Herní výzva 2016 - oblíbená hra mého děctví / mládí
Na kačery mám z klukovských let příjemné vzpomínky. Sledoval jsem kačeří seriál, četl kačeří komiksy, prostě důstojná konkurence Čtyřlístku:). Kačeří hra tedy byla předurčena k úspěchu. The Quest for Gold jsem hrával na lehkou obtížnost, což byl patrně jeden z důvodů, proč mě hra před lety bavila - pravděpodobnost výhry nad Hamounem byla vysoká a hratelnost vcelku pohodová.
V rámci Herní výzvy jsem si střihl obtížnosti všechny tři a byl to debakl na celé čáře. Na lehké obtížnosti jsem poklady sbíral bez větších problémů, leč při přeletu jsem jednou havaroval, na opravách přišel o bezmála 10 000 dolarů a ztrátu jsem už nedohnal. Střední obtížnost přinesla prudící přelety včetně ufo a často jsem je prohrál. Ve výsledku měl Hamoun nahrabáno jednou tolik co já. A hard byl z dnešního pohledu prakticky nehratelný. Je zajímavé sledovat, jak se hraní za ty roky změnilo. V době vydání byla takřka neprolétnutelná trasa letu nejspíš považována za výzvu, dneska takový postup odradí 90% hráčů. Ačkoli obtížnost samotného lovení pokladu zůstává i při změně obtížnosti v normě, lety s Rampou jsou ale peklo. Takřka nutností je tu získané peníze investovat na burze, což jsem jako kluk ignoroval, protože na easy úrovni nemá cenu se s investováním zdržovat.
Při hraní jsem se chvílemi docela vztekal, jak mě taková "blbost" o několika opakujících se minihrách mohla v klukovských letech tolik bavit. Ale dost té kritiky, pořád jsou to přece ti kačeři z dětství. Kačeři přijdou když jsi v nouzi, když tě úzkost ze sna vzbouzí, zavolat jen stačí heslo: Kačer!.
Na kačery mám z klukovských let příjemné vzpomínky. Sledoval jsem kačeří seriál, četl kačeří komiksy, prostě důstojná konkurence Čtyřlístku:). Kačeří hra tedy byla předurčena k úspěchu. The Quest for Gold jsem hrával na lehkou obtížnost, což byl patrně jeden z důvodů, proč mě hra před lety bavila - pravděpodobnost výhry nad Hamounem byla vysoká a hratelnost vcelku pohodová.
V rámci Herní výzvy jsem si střihl obtížnosti všechny tři a byl to debakl na celé čáře. Na lehké obtížnosti jsem poklady sbíral bez větších problémů, leč při přeletu jsem jednou havaroval, na opravách přišel o bezmála 10 000 dolarů a ztrátu jsem už nedohnal. Střední obtížnost přinesla prudící přelety včetně ufo a často jsem je prohrál. Ve výsledku měl Hamoun nahrabáno jednou tolik co já. A hard byl z dnešního pohledu prakticky nehratelný. Je zajímavé sledovat, jak se hraní za ty roky změnilo. V době vydání byla takřka neprolétnutelná trasa letu nejspíš považována za výzvu, dneska takový postup odradí 90% hráčů. Ačkoli obtížnost samotného lovení pokladu zůstává i při změně obtížnosti v normě, lety s Rampou jsou ale peklo. Takřka nutností je tu získané peníze investovat na burze, což jsem jako kluk ignoroval, protože na easy úrovni nemá cenu se s investováním zdržovat.
Při hraní jsem se chvílemi docela vztekal, jak mě taková "blbost" o několika opakujících se minihrách mohla v klukovských letech tolik bavit. Ale dost té kritiky, pořád jsou to přece ti kačeři z dětství. Kačeři přijdou když jsi v nouzi, když tě úzkost ze sna vzbouzí, zavolat jen stačí heslo: Kačer!.
Pro: Jsou to Kačeři, minihry i přes opakování dokáží být zábavné.
Proti: Přelety. Ty přelety!