Tak po výborných Pacific Carriers šli Slováci kvalitativně hodně dolů. Jejich Vietnam se zkrátka nepovedl. Přitom se zdálo když konečně opustí kulisy druhé světové války, a vezmu méně probranou válku ve Vietnamu, že to bude lepší. Ale omyl.

První co zklame je nemožnost si projet kampaň i za stranu Severního Vietnamu. Americká kampaň je opět protkaná emotivními dopisy a jejich patosu a oslavou toho jak jsou strašně rádi že tady bojují. Tuhle emo část jsem musel už po pár kouscích přeskakovat. Příběh sem příště fakt opravdu nedávat.

Když už se konečně dostaneme do akce ve stíhačce kdy sestřelíme pár migů, dostaneme se do kokpitu vrtulníku kde zničíme pozemní cíle, pak přepravní vrtulník kdy odvezeme nebo někoho vyzvedneme, a pár misí v bombardéru. A to vše dokola a dokola. Lítání ve stíhačce se dá asi považovat za nejhodnotnější a nejzábavnější část hry. Jen hráč musí zůstat v místech kde mu to určili vývojáři, svět je ohraničený hnusnou červenou mřížkou, kterou když proletíte a nevrátíte se hned zpět, tak je konec mise a znovu. Ale nepřátele tam samozřejmě lítat mohou. Pěkná chujovina.

Vrtulníky tak to je tragédie sama o sobě. V bojových AH-1 Cobrách ničíme pozemní tanky, protiletecká postavení, budovy a pěchotu. A to se za celou kampaň nějak nezmění, furt někam doletět, vysypat rakety na cíle a pak znovu a znovu. Vrtulníky jsou líní a pomalý, plus tomu dává korunu neaktivita AI kolegů. Jednou či dvakrát se mnou letěli ale vůbec nestříleli, ale v 90% případů zůstali přesně na místě mapy kde jsem začal misi. A tam celou dobu stáli a neútočili a vlastně nic nedělali.

No a přepravní vrtulníky, ukazují jak je vlastně grafický model země a pozemních nepřátel mizerný. Panáci vypadají jak z roku 2002, a občas po naložení pasažérů nastane sekvence kdy střílíte tyhle hnusné panáky označené v červených kroužcích. Takhle pasáž je extrémně nudná a otravná. Je smutné vidět jak na to autoři kašlou, udělají celkem obstojné modely letadel ale povrch, tanky, vojáci a baráky vypadají fakt otřesně.

Soundtrack by celkem šel jelikož tam znějí dobový kousky, jenže po těch 6 hodinách co hra trvá se neustále opakuje 5-6 songů že to začne solidně lézt na nervy.

Lituji těch 9 dolarů co mě hra stála. Opravdu nikomu nedoporučuji tuto hru kupovat. Běžte radši do mnohem hratelnějších a zábavnějších Pacific Carriers.

Tohle je zkrátka nevyužitý potenciál. Pokud by se v tomto 2D stylu udělala singleplayerová záležitost kdy ve stylu 80. let, jdete za pomstou a vše ničíte tak by to byla fajn oddychovka. Jenže jako mulťákovka selhává v mnoha směrech.

Předně ji skoro nikdo nehraje, takže v těch málo několika hrách si nelze moc vybírat ohledně hráčů, a co se týče režimů tady je hlavně jede všichni proti všem. Ten režim je nejhranější, ostatní jako team deathmatch nebo one man army to skoro nikdo nehraje. A je to škoda. Jelikož v režimu showdown, najdete většinou ty hráče co to hrají furt a mají nejvyšší level a skilly a ty ve většině případů dominují hrám.

I ten pocit ze střelby je zde divný, kdy se musí hráč snažit kurzorem najet na nepřítele, jenže ten skáče a blíží se s katanou co nejblíž, když navíc dá blok tak veškerou palbu vykryje. Takže občas je lepší se vykašlat ve stísněných prostorách na palné zbraně, a vzít též katanu a pustit se do boje na blízko. Bohužel ten občas taky dost hapruje, kdy vy sice bušíte do protivníka ale jemu to ubírá málo nebo vůbec, kdy on záhy vás sundá jednou ranou. Občas je to díky hráčům který mají neuvěřitelný ping, hodně o náhodě jestli je zabijete.

Další věcí jsou hry kde si zakladatel určuje pravidla, na takové kousky bacha! Setkal jsem se několikrát kdy si host vytvoří hru kde nejsou k dispozici zbraně, ani střelné ani meče. Lze jen použít předměty co jsou v lokaci, a on hraje s postavou kung-fu mistra kdy jeho smrtící kop Vás hned zabije. Navíc v těchto hrách má tuto vlastnost neomezeně, nepoužívá nic jiného a drtí ostatní postavy. Tyto vlastní pravidla dokáži občas zkazit hru.

Ne tento kousek bych opravdu nedoporučil, jen v případě že si sežene vlastní bandu spoluhráčů, pak by to mohlo chvíli zabavit. Ale stejně se brzy těch pár map okouká, a posun v hratelnosti je nulový.

Tohle opravdu nečekané překvapení. Ze Saints Row jsem měl z toho co jsem viděl a slyšel že se bude jednat o nějakou ptákovinu která se snaží být jen za každou cenu vtipná a že hratelnost žádná perla nebude, jenže chyba lávky je to přesně obráceně. Humor se mi zde perfektně trefil do vkusu a hratelnost mě přikovala k PC na hodně dlouho dobu. A pak už nic nebránilo naplno se ponořit do světa Steelportu.

Hned v úvodu mě potěšila možnost vytvořit si hrdinu podle svého vkusu, dat ji hlas a vytvořit osobnost na míru. Pak se přeci jen hráč s žije víc s postavou kterou si vypiplá. Příběh o Svatých mě bavil a velký podíl na tom mají perfektně vytvořené postavy kterou jsou jedinečné a mají zajímavé charaktery. Další věc je rozhodně originálnost misí, člověk by si řekl že všechny předešlé městské akce už vytěžili žánr ale omyl, Saints ukazuje že je stálo co vytvářet a bavit se u toho náramně.

Město Steelport se mi líbilo, nevadilo mi ani že není nijak obrovské. Hned jsem se pustil do boje s ostatními gangy a snažil se urvat své místo na Slunci. Možnost nakupovaní obchodů a budov, které pak vytváří zisky jsem uvítal, stejně tak širokou nabídku úpravy vlastního gangu. Navíc zde peníze najdou uplatnění, kdy si hráč kupuje a vylepšuje vlastnosti což mi skoro připomnělo RPG systém. Vylepšování zbraní, aut, bojových vlastností, různých bonusů atd... Je zde opravdu spousta věcí pro utrácení těžce vydělaných peněz.

Grafika ke hře sedí a dává jí ten bláznivý styl co občas hra předvádí. Navíc se hra hraje na maximální detaily skutečně bezproblémově a vše při těch výbuších a přestřelkách vypadá zkrátka parádně. Další pochvala míří k dabingu, ten se povedl na výbornou a jednotlivé postavy znějí přesvědčivě. Stejně tak soundtrack je parádní a některé situace a hudební podkres dodává atmosféře hodně velký šmrnc a zapamatování hodnost.

Saints Row: The Third jsou pro mě zkrátka jak čistý blesk z nebes, nečekal jsem od nich nic ale hned jsem si je zamiloval a strávil zde hodně času. Zde zkrátka vidím že jsou jen dvě možnosti, buď vás hra uchvátí nebo mine. Mě naštěstí potkala ta první možnost!

Tak nové dobrodružství za Dauda se opravdu povedlo. Přeci jen pohled na svět Dunwallu z očí slavného vraha, který mluví a má své názory působí svěže. I když nabízí jen tři mise, já si je plně vychutnal, plížil se a hrál podle svého a po dohrání mi Steam ukazuje skoro 5 hodin, tak nevím jak kolega Garret to zmáknul jen za dvě hodiny( ty dvě hodiny jsem já strávil jenom v první kapitole). Možná je to o stylu hraní, hledal jsem a prozkoumával svět, a zvlášť první kapitola je úchvatná co se týče do scenérie a atmosféry.

Dauda jsem si hned oblíbil, jeho banda vrahů má něco zkrátka do sebe, a když si je může hráč povolat i do boje, tak hned ocení jejich schopnosti. I obtížnost hry mi přišla větší a špatná akce hned končila smrtí. Nové hračky a schopnosti co má mistr vrah k ruce se hodí, obzvlášť elektrizující mina je výborná. Mise nabízí i zajímavá vedlejší úkoly, a nové postavy mají dobře vytvořené charaktery. Opět potěší možnost si vybrat jak hru projdete jestli jako stín kterého nikdo nespatří nebo se budete držet pověsti čepele Dunwallu a za sebou necháte jen mrtvé.

Toto DLC se zkrátka povedlo a už se těším až se pustím do jeho dalšího pokračovaní. Dishonored má zkrátka stále co nabídnout!

Mars: War Logs je docela podceňovaná hra. Když vyšla četl jsem jak je hra průměrná a špatná, získávala hodnocení podprůměrná a průměrná. Ale ze všech těch recenzí jsem nabyl dojmu, že autoři této hře moc nedali a myslím si že málokdo z nich hru vůbec dohrál.

Jelikož je potřeba do hry proniknout, než objevíte její kouzlo a atmosféra Marsu se dostane pod kůži. Totiž úvod hry a pasáž ve vězení mi přijde jako křest ohněm. Zde se seznamujete se hrou a nedá vám nic zadarmo. Dojmy z této první kapitoly dokáží tedy ovlivnit názor na hru velmi negativně jak se v hodně recenzích přesně odrazilo.

Ale pokud dáte hře svůj čas a proniknete do herních mechanismů a otevře se příběh Roije již naplno ve druhé mnohem zajímavější kapitole, kde už se dostáváme k zajímavějším schopnostem a vlastnostem hrdiny, i k lepší výbavě ale hlavně k posunu do lepšího prostředí. Zde už čekají charaktery a postavy které už nejsou tak fádní jak v base, stejně tak úkoly zde jsou rozmanitější.

Zde boj hraje hlavní náplň hned po příběhu, dochází k němu dost často a opravdu má blízko k druhému Zaklínači. Nepřátele útočí vždy ve skupinách, takže je potřeba uhýbat, vykrývat údery a vést protiútoky. Do toho občas použít palnou zbraň či hodit výbušninu nebo nachystat nášlapnou past. Technomancři jsou zde ti záporáci co ovládají mocnou sílu elektřiny, takže i tento styl se do bojů promítne, a obzvlášť pokud rozvinete její možnosti ve vývojovém stromu. Ten kromě Technomancie nabízí zlepšení v boji na blízko, na dálku a útoky ze zálohy a plížení.

Co mě ale vadilo je, že zde je minimum věcí u obchodníků co by stálo za nákup. Sice jsem měl solidně peněz ale nebylo co kupovat. Různé druhy palic, trubek a obušků, lze vylepšit spoustou vychytávek, jenže jsou zde jen dva sloty pro zlepšení. Brnění ve hře je taky celkem málo variant a mají taky jen tři sloty pro vylepšení. Sice jsem našel obrovské množství součástek a peněz ale nebylo co z nich vylepšovat a kupovat. To vždy zamrzí.

Je vidět že Spiders měli omezený rozpočet. Přesto si myslím že vyrobili solidní RPG hru, jen zamrzí že na to neměli více peněz, pak by z toho třeba vznikla špičková záležitost. Ale i tak doporučuji k zahrání, nabízí zajímavý svět a Sci-fi her není nikdy dost.

Blood Knights je příjemná hříčka, která si nehraje na žádný mega titul. Příběh hlavního dua upírů stačí jako linka pro rubanice ve stylu hack and slash. Jen s tím rozdílem že od Diabla či Torchlightu tu není tolik lootu ani nepřátel.

Při volbě v coopu jsou obě postavy v akci, když se ale do hry pustíte sólo můžete si vybrat, kterou zrovna využijete. Jeremy je bijec takže vždy si porcuje nepřátele zblízka za pomoci mečů, kdežto Alysa kropí nepřátele z dálky ze svých dvou kuší. A jiné zbraně do ruky nedostanete. Jen jejich silnější verze, to platí i pro brnění a podpůrné předměty. Strom schopností a vlastností obou hrdinů je velmi jednoduchý, žádné složité větvení nebo povolání se zde nekoná.

Že obě hlavní postavy jsou žíznivé potvory utváří i styl hraní. Jsou náchylné na oheň, zabije je pád do vody, a životní energii si doplňují právě vysáváním krve z nepřátel. Tato dvojice se zrovna nemusí, a občas jsou jejich rozhovory vtipné a zpestřují atmosféru. Příběh hezky utíká, a dokonce se tu objeví i zajímavé postavy. Je tu i pár situací kde dojde na možnost volby jestli se hráč víc zachová jako člověk nebo upír. Což je vždy fajn mít možnost se nějak rozhodnout.

Co už tolik fajn není je kamera, ta občas změní úhel, že doskočíte do propasti nebo se nevyhnete zrovna pasti. Naštěstí se ale tohle stane jen občas. Prostředí které hrdinové navštíví jsou jen několik oblastí, jelikož se konec tohoto dobrodružství dostaví po pěti hodinách. Přesto musím říct že mě hra příjemně překvapila, je ale nutno ji brát jako menší kousek který vlastně i dost prošuměl ze strany herních médií. Což je škoda jelikož se určitě nejedná o špatnou hru. Své hráče si určitě najde.

Contrast hned na první pohled zaujal svojí stylizací a zasazením do doby okolo roku 1920. Kdy sledujeme příběh malé Didi a její kamarádky Dawn které se zhostí hráč. Že řeší obtíže spojené s problémy v rodině, už v tak malém věku se vlastně dostává do světa dospělých, kdy vidí problémy rodičů, nedostatek peněz a vlastně celá výchova ze strany matky je zanedbávána, z důvodu práce v kabaretu. Celý příběh je díky tomu lidský a uvěřitelný, a při hledání detailů lze najít spoustu zajímavých podrobností okolo hlavních postav.

Celý svět je pěkně vytvořen, dýchá z něj parádní atmosféra, která je podtržena skvělým soundtrackem a dabingem. Jen je škoda že je trochu prázdný. Hra se světlem a stíny, která je hlavní náplní hratelnosti, je fajn, jen občas Dawn neskočí ideálně a je potřeba to zopakovat. Naštěstí po úmrtí, je hráč vrácen na místo kde padl. Některé hádanky či pasáže se proto musí několikrát projít, než se povede postoupit dále. Naštěstí zde nejsou žádné místa kde by došlo k dlouhodobějšímu záseku. On ten stínový svět vypadá pěkně, jen je potřeba si zvyknout na jeho pravidla.

Contrast je záležitost malého studia, takže nečekejte dlouhou herní dobu, ta zabere zhruba okolo 3 hodin. Přesto si myslím že odvedl kus kvalitně odvedené práce. Napsali a odvyprávěli pěkný příběh, podkreslený skvělou atmosférou a parádním soundtrackem.

Tak dohráno. Veškeré úsilí a volný čas poslední doby jsem vložil do Black Flag. A na těchto řádcích dojde k zhodnocení plavby v Karibiku která zabrala okolo 27 hodin.

Piráti, Assasíni a Templáři
Příběh se klasicky točí okolo boje mezi zlými Templáři a hodnými Assasíny. Náš hrdina Kenway se ze začátku řídí jen obyčejnými pohnutkami, chce zbohatnout a stát se slavným. A na ty dvě strany ze začátku kašle, což je fajn jelikož to nepůsobí tak pompézně. Jenže postupem času se Edward upne na jednu kost(schválně neříkám o co jde) a za tou už se žene jak pes. Všichni v okolí to komentují a podivují se nad jeho obcesí. Bohužel tento stihoman a nutnost dosáhnout na něj vydrží až do konce hry. Aspoň že charaktery jsou celkem zajímavá cháska pirátů a pobudů. Jenže opět dojde na to že ti zajímavé nemají dostatečný prostor, odbudou si pár chvil na slunce a pak odejdou do nenávratna. Zatímco ti co hráče štvou a dráždí, zde budou pěkně dlouho. To samé se i týká zápletek. Nevím jestli jsem chytil nějakou šablonu u které jsem poznal vzorec pro postavy , ale hned po seznámení s některými charaktery jsem věděl že tyhle mě zradí, tyhle brzy zemřou a tyhle nejsou za koho se vydávají. Je to opět škoda že spousta potenciálu nebyla plně využita. Toť k příběhu.

Kenway pirátský assasín
Na pevnině dojde ke klasickému AC boji a šplhání a běhání. Co se týče boje ten je opět proveden dobře jak se na sérii patří, jen se u něj přidalo k obtížnosti a není už problém při udělání chyby lehce zemřít, zvláště muškety a pistole jsou smrtící. Za to určitě palec nahoru. Jenže mise jsou taky dost podobné. Klasická assasinace či vybití nějaká bandy vojáků je na vrcholu programu, ale co mě více štvalo bylo že jsem musel kdejakého Pepíka sledovat či odposlouchávat, jen aby mě dovedl k chekpointu kde se konečně spustila možnost zabít ho či někoho jiného. Jasně toto by až tak nevadilo, jen kdyby se to nedělo u každé druhé mise. Jak dorazíte na pevninu či do města, je jasné že zas někoho budete špiclovat. A stačí blbě skočit nebo přehlídnout stráž a celé znova. Tenhle stealth se zkrátka nepovedl. Co se týče zmíněných měst, tak ty vypadají krásně a dýchají tou správnou atmosférou. Je zde vidět smysl pro detail a jejich členitost a různorodost je fajn.

Jackdaw neboli Kavka
A dostáváme se hlavnímu tahounovy nového dílo a to je vaše Kavka nebo Jackdaw chcete-li. Jakmile ji hráč získá, zamiluje si novou roli kapitána a volnost co nabízí. Otevře se moře se všemi jeho poklady, ostrůvky, a hlavně kořistí v podobě nepřátelských lodí. Ze začátku je potřeba lovit jen opravdu malé škunery, jelikož Kavka má sotva pár děl, slabý trup a je snadno potopitelná. Jen ale co se nashromáždí peníze a materiál, dojde k vylepšení že už si může troufnout i na větší sousta. A v tom je ze začátku zábava. Zlepšovat loď, objevovat nové možnosti a typy lodí, a později i dobývat námořní pevnosti. Jenže po několika hodinách se i tato zábava trochu přejí. Když už jsem měl solidně vybavenou loď, ztratil jsem už motivaci zaháknou a obsadit 70 loď v řadě. A jakmile dojde ke ztrátě hnacího motoru za vylepšováním lodě a zisku peněz, spousta aktivit v tomto světě přestane bavit. Lovení zvěře a harpunování velryb a žraloků je pro vylepšení vašeho vybavení, pokud ovšem je dost penež stačí zajít do obchodu a jednoduše to za drahé valuty nakoupit. Pak je tu ještě Kenway flotila kde skončí obsazené lodě, které pro hráče mohou plnit úkoly ve stylu dovážení zboží do celého světa a zabezpečování námořních cest. Ze začátku to může i bavit, jenže je to na styl webovek že boje probíhají jen kalkulací rychlosti a palebné síly a mise kdy pošle loď do světa může zabrat 8-24 hodin reálného času. Takže je nutnost se k tomu vracet, a opět čistit cesty a opět posílat na dlouho dobu lodě pryč. A to zabere taky nemálo času.

Co je opravdu ale excelentní tak to je grafika. Nádherné scenérie které hra dokáže vytvořit jsou prostě úchvatné. Do toho i změny počasí které můžou vytvořit podmínky vražedné pro vaši loď, kdy obrovské vlny či vodní tornáda dokáži poslat spoustu lodí ke dnu. A blesky a bouře vypadají z paluby Kavky úchvatně. A nejen tyto události ukazují jak skvěle hra vypadá. Dokresluje to solidní dabing ale hlavně hudební doprovod, obzvlášť se povedly námořní popěvky které lze najít ve městech a přístavech.

Schválně jsem vynechal superlativy a chválu která tu už zazněla, AC Black Flag je dobrá a kvalitní hra která si určitě zaslouží pozornost hráčů, jen si nemyslím že je to takový masterpiece jak se všude hlásá. Hraní si hráč opravdu užije, ale událost roku to není.

Sniper Elite V2 je promarněná příležitost, stačilo by na ní více zapracovat a mohla to být mnohem lepší a hratelnější hra. Ale jedno po druhém.

No příběh zde ani nemá cenu nějak řešit, točí se okolo raket V2 a odstřelení mnoha lidí co mezi tím budou stát našemu hrdinovi v cestě. Hlavní a asi jedinou předností našeho hrdiny je odstřelovací puška s kterou to celkem umí, jenže pokud její výstřel zazní v době kdy nezní v okolí dělostřelectvo nebo bouře co by zakrylo její hlučnost, tam o vás ví každý fricek či sovět. A hned se rozběhnou vaším směrem a vyšlou palbu tak přesnou až to překvapí. A je jedno ve finále že drží třeba obyčejnou pistoli.

Některé levely jsou navíc tak hrozně designově udělány, že se počítá s tím že budou nepřátele pronásledovat, či dojde na nějaký přepad či obranu pozice v uzavřeném prostoru budovy. A jelikož hrdina se samopalem či pistolí je naprosto nepoužitelný, z důvodu že na pár vojáku spotřebujete vlastně všechnu munici, a z padlých dostanete směšně málo munice, musí se zkrátka sáhnout po odstřelovače. A to jsou pak boje jen o tom, abyste přežili s trochou dávkou štěstí. Stejně k pláči jsou i stealth pasáže, kdy stejně pak dojde na tento tragický boj z blízka.

Ano odstřelování svým divným způsobem funguje, s efektními animace kdy letíme s kulkou do těla nebožáka a sledujeme deformaci lebky, kostí nebo orgánů. Jen to musí být ve venkovním prostoru a hráč musí mít dobrou pozici, co nejdál od nepřátel. Jakmile jsou blízko ve vetším množství, jste mrtví. Dostat se na otevřené prostranství, kde jste spatřeni z úhlu, kde by vás normální člověk nezahlédl a už o vás ví celá oblast, a přesně pálí, hází granáty a sbíhá k vaší pozici. Frustrace zaručena.

Jenže občas i ty venkovní prostory skřípou, co se na papíře může zdát jako dobrý nápad, ve hře moc fungovat nemusí. Příklad dostaneme se do oblasti kde bojují Němci se sověty, stačí aby si vás všiml jeden a na to po výstřelu dojde, hned se obě strany zaměří na Vás. Vystřílíte je, dojdete pár metrů a hned se spustí skript že zleva vyběhnou tři Rusáci a na druhé straně pět Němců. To potěší.

Ale hře se musí jedno přiznat, má parádní grafiku, vidět ty zničená města, kdy autoři si vyhráli s detaily a vojenská technika vypadá též skvostně, byla by radost se zde pohybovat kdyby tak hra nefrustrovala. Bohužel ale tento fakt hru nezachrání.
Problém je taky se dostat do bodu, kdy se seknete, a je úplně jedno kvůli čemu výše zmíněnému. Kolikrát sem si říkal že už se na to vykašlu, že to nemá cenu, ale vrazil jsem do toho prachy, tak jsem to nakonec dotáhnul do zdárného konce. Ale důsledně varuji před touto hrou, ta si Vaše peníze nezaslouží.

On návrat do Rapture je přeci jen jiný než by hráč minulých dílů předpokládal. Ale jedno po druhém. Je silvestr 1958 a Rapture je ještě utopickým rájem, fungující společnost, projdete si bistro, nákupní centrum a potkáte veselé lidi kteří filosofují a debatují o budoucnosti. Živé Rapture na vrcholu je opravdu nádherným zážitek, doporučuji si vše prošmejdit, projít každé zákoutí a pořádně nasát atmosféru podvodních 60.let která je zkrátka dech beroucí.

Elizabeth zde působí noirově tajemná slečna s cigaretou, je těžko srovnatelná s křehkou dívkou z Columbie. Je zde opět jako parťák, ale už se nestává že by po hráči každou chvíli házela peníze, zbraně a lékarny. Občas hráči něco najde, ale oproti své nebeské kolegyni je toho minimum. I zbraní a munice a peněz je zoufale málo, takže je potřeba šetřit, hledat a postupovat opatrněji.

Jenže co vidím jako hlavní problém tohoto DLC je boj. Infinite má zkrátka nejméně povedený soubojový systém z celé série, navíc některé věci zkrátka působí divně jako je skyhock a systém sky-line, a další prvek se vrací z Columbie a to je časové díry které třeba hodí do Rapture samuraje nebo chodícího patriota a to mi zde zkrátka nesedí, nepatří to sem.

Rapture zkrátka vypadá na novém enginu nádherně, a vůbec bych se nezlobil dostat se do doby před tím než se stal hrobkou. Ale celý ten nádherný požitek zkazí souboje a jisté nelogičnosti. Navíc i s cenou se dostali na poměrně vysokou laťku, kdybych si nekoupil Season Pass za 16 dolarů, tak za plnou cenu tohoto DLC bych šel ještě s hodnocením níže. No doufám že další epizoda bude lepší a delší.

Škoda že Lucius nevyužil více potenciál. Hrát za záporáka a ještě k tomu sloužit peklu, to se jen tak často nevidí. Bohužel hratelnost a provedení značně pokulhává.

Vždy je potřeba najít cíl kam Luciuse dovede mapa. Po zjištění osoby, stačí vysledovat co dělá za činnost a už jen najít ten správný způsob jak ho poslat na onen svět. A zde je první problém, někdy není úplně zřejmé co vlastně po Vás hra chce. Poznámky Luciuse v bloku jsou občas strohé a hledání správného předmětu či jiné aktivní věci je občas solidní pixellhunting. Dále k vraždám, je vždy jedno striktní řešení co si připravili autoři, zde mi chyběla nějaká větší svoboda ve stylu Hitmana. Takže zde se musí udělat přesně to co po hráči chce hra, jinak se nehnete z místa. Ale co se nedá vývojářům upřít, je snaha o originální vraždy a aby se neopakovali.

Aby to nespadlo rychle do stereotypu (do kterého to stejně spadne), jsou zde schopnosti od pana rohatého, jenže ty se též dají použít jen v místech kde je to pro ně určeno. Další věc co jsem slyšel jako velkou stížnost je morální stránka hry. Ano zde není možnost být good guy, a hodně lidí to nepřekouslo. Mě to ani nijak nevadilo, jelikož obyvatelé domu byly občas taky špatní a ve skrze jejich charaktery nebyly nějak blíže hráči přiblíženi, takže k nim žádná citová vazba nevznikla. Ale jednu jsem si přece jen zapamatoval, a to detektiva co vypadá trochu jak Colombo, jenže na rozdíl od něj je asi nejhorší detektiv všech dob.

Do nadprůměrných vod Luciuse táhne nápad,vraždy a atmosféra, některé grafické scenérie na zahradě působí opravdu melancholicky, takže ve slevě stojí za nákup. Příště ale by měli autoři více zapracovat na hratelnosti a různorodosti postupu.

Pamatuji si na oznámení které bylo 1. dubna. Hra zasazena na ostrov cyborgů a draků, vše v šílené barvě podkresleno hudbou a atmosférou 80. let. Každý si zprvu myslel jen, že je to apríl, přesto ale hra vznikla a vytvořila zajímavý odkaz na doby dávno minulé.

Ano humor a parodování akčních filmů se povedlo, a kdo to zažil tak pochopí a pobaví se. Spíš mi ale přišla poněkud nešťastná volba grafického stylu.Přišlo mi to jako bych viděl svět po požití LSD, a veškeré výbuchy a světla která se odehrávala na obrazovce, byla zkouškou jestli to přežiji bez toho, aby se ze mě stal epileptik. Zkrátka tento grafický styl mi nesedl vůbec.

Hratelnost není špatná, občas dobývání nepřátelských základen je i sranda, pokud si pomůžete Blood Dragonem, tak to za Vás vyčistí. Jindy lze potichoučku zlikvidovat posádku lukem a přepadem ze zálohy za pomoci nože. Hlavní mise jsou plné hlášek a humoru, tak ty je fajn hrát, jenže s vedlejší náplní hry už to skřípe. Kromě dobývání základen, jsou tu dva obligátní úkoly které jsou stále dokola buď někoho zabít nebo zachránit vědce. A to moc rozmanitosti nenabídne. Navíc v pozdějších fázích už jsou pro hráče nepřátele snadnou kořistí, a nepředstavují už takovou výzvu a riziko.

Blood Dragon je určitě nadprůměrná hra a stojí za zahrání, jen si myslím že hratelnost i grafický styl mohli být lepší. Občas mi přišlo že někteří lidi ji zbytečně nadhodnotili a dělali z ní něco co není.

Ohledně restartu série a posunutí Batmana na jeho začátek jsem měl jisté pochybnosti a obavy že to nedopadne dobře. Přesto jsem neodolal a hru si v den vydání koupil. A že těch peněz rozhodně nelituji, svědčí prodloužený víkend který jsem strávil jen a pouze v Gothamu.

Štědrý den a odměna 50 miliónu dolarů za zabití Batmana, přiláká spoustu vrahů a šílenců kteří mu půjdou po krku. Navíc ani místní policie nemá pro přerostlého netopýra pochopení. Takže se nebudou mlátit jen chuligáni, ale rozbijete ciferník i spoustě policistů. Co se týče příběhu, je fajn napsaný a příjemně utíká.

Objeví se zde spousta antihrdinů, a někteří zde budou mít premiéru co se týče série. Je fajn že hráč musí být důsledný, a plnit vedlejší dějové linky a úkoly, aby se vůbec s některými postavami setkal. Což považuji za velký klad, pokud se totiž hráč žene jen po hlavní příběhové lince, o spoustu věcí a postav a událostí se ochudí.

Město je parádní a skvěle vypadá, je radost plachtit nad tím a kochat se, různorodými čtvrtěmi. Zbraně a soubojový systém zůstal zachován a pořád výborně funguje a dobře se hraje. Co se týče bossfightů některé mi přišli docela repetivní a únavné. Lovení ze zálohy a tichá likvidace ozbrojených nepřátel je taktéž stále skvělá. Nový prvek vyšetřování na místě činu je zajímavé oživení hratelnosti, ale je to taková jednohubka.

Úplně nová záležitost je ale multiplayer. Je pro 8 hráčů, kde se dva ujmou role Batmana a Robina, zbytek pak do týmu Bane a Joker, kteří se snaží obsadit 3 body a zlikvidovat konkurenci a superhrdiny. Občas se i na bojiště dostanou Joker a Bane a ty jsou pro ostatní ultimátní hrozbou. Mulťák se hraje dobře, jen by chtěl trochu odladit a vychytat chybky a přidat více map, zatím jsou jen 4.

Grafika je opět parádní, na souboje a město je radost pohledět. Dabing je opět excelentní a hudební doprovod monumentální. Tak za ty tři dny, jsem strávil v Origins 26 hodin, a to mě ještě spousta věcí ve městě chybí dokončit, a mulťák taky ještě proženu. Nový Batman se zkrátka povedl, jistě má nějaké mouchy, ale pokud jste milovali předešlé hry, tak tento díl Vám náladu rozhodně nezkazí. Zatím jedno z nejlepších překvapení tohoto roku.

Příjemná oddychová arkáda. Thunder Wolves si nehrají na nic vážného, je to prostě banda žoldáků která plní mise a trousí tvrďácké hlášky. A do toho ze svých bojových vrtulníků chrlí enormní množství raket a dávek z kanónů.

Vrtulníky jsou různé typy které vychází z reálných předloh, a za úspěšně splněné akce hráč získává nové kousky. Bojové mise jsou celkem různorodé, kromě klasického ničení cílů a nepřátel po desítkách, jsou tu ochranné akce, transport jednotek či někoho zachránit.

Prostředí jsou celkem různorodá, a zběsilou akci vždy doprovází solidní hudební doprovod. Tato hra má v sobě zkrátka kouzlo jednoduché arkády, kdy si člověk vybere vrtulník a vyrazí ničit davy nepřátel a přinášet zkázu z nebes.

Herní doba je sice krátká ale znovu hratelnost díky novému výběru strojů a hledání secretů a plnění achivmentů, je celkem solidní. Je škoda že tato hra je docela zapadlá a neznámá. Jinak ve slevě není nad koupí potřeba váhat.

Čínští bubáci, démoni a upírské zombie které skáčou jak námesíční klokani. Wei má zkrátka smůlu a místo příjemného večera s dívkou, ho čeká noční můra s nemrtvými a záchrana města.

Autoři vzali oblíbené zombie téma a naroubovali to do hry která se brala vážně, nyní ale toto DLC působí směšně. I když hráč příjme tento fakt a přistoupí na tuto hratelnost, zjistí že hru okleštilo toto téma opravdu hodně. Přestřelky jsou prakticky pryč, auto se využije jen na přesun mezi bodem A a B, a hlavní náplní bude tedy mlátit nemrtvé a démony. A ani tato kratochvíle není nijak zábavná oproti bojovým scénám z původní hry. A vedlejší úkoly? Vymlátit samozřejmě další bubáky a zachránit nebohé lidi u kterých hopsají.

Toto DLC je zkrátka čistý průměr, ničím nezajímavá šeď, která je kalkulem a snaží se svést na zombie vlně.

Navléct policejní mundůr a začít nahánět a likvidovat kultisty a zachránit město před hrozbou bombových útoků a nájezdů šílenců co čekají konec světa. Takže triády jsme nechali za sebou a jdeme už jen konat dobro.

Tohle DLC je taková jednohubka, dá se dohrát za necelé dvě hodiny, přináší pár nových zbraní, vcelku zábavné hlavní mise a pár rutinních vedlejších kterou jsou do počtu. Jako zpestření ale plní svůj účel, takže pro vyblbnutí v policejním ohozu, mlácení kultistů teleskopákem a to vše podpořené dávkou slzného plynu, lze vyrazit na chvíli na tuto policejní jízdu. Pokud Vás výše zmíněné kratochvíle nelákají, s klidným svědomím toto DLC obejděte.

PAM jak zní zkratka hry je bohužel mizerný polotovar. Přesto že si vybral celkem zajímavé a vděčné téma, zkazil co mohl. Jednoduchý koncept kdy se na závodišti auta ničí s pomocí powerupů které aktivují zbraně a různorodá auta s pestrými zbraněmi tak to přece musí být sranda ne? Bohužel ne.

Hraje se na to kdo má nejvíc killů a tak se třeba dokola jezdí jedna trať než někdo třeba zabije ostatní protihráče 53krát, což je totální vopruz. Nebo zabij co nejvíc než vyprší čas. Ona různorodost a zajímavost hry je pryč během dvou hodin kdy si hráč vše projde a vyzkouší. Navíc mulťák je totálně mrtvej a najít pár lidí je občas malý zázrak.

Další problém je v nevyváženosti aut a jejich zbraní. Třeba těžký náklaďák má k dispozici na útok ze předu drtič plechu s kterým musí najet k nepříteli na tělo, do strany má dvě čepele s malým dosahem, zatímco jiní třeba před sebe vypálí střelu a nemusí tak blízko, do strany vyhodí nálože které pokryjí větší prostor atd... Když Vám protihráče hned ze začátku vyberou ty nejlepší auta tak si během zápasu zkrátka moc neškrtnete.

Ona i ta zdlouhavost a natahovanost jednotlivé trati značně škodí. Oproti takovému Mashed kdy stačilo zlikvidovat protivníky jednou a hned bylo vyhrané kolo, tady se to natahuje na počet zabití. I ty tratě za moc nestojí a je jich málo. Byly sice v DLC dodány nová auta, ale ta to stejně už nezachrání. Grafika a hudba je takovej šedej průměr.

No PAM radši ani ve slevě nebrat je to odfláknutá hra, která se i mizerně hraje.

Tak DuckTales: Remastered celkem překvapil v dobrém i ve zlém. Tak nejdřív to co bavilo a překvapilo.

Jako hopsačka je to zjevení z dob které už jsou dávno pryč, jen si vesele hopsáte snažíte se najít co nejvíc drahokamů a skrýší, vyhnout se pastím a zneškodnit nepřátele. Každé prostředí má jiné téma a hudbu, a každá úroveň má na konci souboj s bossem. Jinak postavy a scény co se odehrají jsou vtipné a dabing je též solidně zvládnutý.

Co se týče herní délky tak je zhruba tak okolo 4 hodin, ale finální pasáž mě tedy nepříjemně překvapila. Ta se zakládá na velmi detailní přesnosti kdy jedna chyba znamená smrt a celé znova. To mi sice připomnělo doby dávno minulé kdy to tak bylo často, jenže tady se tato nepříjemnost schovala až na konec.

Jinak je to ovšem fajn hopsačka která dává vzpomenout na původní hru z Nesu, a všem fandům Kačerů připomene víkendová rána.

Zombie Driver HD oproti původní hře nabízí vylepšenou grafiku a více misí. I herní doba se nám zvětšila, hra má celkem 30 misí a jejich dohrání mi zabralo okolo 7,5 hodin. Jinak změny v hratelnosti se nekonají.

Přes svůj jednoduchý koncept je hra zábavná a chytlavá, na likvidaci zombií, získávání a vylepšování nových aut a plněním questů je fajn že se u toho hráč skvěle odreaguje a vypne. Těch vozidel by sice mohlo být více a mít rozdílnější vlastnosti, stejně si ale každý najde ten svůj do kterého bude kupovat upgrady a zlepšovat zbraně. Jen je škoda že auto může mít pouze jeden typ zbraně aktivní, přeci jen kombinace plamenometu, gatlingu, raket a railganu by se hodila víc než jen jedna zbraň.

Co se týče nepřátel, tak těch taky moc druhů není, bossfighty jsou si též dost podobné. Ale rozhodně musím pochválit mise kdy hráč dostane speciální typ vozidla na specifickou misi. Ty jsou opravdu příjemným zpestřením. Grafika se mi líbila, zvlášť atmosféra zničeného města je vykreslena parádně a smysl pro detail autorů je zde vidět.

Za těch pár éček je to rozhodně fajn oddychovka, jen od toho hráč nesmí čekat nic většího než jen odreagovačku na vyblbnutí.

Walking Dead: 400 Days je taková jednohubka pro ty co si chtějí připomenout chuť Walking Dead před další sérií. Noví hrdinové, nové příběhy a zápletky.

Opět je to o rozhodování akorát že v kratším intervalu. Přeci jen 5 hrdinů a jejich příběhů se odehraje velmi rychle, a prostor pro každého není nikdy delší jak 20 minut. Přesto si lze k hrdinům najít sympatie, a to hlavně díky dabingu a přesvědčivosti. V tom jsou v Telltale odborníci na vytváření uvěřitelných charakterů.

Toto nové DLC uteče jak voda, po hodině a něco hraní je zde konec, a otázka jestli právě představení hrdinové budou mít větší či menší roli v druhé řadě hry. Za cenu 100kč je to fajn zpestření doby než vyjde plnohodnotné pokračování.