Jak ze značky Painkillera vytěžit co nejvíc? Chrlení datadisků s otřesnou kvalitou se již zřejmě vyčerpalo, na regulérní dvojku nejsou peníze ani chuť, tak co udělat HD remake když to letí dneska co?

Nordic Games si řekl proč z toho nevytřískat další prachy, tak vzal první úspěsný díl s nejlepším datáčem, a dat tomu trochu lepší grafiku, probrat levely a zkrátit je, přece se nebudeme dělat se všemi to po nás nechtějte, plácnout do toho jakýsi příběh který stejně nikoho nezajímá, jednu novou zbraň, dat tomu Steam podporu a achivmenty a vrazit to na pulty za solidní bakšiš.

Jenže proč platit za něco co už tu bylo, je to delší a levnější. Nordic předvedl krásné plivnutí do obličeje platícím hráčům, a snaze z nich udělat blbce a dojné krávy. Aby jsme tento krok k vysátí peněženek hráčů umocnili, vychrlíme další DLC která si nechá slušně zaplatit.

A tento prasácky přístup, nezachrání nové grafika, hudba ani stará hratelnost. A teď když Nordic koupil značku Darksiders, se až bojím co z toho vznikne nebo jaká další ojebávka na hráče se objeví.

XCOM vypadá na první pohled parádně, opět je potřeba zachránit svět před zničující invazí a útoky mimozemských vetřelců. A tak se hráči dostává velení tajného projektu XCOM který se má vypořádat s hrozbou.

A ze začátku to taky funguje vše jak má. Poznáváme stále nové a nové typy nepřátel, zjišťujeme jejich přednosti a slabiny, hned se vrháme na výzkum a výrobu nových zbraní, zbrojí a prostředků. A zde narážíme na první problém celosvětového formátu a to jsou peníze. Člověk si říká co je to sakra za logiku, mám zachránit svět ale prachy dostanu stylem kapajícího vodovodního kohoutku. Je toho zatraceně málo a veškeré věci na základně si u kousnou z malého rozpočtu taky svůj díl, a čím víc se základna rozrůstá tím více stojí peněz. Ty lze získat tím že hráč pošle nad různé země satelity a každý měsíc z toho pak plynou finance a bonusy. Jenže satelity ze začátku jsou značně nákladné a staví se proklatě dlouho, plus kapacita jednoho centra jsou jen dva satelity, pak se musí vykopat další místnost a postavit nové středisko pro další dva. Je to prkotina ale ten systém financí mi přišel zkrátka nedořešený.

Dál samotný boj na kterým hra stojí a padá. Ze začátku fajn, objevují se nové zbraně, tým získává povolání a zkušenosti a nové vlastnosti. Objevují se nové situace a lokace. Tady v tomto vše dobré, ale v pozdějších fázích už hra zabředne do těžkého stereotypu. Když už máte jednotku zkušenostně na vrcholu, a furt řešíte ty samé typy misí a náhodné události jsou vlastně pevně předem nastavené, tak už je to ta samá písnička pořád dokola. Navíc ty mise nepřinesou nic nového, vyčisti mapu a nazdar. A když tohle děláte většinu hry, tak v pozdější fázi už je to otrava.

On ten celkový pocit z boje je rozporuplný. Když můj elitní sniper netrefí protivníka z metru, tak si říkáte že je něco sakra špatně. Kdežto vetřelci střílí s přesností i z obrovských vzdáleností. Pak docela naštve že hráč má k dispozici jen šest míst pro vojáky do akce a jen jedno letadlo na výsadky. Bylo by lepší mít více týmů operující v různých oblastech. Robotí jednotky co lze vynalézt nemají bohužel velký využitelný potenciál, jelikož zaberou místo vojákovi který by mohl na misi získat nové zkušenosti. Chtělo by to zkrátka jeden slot navíc jen pro roboty.

On je celý koncept zkrátka zjednodušený a občas nedoladěný. Základna už nejde napadnout ze strany nepřátel. Blbé plky vedoucích oddělení výzkumu a inženýrů člověka provází furt, navíc cut-scény taky doprovází každou menší událost. Grafika ujde, jen občas ta kamera zazlobí. Hudba a dabing takovej průměr neurazí ale ani si jí hráč nezapamatuje.

Nový XCOM představuje reinkarnaci nesmrtelné klasiky, ale má v sobě tolik nedotaženosti a zjednodušení, že je to taková škoda že nevyužil plně svůj potenciál. Jistě v jádru má starou návykovou hratelnost, jenže tato nálada a nadšení po pár hodinách zmizí a nastoupí těžký stereotyp a promarněná šance udělat vynikající hru. Přesto na dnešním poli strategických her se jedná o nadprůměrnou hru.

Divoký Západ je parádní téma přece pro zpracování, přesto se ho herní studia a vývojáři vyhýbají jako čert kříže, naštěstí je tu u čestné výjimka. A tou je právě Gunslinger od polského Techlandu.

Hráč se ujme role lovce odměn Silase Greavese, kdy vyráží proti legendárním padouchům 19. století. A že jsou tito lotři podle skutečných zločinců zpracováni je pro hru příjemné plus, navíc za nalezené secrety, lze získat karty s jejich životopisem a kariérou. Chytře vymyšleno. Silas navíc celé své vyprávění v hospodě často poupraví, nebo dodá nějakou vtipnou narážku, což celý příběh zpestřuje.

Hratelnost je čistá a dynamická arkáda, kdy střílíte nepřátele jak na běžícím pásu, a jste odměňováni za jejich rychlou a přesnou likvidaci zkušenostmi. Ty lze rozdělit do tří stromů vlastností, jako pistolník s dvěma colty, střelec s puškou na dálku a brokovnice na likvidaci z blízka. Co se nepřátel týče, tak těch moc typů není, souboje s bossy jsou buď ve formě duelu s colty a kdo dřív tasí a přesněji míří vyhrává (stejně jak v Bound in Blood jsem jim moc na chuť nepřišel). A pak situace kdy je boss schovaný a hráče odstřeluje a musí se jeho pozice zničit dynamitem či ho ustřílet, zvláště pasáže s gatlingy byly až moc časté. Tyto souboje spíše považuji za slabší část hry.

Co naopak musím vyzdvihnout je nádherné prostředí, všechny ty oblasti dýchají tou správnou Westernovou atmosférou, je jen škoda že se hráč nemůže více zastavit a kochat krajinou. Komixový styl hře sedí a vůbec nekazí pocit z hraní, jak se někteří hráči obávali. Hra má solidní dabing a perfektně sedící soundtrack který dokáže atmosféru přestřelek ještě více vystupňovat.

Závěrem se tento kousek opravdu povedl, sice je má herní dobu jen okolo 5 hodin, ale nabízí dobrou znovu hratelnost díky New Game + kdy hráči zůstanou vlastnosti a zbraně co získal a nastupuje těžší obtížnost. Je zde i Arcade mod který je ještě zběsilejší, kdy během pár minut vyčistíte mapu od opravdu velkého množství kovbojů a čím rychleji a efektivnější komba tím více bodů a hvězd dostanete. Za cenu tří stovek parádní odreagovačka ze skvělého prostředí.

Očekávání od nového Bioshocku byla veliká, hlavně pak po extrémní vlně absolutních hodnoceních a vychvalování až do nebes. Jenže po dohrání se můžete zařadit do skupiny buď úchvatné story které mě potěšilo a chci vidět více takových, nebo je to naprostý mindfuck a Ken Levine se už zbláznil, a nebo skupina mezi tím kdy ten příběh berete, ale máte z toho rozporuplné pocity. A přesně tato třetí možnost je ta moje.

Columbia město v oblacích
Co se týče města je fakt nádherné, hráč ho sleduje v době kdy je v rozkvětu, na rozdíl od Rapture kdy jsme dorazili už do zničené utopie. Ty vzducholodě a a různé vrtule a mechanismy mi dali vzpomenout na svět Jules Verneho, a vše to působí pohlcujícím dojmem a je to prostě paráda. Přeci jen svět v oblacích nabízí úplně jiné pohled než podvodní temné město.

Booker DeWitt a Elizabeth
Hlavní hrdina konečně mluví a má nějakou osobnost halelůja! Přeci jen alkoholik a gambler který jde udělat práci jen proto aby smazal dluh u lichvářů, je příjemná změna od spasitelů světů. Jak už bylo ukázáno, hlavní a klíčový prvek v novém Bioshocku je výjímečná dívka Elizabeth. Ta se stává po většinu času hráčovou partačkou a podporuje ho nebojovými schopnostmi. I když je občas zarážející s jakou intenzitou ho zasypává penězmi, hází zbraně a lékarny a vigory. Je ale pravdou, že si autoři dali záležet na postavě Elizabeth opravdu hodně, od výběru dabérky která perfektně zvládla svoji roli, až po to jak se ve světě chová na vše reaguje, a není jen plochou NPC postavou. Dokáže si k hráči vytvořit vztah, a vzbudit v něm emoce. I když je zde občas předvidatelná linka, když se na Vás jednou naštve a snaží se zmizet, tak stejně hráč tuší, že za chvíli se musí vrátit a chovat se zase jinak a podporovat DeWitta.

Zbraně, vigory a boj
On ten boj je v Infinite dost problémový. Jasně ze začátku je fajn objevovat radosti z boje na blízko proti slabým nepřátelům, v pozdějších fázích už je bez vigorů naprosto vyloučený, ale po získání střelných zbraní je z nich pocit rozporuplný. Opět se zde objevilo hrozné pravidlo dnešní doby uneseš jen dvě zbraně, takže hráč musí šmejdit a vybírat zbraně od padlých a často prohazovat, navíc se později objevují různé verze stejných zbraní, ale pro každou je potřeba mít náboje sólo, tento prvek mě taky nenadchnul. Vigory jsou fajn, fungují dobře a ozvláštňují jinak dost stereotypní přestřelky. K tomu boji ještě, zhruba tak v polovině hry už autoři vysílají docela dost nepřátel ve velkých vlnách, a tyhle souboje slouží jako výplň, než se příběh posune dál, a tak trochu zde přešlapují na místě kdy Vás posílají od čerta k ďáblu a nic moc se neděje. Obzvlášť ta pasáž s duchem, za tu bych vraždil jak byla otravná. Sky-line byl fajn osvěžující prvek, jen je škoda že s ním autoři na můj vkus docela šetřili a nerozvedli ho více.

Závěr
Přes mé vysoké hodnocení, mám celkem výhrady k příběhuty alternativní vesmíry a paranormální jevy prostě nemusím, boje by se dali taky zlepšit, co mě tedy ohromilo byl onen svět, skvělá partačka Elizabeth co se týče po charakterové stránce, doba zasazení děje, změna kterou projde Columbia, postavy a charaktery které se zde objeví, vynikající hudba a dabing, hezká grafika a postava hlavního hrdiny. Takže hru můžu s klidem doporučit i když své mouchy rozhodně má, ale za dohrání určitě stojí.

Hned při oznámení si člověk řekne, paráda konečně něco jiného a nového, lidé jako národ agresorů a těch co se snaží vše ovládnout a zničit ostatní. Navíc i pojetí orků, velkých monster stvořených pro zabíjení vypadá lákavě, i ten příběh má něco do sebe. Ustřední duo bručouna Arkaila a hláškaře goblina Styxe taky vypadá fajn, jenže se záhy objeví jedno velké ale.

Přesto že tu máme zajímavý svět, dobrou dvojici a fajn příběh, kámen úrazu je v hratelnosti. Každá oblast je hroznej tunel, s minimem odboček, takže je potřeba vymlátit oblast od nepřátel, kteří jsou ve většině případů lidi plus jejich Orčí pohůnci, ono celkově moc typů nepřátel ve hře není, no a po vyzabíjení protivníků, dojde na nějaký rozhovor, menší posun v příběhu a znovu do další oblasti vymlátit další bandu v dalším koridoru.

Občas pro zpestření lze aktivovat Styxův stealth režim, a podřezávat hlídky nepřátel a vyhýbat se psům kteří Styxe vyčmuchají. Jenže zase problém, působí to celé divně, když sejmete jednoho strážného, jeho kolega co stojí dva metry vedle vůbec nereaguje, pokud kolem mrtvoly projde hlídka, vůbec se nevzrušuje nad tím že má před sebou 4 mrtvá těla kolegů. Tyto pasáže je ale nutné absolvovat, jinak proti přešile si ani neškrtnete.

On i ten boj je takovej všelijakej, svým dvěma hrdinům dáváte akorát příkaz jaký typ útoku provést, případně hodíte pauzu a naplánujete další sérii úderů na nového protivníka. A během toho sledujete jak to celé dopadne. A hráč si musí hlídat hněv Arkaila, jelikož pokud dosáhne bodu varu, naštvě se a dostane se do berserk módu, kdy je hráčem neovladatelný, a klidně zaútočí na Styxe pokud je u něj blízko. Což je někdy docela ve vypjatých situací docela problém.

Co se týče vývoje postav a předmětů pro výbavu, tak schopnosti co mají nejsou někdy žádný zázrak ani po vylepšení. Zbraně a brnění taky není moc typů a druhů, jdou o jeden stupeň vylepšit u obchodníků, jenže oni na skladě většinou mají horší výbavu než naleznete na svých cestách, a i odměny za úkoly jsou občas mizerné.

Rozhodně za pochvalu stojí grafika a prostředí. Některé scenérie které hra představí nemají chybu jako džungle, ostrov plný padajícího podzimního listí zalitý pozdním Sluncem, zimní klášter nebo mučivé kobky Inkvizice. Modely hlavní dvojice též vypadají k světu, jen ti lidi vypadají tak nějak stejně a tuctově. Hudební stánka je taky parádní, je vidět že si zde někdo s melodiemi docela vyhrál a dabing se taky celkem povedl.

Takže nadprůměrem hru drží příběh, netradiční dvojice, zajímavý svět kde je to lidstvo to zlé, grafické zpracování a pěkné lokace, a hudební doprovod. Kdyby se více zapracovalo na bojích, došlo na něco víc než prostý koridor a zlepšili se schopnosti a předměty hlavních hrdinů, mohlo se jednat o výborný titul. Takhle se jen jedná o nadprůměrnou záležitost kdy hráč musí přistoupit na hodně kompromisů, a leccos překousnout.

Tyranové padnou. Světy shoří na prach.

To hlásí nový příchod pokračování Starcraftu 2, kdy se Královna Čepelí vrací ke svému roji, a rozjíždí novou vlnu Zergovských planetárních čístek. A že bude co likvidovat a ničit netřeba dodávat. Sarrah Kerriganová je zajímavou postavou, i když byla v předešlém díle ten hlavní protivník, tak její pohnutky nakonec nebudou tak zlé jak by se mohlo zdát, i když pomsta zde hraje prim. Navíc nyní kdy ji hráč má k ruce jako hrdinku která získává levely a nové schopnosti, tak to rozhodně potěší. Hvězdný koráb Hyperion nahradil mocný Leviathan, který svou majestátní velikostí se může rovnat s menším Měsícem. V jeho útrobách se skrývá celý roj Zergů, včetně nových postav k rozhovorům, ale hlavně k vylepšování jednotlivých typů Zergů, kdy se můžeme měnit jejich určitá schopnost na výběr jsou tři různé varianty, a po splnění evoluční mise vybrat jednu ze dvou evolučních variant na kterou se Zerg vyvine.

Co se týká samostatných misí na planetách, tam vždy příjdou s něčím novým a zajímavým jak vylepšit klasické ničení základen protivníka. Někdy tomu pomůže podnebí a podmínky planety, jindy zase nátlak soupeře a snaha znemožnit Vám vaše zabírání či získávání potřebných věcí pro splnění mise. Dokonce se přesuneme i na vesmírné bojiště. A je tu spousta netradičních a originálních misí. Opravdu si zde nelze stěžovat na stereotyp misí.

Ohledně rasy Zergů a jejich příběhové kampaně, tak ta je rozhodně zábavná a nabízí nový styl hraní oproti původní Terranské kampani, jen je škoda že si zde člověk nevyzkouší tu moc obávaného Roje, jelikož vždy stojí proti enormní přesile a občas je ještě hnán časovými limity. Jednotky Zergů jsou originální, a díky různým variantám evoluce nabízí rozličné strategie a taktiky. Jen škoda že jejich báze má slabou ochranu, a veškerá produkce stojí a padá na hlavní budově Úlu. Nové jednotky co přineslo pokračování jsou vyvážené, a je jen škoda že jich nepřišlo o trochu více.

Cut-scény a ingame filmy jsou opět výborné, dokonce si pochvaluji výběr nového soundtracku, který skvělě podkresluje atmosféru bitev, co se týká grafiky tak jsou zde nepatrné vylepšení, ale některé bitvy se rozrostli do opravdu velkých masakrů, kdy se s různých stran valí zástupy jednotek a vytváří to opravdu výborný zážitek.

Na Heart of the Swarm jsem se opravdu těšil, a hned po vydání jsem se do něj s vervou pustil. Nabízí opět výborný zážitek se skvělou kampaní a kvalitně odvedenými misemi. Je to teda parádní přídavek, i když těch misí mohli být více. Ale pro fandy Wings of Liberty jasná volba, a nyní si opět ještě tak přes 2 roky počkáme jak to vlastně celé dopadne.

Krvavý balet, masakrální jízda nebo jinými slovy řezničina. To je Hotline Miami. Už dlouho tu nebyla tak unikátní hra, která hodnotí styl a preciznost zabití, která je tak ujetá až je neuvěřitelně zábavná. Nasadit masku(každá maska jiné vlastnosti či bonusy) a začít čistit místnosti od nepřátel. Tenhle Topdown shoot and up, je jako čisté zjevení, zde jedna rána ze zbraně se rovná smrt, úder pálkou a Vaše postava je v tratolišti krve mrtvá. Zde je načasování a opakování levelu nutností. Když stráž náhodou přežije Vaše besnění a pošle Vás na onem svět tak zkrátka znovu a lépe. Hudba která dotváří tuto atmosféru, akorát více vybízí ke zběsilějšímu tempu, takže znovu a znovu vyrážíte proti hordě nepřátel a snažíte se je zmasakrovat co nejefektivněji, aby bylo co nejvíc bodů pro nové masky a zbraně.

Přeci jen kdy tady bylo naposledy že jedna rána a jedna chyba rovná se smrt? Jasně, bude te se rozčilovat když Vás sejme poslední týpek, jenže to kouzlo kdy vtrhnete do místnosti, sudnáte týpka katanou, tu následně hodíte po dalším a sejmete ho, berete jeho brokovnice a zlehkostí to naperete do dalších přibíhajícíh nepřátel. A hudba stále nabírá na obrátkách a stupňuje tempo vražedné horečky. Mezi misemi se možná zamyslíte proč a jaký důvod je vlastně této krvavé řežby, ale to už je v další misi passé, když se vrháte vstříc dalším nebožákům kteří se stanou dalšími obětmi na Vašem seznamu.

Tato hra je zkrátka unikát, svou stylizací, hudbou, atmosférou a hlavně neskutečnou hratelností. Kdo jednou ochutná, tak už se poveze na vlnách neskutečné zábavy a pixelového masakru. Jack_Dark doporučuji všem kterým nevadí pohled na krev!

Koho by nelákal středověk. Majestátní rytíři v nablýskaných zbrojích, těžká jízda která svým rychlým úderem dokáže smést nebohou pěchotu, a lesy a pláně plné banditů a dezertérů. Do toho frakce které s oblibou vyhlašují válku svým sousedům se železnou pravidelností, a svět plný bojů, pohraničních šarvátek a válek Vás nyní očekává.

Narozdíl od ostatních her, kde jste hozeni do role králů, vůdců frakcí či spasitelů světa, zde začínáte jako pouhý kmán s pár drobnými v kapse a jednoduchou výbavou pro přežití. Zdali se stane obávaným banditou, lordem který válčí ve jménu svého pána, nebo pokud jste zchudlí šlechtic můžete se pokusit založit vlastní frakci a utkat se s ostatními o své místo na Slunci.

Přesto že vaše postava získává zkušenosti a rozvíjí si schopnosti, nejdůležitější je Vaše parta spolubojovníků. Ty si najímáte buď z řad prostých nevolníků ve vesnicích nebo několika elitních žoldáků ve městech kteří si své zkušenosti z bojů nechají rádi zaplatit. Vojáci v družině si časem z bojů a výcviku přináší zkušenosti a zlepšují své vybavení a postupují na vyšší levely. A v bitvě je sakra cítit rozdíl mezi bandou právě naverbovaných dobrovolníků nebo ostřílených veteránů. Ty samozřejmně vyžadují pravidelný žold, jídlo a jejich morálku též ovlivňuje Vaše schopnost vést je k vítěžstvím či prohrám. On samotný boj a pocit z něj je vskutku úžasný, těžko hledat s čím by tento zážitek šel srovnat, když se dvě armády střetnou je to parádní podívaná, a vy jakožto velitel jste stále jen člověk, větší skupina nepřátel Vás zkrátka umlátí i kdyby měla v ruce jen vidle a hole. Hráč musí holt jednat společně se svými jednotkami, a využít i taktických možností co která skupina zrovna nabízí.

O Mount and Blade: Warband by se toho dokázalo napsat opravdu hodně, a přesto by ještě vše nebylo řečeno, je to hra do které se ze začátku horkotěžko proniká, hráč si na ní musí zvyknout, pochopit její principy a příjmnout fakt že zde si tvoří příběh a to jak se hra bude vyvíjet sám. Stejně jako je mé hodnocení tak i tolik jsem strávil ve hře hodin, je až neskutečné že těch 85 hodin uteklo tak rychle. Přeneste se přes prvotní šok a hrajte, uvidíte že se to časem rozhodně vyplatí!

Deadlight je zajímavá hříčka na pohled, díky své vizuální stránce, zdevastovanému světu a snaze hlavního hrdiny přežít v novém smrtícím prostředí. Jenže má to svá ale.

První je typickej nudnej a předvídatelnej příběh, který prostě mohl být lepší. Jelikož je hra hodně hopsačkou, objevuje se zde další neduh a to, že v některých situacích po Vás autoři chtěji až neskutečně načasovanou přesnost. Zpozdí te se o jednu sekundu a jste mrtví, nestihnete včas zmáčknout správnou kombinaci a strop Vám spadne na hlavu. Jinak ale Randallovi skoky a pohybu po tomto umírajícím světě vypadají pěkně, to se musí přiznat, hlavně díky skvělě vypadajícímu prostředí, které má tu správnou atmosféru. Jen škoda že hlavní hrdina neumí plavat, kdy se potom pro hráče každá vetší hloubka stává smrtelnou pastí.

Boj zde je většinou o nutnosti, někdy to cenu nemá a hráč musí jen zdrhat, v jiném případě zase se objevují pasáže kde je nepříjemný respawn nepřátel, navíc i ve většině případů hráč stojí proti nepříjemné přesile, s nedostatkem munice, či s hrozbou že bude každou chvíli převálcován stíny. Což občas vžene trochu adrenalinu do žil.

Prostředí které je ve hře má kolísavou tendenci, někdy vykouzlí parádní scenérie zničeného světa a zmaru z něho, aby Vás později hodilo na delší dobu nudných a šedých kanálů. Kde se jako krysa se snažíte dostat ven z bludiště. Bohužel ani moc zajímavých postav při svém putování nepotkáte, ale jejich dabing není špatnej, pokud nenarazíte na otravný bug při cut-scénách, kdy uslyšíte maximálně hrobové ticho. Hudební doprovod je ale solidní.

Takže jako prvotina tahle hříčka není špatná, ale má nějaké ty chyby, musí se k ní podle toho přistupovat, a rozhodně se obrnit trpělivostí při některých situacích. Navíc tato výprava skončí za nějakých 4,5 hodiny, takže s nakápum radši počkejte na nějakou slevu. Za sníženou cenu ta hra stojí, pořádne se jedná o nadprůměrnou záležitost, která pobaví.

Dishonored přinesl více než sem čekal. Od nádherného zpracování, úchvatného světa a vlastní hratelnosti která nabízí každému hráči aby si našel svůj styl a způsob hraní. Hra Vám dá cíl, ale jakou cestou se vydáte a jak se zachováte je už jen a jen na Vás. Tomu to provedení tleskám, navíc nabízí novou znovuhratelnost, díky možnosti se orientovat na jiný styl a schopnosti.

Dunewall nabízí neskutečně nádherný pohled na umírající stát pod nákazou moru. Městská stráž která měla lidi chránit, se stala neformálními vládci ulic a oblastí, nástroj jak zajistit bohatým a mocným ochranu, a udržet chudé a nemocné stranou. Zatímco osud města visí na vlásku kvůli nákaze a nepokojům, tak bohatí a mocní pořádají okázalé večírky, užívají si jídla a pití, případně vyrazí ukojit své choutky a touhy do bordelu. A ti nejvyšší a nejmocnější plánují své intriky a zrady, za účelem získání ještě větší moci a postavení. Zatímco jejich svět pomalu ale jistě umírá. Tato vize kterou Dishonored prezentuje je úchvatná a neskutečně propracovaná, a je radost sledovat její vývoj. Škoda že příběh hlavního hrdiny nebyl více promyšlen a dodělán, a Corvo taky nemusel být jen němým nástrojem v rukou ostatních.

Možnost hrát hru více způsoby by se měla stát více častěji viděná než koridorové tunely, je prostě fajn zastavit se a kochat scenériemi, poslouchat cizí rozhovory, a hledat skryté artefakty a peníze. Prostě relativní svoboda, kde Vám autoři nehází klacky pod nohy, a nesnaží se vytvářet přehršel neskutečných bomba dechberoucí akcí které by se na Vás hrnuli jedna za druhou.

Arkane vždy uměli perfektně zpracovat souboje na blízko, a duely s nepřáteli nejenže skvělě vypadají, ale i se výborně hrají. Takoví detail jako z které strany či z boku zaútočíte protivníka a jeho následné zneškodnění bere hra v potaz a nabízí různé možnosti eliminace. Možnosti výbavy a schopností jak si poradit se strážemi jsou potom rájem pro plánovače, jak vyřídím tu další skupinu abych co nejvíce využil prostředí a svůj arzenál.

O Dishonored se píše skoro samo, jak je hra výborná a inovativní, jak moc dokáže vtáhnout do svého světa, jen je škoda že tento výlet není delší, naštěstí to zachrání znovuhratelnost, a já už se teším až si masku Corva nasadím znovu a projdu si hru zase trochu jinak.

Hra která mně již poprvé vyděsila v mém mládí, dostala opět prostor i po 11 letech od jejího vydání. Autoři Return to Castle Woflenstein opravdu mají dostat pochvalu za vytváření mrazivé atmosféry. Památný vstup do katakomb byl pro hráče velmi děsivý, i dnes je setkání s nemrtvou cháskou atmosférický, až je skoro člověku líto jak němčouri zmasakrují, a za dalším rohem už čekají až si smlsnou na Vás!

Veskrze všechny mise mají solidní atmosféru, někdy kdy se vyžaduje stealth postup a vyhnutí se alarmu má tu správnou napínavou chvilku kdy nevíte jestli skopčák kterého jste právě odrovnali nespustí poplach a konec mise. I různorodá místa které agent Blazkowicz navštíví, nabídnou zajímavé kulisy pro následující masakr.

Nacisté opět experimentují, takže kromě nepříjemných nemrtvých se zde objevují i supervojáci kteří jsou solidní výzvou. On i vlastně špatný krok do místnosti kde se do Vás pustí poskakující sexy nacistky podporované bežnými vojáky znamená opět smrt. Zde je obtížnost staré školy, žádný autoheal, ale modlení se aby v další místnosti byla sada lékáren a munice. Zbraně jsou různorodé a každý si zde vybere tu svoji která mu bude nejvíce vyhovat k likvidaci pohůnků Třetí říše.

Přesto je už je hra staršího data, je vidět že si tenkrát autoři s grafikou vyhráli, modely postav a různé rozbitelné předměty jsou toho žárným příkladem. Hudba se též povedla a do mrazivých chvilek dokáže umocnit pocit stísněnosti a strachu co příjde za další hrůzy v následující oblasti.

Takže i po těch dlouhých 11 letech tato hra nic neztratila ze své skvělé atmosféry, lákavosti tématu a solidní výzvě, a kvalitní hratelnosti. Ten kdo ještě nehrál ať tuto chybu napraví, tohle je zkrátka klasika jak se patří.

Gradace stoupá a finále se nám blíží. Je výborné sledovat jak autoři s každou epizodou přináší nové myšlenky a nápady do tohoto z devastovaného světa. Člověk se pak zastaví a přemýšlí nad tím zmarem okolo něj. Osudy jiných lidí na hráče dýchají všude okolo něj, v domech a místech které navštíví a říká si, že ten úkryt před zombie venku byl dřív domov štastné rodiny. A jak vlastně může v této apokalypse fungovat společenství přeživších a jak je vést k tomu aby nedopadli jako potrava pro chodce. I věci co hráč musí udělat se mohou zdát značně nemorální a trestuhodné, přes to jsou nutné k přežití v novém světě.

I vlastní skupina má trhliny a postavy které v ní jsou těžce předvídatelné, ten kdo Vám jednou zachrání život nemusí být příště tak ochotný to udělat znovu, a zbabělost a strach často dají přednost před spoluprácí a udržování se navzájem naživu. Každá výprava dál, sice může přinést relativní bezpečí, ale hrozba ztráty dalších členů skupiny je vždy velmi reálná.

Hlavní postava Lee má za sebou opravdu těžká rozhodnutí a další ho jen a jen čekají. V tomto světě se dá těžko očekávat štastný konec pro všechny, ale jak to vlastně celé dopadne to si bohužel budeme muset ještě chvíli počkat. Přesto je už nyní jasné že série Walking Dead přinesla do žánru něco neskutečného, myšlenky a otázky kterých se ostatní vyhýbají jako čert kříži, jsou zde na denním pořádku. Poslední epizoda řekne jak moc autoři zajdou se svojí inovací daleko.

Last easy day was yesterday.

Zatím co první epizoda hráče seznamovala s možnosti a dávali okusit systém a zákonnitosti hry, druhá už bez servítek nabírá na tempu hry a atmosféry které v některých ohledech až zamrazí. Silnou stránkou Walking Dead jsou postavy a charaktery které potkáváte nebo máte ve skupině. A že probíhá zombie apokalypsa vás autoři záhy přesvědčí, když nechávají protagonisty hojně umírat.

Rozhodnutí které musí Lee učinit jsou často zatraceně těžká a má většinou jen pár sekund na to aby jednal, a že tyto rozhodnutí mají vliv se promítne i v každé další epizodě, což je výborný prvek. K samotnému obsahu této epizody se moc vyjadřovat nebudu, jelikož veškěrá objevování a setkávání se s novými charaktery a jejich osudy jsou prostě dechberoucí v některých okamžicích. Až po dohrání Walking Dead si uvědomíte jak jsou vlastně ostatní hry okleštěny o možnosti rozhodování, že postavy které potkáte mají třeba jen malou ale o to více významnou roli v příběhu, a že smrt a rozhodnutí o tom kdo ji dostane a kdo má právo žít, je zde denním chlebem.

Pokud se i další epizody ponesou v podobném duchu, tak zde máme opravdu výjímečnou sérii která se často nevidí. A že zde hráč neřešení hádanky a kupu adventurní omáčky? Na to opravdu není čas když si musíte zajistit přežití a záchranu skupiny.

Třetí díl ze série válečných leteckých arkád značně pokulhává za svými staršími bratříčky. Bohužel tomu dopomohla snaha autorů dát do válečného soukolí nějaký ten zajímavý příběh. Hlavní hrdinka je totiž nesympatická koza která je ještě příšerně nadabovaná a člověk by byl nejradši kdyby sklapla a nevypouštěla další rádoby moudra. Další postavy jsou taky vesmě fádní a nudné.

Problém je i přehnanost v misích, kde v předešlích díle byl hráč součástí letky a podílel se na velkých akcí, zde je hrdinka často sama či má k ruce jen jedno či dva své kolegy, a když zlikviduje celou eskadru o 40 bombardérech a doprovodných stíhačích tak to působí divným dojmem. Další rádoby efekt na zvýšení hektičnosti jsou časté časové limity, kdy musíte likvidovat vše možné i nemožné v limitu pod 2 minuty či méně.

Další díry jsou v celkové logice některých misí. Proč mám sakra sestřelovat déšť parašutistů místo toho abych se zaměřil na letouny. Nebo likvidace semaforů jen aby vlak dojel jinam místo toho abych zničil onen vlak. Další perličkou je likvidace vojáků v okolí továrny, kde vesele běhají vojáci Wermachtu kolem dvou ruských tanků kteří na ně střílí, ale stejně je to vše hozeno na hráče ať si s tím poradí a zničí je. Celou dobu hry má hráč jasně označené cíle na radaru, jenže pak příjdou pasáže kdy má hledat skryté tanky nebo tábory v zalešněných a hornatých oblastech a to je pak radost když Vám chybí jeden tak najít a dochází cené vteřiny. No a stealth pasáže ty jsou zde taky do počtu, kdy působí směšně se vyhýbat několika hlídkám, abych vzápětí zlikvidoval dalších 30 letadel. Nebo situace kdy hledáte tajné kempy odporu, musíte je najít v přesném pořadí jak to chtěli autoři jinak se nespustí skript s vypuštěním nepřátel, a vy budete lítat na kempem a čekat že se něco stane a ono nic.

Najdou se ale naštěstí i nějaké normálnější a zábavnější mise, kdy se objevuje záblesk čistého rozumu autorů kde mohla být hra celkem i zábavná a mnohem více hratelná. Modely letadel a jejich typy jsou pěkně vytvořené a mají různé vlastnosti. Různost prostředí taky potěší. Hudba je průměrná a brzy se začně opakovat, dabing pěti herců hrozný. Grafika je dostačující, ale modely povrchu země a pozemních jednotek značně zjednodušený a působící laciným dojmem.

No nakonec tu máme hru která má spoustu chyb, přemrštenou cenu, nevyužitý potenciál, ale přesto se najde několik misí které dokážou pobavit, jenže co ty špatné. Je to holt průměrná hra. Což je opravdu škoda.

Překvapivě mně toto DLC bavilo víc jak původní hra. Bere se pěkně s nadsázkou, záchrana vnadné prsatice vystihuje parodii horrorů, svižnější akce s dostatkem munice, vtipný záporák kterej je správnej magor. Nové zbraně a zásoba munice pro ně, je vítanou změnou oproti původní hře, kde byl akutní nedostatek. Navíc souboje dostávají lepší grády, díky novým nepřátelům, kteří jsou zajímaví a už se nedostavuje stereotyp jak tomu bylo v jedničce. Odemykání silnějších zbraní za nalezené rukopisy je taktéž fajn nápad.

Hlavní záporák je opravdu solidně ulítlej, kde se lze o tom přesvědčit na obrazovkách Tv kde se prezentuje. Jeho přednáška o chladných zbraní a výběr na cestu ven neměla chybu. Škoda jen recyklace prostředí, ale nevadí to tolik jelikož pokaždé se tam odehraje něco trochu jinak. I postavy které Alan potká do prostředí správně padnou. Grafika se mi líbila nevím jak velký posun v ní je, ale hýbe se to snad ještě plynuleji. Navíc je zde parádní soundtrack, kdy to při některých větších soubojích spustí je radost ho poslouchat. Po dohrání hlavní příběhové linky je zde arkádový režim, kde hráč nasbírává body za zabití posedlých a musí po určený čas přežít. Je to příjemný bonus k hratelnosti.

Za ty dvě éčka jsem se solidně pobavil, je zde sice pár mušek, ale hratelnost se posunula směrem k lepší i díky lépe rozvrženám checkpointům, bandě nových nepřátel a zbraní, a hlavně atmosféře kterou vytváří a dělá si srandu z běžných klišé. Takže smělě do toho jestli Vás zmíněné věci lákají.

GTA 3 má určité prvenství kdy ukázalo jak se bude vytvářet a vyvíjet sandbox, vytvoření živoucího světa, s parádní hudbu a všemocnou policií. Mnoho z nás zažilo blbnutí kdy ničilo auta ve městě, mlátilo se s lidmi, střílelo s ganstrama a způsobovali co nějvětší policejní poplach. Jo v tomto ohledu bylo GTA 3 skvělou zábavou a neměla ve své době konkurenci.

Bohužel když se ale hráč takto vyblbnul a pustil se do příběhové linky přišla studená sprcha. Už první volba němého hrdiny byla dosti neštastná, příběh který míchá všechno možné i nemožné dohromady budiž, nemastné a neslané charaktery, naštestí ale mise byly celkem fajn až na některé přestřelené kousky. Absence mapy je vskutku divná, jelikož u hry tohoto typu je sakra potřeba. Další šílenost je v podobě gangů, jelikož postupem času jste holka pro všechno a děláte skoro pro všechny, tak se vás nakonec všichni i snaží zabít. A některé oblasti města jsou pak pro hráče zapovězeny, protože když by se tam objevil místní gang ho rozstřílí bez šance na přežití(pokud tedy samozřejmně nepojedete v tanku).

On příběh kde se objevuje spoustu stran konfliktu jako mafie, gangy, triády, Yakuza, kartel a další, je značně podivný jelikož určitou část pro někoho makáte, za chvíli jdete za někým jiným a tam vám řekně oddělejte tamtoho pro koho jste dlouho pracovali, hrdina jelikož nemá názor a nemluví tak to zkrátka udělá. I odměna v podobě peněz má značně malé využití, jelikož lze pouze kupovat zbraně, nechat si přelakovat auto, aby jsme setřásli policii. Což je opět škoda že se toho nedá dělat více jako ve Vice City. Nakonec i ty zbraně mají podivnou účinnost kdy z M16 netrefíte na menší vzdálenost nic, kdežto protivníci jsou až nepříjemně přesní. A do toho s velkou radostí autoři dávají časové limity.

Ale GTA 3 má i svá pozitiva, a to v hudební stránce, stylizací města a jeho živoucí povahou. Na vyblbnutí to tenkrát bylo opravdu skovstné, bohužel příběhová stránka hry značně pokulhává, mise má dobré i špatné, a některé prvky holt dotáhlo až právě skvělé Vice City. Přes to všechno stojí za vyzkoušení, jen to chce s ním mít větší trpělivost.

Vzhůru zachránit Středozem a zničit Prsten moci a nebo ne? Naše parta tří hrdinů reprezentující tři důležité rasy dostává úkol trochu jiného ražení, musí vyrazit na sever a podívat se na trochu jiná bojiště a hrozby než kterým čelilo Společenstvo prstenu. Příběh který se točí okolo pobočníka pána zla Saurona, Agandaura, je i celkem zajímavý a poutavý, hlavně díky tomu co hrdiny potká a s kým se setkají.

War in the North je mixem mezi RPG a mlátičkou, vaše výbava a zbraně co naleznete ovlivňují dost účinnost vaší postavy, stejně tak i schopnosti a body zkušeností které vrazíte do vlastností. Takže bych hru obyčejnou mlátičkou nenazval. Přesto se na obrazovce objevují solidní masakry nepřátel, kdy hrdinova družina prosekává do řad nepřátel solidní díry, a z nich lítají hlavy a různé končetiny. Díky změnám prostředí, nepřátel a posunu v příběhu se naštěstí tato zábava neomrzí.

Graficky hra taky vypadá pěkně, ať už od designu nepřátel, až po nádherné scenérie které předvádí. Boj a masakry které se na obrazovce objeví jsou pěkné pokoukáníčko, zvláště zakončovací údery ve zpomaleném čase. Dabing je slušný a hudební doprovod správně grandiózní.

Hra se opravdu příjemně hraje a je škoda že skončí po 12 hodinách, naštestí znovuhratelnost má velkou. Je s podivem jak hra zapadla a že málo hráčů o tomto výborném kousku ví, rozhodně stojí za nákup a nezklame svojí kvalitou.

Je až s podivem že tohle DLC zvládlo hratelnost lépe než původní hra. Vyvaruje se otravných pasáží, netrpí stereotypem, a přináší zábavnější bossfighty. Na menší herní ploše odehraje zábavnou epizodu o Dukově další záchraně světa a nakopání nepřátelských zadků. Noví nepřátelé mají šmrnc, lokace jsou taky zajímavější, akorát ty zbraně mohli být lepší. Humor a styl hry byl jinak zachován.

Jinak nákup v akci za 2 éčka se opravdu vyplatil, toto DLC přináší solidní porci zábavy, a vyvaruje se chyb původní hry. Hail to the King Baby!

Nejsem rozhodně fanda Hack and Slash her, kdysi dávno jsem hrál Diablo a dlouhou dobu po něm nic až nyní mně uchvátil Torchlight. Chytnul mně hned svojí jednoduchostí a prostým faktem že si na nic nehraje, kašle na nějaký příběh a neláme si hlavu s vytvářením originálních questů. Prostě vyraž a vymlať dungeon, seber kořist a získáš něco zkušeností.

Grafický styl mi ke hře sednul, zvláště pak přítomnost a využítí zvířecího pomocníka který prakticky odnáší nepotřebné předměty na prodej do města, a dokáže solidně přispět v boji. Předmětů a výbavy je požehnaně, a nacházení nových je tím správným hnacím motorem proč hrát dále. Stejně tak potěší strom dovedností, kde každé ze tří povolání má možnost ubírát se pokaždé trochu jiným směrem a zaměřením.Navíc příjemným prvkem je rybaření a získávání různých typů ryb které přemnění Peta na různé druhy potvor. Musím ještě vyzdvihnout hudba která je perfektní.

Torchlight je zkrátka parádním překvapením, které dokáže pohlit, a svojí jednoduchostí přikovat k PC.

Přes spoustu nelichotivých hodnocení a nepříliš pozitivních recenzí, jsem Arcanii rozehrál s čistou hlavou, nebral ji jako pokračování série a nic od ní velkého nečekal. O to větší překvapením bylo zjištění že se jedná o dobrou hru, kterou jen skalní fandové Gothicu prostě nepřijali.

Arcania je takové jednodušší RPG, jeho strom dovedností je značně očesán, klasická tři povolání které se moc nevětví, přesto nabídne solidní výběr ze zbraní, brnění, lektvarů a dalších předmětů. Bohužel zdejší obchodníci toho moc nenabídnou až na pár vyjímek, většinu cenné kořisti najdete v zamčených truhlách a u poražených nepřátel. Soubojový systém je dobrý, největší prostor byl věnován kontaktnímu boji a následným úskokům před tvrdými údery protivníků, střelba z luky či kuše začně být brzy stereotypní, cestu magie jsem nezkoušel.

Questy jsou takový fantasy základ najdi, zabij a dones šest kaštanů,úlú či podobné, přesto mě nijak neiritovali a nekazili dojem z hry. NPC taky nejsou zrovna nejhovornější ale hrdiny občas i vtipně odsekne. Horší je to s potkáváním tři typů NPC kde jsou po ostrově zastoupeni opravdu hodně. Taky je na škodu že nijak nereagují na útok zvířat na vaši osobu a jen tak koukají. On vlastně v celé hře Vám nikdo pomocnou ruku nepoddá a vše vysekáte sami, a když už hrdina požádá o pomoc kolegu, tem mu sdělí že musí hlídat sklípek s velkým množstvím alkoholu. Ono se zde ani moc vedlejších questů nenajde, a hledání 30 sošek či hrobů po ostrově mě moc nezaujalo.

Co se mi naopak velmi líbilo jsou lokace a jejich rozmanitost. Hostinec u rozťaté Panny, nádherný hrad Sterwark na útesu, s vojáky v pěkně provedeném brnění které jsem též dlouhou dobu nosil. Při změně počasí je vidět jak večer stráže hlídkují s loučí, při děšti se schovají, ona je po grafické stránce Arcania opravdu povedenou hrou, zvláště pak kombinace ohně, stínu a děště v jedné lokaci vytvoří zajímavou podívanou. Celkově jsou i dungeony rozmanitější oproti trojce, a hráč v nich stráví možná až příliš času. Ale prostředí a místa jsou opravdu pěkně vyvedená a rozmanitá. I když hardwarově náročná nijak skromná není.

Hra se i ze začátku příjemně rozjíždí není tu tolik kladen důraz na záchranu světa a fantasy kulis, bohužel v závěru hry už na to dojde( jak je již zvykem i u předešlých Gothiců). Ten závěr hry mě zklamal a konec přišel přeci jen na RPG brzo. Přes všechny nedostatky jsem se u Arcanie příjemně bavil, je to takové relaxační RPG a rozhodně si pozornost zaslouží pokud ji odpustíte některé její slabiny. Jinak hudba je opět výborná.