Nejlépe hodnocené komentáře

Srdcelivný příběh o tom, kterak dobrý nápad a talentovaný scénárista někdy prostě nestačí. Třeba právě ve chvíli, kdy se člověk rozhodne imitovat styl AAA her za málo peněz. Výsledkem totiž nemůže být nic jiného, než šíleně nevyvážený a omezený...něco.

To si totiž těžce protiřečí. Tvůrci si sice vcelku chytře vybrali za vzor skvělou hru, ale ten nedostatek financí z toho prostě páchne až za dveře. Každým cloumem je z toho cítit, o kolik lepší to s trochou $ navíc mohlo být. Takřka každá neviditelná stěna tam vůbec nemusela stát, level design nemusel být tak smutně jednotvárný, craftování - byť zábavné - nemuselo být tak trestuhodně základní (což je spojeno s akutně nízkým množstvím druhů materiálu), souboje mohly mít daleko víc do sebe (a s nimi spojená obtížnost se nemusela tak brutálně prudce zhoupnout dolů sotva se člověk naučil hokus pokus s elektrikou), etc.

Vizuální stránka je to samé. Upřímně řečeno to úplně klidně mohlo mít mnohem adventurnější říz, se kterým by se tvůrci nemuseli ostýchat dát tomu osobitější artstyle na úkor grafické kvality jako takové. Místo toho je hra vizuálně tak nějak nijaká, díky čemuž se nedá ani pořádně mluvit o jakékoliv funkční atmosféře.

Mars: War Logs je ve finále tedy kombinací dobrého příběhu a fajn premisy, která je ovšem nasoukaná do silně průměrného celku. Proč tedy to relativně vysoké hodnocení? Anžto se hře povedlo něco, co už dlouho žádné jiné - svým dějem mě posadila na prdel a hned ve dvou obzvláště vypjatých momentech jsem vyloženě musel hru vypnout a chvíli rozdýchávat, co se v tom právě stalo. Abych to tedy trochu přeformuloval, e ehm... Mars: War Logs je fantasticky napsaná kombinace dobrého příběhu a fajn premisy, přičemž všechno ostatní se topí ve vodách průměru. There.

66 herních dní uběhlo jako nic, zazvonil konec a pohádky je zvonec. A Jaryn zase jednou zachrochtal blahem nad dalším pokořeným dungeonem.

Předně nutno podotknout, že žádný z předchozích dílů mi nikdy harddisk nezdobil. Přistupoval jsem tedy k tuté hříčce jako čirý panic, očekávajíc všechno a nic. S potěšením musím vcelku blaženě zhlásat, Že již v prvních okamžicích mě hra posadila na prdel, na xicht nasadila půlmetrovou bagetu a světedifse, ona ta bageta až do konce neslezla. Jistě, tu a tam se ohýbala špatným směrem a místy to i dokonce směřovalo k rozpůlení, ale kolem a kolem je M&MX hrou fantastickou.

Největší problémy hry, jak už bývá smutnou zvyklostí, jsou technického rázu. Jedním za všechny je naprosto otřesná optimalizace. V interiérech si toho člověk ani nevšimne, ale ve městěch a obzlávště pak v tom masivním ostrovním exteriéru hra svým škubáním směle strká do kapsy i hry, které ještě nevyšly. A nebude to jen tou mou hérkou, na tohle prskaj všude všichni. Ruku v ruce s žůžovou optimalizací jdou bugy. Na nic postup rozbíjejícího jsem zaplaťsatan nenarazil, avšak výpadky zvukových efektů a vtipné chyby spojené s animacemi+clippingem jsem na stole měl za každý herní den minimálně dvakrát. Do třetice všeho blbýho má pak hra i tu roztomilou vlastnost, že člověka nechá rozehrát a téměř i dokončit quest, který ale člověk nejenže v logu nemá, ale ani se zvolenou družinou mít nemůže. Tím pádem kde se správným členem v družině bych v nějaký díře na nějakou sochu mohl kliknout, bez onoho člena prostě nemůžu, přestože mě k tomu hra vybízí. To si pak člověk říká, že asi konečně ten postup rozbíjející bug a vonohovno, jenom úžasná designerská volba. Na tohle jsem za celou hru narazil minimálně třikrát a pokud paměť nešálí, pokaždé se jednalo o povyšovací questy. Klidu na duši přispěl teprve až gůgl, ke kterému jsem při hraní nucen opravdu nerad. A je to prostě debilní a kdokoliv to takhle vymyslel by zasloužil trupový twister. A kdo to schválil jakbysmet.

Ale obraťme list a mluvme chvíli v superlativech. Jak už jsem v předchozím odstavci nakousl, ústřední venkovní lokace je OBROVSKÁ. Být pohyb volný, nijak oslňující by to zřejmě nebylo, ale na krokovačku tedy všechna čest. Nicméně vůbec bych se nezlobil, kdyby stejně byla rozdělena do menších úseků. By aspoň pořešilo to šílený trhání, třeba. Velikost téhle mapy v sobě ovšem taky skrývá menší neduh - nevím jak ostatním, ale na mě její design působil ve stylu "oká, máme tu krásně tři prdele čtverečků, 70% hráč ani neuvidí, dokud nezíská to správné požehnání (apropo, požehnání Shalassy...mein gott...ale k tomu se ještě dostanu), a i když už bude mít všechna požehnání a do konce hry mu bude zbývat posledních pár hodin, stejně bude cestování po týhle mapě zdlouhavý jak prase, protože my mu tam ten jeden čtvereček do tý mezery, po kterém by mohl přejít, prostě nedáme. A ne a ne a ne!" Umělé natahování herní doby jsem kolikrát cítil i v některých bitvách. Nikdo mi nevymluví, že v některých částech nebylo těch vln nepřátel fakt zbytečně, absurdně, nesmyslně moc.

Co se toho požehnání Shalassy týče...ty vole. Člověk dojde do jeskyně, pročistí jedno podlaží, vleze do dalšího podlaží, rovněž ho pročistí, v malém tunelu na zemi menší kaluž, na druhém konci tunelu nablýskaná truhla, člověk k ní chce jít - "K přechodu po této kyklopově slině budete potřebovat požehnání Shalassy" ...

Hm, teď si tak uvědomuju, že jsem se trochu vysral na ty superlativy. Tak to napravme: hra je brutálně návyková, opravdu rozsáhlá, poctivě těžká; zdejší příběh je víc než jen pouhou kulisou; druhů lektvarů je málo ale zato člověk všechny využije; žádný level scaling; většina hádanek, ať už fyzických nebo jen slovních, je parádní; většina soubojů je nesmírně výživná.

Tak. Dobrých padesát hodin mýho života zabito a já opět ničeho nelituju. A mám normálně nenormální chuť se do toho ihned pustit znovu (a snad i prubnout tu vyšší obtížnost? D: ), anžto přestože jsem opatrně prolejzal naprosto všechno a poctivě vlezl na každý čtvereček a oldskůlácky si dělal poznámky na papír, evidentně mi cosi málo uniklo. Jenom v logu mi na konci hry zůstaly viset hned tři nedodělané questy.

Ale ne. Budu se ovládat. Radši se teďka pustím do některého ze starších dílů. :)