mnohých hier/filmov - či už narážky na istého blonďáka, Star Wars, alebo výrok : I love big guns. It's like Unreal., narážajúci hádajte na čo?

Trochu mi v hre vadili tie životy, možno to stálo za niečo v kooperatívnom multiplayeri (neskúšal som, ale vraj sa nedá saveovať), ale v singli je to blbosť, keďže si hru môžete kedykoľvek uložiť a načítať a pri strate života sa tak akurát načíta posledný checkpoint, a vy máte o jeden život menej a hodnoty zdravia boli upravené, lenže dosť často sa stane, že vstúpite do nejakej arény s 200 hp a 200 brnením na to zomriete, načíta sa checkpoint a čo sa stane, no ste na začiatku tej istej arény, lenže máte len 100 hp a 100 brnenie, tak ako máte zvíťaziť? Takže životy sú v hrej len pre dobrý pocit, že po nazbieraní 10000 bodov vykríkne hlas "Extra life!".

Aj keď som sa snažil hľadať čo najviac tajomstiev, hru som odohral za 15 hodín na 3. obtiažnosti, čo je slúšná doba oproti súčasným hrám.

SS2 by som síce niekoľko vecí vytkol, no nemôžem povedať, že je to zlá hra. Pobavil som sa pri nej určite viac ako pri tých novinkách, ktoré dlhšie inštalujete ako hráte. Po dohraní som neodolal a musel som si prezrieť videá ešte raz. Na záver by som sa asi len vykjadril ako Serious Sam "Croteam rules!"

Pro: zbraňový arzenál, nepriatelia, príbeh, humor, herná dĺžka

Proti: problémy s rozlíšením, zbytočné životy, absencia zoznamu zbraní a nepriateľov

+18

Batman: Arkham Origins

Pride4uPride4u
Dohráno
  • PC 80
Jako velký fanda téhle batmanovské série jsem se na další díl těšil jako děcko do Legolandu - tím spíše, že Arkham City je pro mě bez nadsázky jednou z nejlepších her za poslední roky vůbec.

Trochu mě zamrzelo, že Origins nedělali stejní borci, kteří stojí za předchozími díly, ale s přibývajícmi informacemi a videi jsem nabýval dojmu, že hra bude v dobrých rukou. Jak se ukázalo, nemýlil jsem se.

Hra důstojně kráčí ve šlépějích předchůdců, které z valné části vlastně jen kopíruje. (Ale ruku na srdce - co chcete vylepšovat na téměř dokonalé hře?) Zůstal nám tedy geniální soubojový systém okořeněný několika špetkami nových, vesměs chutných přísad, kterými jsou jednak třeba specialisté bojových umění nebo nepřátelé s proporcemi Randyho Couturea z Expendables, jednak elektrické rukavice, s jejichž pomocí může Batman rozflákat nepřátele jako laciný porcelán, což je trochu škoda, protože na jednu stranu máme nové protivníky, což zní jako výzva, ale na druhou stranu máme zbraň hromadného ničení, která dobře vyváženou obtížnost soubojů z předchozích dílů podle mého názoru podkopává.

Svět, kterým je možné jak plachtit, tak cestovat za použití funkce fast travel, což potěší, je citelně větší než Arkham City a rozhodně se v něm člověk nijak nenudí: opět tu máme vedlejší úkoly, kdy Batman řeší případy, provádí permanentní kosmetické úpravy těl svých protivníků a snaží se dopadnout superpadouchy. Nezřídka se také naskytně příležitost pomoci mužům zákona dopadením zločinců, kteří se například dobývají do bankomatu, napadají civilsty nebo jsou uprostřed potyčky s GCPD.

Příběh se točí okolo starého známého Jokera a několika dalších úhlavních nepřátel netopýřího může, ale trochu mu podle mě chybí atmosféra, již jsem u předchozích dílů rozhodně nepostrádal - ba naopak. Určitě bych ale pochválil dabing, i když nám Batmana tentokrát namluvil tuším dabér Ezia ze série Assassin's Creed, a soundtrack, který dokážě dát obyčejnému poletovaní městem slušnou šťávu.

Graficky je hra na srovnatelné úrovni s Arkham City, což mně ke spokojenosti bohatě postačuje. To ovšem nemůžu říct o frameratu, který je zde ze záhadných důvodů nižší než u předešlého dílu, takže za optimalizaci odě mě kluci z WB Games Montreál mají palec dolů. Když už jsem ve škarohlídském režimu, zmíním také rovnou souboje s bossy, které pokládám většinou za nepovedené - buď jsou zdlouhavé, repetitivní nebo jednoduše hloupé, a korunu tomuto faktu nasazuje to, že si nemůžete v průběhy hry změnit obtížnost, takže se vám může stát, že stejně jako já po úvodní bitce s Crocem začnete hru znova, ovšem nikoli na Hard, ale na Normal, protože nebudu první, když řeknu, že hrát hru na Hard je cesta spíše k frustraci než k zábavě, a to právě u zmíněných bossfightů.

Škoda taky je, že se nové studio bálo do toho praštit, takže je hra zasazena do až příliš stejně působícího prostředí jako Arkham City, tím spíše, že inovací není příliš a nejsou nijak výrazné. Nové lokace tu samožřejmě jsou, ale občas jsem se zkrátka nemohl zbavit dojmu, že hraju Arkham City 1.5. S velkým jásotem bych třeba uvítal možnost ovládat jakékoli Batmanovo vozítko, ať už Batmobil nebo třeba motorku, kterou měla tu čest osedlat Catwoman v DKR. Warnerbrosáci ale vsadili na jistotu a drželi se při zemi - proto 8/10.

Pro: Skvělé souboje, Batmanova udělátka, stále je do čeho píchnout, s Jokerem je pořád sranda

Proti: Optimalizace, příběh by člověka mohl víc vcucnout, bossáci

+18

Harbinger

MalignusMalignus
Dohráno
  • PC 65
Tak jsem se po dlouhé době rozhodl napsat komentář k tomuto RPG od Silverback Entertainment. Harbinger se objevil jako příloha na Level DVD 133, kde se objevila také čeština a nejnovější patch. Reprezentován byl jako "úžasné akční sci-fi RPG ve stylu Diabla". Vzhledem k tomu, že jsem Diablo nikdy nehrál a ani mě to nijak neláká, tak mě ani hraní Harbingeru moc nelákalo. DVD jsem si koupil kvůli UFO: Aftermath. Později jsem však dal Harbingeru šanci... A líbí se mi!

Děj je situován na palubu obří kosmické lodi Harbinger putující vesmírem, nyní se nacházející na orbitě planety Aegis 9. Její obyvatelé však zdegenerovali a zapomněli na původní účel letu. Navíc nabrali pár mimozemských ras a proměnili většinu lodě na skládku nepotřebného šrotu. Příběh je načrtnut celkem stručně a jeho jednotlivé střípky odhalujete během rozhovorů s několika málo bytostmi obývajícími "Torvusovu křižovatku", což je taková malá osada uprostřed všeobecného rozkladu. Intro je bohužel nanicovaté a nicneříkající. Zřejmě vzniklo z nápadu nafilmovat game designéra jak baští svačinu během sledování televize.

Na výběr máte ze tří různých charakterů z nichž má každý 4 vlastnosti (Boj na blízko, Boj na dálku / Radiální, "Speciální", Život) a mírně odlišný příběh, vzhled a pohled na svět:

Prvním "hrdinou" je lidský žoldák, kterému jde jen o prachy, které mu umožní z lodi vypadnout na příští obydlené planetě. Má nejlepší obranu, cynické hlášky a hodí se pro začátečníky a milovníky Arnieho. Často dostane zásah, ale způsobí mu jen malé zranění. Rychle postupuje hrou, jeho zbraně jsou silné, ale dlouho střílet nevydrží. Jeho speciálním skillem je Manipulace a speciálním předmětem jsou miny, kterých má v pohotovostním slotu až 5 kusů, ale většinu času nejsou třeba. Hodí se hlavně k likvidaci většího počtu nepřátel a bossů. K dispozici má kromě lékarniček (10 v zásobě) také různé "dryjáky" na posílení útoku (adrenalin) či ochrany (proti jedu, přehřátí apod.).

Druhým hrdinou je Gladiátor. Robot, do kterého jedna z hlavních postav přenesla vědomí zemřelého příbuzného, který filosofuje o životě a hledání jeho smyslu. Má o něco nižší obranu než člověk. Málokdy ho zásah zraní, ale když už, tak to znatelně pocítí. Pohybuje se pomalu, tudíž špatně uhýbá letícím projektilům, ale na rozdíl od člověka má oddělenou zbraň a dálku a na blízko, díky čemuž má lepší útočné schopnosti. Má taktéž 10 lékárniček v zásobě (respektive baterií), ale z pochopitelných důvodů nepotřebuje ochrany proti jedu apod. Jeho speciálním skillem je "Ruční ovládání" (override), které mu umožňuje řídit menší robůtky různých druhů včetně minometu a kamikadze, který útočí radiálním útokem (stejně jako Culibine) a likviduje většinu nepřátel poblíž. Dle mého názoru jde o nejméně užitečný speciální předmět, protože na rozdíl od min můžete mít v pohotovostním slotu jen jednoho a nosit další v inventáři není vzhledem k jeho velikosti to pravé ořechové. Navíc až na výjimky nejsou robůtci nijak zvláště účinní a v boji dlouho nevydrží. Navíc hrozí, že vás zabije zbloudilý nepřítel, kterého jste přehlédli či se vám schoval, protože při ovládání robůtka, nemůžete ovládat sebe. Pro milovníky RoboCopa a Cylonů jasná volba.

Třetím a podle mě nejzábavnějším hrdinou je Culibine, již lze spatřit na krabici. Tali a Liara v jediném kyberpunkovém balení. Poslední svého druhu. Podrobnosti o ní (stejně jako střípky příběhu) lze získat v určitých vedlejších misích, které jsou ale náhodně generované a s největší pravděpodobností na ně nenarazíte, což je škoda. Jejím speciálním skillem je Soustředění (Focus), které jí pomáhá ovládat až 6 amplifiérek (dronů), které kolem ní poletují a chrání ji před zásahy nebo naopak útočí na nepřátele, kteří se příblíží příliš blízko. S amplifiérky souvisí nejhorší bug této hry (který se žádnému patchi nepodařilo opravit): nefungují obranné amplifiérky, takže lze používat pouze útočné, což v případě Culibine znamená zásadní oslabení obrany, protože na rozdíl od člověka a Gladiátora, nepoužívá žádnou zbroj či výzbroj. Pouze speciální rukavice, které jí umožňují využívat okolní energii a radiaci, díky které si dobíjí zásoby energie a v rukavicích, ampiflikátorech a urychluje regeneraci jejích životů (má v zásobě jen 1 lékárničku).

Na rozdíl od rozmanitosti charakterů, je okolní prostředí celkem monotónní. V podstatě jsou to jen stěny a prázdné chodby, někdy vyplněné hromadami šrotu, generátory apod. V bednách se nalézají různé předměty pro různé postavy, které jsou náhodně generované a málokdy opravdu užitečné, především zbraně. Ty mohou mít až 8 různých druhů útoků, 4 na dálku (Plazma, EMP, Elektřina, Dissruption) a 4 na blízko (Koroze, Melee, Toxin, Hnití). Kromě vás se v chodbách nalézají už jenom nepřátelé. Těch jsou 4 druhy a každý má své vlastní slabiny: 1. Vantirové jsou v podstatě sliz napuštěný do svých Hi-Tech zbrojí. Jsou slabí vůči plazmě (na dálku) a korozi (na blízko). 2. Roboti se vyskytují nejčastěji v blízkosti Vantirů. Jsou slabí vůči EMP (na dálku) a mlácení z blízka (Melee). 3. Cimcidae jsou v podstatě hmyzoidi a jiná zvířena vyskytující se hlavně v přehřátých oblastech. Zranitelní jsou Elektřinou (na dálku) a Toxiny (na blízko). 4. Scintillané jsou energetické bytosti, které po dostatečné dávce radiace zmutují na něco lepšího a drsnějšího. Jsou zranitelní pouze Dissruption (na dálku) a Decay (na blízko).

Co se týče hratelnosti, hra je chytlavá a zábavná. Ovládat se dá čistě myší, ale je lepší, když se naučíte využívat i klávesové zkratky pro efektivní využívání vlastností vaší postavy během soubojů. Na 2D grafiku se hezky kouká, bossové zajímaví a i souboje s nimi jsou zábavné, hudba je pěkná, ale nezapamatovatelná a nevzpomínám si, že by hrála, ale skutečně hraje, hlavně při soubojích. Zvuky tu však jsou. Pokud hledáte prosté odreagování v pobíjení záplavy nepřátel bez nutnosti používat mozek, je to jasná volba. Časem se však hra (hlavně při delším hraní) stává monotónní a místy i nudnou. Naštvat vás mohou i bugy, které se i přes 5 malých patchů nepodařilo odstranit. Je jich jen pár, ale zásadně ovlivňují hratelnost. O nefunkčních amplifiérách jsem již psal u Culibine. Dále tu je možnost zasekávání u rohů, zaseklé dvěře v jedné vedlejší misi... Druhým nejhorším bugem je však možnost zmizení Balasterova klíče během save/load, což vede k nemožnosti dohrání hry. Naštěstí se to stává vzácně. Pro jistotu, ale proběhněte daný level na jeden zátah.

Celkově lze napsat, že Harbinger je celkem povedená lehce nadprůměrná hra s několika (ale o to zásadnějšími) bugy. Při bližším zamyšlení a dohrání za všechny postavy jsem dospěl k názoru, že je to promarněná šance, která nakonec svým tvůrcům zlomila vaz. Hra měla rozhodně navíc, ale autorům očividně něco scházelo. Chtělo by to opravit bugy, dodat hudbu a hlouběji popsat životy, cíle i motivace jednotlivých charakterů a bossů. Příběh měl být rovnoměrně rozdělen mezi postavy a hráč by jej celý spatřil až dohráním všech třech postav, z nichž by si pak vybral jednu na závěrečný souboj. Každá postava by tak měla kratší, ale komplexnější příběh, který by ladil s dalšími dvěmi a zapadal do celkového příběhu.

Pro: Zajímavé prostředí a nápady, hezká grafika, chytlavé, odlišní hrdinové.

Proti: Bugy, nezapamatovatelná hudba, promarněná šance.

+18

BioShock Infinite: Burial at Sea - Episode One

Jack_DarkJack_Dark
Dohráno
  • PC 75
On návrat do Rapture je přeci jen jiný než by hráč minulých dílů předpokládal. Ale jedno po druhém. Je silvestr 1958 a Rapture je ještě utopickým rájem, fungující společnost, projdete si bistro, nákupní centrum a potkáte veselé lidi kteří filosofují a debatují o budoucnosti. Živé Rapture na vrcholu je opravdu nádherným zážitek, doporučuji si vše prošmejdit, projít každé zákoutí a pořádně nasát atmosféru podvodních 60.let která je zkrátka dech beroucí.

Elizabeth zde působí noirově tajemná slečna s cigaretou, je těžko srovnatelná s křehkou dívkou z Columbie. Je zde opět jako parťák, ale už se nestává že by po hráči každou chvíli házela peníze, zbraně a lékarny. Občas hráči něco najde, ale oproti své nebeské kolegyni je toho minimum. I zbraní a munice a peněz je zoufale málo, takže je potřeba šetřit, hledat a postupovat opatrněji.

Jenže co vidím jako hlavní problém tohoto DLC je boj. Infinite má zkrátka nejméně povedený soubojový systém z celé série, navíc některé věci zkrátka působí divně jako je skyhock a systém sky-line, a další prvek se vrací z Columbie a to je časové díry které třeba hodí do Rapture samuraje nebo chodícího patriota a to mi zde zkrátka nesedí, nepatří to sem.

Rapture zkrátka vypadá na novém enginu nádherně, a vůbec bych se nezlobil dostat se do doby před tím než se stal hrobkou. Ale celý ten nádherný požitek zkazí souboje a jisté nelogičnosti. Navíc i s cenou se dostali na poměrně vysokou laťku, kdybych si nekoupil Season Pass za 16 dolarů, tak za plnou cenu tohoto DLC bych šel ještě s hodnocením níže. No doufám že další epizoda bude lepší a delší.
+18

Sniper Elite V2

Jack_DarkJack_Dark
Dohráno
  • PC 45
Sniper Elite V2 je promarněná příležitost, stačilo by na ní více zapracovat a mohla to být mnohem lepší a hratelnější hra. Ale jedno po druhém.

No příběh zde ani nemá cenu nějak řešit, točí se okolo raket V2 a odstřelení mnoha lidí co mezi tím budou stát našemu hrdinovi v cestě. Hlavní a asi jedinou předností našeho hrdiny je odstřelovací puška s kterou to celkem umí, jenže pokud její výstřel zazní v době kdy nezní v okolí dělostřelectvo nebo bouře co by zakrylo její hlučnost, tam o vás ví každý fricek či sovět. A hned se rozběhnou vaším směrem a vyšlou palbu tak přesnou až to překvapí. A je jedno ve finále že drží třeba obyčejnou pistoli.

Některé levely jsou navíc tak hrozně designově udělány, že se počítá s tím že budou nepřátele pronásledovat, či dojde na nějaký přepad či obranu pozice v uzavřeném prostoru budovy. A jelikož hrdina se samopalem či pistolí je naprosto nepoužitelný, z důvodu že na pár vojáku spotřebujete vlastně všechnu munici, a z padlých dostanete směšně málo munice, musí se zkrátka sáhnout po odstřelovače. A to jsou pak boje jen o tom, abyste přežili s trochou dávkou štěstí. Stejně k pláči jsou i stealth pasáže, kdy stejně pak dojde na tento tragický boj z blízka.

Ano odstřelování svým divným způsobem funguje, s efektními animace kdy letíme s kulkou do těla nebožáka a sledujeme deformaci lebky, kostí nebo orgánů. Jen to musí být ve venkovním prostoru a hráč musí mít dobrou pozici, co nejdál od nepřátel. Jakmile jsou blízko ve vetším množství, jste mrtví. Dostat se na otevřené prostranství, kde jste spatřeni z úhlu, kde by vás normální člověk nezahlédl a už o vás ví celá oblast, a přesně pálí, hází granáty a sbíhá k vaší pozici. Frustrace zaručena.

Jenže občas i ty venkovní prostory skřípou, co se na papíře může zdát jako dobrý nápad, ve hře moc fungovat nemusí. Příklad dostaneme se do oblasti kde bojují Němci se sověty, stačí aby si vás všiml jeden a na to po výstřelu dojde, hned se obě strany zaměří na Vás. Vystřílíte je, dojdete pár metrů a hned se spustí skript že zleva vyběhnou tři Rusáci a na druhé straně pět Němců. To potěší.

Ale hře se musí jedno přiznat, má parádní grafiku, vidět ty zničená města, kdy autoři si vyhráli s detaily a vojenská technika vypadá též skvostně, byla by radost se zde pohybovat kdyby tak hra nefrustrovala. Bohužel ale tento fakt hru nezachrání.
Problém je taky se dostat do bodu, kdy se seknete, a je úplně jedno kvůli čemu výše zmíněnému. Kolikrát sem si říkal že už se na to vykašlu, že to nemá cenu, ale vrazil jsem do toho prachy, tak jsem to nakonec dotáhnul do zdárného konce. Ale důsledně varuji před touto hrou, ta si Vaše peníze nezaslouží.
+18

Homefront

AlieNAlieN
Dohráno
  • PC 20
Zločinná ohavně nudná zrůdnost, dělající z dementních her, na které navazuje, hru ještě dementnější, pro jejíž zparchantělé autory by i jednosměrná jízdenka do Severokorejského tábora smrti byla až příliš velkou odměnou. Doufám že všichni co nejdříve pomřou na nějaké ošklivé pohlavní choroby, abych jim pak mohl chodit močit na hroby.

CoD/MoH je specifický podžánr arkádových stříleček zjednodušených do formy interaktivního filmu, vyznačujících se nonstop střelbou do nekonečných vln digitálních loutek v uniformách, technofetišismem zaměřeným na válečné geeky, striktní linearitu s důrazem na nulovou možnost hráčovy svobodné volby, a zejména epický rozměr zobrazovaného konfliktu. Jeho prostřednictvím se snaží hráče-diváka zaujmout množstvím zobrazovaných podnětů a atrakcí, takže si přestane všímat že ve skutečnosti hraje zmodernizovanou verzi prastarých coin-up automatových "Shoot-'em-Up" stříleček jako byl Virtua Cop.

Homefront se pak tomuto podřadnému žánru her snaží být co nejvíce dokurvenou kopií jak je to jen možné - a daří se mu to, daří se mu to velice.

Vrhá nebohého hráče doprostřed prohraného konfliktu při kterém Severní Korea obsadí Spojené Státy Americké, což je zhruba na úrovni toho že Česká republika vyhlásí Protektorát Austrálie a Nového Zélandu, a protože národ severokorejců se skládá jen ze samých maličkých šikmookých Hitlerů, tak samozřejmě okamžitě započne s velkým vyhlazováním Američanů - není tedy nouze o mnoho slzavých pohledů na mrtvé či umírající děti, prázdná dětská hřiště, popravčí čety na každém rohu, rodinné vazby trhané konci bajonetů, a hrdě bojující domobranu pokrytou americkými vlajkami, která to vše samozřejmě nonstop oplakává a zděšeně komentuje. S nezbytným doprovodem pompézní hudbou ovšemže.

Hra se tedy zřejmě snaží o zápis do Guinessovy knihy rekordů v tom jak moc z její retardovanosti, uberpatosu a brutálně tlačeného citového vydírání, překonávajícího cokoli v CoD na kvadrát, budou hráči zvracet všude kolem.
Win.

Prapodivné zasazení do Amerického prostředí ale mě jasný důvod - použití amerických reálií a velkolepých městských kulis ve hře, což?
Nope.
Celá hra se odehrává v absurdně anonymním prostředí bezejmenných předměstí a vidlákovů, maličkých šedivých baráčků které vypadají všechny úplně stejně a nemají absolutně žádný charakter, i prázdné chodby vojenských komplexů jsou zajímavější a členitější než svět Homefrontu.

Jedinou alespoň trochu zajímavou kulisou je finální bitva Golden Gate (Orgasticky epické vyvrcholení hry totiž vypadá tak, že dobijete jeden most v celém okupovaném státě.) - přičemž tato bitva vypadá tak že jdete širokou silnicí pokrytou vraky aut, střílíte vykukující nepřátele, a až dojdete cca do poloviny,, tak kdosi z vašich radostí spáchá sebevraždu, a rozběhnou se titulky.
Nicméně tato mise je z celé hry jasně nejlepší, protože ona silnice/most je celkově o něco širší než běžný koridor kterým ve hře jinak postupujete, a navíc na něm alespoň nějakou chvíli nejste přerušování neustálými naskriptovanými zastávkami, takže můžete v klidu střílet. Vlastně to tam skoro i připomíná hru.

To co se děje před tím hru nepřipomíná.

Autorům totiž nestačilo že mají ve hře digitální loutky na označování zaměřovačem - nepřátele (nechci říkat na odstřel, protože pocit ze zbraní i z vlastních zásahů střelbu příliš nepřipomíná), a že mají ve hře digitální loutky dělající hráči spolubojovníky, ale snaží se udělat loutku i ze samotného hráče. Všemi možnými prostředky. Neviditelné zdi jsou samozřejmostí, neotvíratelné dveře (otevírat je umí jen NPC) na každém rohu, pokud jste moc rychlí skončíte, musíte trpělivě počkat než se přišourají ostatní, většinou musíte počkat i na to než vám určí v jakém pořadí střílet nepřátele, a také i na metr přesně jak jít kupředu. Pokud jste naopak pomalí tak pohoda, válka počká.
Když přikáží že během mise vás nesmí nikdo vidět, tak to znamená že v baráku jedna vystřílíte kulometem všechno živé, v baráku vedle něj nesmíte vystřelit s puškou s tlumičem ani na určený stojící cíl, dokud vám to nepovolí (ale zato můžete kolem běhat jak je libo, klidně i na hlavě skákat), další dům opět vybombardujete do základů, a nádvoří vedle něj zase nic, protože jinak game over.

Za zmínku stojí i let s vrtulníkem, který se odráží od zdí a skal jako hopík, umí ramovat cizí vrtulníky, a bráníte v něm konvoj cisteren s palivem které jsou zcela nesmrtelné i proti stovkám raket, a opravuje se za letu (pro vrtulník totiž platí stejný systém poškození jako pěšmo - tedy chvíli do vás nestřílí, a vyléčíte si promptně i osminásobný průstřel hlavy, ve vrtulníku bazukou).

Nicméně jeho pozitivum je že má nekonečné zásoby munice, a můžete se s ním hýbat, když nepočítám let do výšky a mimo prostor vymezený konvojem (koridor platí i pro vrtulníky, sic vás potká game over) - takže si konečně aspoň zastřílíte. Ve hře totiž jinak jednak nijak závratně munice není, takže nějaké full-auto kropení všeho živého tu moc nefunguje, a druhak je střelba jinak než přes mířidla extrémně nepřesná, takže vaše kulky netrefí ani nepřátele dva metry vzdálené, nedejbože snad ještě za pohybu.
A hlavně - střílet a zabíjet v této hře prostě není vůbec žádná zábava, ale v hrozně nadesignovaných levelech a s hroznou AI spíš útrpná povinnost, přes níž se dostáváte k další útpné skriptované sekvenci, a do dalších útrpných misí...

Což je jen další důvod, proč, i přes žánrovou příbuznost a mnoho podobných neduhů, jsou všechny CoD i MoH na mnohem lepší úrovni - protože ty sice svou "ne"interaktivností a lobotomičností dokáží občas taky pěkně nasrat, ale aspoň jste si to mohli vybít střelbou do těch nabíhajících parchantů, a rozpoutaly hezké divadlo kolem. Tady divadlo není, a ani střelba nepomáhá, žádná katarze, jen narůstající zoufalství a trudnomyslnost.

Btw, grafiku to má taky naprosto ohavnou, nejen stylem, ale i technicky - jak si tohoto obvykle nevšímám, tak při pomyšlení že hra je pouze dva roky stará je to opravdu děsivé. Ale zase ji rozjedete úplně na všem.

V podstatě mám o vzniku hry jen dvě možné teorie - buď ji nechal vytvořit Kim Čong-un pro Severokorejské hráče, a toto je její datadisk "za opačnou stranu" určený pro západní trhy (čemuž tedy odpovídá i její technická primitivnost a uniformita všeho v ní), a nebo je to podprahový pokus amerických konzervativců přesvědčit američany o nutnosti volného prodeje zbraní, protože "Kdo se bude bránit těm zlotřilým šikmoočkům když nebudete mít doma vlastní kulomet?". Hloupé je to na ně dost.


<pozn. - omlouvám se za délku, jinak to nešlo>

Proti: Čekal jsem že v novém Levelu budou vycházet hry kvalitní :/

+18 +19 −1

Sniper Elite V2

ChuckChuck
Dohráno
  • PC 80
Jelikož první díl Sniper Elite je pro mě herním kouskem, na který dodnes rád zavzpomínám, nemohl jsem díl druhý ponechat bez povšimnutí, zvlášť když kvalitních titulů, kde sniperská puška hraje klíčovou roli, je doslova jak šafránu.

Dvojka spatřila světlo světa o sedm let později a na jejím grafickém kabátu je to opravdu setsakramentsky znát. Kromě této markantní změny přišlo pár dalších a ne všechny byly vítány.

Hlavní postava, resp. rychlost jejího pohybu, není tentokrát ve stylu starších dílů Splinter Cell, takže možnosti pohybu se zúžily pouze na dvě, a to běh a plížení, což v mnoha situacích není zrovna praktické, zvlášť když při běhu má člověk pocit, že obuv zřejmě sniper zdědil po legendárním Golemovi. Vezmu-li v úvahu, že dvojka se oproti jedničce dá mnohem častěji hrát stealth stylem, myslím, že omezené možnosti sniperových pohybů jsou pak vyloženě jeho handicapem. Jestliže jsem zabrousil na stealth styl, k němuž je hra částečně nakloněna možností ukrývání těl a tiché likvidace holýma rukama, musím říct, že mi dal často dost zabrat, k čemuž nemálo přispěl i chybějící quicksave. Navíc je obrovská škoda, že sniperku nelze vybavit tlumičem a tajnou akci tak použít se vším, co k ní patří.

Kromě sniperky je hlavní postava vybavena samopalem, pistolí s tlumičem a pár výbušninami. Právě ty jsem za celou dobu hraní nepoužil ani jednou, přestože zas tak málo užitečné nejsou, jelikož např. nášlapná mina by mě zcela jistě ochránila proti vpadnutí nepřátel do zad, k němuž při vyzrazení mojí polohy docházelo poměrně často.

K samotnému sniperování musím říct, že je prostě božské! Jen těžko mohu popsat herní pocity, když kulka zasáhne svůj cíl, zaryje se do protivníkova těla a stane se tak i bez použití zadržení dechu, kdy pak uvedený pocit dosahuje téměř vrcholu. Již první díl disponoval úchvatnou animací letícího náboje a v případě dílu druhého šli tvůrci ještě o kousek dál. Rozhodně nechci tvrdit, že by mě po zasažení cíle popuzoval jakýsi rentgenový snímek protivníkova těla, který mi zobrazí, jaké orgány jsem zasáhl a doslova je zdevastoval, ale myslím, že s některými efekty se to zas nemusí přehánět a je lepší věci ponechat takové, jaké byly.

Co dodat? Shrnu-li svoje dojmy do jedné věty, druhý díl Sniper Elite má standardně tuctový příběh, velmi pěknou grafiku, ale i několik nedostatků, které dokážou naštvat, mezi nimiž bych jmenoval umělou inteligenci nepřátel, jejich nepřirozená přesnost a ještě nepřirozenější bystrozrakost. Tahle negativa ovšem naprosto rozdrtí výborná akční herní náplň, která mě prostě nedokázala omrzet. Vím, že druhý díl se z hlediska oblíbenosti řadí na hodně vzdálenou pozici, ale já si prostě nemůžu pomoct.

Pro: sniperka a práce s ní, grafika

Proti: méně možností pohybů hl. postavy, AI nepřátel

+18

Warcraft II: Beyond the Dark Portal

TyraelTyrael
Dohráno
  • PC 85
S notnou dávkou radosti a sebeuspokojení, mohu říct, že jsem tento datadisk úspěšně dohrál. Prověřil moje schopnosti, sešrotoval mě a po poslední misi, mě prostě vyplivl a já pořád nevím co se stalo.

Po výborné základní hře Tides of Darkness, jsem ihned skočil do datadisku, těšíce se na další zážitky, ze světa Warcraftu. To co na mě ale čekalo se dá popsat slovy: "Co to ----- je".
Obtížnost hry na mě zapůsobila, jako dopad kovadliny na hlavu.

Ano už tu nejsou zlatem přetekající doly v příhodné pozici. Už tu není spiše pasivní nepřítel, který se z může na pár útoků a už tu nestačí využívat pouze klasických jednotek, nýbrž je potřeba využívat i těch speciálních a jejich schopností.

Tento datadisk opravdu hru posunul o kus dále. Jeho největším pozitivem je to, že nutí hráče hodně taktizovat, protože když se vylodíte na nepřátelském pobřeží (akce připomínající Den D v Normandii), nestačíte se ani rozkoukat a musíte se rozhodnout co dál. A nepřátele se jen nezastavitelně valí dál.

Někdy je ta obtížnost až příliš vysoká, misi zkoušíte stále dokola, než se vám konečně povede odolávat déle než 15 minut. A těch nadávek a vysokého tlaku co naběhne během hry. To všechno je však veselou vzpomínkou ve chvíli, kdy tuto hru dokončíte.

Pěknou novinkou je svět Draenor, který mě svojí grafikou připoměl oblíbené bažiny z prvního dílu. A další vyvedenou novinkou je množství hrdinů, protože tuto hru opravdu pozvedají (zvlášť Aleria, jednotka která je schopná sejmout dva draky po sobě, je prostě dokonalá). V souvislosti s tím, je v tomto datadisku (aspoň mi to tak přišlo) už více kladen důraz na příběh, probíhající události a jednotlivé postavy v něm.

Datadisk sice nové jednotky nepřinesl (což je škoda) ale zato prověřil v používání těch starých. Magické schopnosti Paladinů, či Deathknightů se ve hře ukazují často jako velice nápomocné, někdy i rozhodující o výsledku bitvy.

Nakonec bych řekl toto :"Pokud váháte nad hraním této hry, tak neváhejte a zahrajte si ji. Obtížnost je vysoká, levely často velice nevyvážené (srovnání finálních misí za orky a lidi), a hra je jinak (co do nervů) velice škodlivá. Ale pokud se Vám podaří toto regulérně dohrát bez cheatů, je to pocit, který za to stojí. Tak proč si nedopřát trochu tohoto herního masochismu.
85%

Pro: Pocit z dohráne hry, hrdinové, Draenor, solidní výzva, mise pouze za pár jednotek.

Proti: Nevyvážená obtížnost mezi jednotlivými levely, celková obtížnost, absence nových jednotek. Špatná hra pro kardiaky.

+18

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat

Kosi..Kosi..
Dohráno
  • PC 100
Ačkoli rozšíření ClearSky mě až tak nezaujalo, původní hru sem sežral jedním dechem. Třetí přírůstek byla tedy pro mě jasná volba.

No, hned na začátku musím pochválit nástup do děje. Autoři už nepoužili zaběhlej a trapnej vzorec ztráty paměti, kdy člověka v podstatě netáhne kupředu nic krom odhalení vlastní minulosti. Tady je to zcela jinak - jako armádní důstojník se vydáváme do zóny se zcela jasně vytyčeným cílem, jehož splnění je otázkou splnění rozkazu nikoli vlastní libovůle. Ačkoli tak příběh nemůže dosáhnout na Strelokovo putování, kdy všechno bylo nový a neokoukaný (nicméně tento příběh se zde ukončí), vybrušuje zónu do nablýskanýho artefaktu a pohyb v ní se stává skutečnou radostí, relaxací a odreagovaním:

Zóna je konečně opuštěná a nepobíhá tam tolik lidí jako v dílech předchozích, což se pozitivně projevuje na atmosféře i tempu hry. Dokonce na mě zpravidla neútočili ani bandité, poněvadž jsem se choval neutrálně a tak jsme mohli normálně poklábosit místo nutné přestřelky. Vůbec některý NPC tady maj svý kouzlo a zůstanou v paměti i po dohrání, což se mi u předchozích dílů nestalo.

Graficky na hru lze pohlížet jen se souhlasným pokýváním hlavy, především pečlivost a uvěřitelnost při designování polorozbořených objektů si opět zasluhuje to nejvyšší uznání. Každá lokace, každej kout mapy stojí za to prozkoumat, vždy je tam něco novýho. Hudba je taky vynikající (tu dynamickou a rušící jsem si samozřejmě vyplnul) a výborně dokresluje ponurou a opuštěnou atmosféru zóny.

To že hra obsahuje inventář a naprostou volnost v pohybu, zpracovaní balistické křivky střely, možnost hrát bez HUDU a zaměřovat optikou není novinkou - to nabízel už díl předchozí. Nicméně nyní je hra okořeněna další skvělou vychytávkou – tedy že se některé úkoly nezobrazují na mapě. TOMU ŘÍKÁM NAJDI KALIBRAČNÍ SADU! Už mi leze krkem, kdy všechny hry přesně hráče směrujou až k cíli a na něm je, aby velkolepě zmáčknul tlačítko USE. Tady co člověk neprozkoumá, na to nenarazí a jen s pomocí mapy se člověk daleko nedostane. Opravdu jsem byl nadšenej z toho, že mi nikdo neukázal, kde najdu Oázu, nářadí nebo Barže (ten mi dal ale zabrat) a já musel hledat na vlastní pěst a ptát se stalkerů. Některý místa jsem ani nenašel - např. na Strelokovu skrýš jsem narazil jen jednou, údajně je jich tam víc.

Vrcholem potom je, kdy mi autoři hází klacky pod nohy asi půl hodiny jsem pročesával čističku místo po místě, abych našel sadu kalibračního nářadí, jak mi jeden stalker doporučil. No pravdu nakonec neměl. Nebo třeba Oázu, tu jsem hledal jak blbec po Pripjati u ruskýho kola, jak mě jeden stalker ujistil, nicméně ruský kolo ani v oblasti není. To že jsem ji potom našel v Jupiterské oblasti a na místě, který ani nedostalo statut "lokace" mluví za svý :) Díky pánové, tohle mi dalo zabrat!

Co to budu dlouze opisovat. Žádný z 3déček, který jsem hrál neoplývá tak uvěřitelným zpracováním prostředí (včetně dynamicky se měnícího počasí a denní doby), tak dechberoucím nepřehnaným hudebním podkreslením (pripjat!) takovou volností, obstojnou obtížností v oblasti postupu a s možností se volně rozhodnout zda se plížit, vraždit či mluvit nebo lokaci úplně obejít. Radost stalkeřit.

Na závěr jen zvolám hlasité BRAVO, protože tohle je kus, kterej stojí za to! 100%

Pro: Zóna, střelba bez HUDU, inventář, únava, optika, volnost, otevřenost, horor, hudební podkreslení, ATMOSFÉRA, příběh, hrací doba, STALKING

Proti: Já se chtěl eště jednou mrknout do NPP a rudýho lesa – 2 lokace navíc by hra snesla a finiš poblíž elektrárny bych taky uvítal.

+18

The Dark Eye: Chains of Satinav

MegastarMegastar
Dohráno
  • PC 70
Adventury jsou můj oblíbený žánr a vyhledávám je. Bohužel, netěší se už ani zdaleka takové oblibě hráčů jako dřív a tak adventur vychází čím dál méně a když už nějaká vyjde, je to spíš interaktivní film, který se hraje skoro sám.

The Dark Eye ve mně vyvolalo naději, že by se alespoň náznakem mohly vrátit staré dobré časy. A ručně malovaná grafika bez všeho toho zbytečného overrated 3D vypadala na propagačních screenshotech velmi lákavě.

Bohužel, grafika je sice hezká, ale jde vidět, že tvůrcům jdou spíše krajinky, než postavy. Co vás ale asi zaujme na první pohled, a to v ne zrovna dobrém smyslu, je voice acting - tedy, pokud budete hru hrát v angličtině jako já. Vím, že hra měla pravděpodobně omezený rozpočet. Ale tohle je opravdu až moc velký krok zpět. Především hlavní postava má dost nepříjemný projev a celé to místy působí hrozně amatérsky. Občas na vás vyskočí nějaké ty nepřeložené německé titulky, ale to už je jen takový detail.

Co se týče hratelnosti, líbilo se mi, že po dobu hry obtížnost stoupala. Bohužel, stoupala tím špatným stylem. Zkombinovat několik naprosto nesouvisejících předmětů abyste dosáhli cíle, to už se snad ukázalo být jako slepá ulička. Vzpmeňme na slavnou nafukovací kachnu. To je vážně nutné opakovat všechny staré chyby?
Pokud jste někdy hráli Monkey Island, asi jste si všimli, že dost velká část dílčích úkolů souvisí s tím, abyste odlákali někoho odněkud. Tady je zase všechno vždycky příliš daleko a Geron na to nedosáhne. V každé lokaci jsou alespoň 3 takové věci. Zvlášť otravné je to v momentech, kdy Geron stojí hned vedle dotyčné věci.

Základním stavebním kamenem všech adventur je, či by správně měl být, příběh. I zde příběh je. Ale občas stylizace koliduje s tím, jak temný příběh měl být, občas vzbuzuje otázky, na které hra neodpoví. Příběh by asi i měl potenciál, kdyby ho nezazdily příšerné postavy. Především hlavní sidekick, víla Nuri, je kandidátem na naprosto nejotravnější herní postavu vůbec. Je hloupá. Nepřemýšlí. Je otravná. Je k ničemu. Bylo dost těžké brát její záchranu jako hlavní motivaci hry.

Autoři projevili tu a tam jistou míru vlastní invence. Část hry odehrávající se ve vílí říši byla opravdu povedená, originální a zajímavá a člověka bavilo lokaci zkoumat. A obdivovat, protože už šlo skoro o umělecké dílo. Také máte možnost projít lokacemi ze začátku hry znovu poté, co projdou proměnou. Je to docela působivé. Hudební doprovod mě ale nijak neuchvátil.

Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že spoustu věcí už jsem viděla jinde, že příběh není tak propracovaný, jak by měl být, a že postavy nejsou dotažené jak graficky, tak scénáristicky. Asi jsem čekala příliš.

Pro: Originalita a stylizace lokací, oldschool feel

Proti: Nesmyslné kombinace předmětů, málo inovace, špatný voice acting, odbyté postavy

+18

Dishonored

RawarRawar
Dohráno
  • PC 85
Tahle pecka od zkušených mazáků, kteří mají na svědomí Bioshock se opravdu povedla, svým konceptem Bioshock velice připomíná ale navíc je okořeněná o možnost celou jí projít bez jediného zabití, za pomoci plížení a chytrého využívání okolí, což je mimochodem výzva a mě se to skoro povedlo. Opravdu skvěle vymyšlený příběh o krysím moru, intrikářských šlechticích a vraždě císařovny je na jedničku a holčička, kterou zachráníte Vám přiroste k srdci. Je jen na Vás jak se ke hraní postavíte, budete do všech píchat na potkání, střílet od pasu a nechávat za sebou kupy mrtvol ? A nebo v sobě najdete lidskost a i v době ponuré a zatuchlé se pokusíte zůstat člověkem. Hra Vám dává najevo že pokud se rozhodnete pro vraždění, nezabíjíte jen červené tečky na minimapě, ale lidské bytosti, se svými vlastními životy, osudy, rodinami. Hra Vás staví do role soudce a kata zároveň a mám takový pocit že to v lecčem dokáže utužit skutečný charakter člověka. Všechny mise jsou parádně provedeny, úkoly jsou zajímavé a lokace mají šmrnc. A když se rozhodnete jít cestou dobra, hra Vás za to odmění :-) Tak meč do pochvy, nabít uspávacíma a hurá na lov Korvo !!!

Pro: Grandiózní finále, systém boje za pomocí tajemného učení, možnost si v každé lokaci prolézt kdejaký kout a najít spoustu zajímavých věcí, úžasný příběh hodný filmového zpracování

Proti: Nevím, nevím, snad jen někdy opravdu těžké pasáže, když chcete jít cestou čisté čepele

+18

Amnesia: A Machine for Pigs

LuccinyHryLuccinyHry
Dohráno
  • PC 75
Druhý díl Amnesie je stejně tísnivý a ponurý jako první, jen nás tentokrát zavede do potemnělého Londýna roku 1899, v jehož útrobách skřípí zlověstný stroj na zpracování masa. Náš hrdina, prasynovec Daniela z jedničky, zde pokračuje v hrdé rodinné tradici zaslepeného páchání hrozivých skutků, kterých později lituje - jako například toho, že pojmenoval své dítě Enoch. Děj se zabývá drcením lidskosti v soukolí moderní mechanizace (doslova) a dokáže vtáhnout, (proslov o hrůzách nadcházejícího 20. století na konci se povedl). Momentálně se nemůžu rozhodnout, zda jsou humanoidní prasata strašlivá nebo strašlivě směšná, ale jako monstra celkem fungují, k navození nepříjemného očekávání, co bude za rohem, stačí -- i když se před nimi nijak zvlášť schovávat nemusíte a dá se jim utéct.

Co se týče děje a atmosféry, tak je Stroj na prasata důstojným pokračovatelem prvního dílu - ve všech ostatních ohledech je horší. Je totiž o dost jednodušší: nemusíte řešit žádné hádanky, maximálně tak vzít jeden předmět a přenést ho o kousek dál. Textů sice nacházíte hodně, ale většinou vám prostě leží v cestě. Šmejdit v zásuvkách taky moc nemůžete; interaktivita s předměty okolí byla zkrouhnuta na minimum, takže už žádné stavění pyramid z krabic. Světlo je vyřešeno stále svítící lampou a vaše postava - velkotovárník Mandus - sice ve vypjatých situacích vzdychá, ale už vás to nemusí moc trápit, jelikož příčetnost nikdy neztratí. Hru projedete rychle a pokud jste zrovna nalazeni na notu pozdně viktoriánské továrny či špatného rodičovství, máte šanci si ji i hororově vychutnat. Chybělo mi však jakékoliv zadostiučinění z toho, že bych ve hře něco vyřešila, našla nebo postavila, neboť v Amnesii II vážně neděláte nic jiného, než že ji procházíte.

Pro: zajímavé téma a dobré, atmosférické zpracování

Proti: bledne ve srovnání s prvním dílem

+18

Star Wars: The Old Republic

gannyganny
Dohráno
  • PC 95
SWTOR je opravdu velmi zajímavé MMORPG zasazené do výborného univerza. Tak jako každá hra, má své mouchy a své krásy. Začal bych příběhem. Příběh je vesměs dobrý (záleží na tom za co hrajete, já měl jedi knighta, consulara, troopera a jednoho sitha), roztažený mezi několik planet a sem tam pár nečekaných zvratů najdete. Grafika je sice trochu víc animovaná, ale i přesto mě opravdu nadchla a vychutnal jsem si každý kousek krajiny okolo sebe (i když jde spíš o kulisu). Každá planeta vypadá jinak a prostředí je opravdu různorodé. Mě se nejvíc líbil Coruscant, Tatooine, Alderaan a Hoth. Líbil se mi i docela content pro 50 lvl. Hra má i po dosažení 50 lvl (teď už 55lvl) a po dohrání hlavní příběhové linky stále co nabídnout. Na UI si moc stěžovat nebudu, ještě jsem nezažil něčím zajímavé UI v MMO. Neříkám, že neexistuje MMORPG s dobrou umělou inteligencí, ale mě jednoduše minulo. Dále se mi líbí vesmírné bitvy, jen škoda, že jsou koridorové a loď svým způsobem nijak neovládáte, jen uhýbáte a střílíte. Já myslím, že jsem řekl vše a vřele doporučím hru každému. 95%.

Pro: krásné prostředí, herní prvky, příběh pro každou classu, kompletní dabing, Star Wars univerzum, soundtrack, systém rozhodnutí během dialogů

Proti: prostředí čistě jen kulisa, taxi služba mohla vypadat líp, pvp není tolik o schopnostech jako spíš o vybavení.

+18 +20 −2

Borderlands 2

PhoenixPhoenix
Dohráno
  • PC 60
Borderlands 2 je více než čímkoli jiným v zásadě spíše datadiskem výborné jedničky než samostatnou hrou. Má velmi rozmanité prostředí, tuny zbraní, nepřátel a questů. Prvních osm deset hodin jsem byl naprosto nadšen a mé hodnocení se pohybovalo okolo 85 %. Celá audiovizuální prezentace byla zpočátku velmi stylová s daleko větším důrazem na příběh, easter-eggy a samotné postavy. Nakonec mi ovšem hra celkově přišla o třídu slabší než předchozí díl. Autoři se totiž místo vybalancované hratelnosti vyřádili na nevtipných vtipech, dialozích, u kterých scénaristé zcela zbytečně tlačili na pilu a tvorbě dvou tak neskutečně otravných NPC (Tiny Tina & Claptrap), že jsem měl velkou chuť je odprásknout (NPC, ne autory) po druhé větě, což bohužel hra neumožňuje.

Na výběr jsou čtyři (s DLC další dva) charaktery, které jsou ovšem jak už naznačil Arc poměrně nevyvážené, osobně jsem hrál za Commando a mohu pouze potvrdit jeho závěr "věžička nic moc". Chybí weapon proficiency z jedničky, na druhou stranu si postava může plněním speciálních "Badass" výzev vylepšovat různé vlastnosti typu "Melee damage" nebo "Critical Hit".

Samotné mapy jsou proti jedničce podle mého větší a více otevřené, nechybí ani vyšší frekvence boje ve vozidlech. Questů je opět hromada, ovšem po splnění prvních dvaceti vedlejších se člověk začne plně soustředit pouze na hlavní. Hra je i tak místy děsivě repetivní, náplní vedlejších úkolů je až na výjimky "běž a vystřílej", nejlépe v mapách, kde jsem "šel a vystřílel" už několikrát v rámci plnění hlavního úkolu. Z hlediska zkušeností nejsou "vedlejšáky" příliš synchronizované s hlavními úkoly (stejně jako DLC), člověk se při plnění vedlejších úkolů dostane rychle do situace, že daný hlavní úkol je dělaný pro postavu s levelem o pět nižším a tím pádem to celé postrádá smysl (protože ze slabých nepřátel dostane 1 EXP a navíc nachází slabé zbraně). Na hře je také hodně vidět, že je dělaná v prvé řadě pro kooperativní hraní více hráčů, do mnoha nepřátel na odpovídající úrovni je třeba vystřílet vagón nábojů z poměrně silných zbraní (myšleno pistolí, SMG a útočných pušek, brokovnice jsem nepoužíval a sniperky a raketomety dělají pořád slušnou paseku). Obtížnost bojů s bossy je velmi nevyvážená, takový Bloodwing mi díky malé aréně zatápěl velmi slušně, boj s BNK3R byl spíše otravně dlouhý než těžký a finální boss naopak směšně jednoduchý.

Narozdíl od jedničky jsem měl problém najít zbraň, se kterou bych byl po všech stránkách spokojený. Používal jsem na střídačku útočnou pušku a sniperku, doplňoval podle potřeby SMG a pistolí, později místo pistole raketometem (brokovnice mě díky omezené možnosti použití vůbec neoslovily). Když byla zbraň uspokojivě silná, tak se pomalu nabíjela, měla malý zásobník či další problém. Sotva jsem začal používat uspokojivě silnou elementární zbraň, tak jsem narazil na protivníky, kteří byli proti jejím účinkům imunní. Jako obecně nejsilnější a nejčastěji použitelné zbraně se mi jevily ty, které měli jako přídavný efekt explozi (a žádné elementální damage), ačkoli měly být "papírově" slabší než jiné dražší kousky.

Ve hře se navíc po více než roce vyskytují nepochopitelné chyby. Skriptování je místy poměrně odfláknuté, nepřátelé se často objevují z černých děr v texturách, které mají symbolizovat dveře, navíc se tak děje po překročení imaginární čáry na zemi, což je opravdu slabé. Když ukončíte předčasně hlavní dějovou linii (odskočíte si teleportem do Sanctuary), tak se klidně může stát, že bude chybět teleport zpátky, vy projdete kus úrovně znovu (se všemi otravnými boji) a na klíčovém místě se neobjeví boss a neotevřou dveře dál (pomohlo pouze vyskočení ze hry).

Zbytečnost "rýžovacích" DLC už tady rozebrali ostatní, krom "pirátského" nesahají DLC k jedničce ani po paty (Underdome Riot jsem pravda raději nehrál).

Pro: audiovizuální zpracování, dvě tuny obsahu

Proti: místy děsivá repetivnost, nevyvážená obtížnost, chyby, zbytečná DLC

+18 +19 −1

Duke Nukem 3D

HonzekHonzek
Dohráno
  • PC 100
Dnes si budeme povídat o legendě, která je pro mě číslem jedna. Nemůže to býti nikdo jiný, než svalnatý blonďák Duke Nukem! Hra vyšla roku 1996 a makalo na ní studio 3D Realms. Ke mně do počítače se to dostalo až v létě roku 1997. Bylo to jinak poklidné léto plné hraní, ale mělo se stát něco obrovského. Ve škole se kamarádi o ničem jiném nebavili a mně nezbylo nic jiného než zapátrat v paměti, protože jeho jméno mi něco říkalo. Vzpomněl jsem si, že jsem hrál stejnojmenné plošinovky akorát místo 3D, tam byla číslovka 1+2. A právě třetí rozměr byl to, co mně poslední dobou poutalo před obrazovkou. Vzal jsem tedy batoh, do něj nacpal diskety a vydal se na cestu, dlouhou asi 7km. Když jsem dorazil ke známému, začali jsme hru zabalovat, nevím přesně kolik to už bylo disket, jen vím, že jsem tu cestu jel třikrát tam a zpět, díky vadným sektorům. Co Vám budu povídat, vyplatilo se to.

Když jsem tedy hru nakonec spustil, první co mému oku lahodilo byl atomový znak (proto taky Atomový Vévoda) a hned potom Duke stojící na hromadě mrtvol alienů. Odklepl jsem tedy první epizodu (ty byly celkem tři, první tuším v LA, další na palubě vesmírného korábu a třetí byla situovaná někam do Japonska či co) a hned potom jsem si vybral jednu z mnoha obtížností, bylo mi jedno kterou, stejně jsem tou nerozuměl, ale věděl jsem že tu první bych měl zvládnout. Ozvalo se tedy: Yeah, peace of cake a hra začala loadovat. Ocitl jsem se na střeše nějakého patrového baráku a chvíli nevěděl kudy kam, než jsem si vzpomněl, že by mohl jít barel rozstřelit. Jakmile jsem seskočil ze střechy, můj život se změnil. Létající potvora? To jsem ještě neviděl, po jejím sestřelení jsem zjistil, že mohu skákat (což byla do téhle doby věc nevídaná pro mě), vyhazovat věci do luftu, chodit na záchod (kde jste mohli dokonce potkat vetřelce při vykonávání potřeby), létat jetpackem (létat, ano, kdo to kdy viděl ve hrách), pouštět si kino, hledat kupu skrýší... Bylo toho tolik a jen v prvním kole, že jsem to nepochopil. A nechápu to doteď. Pro splnění mise bylo vždy třeba vyhledat atomový znak na stěně, tzv autodestrukci (alespoň já to tak pochopil), kterou Duke odpálil a posunul se dál. Levely byly skutečně plné života a tak nějak realistické. Skutečně se to podobalo městům, atp. Hra byla také plná eastereggů z čehož bych vypíchl ten, kde najdete mrtvého Dooma, nebo například T-800 v lisu. Každá ze tří zmiňovaných epizod bavila jinak a jinak se u ní člověk bavil. Mně osobně přišla nejlepší první, možná proto, že jsem jí hrál vůbec nejvíc. Druhá mi přišla dost strašidelná, ale to jsem byl ještě malej posera :-D No a třetí mi zasazením moc neseděla, ale byla také výborná. Měl bych jistě zmínit, že po čase vyšla epizoda čtvrtá ve verzi Duke Nukem: Atomic Edition. Která byla trošku ve stylu Mission Impossible, což mi sedělo. Abych nezapomněl na příběh. Vetřelci z vesmíru se rozhodli přiletět na matičku zemi s tím, že nám zde seberou veškeré ženy a to Duke jako jejich velký milovník prostě nemohl dovolit! Každá ze zmiňovaných epizod byla zakončena boss fightem, který bych dál nepopisoval, protože to stojí za to vidět. Nicméně z jednoho bosse si Duke udělal soukromý záchod.

Arzenál zbraní se skládal s kopu nohou (dalo se dokonce kopat a střílet dohromady, což bylo příjemné, nebo nakopnout aliena sedícího na záchodě, bylo fajn), základní pistolky, brokovnice, tříhlavňový samopal, RPG, dále granáty, které byly vynikající hlavně proto, že se odpalovali dálkově a dalo se jich naházet třeba 10 za sebou, což byla pak velká paseka. Po granátech zde byl zmenšovač, ten fungoval jak na Vás v případě že jste vystřelily do zrcadla, nebo na enemáče, které jste pak prostě zašlápli. Pak tu byl tzv. dvouhlavňový raketomet, který byl vůbec mým nejoblíbenějším a nejrychlejším zabijákem. Dále nástěnná bomba, kterou jste připevnily na zeď a pokud Vás zrovna třeba někdo naháněl, špatně dopadl. Jakmile totiž prošel laserem, odpálila se velmi silná trhavina. No a jako poslední zde byl zmrazovač, výborná věc. Když jste někoho zmrazily, stačila dobře mířená kopačka na prsa a cáry zmraženého masa létaly všude kolem. Dále jste měli ve výbavě kromě již zmiňovaného jetpacku i steroidy například, které Vám poskytly na chvíli velmi rychlé běhání. Pak tu byly brýle pro noční vidění a pakliže jste se dostali do opravdu velkých problémů, přišel na řadu holoDuke. To vytvořilo Vaši podobiznu na pár sekund a nepřátelé místo na Vás začali útočit na ní, tudíž jste měli čas se buď uzdravit, nebo utéct. Pak botičky do nepohodičky. S těmi jste mohli běhat lávou například. No a ve finále zde byla přenosná lékárnička k té myslím není třeba nic víc dodávat.

Dukeho nadaboval výtečný Jon st. John, bez jehož hlasu by nebyl hlavní hrdina to pravé ořechové. Napsalo se mu opravdu velká kupa hlášek. Možná se k nim časem vrátím v nějakém ze svých dalších článků. Za zmínku stojí třeba hláška: (What do you waiting for? Christmas?), to když jste chvilku nic nedělali, jen koukali. Hudba je naprosto fenomenální a poslouchatelná i dnes a pokud máte rádi retro, určitě se do ní zaposlouchejte. Zvuky byly prvotřídní a musím uznat, že jiné si tam už dnes nedokážu ani představit. Vývojáři na hře udělali skutečně mnoho a mnoho práce a jejich dílo se stalo legendou, jako později celé studio 3D Realms.

Hra se hraje velmi dobře i dnes. Vyšlo nespočet upravených verzí, včetně HD remaku. Po síti je to také skvělá zábava i po těch letech. Ona to vlastně byla docela zábava i před lety, když jsme to hrávali na hodinách informatiky, když se zrovna paní učitelka nedívala. Moje skromné tvrzení tedy je, že kdo hru nehrál, jako by nebyl. Proto se prosím zkuste poohlédnout po internetu, či online distribuci her, opravdu to stojí za to, pod to se podepíšu! Zvlášť pokud holdujete právě FPS. Dodnes jsem velkým fandou této hry a hlavně Dukeho. Mám dokonce i jeho bistu ze speciální edice poslední vydané hry, která se sice příliš nepovedla, ale dokázala nakonec vyjít. Ale o tom až příště přátelé. Článek zakončím tedy slovy: Hail to the king baby!

Pro: - Skvělá kampaň - Namakaný soundtrack - Duke

Proti: - Moc toho není z mého pohledu spíše nic, je to legenda!

+18 +20 −2
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • HolyMeatball Dragon Age: The… +37
    Dragon Age: The Veilguard
    Napsal HolyMeatball, 24 dní
    Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil…
  • HolyMeatball Arcanum: Of… +27
    Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura
    Napsal HolyMeatball, 1 den
    "Lidské bytosti zřídka žijí dostatečně dlouho na to, aby viděly důsledky svých chyb. A…
  • Adieu Silent Hill 2 +26
    Napsal Adieu, 13 dní
    Remake Silent Hill 2 je pro mě vyslyšenou modlitbou, protože žádnou hru jsem nikdy nechtěl…
  • adam.kulhanek Grand Theft Auto… +25
    Grand Theft Auto III
    Napsal adam.kulhanek, 30 dní
    Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel…
  • KingNut123 Valiant Hearts:… +25
    Valiant Hearts: The Great War
    Napsal KingNut123, 13 dní
    O druhé světové válce toho bylo napsáno a natočeno tolik, že se postupem času stala…
  • Le0nidas Torment: Tides of… +24
    Torment: Tides of Numenera
    Napsal Le0nidas, 11 dní
    Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci…
  • Syndrom Fallout +23
    Napsala Syndrom, 14 dní
    Až se mě smrad za pár let zeptá tak jakou fotr, dám mu do ruky Fallout. Jako ve strategiích…
  • adam.kulhanek Sekiro: Shadows… +23
    Sekiro: Shadows Die Twice
    Napsal adam.kulhanek, 5 dní
    Miluji Dark Souls a jako správný fanoušek této série jsem se těšil na další titul od…
  • TenPepa Max Payne +23
    Napsal TenPepa, 29 dní
    Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a…
  • TenPepa Alan Wake +22
    Napsal TenPepa, 20 dní
    Alan Wake je přesně ta hra, co vás vtáhne a už nepustí. Hned od začátku vás hodí do…