Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Call of Cthulhu

  • PC 80
Call of Cthulhu mě nakonec zaujal mnohem víc, než jsem čekal. Já mám k Lovecraftovi takoví zvláštní vztah. Nikdy jsem od něj nic nečetl, ačkoliv to nyní plánuji definitivně napravit, ale hry jím inspirované byly vždy můj šálek kávy.
Nevím, kolik z vás zná či hrálo sérii flash her Arcane. Úžasné krátké adventury inspirované také tímto temným spisovatelem. Bohužel po druhé sérii byl tento online projekt ukončen, a v mém srdci tak zůstalo prázdno. Call of Cthulhu dokázal tuto díru zaplnit, protože jde přesně ve stejném duchu, což nesmírně oceňuji.

Vlastně se velmi ztotožňuji s komentářem Starletky. Já tak trochu nevěděl, do čeho jdu. Očekával jsem doplnění své sbírky walking simulátor horrorů, a to jsem také dostal. Okořeněné kapkou adventury a RPG. Hlavní důvod, proč to na mě tolik zapůsobilo od první chvíle, je úžasná old school atmosféra. Pamatujete na Alone in the Dark hry? Tak to je ono. Ale zatímco to má tu bezva atmosféru old school her, má to i mnoho jejich chyb, které se dnes neodpouštějí.

V první řade poměrně elementární grafika. Už se dlouho nestalo, abych nějakou moderní hru spustil na vysoké detaily a plynulou šedesátku. Skvělá optimalizace, to jistě, ale také grafika nehodna roku 2018. Já mám však nízké standarty, takže jsem byl spokojen.

Za druhé, hra vás prostě hodí do vody a musíte plavat. Vy skutečně nevíte co bude, co říkat a jaká cesta je ta správná. Pro mnohé, kteří prostě chtějí hru zahrát a jít dál to dovede být velmi frustrující. Ale pamatujete, jak jsme hráli staré hry furt a furt dokola? A čekali i na změnu, která zřejmě nepřijde? Call of Cthulhu toto splňuje, a nabízí nesmírnou znovu hratelnost.

Nesouhlasím s myšlenkou, že RPG systém je zbytečný. Ono je lepší říct, že není důležitý. Nelze říct, jaká schopnost je užitečná, a jaká není, protože hra se dá dohrát ať investujete do čehokoliv – pouze nebudete mít přístup k některým detailům či řešením situace. Ale tak to je i v životě. Nemůžeme investovat do všeho a vše vyřešit s naprostou dokonalostí. Já jsem na začátku hry investoval všechny body do okultismu, a poté jsem investoval do psychologie a vyšetřování. A byl jsem poměrně spokojen. Při replayi bych možná zkusil zase další kombinaci, a hra by se mi ukázala v trochu jiném úhlu.

Za to však souhlasím, že stealth ve hře byl trochu otravný. Moc nemusím, když se to hra snaží implantovat třeba jen do jedné kapitoly, pak je to totiž jasně nedotažené. Navíc to brání průzkumu, protože máte furt někoho za zadkem a neustále máte pocit, že vám něco protéká mezi prsty. Za blázinec zkrátka mínus.

Největší problém jsem měl s ukládáním. Obvykle mi pevné checkpointy nevadí, ale tady to bylo rušivé. Sakra, dejte mi šanci se vrátit aspoň o dvě scény zpět! :D Chápu jejich smysl, ale štvalo mě to.

Celkově vzato moc nerozumím zdejšímu hodnocení. Nejedná se o dokonalou hru, ale nemá ani hluchá místa, ani špatné technické zpracování, ani hloupý příběh, ani moc krátkou či přestřelenou délku. Dost možná je to jedna z nejlepších her, co hrál za posledních pět let, protože zkrátka neměla zásadní nedostatek. Poslední dobou mě však napadá, že nová generace adventur chytá tak nesmírně špatná hodnocení proto, že v době akčních AAA her působí příběhová hra za 30 euro jako vyložená provokace. Je to smutné, protože těchto her bude zřejmě ubývat, nebo se zcela přesunou do Indie prostoru.

Pro: Atmosféra, příběh,

Proti: Horší grafika, stealth pasáže, nemožnost ukládání

+16

Mafia: Definitive Edition

  • PC 90
Kolik to je ... 18 let? Mafia: Definitive Edition je jedním ze splněných přání, zahrát si tuhle dnes už se dá říct klasiku v novém moderním kabátku. Dalo se toho podělat asi hodně, ale Hangar 13 se s tím popasoval na výbornou skoro ve všech směrech. Technické stránce nejde vytknout nic, vypadá to skvěle, běží to krásně a já osobně jsem se za celou dobu nesetkal s žádným bugem ani jiným technickým problémem.

Vývojáři se drželi původní předlohy hodně, takže kostra příběhu je v podstatě stejná a pro mě jako pamětníka tak nepřišlo nějaké zásadní překvapení a o to víc jsem se těšil na všechno co bylo nově přidáno, případně poupraveno oproti originálu. Celkově je atmosféra hry dospělejší, jsou více vykreslovány pohnutky motivy jednání jednotlivých postav a pozadí téhle mafiánské story.

Ježdění mě přišlo ok, systém střelby převzatý ze trojky mě bavil stejně jako ve trojce a proti originálu jde určitě o vylepšení. Lost Heaven vypadalo úžasně, mnohem víc z něj dýchalo to, že to město žije. S povděkem jsem kvitoval možnost vypnout si dojíždění zpět po splnění některých misí a také to, že jsem nemusel řešit mise pro Lucase (i když se přiznám, že nevím jestli i v původní Mafii nebyly jen dobrovolné). Prostě jsem si chtěl jen užít známý příběh v koncentrované podobě.

Pro: Grafika, systém střleby, propracovanější vyprávění celého příběhu

Proti: Ani nevím ...

+16 +20 −4

Nelson Tethers: Puzzle Agent

  • PC 70
Tahle hra mi vlastně dost sedla. Příběhová adventura, kde se vlastně vůbec neadventuří, jen se plní logické rébusy a pak jakože za "odměnu" se posune příběh zase trochu dál. Nikdy se nestane, že by člověk nevěděl, kam má jít, protože mu to hlavní postava vždycky polopatě řekne. Je to krimi komedie a zároveň trochu horor. Obskurní postavičky zapadlého maloměsta po vzoru Twin Peaks jsou moc fajn.

Rébusy jsou vloženy do příběhu extrémně na sílu, ale je jasné, že je to prostě taková stylizace. Samotné puzzly jsou víceméně zajímavé. Je jich celkem 37, ale zahrnuje to i časté variace na ten samý puzzle, takže reálně je unikátních tak cca 15. Některé jsou obtížnější, pár jich bylo zase hodně jednoduchých. Ale to je individuální. Systém tři nápověd je výborný a je fajn, že ani třetí nápověda neprozradí řešení na 100% (většinou).

Je tu výborná hudba, kvalitní dabing a na první pohled strašná grafika. Ale dá se na ni v pohodě zvyknout a vlastně mi už vůbec nevadí. Je to prostě taková naivní kresba, ale umění bych v tom úplně nehledal.

Závěr je neuspokojivý a je jasné, že je to dost uměle rozdělené na dva díly (něco jako Kill Bill). Herní doba je podobná jako u hidden object her.

Doufám, že ve druhém díle narazím na jiné puzzly, protože opakovat ty, co už proběhly v jedničce, by bylo trapné, jelikož jinak vypadají oba díly úplně stejně. Takhle samostatně je to příjemná jednohubka, která končí tak nějak, jak by skončil skutečný příběh puzzle detektiva z FBI. A tolik reality ve hrách přece nechceme.

Pro: systém hry, hudba, některé puzzly, postavy, nápovědy

Proti: závěr, asi i ta grafika, některé trošku otravnější opakujícící se puzzly, pravidla puzzlů v jiné obrazovce

+16

Control

  • PC 85
Když jsem se letos doslechl o tom, že Control obohatí příběh spojený s Alanem Wakem, kterého jsem nikdy nehrál, spustil se u mne můj syndrom fanouška propojených vesmírů a hned jsem se na to musel vrhnout. Začal jsem tedy samotným Wakem a propracoval se až ke Controlu, který je správně WTF. Zatímco si první dva tituly z "universa" pohrávaly s tématikou klasického mysteriózního thrilleru, tak se Control vypravil směrem k ještě většímu šílenství, jaké vám nabídne například seriál Legion ze světa X-Menů.

Žánrově je hra klasickou Metroidvanii a jednotlivé lokace tak procházíte znovu, když získáte nové schopnosti. Souboje jsou možná krapet repetitivní, ale ona možnost si jen tak levitovat a vrhat... vším člověka prostě baví po celou dobu. Navíc je ten systém destrukce tak strašně propracovaný.

Postavy jsou zde opravdu zajímavé a Remedy zde navíc tradičně pracuje s hranými filmečky. Co bych však příběhu vytknul bylo finále, kdy byla postava bratra dle mého názoru naprosto nevyužitá. Ono odhalení s Polaris taky nijak nezaujalo, byť falešné titulky a smyčka pobavily. Labyrint těsně před finále byl pak přímo božský, to se tvůrcům opravdu povedlo. Obecně si myslím, že Remedy patří mezi nejoriginálnější tvůrce na scéně se svým specifickým rukopisem a rád si od nich zahraji každý další titul, který vypustí na scénu.

Pro: Atmosféra, postavy, létání a zničitelné prostředí, bludiště

Proti: Jukebox, Dylan, finále mohlo být údernější

+16

Dear Esther

  • PC 90
Tak jsem surfoval po databázi her, a najednou mi došlo, že komentuji každý walking simulátor, který jsem hrál, ale Dear Esther se toho nikdy nedočkal:) Asi jsem tehdy moc nevěděl co napsat. Ona to vlastně byla první hra toho žánrů, co jsem hrál. Je to ten nejelemtárnější walking simulátor, který můžeme nalézt.. Mnoho her, které se snaží o přesně stejný styl, pohoří a většina současných WS přidává něco navíc, jako adventurní prvky atd.

Co ale odlišuje Dear Esther? Co je její přidaná hodnota? Řekl bych, že je to způsob, jakým je napsaná. Ani bych totiž neřekl, že se jedná o interaktivní film. Spíše o interaktivní román, či spíše lyrickou báseň, v které máte číst mezi řádky. Je to jako jedna z těch knih, která nastavuje zrcadlo čtenáři, a konečné pochopení se bude lišit člověk od člověka. Podobně jako se vás snaží báseň vtáhnout do svých veršů, hra činí totéž – se zvuky, hudbou, podmanivým hlasem vypravěče a obyčejným Vrať se.

Čili, Dear Esther není hra pro každého. Stejně tak si lidé raději kupují většinou detektivky než básnické sbírky. Ale pro těch pár vyvolených tu bude skutečně hluboký zážitek. Dear Esther je dobrá hra v tom, čím se snaží být. Pokud by mělo něco navíc, i blbou hádanku, byla by to jako skladba, která má příliš mnoho not.
+16

Mafia: Definitive Edition

  • PC 75
Vždycky jsem snil o remaku druhého dílu, protože ten byl nejvíc očesaný, a tím pádem by si nejvíc zasloužil vydání v plné podobě. Dočkal jsem se ale (zatím) jen jedničky. A kdybych snil o remaku jedničky, můj sen by vypadal trochu jinak, než Mafia Definitive Edition...

Grafika super, hratelnost dobrá, příběh v celku pořád podobný. Co mě ale nejvíc zklamalo byl rozsah hry. Čekal bych, že hlavním zlepšením bude propracovanější open world a mnohem víc vedlejších misí. Opak je pravdou. Remake je v konečném důsledku ještě méně otevřený a obsahově chudší, než původní hra. Je to škoda, protože Lost Heaven vypadá pěkně a více obsahu by si zasloužilo.

Hráče původního dílu novinka asi moc nezaujme. Možná zůstala až moc podobná originálu a vlastně krom grafiky nepřináší vůbec nic navíc. Novou generaci asi osloví lépe, i když spíš jen vyznavače dobře zpracovaného přímočarého filmového příběhu.

Pro: Grafika a město, čeština

Proti: Málo obsahu, minimum vedlejších aktivit, žádné "wow" se nekoná, nenašel jsem casino

+16 +17 −1

Vivisector: Beast Inside

  • PC 80
Když řeknu, že Vivisector: Beast Inside (2005) je budgetová FPSka od ukrajinských vývojářů, která čelila mnohým průtahům a několikrát se změnil její koncept, tak to nezní moc lákavě.

Jenže ti vývojáři jsou Action Forms, kteří předtím udělali u nás poměrně známého "Quaka pro chudé" Chasm: The Rift (1997) a později zase Cryostasis (2009). A ani v případě Vivisectoru nešlápli vedle, byť se velké popularity nedočkal a speciálně v českých herních médiích byl hodnocený dost špatně (dostával hodnocení cca kolem 5 / 10, což byla obvykle hranice kvality, za kterou se vůbec vyplatí hru kupovat).

Nutno říct, že první levely Vivisectoru jsou naprostá pohroma - vypadají ošklivě, jsou nudné a disponují primitivní hratelností. Ale vyplatí se to přetrpět, protože kvalita začne jít kontinuálně nahoru a co začínalo jako hodně mizerná variace na Serious Sama končí jako něco, co si pomalu spletete s Half-Lifem 2.

Podívejme se teď na některé výtky recenzentů:

Ano, příběh je totální bullshit a příběhová videa jsou k smíchu. Ale jak by řekl John Carmack, když přeskočíte příběhová videa u FPSky, tak to váš zážitek neochudí o nic víc, než když dějové úseky přeskočíte u porna.

Další hejt směřoval k technické zastaralosti hry. Tak ano, Far Cry ani Doom 3 to není, ale to hře rozhodně nebrání, aby i po nějakých 14 letech vypadala skvěle. Jak už se ukázalo v Chasmu, v Action Forms jsou docela machři přes vizuální design, čímž úspěšně kompenzují fakt, že nepracují s těmi nejlepšími enginy své doby. Vivisector navíc nedosáhne na technicky nejvyspělejší AAA tituly pro PC, ale třeba ve srovnání s konzolovými hrami své doby (a jejich porty) jasně vede. A dokonce obsahuje pár technických vychytávek jako třeba povedené znázornění srsti u nepřátel (kteří jsou něco jako furries asimilovaní Borgy) nebo možnost tyto nepřátele postupně rozstřílet / rozpižlat až na kostru (muhehe).

Takže za mne rozhodně velmi příjemné překvapení.

Pro: design zbraní, level design druhé poloviny hry, interaktivní brutalita

Proti: cca úvodní třetina, která musí nemalou část hráčů vyděsit v nesprávném smyslu slova

+16

Dishonored: Death of the Outsider

  • PC 85
Při prvních krůčcích ve finální kapitole herní ságy Dishonored jsem pociťoval takové to nadšení jako když vrtíte ocáskem a nachčijete manželce do bot. Hned úvodní mise otevírala zajímavé prostředí a navzdory menší rozloze zabrala docela dost herního času. Zpočátku nemáte k dispozici své superschopnosti, kolem všech nepřátelských postav se tedy musíte proplížit pěkně postaru – pomalu a tiše po špičkách. Situace, kdy si dvojice, či trojice stráží navzájem kryjí své mrtvé úhly jdou vyřešit jedině trpělivým mačkáním kláves F5 a F9. Samozřejmě všemi deseti doporučuji nejvyšší obtížnost – ne proto, abych machroval, nebo někomu působil frustraci, ale protože pouze a jen na „very hard“ se postavy chovají realisticky a přinutí vás se pořádně zamyslet a postupovat logicky. Nemějte strach, nebude od vás vyžadován žádný „special set of skills“, každá situace je řešitelná, musíte ale použít vše, co vám hra nabízí. Mně se nejvíce osvědčil bonecharm, který snižuje percepční schopnosti postav, které otagujete Foresightem a samozřejmě rozšíření možnosti otagovat více postav najednou. Můžete si tak vždy označit prakticky celou místnost/lokaci, než do ní vstoupíte a pak už se jen elegantně displace-ovat okolo.

Druhá a třetí mise jsou vrchol nejen Death of the Outsider, ale patří i ke zlatým hřebům celé herní ságy. Měl jsem takový zvláštní pocit, že jsem se v městské části druhé a třetí mise úplně zabydlel – jako by mi bylo líto ji pak opustit. Poté, co jsem prolezl snad každý kout a zvládl neuvěřitelnou bankovní loupež ve stylu jednočlenných Dannyho parťáků, jsem měl pocit, jako bych právě zdolal Mount Everest.

Celkově během prvních třech misí jsem v hlavě průběžně vedl pomyslné dialogy se zdejšími komentáři na DH a argumentoval, proč není pravda, že by Death of the Outsider byl zklamáním. Nicméně po dokončení hry musím uznat, že při nejmenším chápu váš úhel pohledu, drahý plebiscite. Poslední, ale částečně i předposlední mise jsou už takové přímočařejší – ne že by zrovna tohle vadilo, ale už tam chybí takové ty „wow“ momenty. Samotný závěr ale tah na branku nepostrádá, herní prostředí jak samotné finální lokace, tak vlastně celé hry je klasicky na špici. Atmosféra je výborná a dotváří ji i nenápadná, mysteriózní hudba. O odlehčenost se při tom starají úsměvné dialogy postav, které můžete zpoza rohu odposlouchávat. Osobně jsem ani neměl potřebu hře vytýkat absenci volitelného vylepšování vaší postavy, byť by samozřejmě bylo lepší, kdybychom o to nebyli ochuzeni. Závěrem chci zmínit poněkud netradiční pochvalu týkající se úvodní obrazovky hry – ta mě dokonale naladila na úderný herní zážitek. Upřený a precizně vycentrovaný pohled vševědoucího a zdánlivě všemocného Outsidera, jehož limbo však k jeho samotnému překvapení bleskurychle rozráží temné ostří v rukou dokonalého vraha, jenž byl zrozen pro jedno jediné – pro smrt Outsidera.
+16

The Stillness of the Wind

  • PC 90
Pokud máte tři hodiny času, slabost pro komorní příběhy, poetiku farmářského života a silnou atmosféru, nepotřebujete komplikované a komplexní otázky a odpovědi a nevadí vám trocha stereotypu, pak je tohle hra právě pro vás.

V zásadě tu adoptujete babičku. Je to stará milá paní, která si ráda zazpívá, pohladí si kozu nebo přivoní ke kytkám. Její život sice není žádný med, protože žije sama na farmě uprostřed pouště a celou rodinu má až daleko ve městě, ale je to její život, na její farmě a to jí stačí. Ráno zajdete pro vejce, podojíte kozy, zaděláte na sýr a zbytek odpoledne strávíte péčí o kytky. Večer si uděláte jídlo a jdete na kutě. A když budete mít štěstí, možná půjde kolem potulný kupec, doveze vám trochu sena pro kozy, nová semínka k zasazení a hlavně dopis od někoho z rodiny. Od sestry nebo bratra, od dcery či vnučky... Alespoň se budete mít do večera na co těšit. Takový dopis před spaním vám hned přinese pěkné sny! Tedy... pokud zprávy v nich nezačnou být zvláštní a zneklidňující...

Celou hru ovládáte jedinou postavu, jste na jediném místě a v zásadě děláte stále do kola těch samých pár věcí. Stereotyp je tu imho dobře využitý, byť by neklidnějším hráčům mohl přijít otravný. Na začátku hry vás totiž krásně nahodí do životního stylu vaší nové babičky. Dostane vás do pohody, naučí vás milovat hlavní postavu, její farmu a vůbec všechno kolem. Později pak slouží k prezentování změn a k posílení emocí. Najednou si všímáte, že je něco jinak, že něco nejde jako dřív. Úplně cítíte to roztrpčení a neklid pramenící z toho, že něco nemůžete dělat, jako jste to dělali celé dny (v případě babičky roky) předtím. Funguje to jako kouzlo.

K tomu si připočtete krásné grafické provedení a miniaturní a krásně padnoucí soundtrack. Jako jediné negativum vnímám to, že je hra příliš krátká a zanechává příliš otázek.

Pro: grafické zpracování, příběh, komorní prostředí, práce se stereotypem

+16

Syphon Filter: Dark Mirror

  • PSP 75
Svého času jsem první dva Syphon Filtry dost pařil na PlayStationu. Je to pro mě taková srdcovka. I když jsem z nějakého důvodu dohrál jenom dvojku. O trojce a dalších dílech jsem donedávna neměl ani ponětí. Po zakoupení PSP to byla jedna z prvních věcí, co mě napadla. Mohl bych zkusit nějaký z těch novějších Syphon Filtrů. Jak to na mě dneska bude fungovat? Bude to stejné nebo jiné? Bude to tak epické jako tenkrát?

Bohužel není, ale není to vůbec špatné. Ačkoliv se hra tak tváří, stealth po vás, kromě jedné výjimky, nevyžaduje. Mnohem jednodušší a efektivnější je vzít bouchačku a všechny je jednoduše postřílet. To je velká škoda. Naštěstí je střílení odpočinkové a zábavné. Hra se vás nesnaží srážet brutální obtížností a místo toho rozjede klasický konspirační příběh o zlých teroristech a jejich super zbraních. Příběhové klišé z toho stříká proudem, ale komu by to vadilo u střílečky.

Ovládání je v rámci možností dobře navržené (Proč sakra nemá PSP druhý trigger nalevo!?). Jediné, co trochu dělá neplechu je systém krytí. Když se s postavičkou přiblížíte ke zdi, automaticky se k ní otočí zády. A to i v době, kdy to nechcete. Když totiž nepřátelé běží k vám, je docela zdlouhavé a nemotorné se zpátky dostat do klasického postavení. Tohle bych chtěl mít víc pod kontrolou. Chápu, že PSP má omezený počet tlačítek a tohle je takový kompromis. Někdy to ale bylo k vzteku.

Zvuky stojí za starou belu. Prakticky jediné co slyšíte je střelba a nějaký ten dabing. Je to jedna z těch her, u kterých mi vůbec nevadilo hrát v MHD bez zvuku. Grafika je na tom o mnoho lépe. Mise jsou pěkně designově navržené. Nemusíte bloudit a vždy víte co dělat. To se počítá. Na animace se pěkně kouká. Škoda, že je sráží šíleně rychlý, až skoro epileptický střih. Pokud si odmyslím, jak je to hezké, tak vlastně ani není moc na co koukat.

Dark Mirror jako střílečka funguje dobře. Bavil jsem se u ní. Vypadá to, že na stealth ani hra nebyla moc navržena. Nepřátelé si vás hned všimnou a plížení je celkově dost nemotorné. Možná, že za to hra dává nějaké odměny. Stealth ale tady zábavu rozhodně nezvedá. Škoda, že to také nebylo trochu delší a, že příběh je tak nudný. Možná vidím první dva díly nostalgickýma brýlemi. Možná je tohle lepší. Vzpomínky na Dark Mirror asi nebudu mít moc velké. Třeba další díl bude epičtější.

Pro: zábavná a dobře hratelná střílečka, pěkné animace, pěkný design misí

Proti: nevychytaný systém krytí, minimální důraz na stealth, celkem krátké, nevýrazné zvuky, nudný klišé příběh

+16

Mashinky

  • PC 90
Vynikající hra. Těch současných 95% tady má naprosto zaslouženě. Hráno před dokončením poslední éry. Prakticky vše je hotovo, možná ještě přibudou letadla. Momentální verze neobsahuje prakticky žádné bugy (narazil jsem na jeden malý), vše vypadá výborně.
Hratelnost je vynikající, systém žetonů se myslím povedl. Stejně tak elektřina tomu dodává kouzlo. Největší přednost vidím v přepnutí do grafického "kochacího" módu, to je paráda. První hra, ke které jsem občas přizval čtyřletou dcerku a moc se jí to líbilo. Procházela se lesem jako v rpg (tam chyběla už jen schovaná truhla), přes pole slunečnic došla k vlakové trati vedoucí do hor, stačí kliknout na projíždějící RegioPanter a už sedíte na místě strojvedoucího a můžete i řídit (a v jejím případě houkat :). Velké plus je také za worshop na steamu. Můžete si přidat reálné vlaky jako již zmíněný RegioPanter, oranžovou tatru a spoustu dalších. To je něco pro fajnšmerky. Teď třeba vím, jak vypadá zevnitř Japonský šinkansen.
Nebudu psát sáhodlouhou recenzi plnou pochval, ale opravdu koho aspoň trochu baví mašinky, mhd apod., tak bude spokojený.

Abych jen nechválil, pojďme na nějaké neduhy. Trošku mě překvapila doba načítání při vyvinuté mapě (ale loading je jen při spuštění). Taky jsem měl vždy spousty peněz, ale takové železo byl kámen úrazu, ať jsem dělal co jsem dělal. Hudba byla trochu lepší v OpenTTD, ale tam byla ikonická, to se těžko překonává :).

Samozřejmě jsem rád, že hru vyvíjí český autor (sám!), takže těch utracených peněz vám opravdu líto není a ani nemusíte čekat na slevy.

Pro: hratelnost, workshop, systém žetonů, grafika, česká stopa

Proti: optimalizace, optimalizace některých surovin

+16

Fallout: New Vegas - Lonesome Road

  • PC 80
Po atmosférickém hororu, triviánějším westernu a ztřeštěné sci-fi dodal Obsidian v posledním DLC Lonesome Road korodidorovou akci. Ač to zní v souvislosti s Falloutem děsivě, bylo to nakonec dost příjemné překvapení a za mě spokojených 80%. Kromě koridorovosti a akčnosti, je tu totiž nepopiratelné množství přidané hodnoty.

Akce samotná je pravděpodobně nejslabší stránkou LR. Její zpracování nikdy nebylo nejsilnější stránkou F:NV, tady navíc tvoří významnou část herní doby. Nepřátelé se tu při různých triggerech zhmotňují ze vzduchu, jsou (jako u většiny DLC) extrémně tuzí a působí trochu jednorozměrně. Bolest a agresivita jejich zmučených existencí jsou však díky skvělému lore naprosto pochopitelné. Trochu infantilně na mě působilo uvolňování cesty kupředu pomocí odpalování nevybuchlých jaderných minihlavic a jako absolutní úlet mi připadala výzva v podobě deathmatche v troskách čerstvého ground zero.

Ulysses, jehož příběh se vinul jako červená nit napříč všemi DLC, je taky docela zklamání. Má sice ultra macho dabing, ale nakonec mi připadal trochu jako chudák. Jeho zášť vůči kurýrovi jsem mu tak úplně nevěřil a vzhledem k tomu, jak snadno se na konci nechal (navzdory jeho až epickým přípravám) přesvědčit, nevěřil jí ani on sám. V průběhu cesty (která díky milému společníkovi není tak osamělá, jak název napovídá) z něj ale padají neskutečně zajímavé informace o historii Divide a kurýra samotného. Ten dostal díky Lonesome Road velmi mrazivý a působivý background. Tady jsem dostal rozhodně víc než jsem čekal a podobně jako u Dead Money se příběhem podařilo nedostatky zahladit.

Čtveřici DLC k F:NV považuji za unikát. Na první pohled jde o poněkud nesourodou a bizarní sbírku podivných lokací a zápletek. Ve skutečnosti však napříč žánry tvoří promyšlený "příběh v příběhu", který významně rozšiřuje universum a pocitovou velikost hry.
+16

Thief

  • PC 45
Nejsem žádným skalním příznivcem série Thief, ale baví mě plížit se ve stínu, krást cennosti a vyhýbat se odhalení. Bohužel jsem chtěl mnohem více, než co nabídnul Thief 4.

Co se mi líbilo:
* Některé vedlejší úkoly jsou zábavné. Bohužel většina z nich je extrémně triviální (jdi to tamtoho prázdného domu a najdi konkrétní věc). Ale bylo tam pár, kde jste měli pocit, že jste opravdu uprostřed živoucího prostředí.
* Grafika je skvělá.
* Architektura města je moc pěkná.
* Líbily se mi indikátory pozornosti na strážích a vaše schopnost soustředění. Nemusíte to používat, pokud chcete ten správný tvrďácký zážitek, nebo to používáte a můžete tak mít ležérnější herní styl.
* Minihra vylamování zámků je skvělá, a ve vylepšeném režimu soustředění je dokonce ještě lepší.

Co se mi nelíbilo:
* Celá série Thief se zdá být posedlá divnými hororovými věcmi typu mutující mor, zombie, duchové a jinými nadpřirozenými úkazy. Nemám rád horory. Nechci je ani hrát. Chci si zahrát středověký simulátor zloděje. Ale dokolečka dokola jsem opakovaně teleportován do nějakého "snového světa", kde duch mého údajně zemřelého kolegy si se mnou hraje jako v nějakém hororovém filmu. Když jdu opuštěnou knihovnou, vyleká mě tvor ve stylu ghůla. Je to samozřejmě věc vkusu, ale mnohem radši bych měl uvěřitelný středověký svět, než hororový. A proto jsem i mnohem více času trávil v postranních úkolech než v hlavní dějové lince.
* Kinetóza (motion sickness). V této hře jsem ji zažil poprvé. Pohupování hlavy při chůzi zas takový problém nebyl. Ale při každém rozhlédnutí vlevo či vpravo se obraz trochu nakloní ve směru pohybu. Takže obraz pak není vyrovnaný zcela horizontálně, ale trochu zkosený. To mě dělalo nehorázně špatně, zejména při pomalých pohybech hlavy. Další problém je, že Garretova postava je ve hře neuvěřitelně nízká. Vaše výška je stejná, jako výška muže sedícího na židli (a to když ještě nejste skrčení!). Z toho jsem měl nepříjemný pocit po celou hru. Doslova mě z toho bolely záda, protože jsem si připadal jako někdo permanentně shrbený, kdo se neumí narovnat. Všechno dohromady mi to způsobovalo nepříjemnou kinetózu. Samozřejmě nic z uvedeného se nedá nastavit/vypnout, ačkoliv mnoho z toho by šlo snadno (houpání hlavy, šikmení obrazu).
* Hlavní město je pěkné a uvěřitelné, ale je extrémně složité k navigaci. Mezi ulicemi je povolených jen pár konkrétních přechodů (většinou musíte cestovat po "zlodějské dálnici" - střechách a římsách, protože ulice je těžce hlídaná), a je dost těžké pamatovat si jak se dostat z bodu A do bodu B. Protože stráže jsou všude a znovu se objeví, i když se jich zbavíte, tak musíte být neustále extrémně opatrní, i když chcete jen navštívit obchodníka nebo si vyzvednout odměnu po splnění úkolu. Cesta z jednoho konce města na druhý jen pro nakoupení zásob vám zabere klidně 15-20 minut! Je to přestřelené a frustrující.
* Ještě více frustrující jsou nahrávané oblasti. Město je rozkouskované do maličkých oblastí, takže při přechodu města z jedné strany na druhou projdete třeba 4 oblasti. Nahrávání, nahrávání, nahrávání, nahrávání. Pruda.
* Některé mechaniky vypadají pěkně v upoutávce, ale ve hře jsou velmi otravné. Až budete páčit po sté okno, tak budete skřípat zuby nad 10sekundovou animací, která ještě vyžaduje horečnaté mačkání tlačítek. Netuším, proč to aspoň nemohla být nějaká zábavná minihra typu páčení zámků. Ještě horší je, když ono vypáčené okno spustí nahrávací obrazovku - ale to se samozřejmě nemohlo provést během toho páčení, kdepak.
* Když jsme u těch animací, když se poprvé pokusíte protáhnout úzkou škvírou a uvidíte kládu, kterou je třeba posunout (samozřejmě horečnatým mačkáním tlačítek), tak je to pěkný zážitek. Ale když pak uvidíte, že každý úzký prostor ve hře, kamkoliv se podíváte, obsahuje tu stejnou kládu, tak zaboříte tvář do dlaní a začněte zpochybňovat příčetnost herních návrhářů.
* Kořist působí obecně a nezajímavě. Pořád ty stejné poháry, svícny, prsteny, náušnice. Větší variabilita by k dobrému pocitu z kradení určitě prospěla. Je tu i nějaká pěkná unikátní kořist, ale je označená jako sběratelské předměty, a kromě perfekcionistického syndromu není pro sbírání těchto předmětů žádná motivace. Chci mít možnost je prodat!
* Mapa. Tak neužitečnou mapu jsem ještě neviděl. Sama o sobě může být důvod, proč tuto hru nehrát, a to hodně vypovídá o její použitelnosti. Vidíte na ni nějaké náhodné modré obdélníky. Nemáte tušení co jste již navštívili a co ještě ne. Nemáte tušení kde je ulice, cesta po střechách, ani kde jsou proklaté dveře nebo okno. Často jdete skrz modrý obdélník, jakože cestu, a dojdete k velké zavřené bráně, skrz kterou se nelze dostat, aniž by to mapa nějak naznačila. Takže se musíte vrátit a dostat se skrz město jinudy, což znamená dalších 5-10 minut ztracených plížením se kolem stráží. Budete zuřit. A aby to bylo ještě vypečenější, tak pro zobrazení mapy neexistuje žádná klávesa - pokaždé se musíte proklikat přes zpropadené menu. Hádám, že za tyto vymoženosti můžeme jako obvykle poděkovat konzolím.
* Město vypadá pěkně v exteriérech, ale v interiérech působí mrtvě. V domech, do kterých máte dovoleno vstoupit, se většinou nenacházejí žádní lidé. Jen v pár úkolech se cítíte jako v živém prostředí - manželka spí v posteli, manžel chodí po domě, kontroluje ji, něco si mumlá. A ani v těchto případech to nepůsobí normálně živě, ale jen trochu. Bylo by naprosto skvělé, kdybyste se mohli vloupat do domů a tam byli reální lidé co provádí domácí práce, večeřejí, mluví, čtou si, hrají šachy, prostě něco. Nic z toho tu není.
* Většina postranních úkolů je extrémně triviální a nepříliš zábavná. Docela mě pobavilo pomáhání opilci dostat se domů. ale to byla bohužel výjimka. Většina je pouze o vyhýbání se strážím a nalezení skrytého tlačítka v místnosti.
* Směrování hlasu je velice zvláštní, dost často slyšíte nahlas konverzaci skrz zeď, ale pak se plížíte v patách nějakým strážím a máte problém jejich konverzaci vůbec zaslechnout. Pokud chcete vědět, o co jde, tak jsou zapnuté titulky naprosto nezbytné. Na zvuk hlasu se nedá spolehnout.
* Garret vydává zvuk, když otáčí hlavou. To je velmi otravné, protože se chcete pouze rozhlédnout po místnosti a okamžitě začnete vydávat zvuky šlépějí. Způsobeno je to tím, že Garret neumí otočit hlavou, vždy otáčí celým tělem a při otáčení na místě přešlapuje. Velice zlodějské, velice profesionální.

Hra mě docela zklamala. Podle mě si zaslouží koupit, jen pokud jste extrémním fanouškem série. A i tak potrénujte svoji duševní vyrovnanost, budete ji potřebovat.

Celkové hodnocení: Nic moc / Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+16

Tom Clancy's Splinter Cell: Chaos Theory

  • PC 90
Poznáte, když je hra dělaná s láskou k řemeslu. Ty detaily, kterých si nemusíte ani všimnout, jsou na každým kroku. Když pominu reklamu na Airwaves skoro v každý cutscéně (což je fakt vtipný), tak především rozhovory s nepřáteli. Jakmile je chytíte pod krkem a začnete páčit nějaký informace k misi, tak se často vynoří Samův sarkasmus a suchý smysl pro humor. Díky tomu můžete nejen s hlavním hrdinou vytvořit jistý sympatie, ale dokonce se i občas zasmějete (a to se mi moc u her nestává).
Přístup k vyprávění příběhu se změnil jen zlehka. Jednotlivý custcény jsou doplněny o větší porci přímý konverzace postav z Third Echelon, takže jen nesledujete nudný zpravodajský vysílání. I tak je příběh pořád prasklej párek. Pokud máte rádi špionážní reálnou tématiku, tak asi dobrý. Řekněme, že pokud vás neoslovil příběh v prvním dílu, tak ani tady. Stejný styl. Což není vysloveně špatně. Pořád se totiž jedná o Clancyovku v pravým slova smyslu. Jen mi osobně podobná tématika moc nesedí. Nedokážu si představit, jak bych se u čtení Clancyovky nudil...

Soundtrack je dokonce obohacen o zajímavý flák, kde čirou náhodou pochází kapela z Francie. Jednotlivý ambientní zvuky dotváří celkovou atmosféru, která je...no...špionážní. V tomhle případě nebudete zklamání.

A teď bych rád přešel k tomu, co dělá Chaos Theory tak jedinečnej opus magnum, jak všichni říkají.
Na to je docela prostá odpověď. Ve stealthu je to i po tolika letech pořád špičkou žánru. Jen se zamyslete, jaká je to lichotka. Skutečně může konkurovat moderním stealth hrám a stále má Chaos Theory co nabídnout. Právě proto by jste měli dát hře šanci. Po počátečních peripetiích s rozchozením na moderních strojích (především na widescreen monitorech dokonce zjistíte, že pořád nevypadá vzhledově tak špatně. Může to ale být i tím, že většinu hry tradičně sledujete z pohledu nočního vidění a tak nemáte moc šanci sledovat detaily prostředí.
Co mi přišlo po stránce mechanik zajímavý, tak reakce nepřátel vůči vašim akcím. Už to není jen to, že zaslechnou zvuk a klasicky "hmmm, I must misheard something" přejdou situaci. Ve většině případech (zdůrazňuji...ve většině) vás totiž začnou nepřátele hledat. A ačkoliv jejich kroky vedou do temných zakoutích, tak neopomenou vytáhnout baterku. Autoři zašli ještě dál. Nepřátelé totiž pomalu nakračují a mají dokonce strach z toho, co na ně vybafne. Není to skvělý na hru z 2005? Jasně, není to žádnej hukot. Nepřátelé vás totiž nenajdou (pokud nejste guma) a ve výsledku je stejně budete v následujících vteřinách držet pod krkem, ale ten smysl pro detail a snahu o vytvoření průkopnický stealthovky je jasně patrný.
Mírně podivný je ale výraz nepřátel, když je máte v "objetí". Je to takový "nemáme na to technologii, ale hej...dělejme, že jsou posraní, jo?" . Tehdy opět hukot. Dnes už to s úsměvem jen lehce oceníte.

Co tím chci říct? Že Chaos Theory se proslavilo právě díky tehdejšímu smyslu pro detail, jak to jen jde. Gameplay je zábavný a design úrovní přímo fantastický (banka mi přijde jako jedna z nejlepších úrovní). K tomu si přidejte humor (páčidla jsou jen pro geek herní postavy), narážející na popkulturu a o zábavu máte vystaráno.

A právě proto by jste si měli Chaos Theory zahrát klidně i v dnešní době. Pokud máte rádi stealthovky a nevadí vám trošku výlet do historii, tak nemáte šanci šlápnout vedle...samozřejmě potichu.

Pro: stealth gameplay vybroušený do dokonalosti, soundtrack, jednotlivé detaily, design úrovní, humor, svoboda průchodu

Proti: z počátku technické problémy, k uzoufání nudná story

+16

Crash Bandicoot 4: It's About Time

  • XOne 85
It's About Time je nepochybně důstojné navázání na původní bandicootovskou trilogii a nedivím se ani tvrzením, že jde o nejlepší díl série vůbec. Je ovšem třeba nadšení mírnit upozorněním, že oficiální čtvrtý díl je takto vypiplaný právě proto, že měl na co navazovat a z čeho se poučit.

První díl byl známý nekompromisní obtížností, druhý v ní polevil a pravou výzvu přenesl až do nepovinného sbírání gemů a třetí obtížnost snížil možná až příliš a velkou část levelů vyplnily spíše gimmicky typu závodů, než klasické skákací úrovně. Čtyřka jaksi kombinuje přístup prvních dvou dílů, přičemž přichází s odvážným twistem - v defaultním nastavení opouští koncept životů a u checkpointů je tak možné umřít třeba padesátkrát (což se i řadě hráčů reálně stane) aniž by bylo nutné začínat celý level znovu (pokud v tu chvíli nedojde na rage quit a vyhození konzole z okna).

Toto nastavení je rozhodně moudré potvrdit, protože obtížnost jednotlivých levelů je skutečně brutální - často až tak, že nechvalně proslulý The High Road z jedničky najednou vypadá jako odpočinková úroveň pro poklidný relax. Projití levelů je tužší než v jedničce a sbírání gemů zůstává vyhrazeno jen těm nejtrpělivějším a nejšikovnějším mistrům gamepadů. Díky opuštění mechanismu životů kvůli tomu naštěstí hra většinou není frustrující a spíše hráče žene do uvažovaní "sakra, to bylo těsně, teď už se mi to povede", ale zároveň se v ní vyskytují pasáže, kde si člověk prostě musí jednotlivé pohyby na sekundu přesně zapamatovat, což nepovažuji za dobrou gamedesignovou volbu.

Zvýrazněný stín pod postavou také zcela neeliminuje občasné problematické vnímání perspektivy, které člověka sem tam navede k pádu do propasti kvůli špatně odhadnuté vzdálenosti.

It's About Time se tedy zcela nevyhnulo chybám původní trilogie, ale má také všechny její přednosti a ještě něco navíc. Mezi úctyhodným počtem levelů není žádný gimmick a o boření stereotypu se starají nové schopnosti masek a pasáže za jiné postavy.

Během hraní jsem sice občas nahlas křičel různá sprostá slova, ale v duchu jsem se přece jen hlavně radoval, že se oblíbený vačnatec vrátil se vší parádou.

Pro: klasická bandicootovská hratelnost, inovace, 60 FPS na "vylepšených" konzolích

Proti: nutnost zapamatovat si některé pasáže, ne zcela vyřešené problémy s perspektivou a odhadem vzdálenosti

+16

Empire of Sin

  • PC 65
Koupeno pár dní po vydání (verze se všemi DLC). Zatím odehráno nějakých 10+ hodin a odemčeno 30 % achievmentů. Zatím jsem si na hru neudělal úplně jednoznačný názor, mám spíš jednotlivé poznatky.

Koncept hry mi přijde zajímavý. Kdo by i nechtěl zahrát na skutečného mafiánského bosse a ovládnout město? Horší je to ale se zpracováním. Herní mapa se skládá z několika čtvrtí. Z herního dojmu pak ubírá skutečnost, že v každé takové čtvrtí těžce převládají budovy využitelné pro mafiánské aktivity (bary, palírny, casina, bordely) nad všemi ostatními budovami. Každá čtvrť je takové malé Las Vegas. Až z toho máte pocit, že ve městě vůbec nežijí normální lidé.

Ani této hře se nevyhnuly bugy při spuštění. Občas vám některý z gangsterů umře, aby záhadně okamžitě vstal z mrtvých. Koukáte pak celý boj na jeho mrtvolu, ale zároveň ovládáte jeho samopal, který se samotný vznáší ve vzduchu. Jakmile boj skončí, gangster vstanu z mrtvých doopravdy.

Dále, složitost. Ve hře je spousta různých statistik a možností. Zdaleka ne všechny jsou ale v herním tutorialu dobře vysvětleny. Osobně tedy doporučuji začít hru na nejnižší obtížnost a na první pokus si hru důkladně osahat. Některý mechaniky totiž objevíte až po několika hodinách hraní.

A na závěr nevyváženost ekonomiky. Hra se na jednu stranu snaží plus mínus reálně vzhledem k době řešit příjmy a výdaje všech barů a casin, které ovládáte (jednotky až stovky dolarů), aby vás následně stálo stovky a tisíce dolarů koupit si lékarničku, nebo granát.

I přes všechno negativní, co jsem napsal, hru stále považuji za zábavnou. Jen bych asi doporučoval s pořízením počkat až spadne cena, vyjdou nějaké patche, dojde k opravě bugů a snad i k lepšímu vyvážení ekonomiky.

Pro: koncept

Proti: bugy; mapa města; složitost; nevyváženost ekonomiky

+16

Call of the Sea

  • PC 70
Tak dohráno.
Je to poměrně krátká jednohubka. Hra se skládá z šesti oddělených kapitol, kdy každá jde zvládnout přibližně do hodiny. Rébusů není příliš mnoho a po prozkoumání prostředí člověk většinou ví, co má dělat. Jde často jen o kombinační věci, kdy je potřeba odhalit určitý klíč, co jak zmáčknout. Důležité prvky se ukládají do logbooku, takže vlastně zadání má člověk hned po ruce a nemusí běhat po prostředí sem tam. Stačí sesbírat indicie a pak to vyřešit.
Od hry jsem nic extra nečekal, grafika je příjemná, příběh na pozadí snesitelný, ačkoli za mě zbytečný, ale na potrápení mozkových závitů to bylo tak akorát.
Co bych hře vytknul, tak možná ty roztroušené papíry všude kolem a klikatelné předměty. Drtivá většina z nich není důležitá a je jen na podkreslení příběhu. A není jich zrovna málo. Plus u samotného závěru se musíte rozhodnout mezi dvěma konci. Přišlo mi to zde zbytečné.
Hrou jsem proběhl tuším za 4-5 hodin, ale přesně jsem si to nestopoval. Byly to tři krátké večery. Pro fanoušky tohoto typu her celkem fajn záležitost, která neurazí. Na druhou stranu ale nic světoborného a něco, co se následně zapomene.

Pro: hezká grafika, nezásekové hlavolamy

Proti: moc hlavolamů ve hře ve finále není

+16

Hitman GO

  • PC 50
Hitman GO patří do té skupiny her, které bych si nebýt herní výzvy nikdy nezahrál. Je to taková odpočinková tahová logická hra, která není nijak náročná a má jen pár hodin. Svým způsobem ve všech ohledech obyčejná.

Co je plusem, levelů je hodně a stále překvapují něčím novým, a to včetně těch posledních. Nehrozí tedy úplná nuda, protože se hráč vždy musí vypořádat s novými situacemi. Obtížnost je však stále velmi jednoduchá a u většiny levelů není nutné ani přemýšlet a lze je vyřešit velmi lehce. V případě těch lehce složitějších pak stačí metoda pokus-omyl a je vyhráno.

Grafická stylizace je ok, hra vypadá jako deskovka a vlastně se i tak hraje. Co je hodně na pytel je nastavení kamery, která je často úplně na nic a chybí zde volný režim, lze si s ní jen lehce odzoomovat.

Hru jsem hrál na PC, mobilní verze má výhodu akorát v tom, že si může hráč ukrátit chvíli při čekání na autobus. Je ale otázkou, proč i tak nesáhnout po zábavnější hře.

Hitman GO je tedy naprosto průměrná logická hříčka, patřící díky slabé obtížnosti spíše mezi oddechové hry, které si člověk zahraje a ihned zapomene.
+16

Resident Evil Zero

  • PC 50
Tak po odehrání skvělého prvního dílu vzal můj průchod sérií Resident Evil solidní downhill. V očekávání více méně stejného zážitku jako u Resident Evil jsem se na hraní těšil, bohužel výsledek snad ani nemohl být horší.

Resident Evil Zero si bere to nejhorší z prvního dílu a přidává pár nových špatných rozhodnutí navrch. To největší a určitě nejhorší je absence Item Boxu, který budete postrádat každou sekundou strávenou ve hře. Postavy mají opět nepochopitelně mikroskopický inventář o šesti slotech, do kterých je třeba nacpat zbraň (2 sloty), náboje (1-2 sloty), léčení (1 slot), inkoust na ukládání (1 slot) a do toho klíče a předměty pro interakci s puzzly a postup hrou (2 sloty). Ano, počítáte správně, jste 2 sloty v mínusu. To by se dalo zvládnou, KDYBY byl ve hře box na odkládání předmětů, které zrovna nepotřebujete. Ten bohužel z nějakého důvodu ve hře není a tak budete nuceni každou chvíli vyhazovat věci na zem a pak se pro ně vracet nebo trávit 50% herní doby micro-managementem mezi vámi ovládanými dvěma postavami.

Ano, tentokrát hrajete za dvě postavy najednou a opět je tato změna pouze a jen k horšímu. Druhá postava vám většinu času jen překáží buď ve výhledu nebo v cestě, poskytuje jen malou nebo žádnou palebnou podporu a díky přítomnosti dvou hrdinů vezme za své taky stísněná osamocená hororová atmosféra prvního dílu. Přitom je vidět, že i autoři si byli vědomi toho, že vám bude druhá postava spíš překážet hlavně u bossfightů. Proto vás těsně před podobnou situací s druhou postavou rozdělí a vy ovládáte pouze jednu. To má za následek další problém, a to že musíte mít obě postavy vybavené vším potřebným, protože nikdy nevíte o kterou zrovna přijdete. Použití druhé postavy jako náhrady item boxu tím pádem pádem mizí. Postavy samy o sobě jsou stejně jako příběh podle očekávání solidní "béčko". Jill ani Chris sice taky nebyli zrovna jako z Tarantinových filmů, avšak naivní debilita postav a stupidiní dialogy v RE:0 jsou ještě o stupeň horší.

Rebecca:
"Did you really kill 23 people?"
"I'm not gonna judge you."


Puzzly a adventurní prvky jsou alespoň v první polovině hry čirou hrůzou. Typickým příkladem špatného designu je situace z přibližně poloviny hry kdy, se všechny designové fuck-upy prezentují ve sledu několika málo minut. Nejdřív vás čeká příšerný boj s létajícím bossem, kterého je prakticky nemožné trefit kvůli fixní kameře. Po spotřebování většiny munice a všech léčících prostředků, co se daly sebou pobrat vám hra naznačí následující :
"Pamatuješ na tu věc co zabírá dva sloty a použil jsi ji na samém začátku hry a pak ji 5 hodin nepotřeboval? No, tu teď musíš mít abys pokročil dál. Cože? Ty jsi ji celou dobu netáhnul sebou, aby ti zabírala místo v batohu? Tak to se pro ni asi musíš vrátit, leží na samotném začátku hry, tři lokace zpátky." Po tom co se ujistíte, že se vám to opravdu nezdá, se vydáte na zpáteční cestu, abyste zjistili, že na vašeho bossem vysíleného polomrtvého hrdinu (bez možnosti doplnění zásob) za prvními dveřmi čekají noví nepřátelé.

Pokud přežijete tyto momenty bez toho abyste zapálili svůj byt, naštěstí je druhá část hry trošku lepší svým level designem i puzzly, bohužel pachuť z první poloviny zůstává i po dohrání.

Hodnotím trošku lépe než bych chtěl jen proto, že se hra v principu hodně podobá tomu co se mi tak líbilo na prvním díle, i když dojmy ze hry jsou diametrálně odlišné. Resident Evil bylo zábavné hned rozehrát znovu. Resident Evil Zero nebyla zábava hrát ani na poprvé.

Pro: Grafika

Proti: Design, souboje, puzzly, bossové,

+16

The Lion's Song: Episode 1 - Silence

  • PC 70
Vlastně se nejedná o klasickou 2D adventuru, spíše se jedná o vizuální román s vizuálem 2D adventur devadesátých let. Nu což, i to mohou mít mazlíčkové rádi.

The Lion's Song je projekt rakouských vývojářů a první epizodu s názvem Silence uvolnili zdarma pro hráče, aby je nalákali na další, již placené, díly. Co Vám budu povídat, neodolal jsem ani já. Hru jsem tedy spustil a začal pozorovat, jak se začíná odvíjet příběh v originálních sépiových barvách. Příběh hudební skladatelky a houslistky Wilmy, o které všichni mluví, že je neuvěřitelně nadaná. Navíc její zaměstnavatel po ní chce složit nějaké skladby pro svůj budoucí koncert, který je za dva týdny. No a jelikož jí to moc nejde od ruky, pošle jí někam do Alp, kde to tamní démoni a samota z ní vymámí. Nebo i pěkný odkaz na Česko v podobě Leoše, který objevil možnosti telefonování a náhodou se dovolá zrovna Wilmě.

Moc pěkná a nápaditá jednohubka. Sice nad hrou příliš přemýšlet nemusíte, ale výběr možností Vám do budoucna určí průběh dalších epizod. Je totiž pravda, že během hodiny hraní jsem toho ve hře opravdu moc neudělal, ale zaujala mě svým nápaditým zpracováním natolik, že si rád zahraju i další epizody.

Pro: Jednoduchá, nápaditá, originálně sépiově zbarvená, atmosferická jednohubka s letmým odkazem na Česko, kterých si vždy vážím.

Proti: Počítejte s tím, že se jedná o opravdový úvod do hry, takže jediné, co hra první epizodou nabídne je nápad a nalákání na další epizody.

+16