Příběh Fuga: Melodies of Steel 2 začíná po roce událostí tam, kde skončil v prvním díle (true ending). Naše děti z tanku Taranis se po konci války vrátí do svých domovů odhodlány žít svůj život v klidu a míru, nicméně jednoho dne zůstane část dětí uvězněna v Taranisu, který za sebou zanechává jen zkázu. Našim hrdinům tak nezbývá než nasednout do kdysi nepřátelského Tarascusu a vydat se na záchranu svých kamarádů.
Melodies of Steel 2 je dalším přírůstkem do série Little Tail (Tail Concerto, Solatorobo, Melodies of Steel) od vývojářů z CyberConnect2. Opět jde o svérázné RPG, kde hráč bere do rukou správu tanku, starost o jeho posádku a především velení na samotném bojišti. Navrací se staré známé postavy, přičemž hlavním hrdinou je opět Malt Marzipan, přičemž tentokrát jde, dle slov tvůrců, o výrazně příběhovější záležitost i co se do velikosti a počtu cutscén týče. Novinkou je Judgment System, který vám během hry dává různé nevratné možností při rozhodování se u důležitých momentů, které následně ovlivňují vývoj příběhu a především i vztahy s vaší posádkou. Samozřejmostí je pak několik možných zakončení.
Jak jsou hráči her ze série Little Tail zvyklí, stylizace světa je v lehce steampunkovém stylu a svět je částečně tvořen i z létajících ostrovů. Druhý díl tak představuje hned několik nových lokací a i možností dopravy. Tipujete správně, pokud vás napadla vzducholoď. S tou je spojen i lítající kontinent Gasco. Hlavním městem zemí Paresia je však Pharaoh, kde se přesunula i armáda z Gasco, jelikož jde o nejméně válkou postižené město.
ActualPigeon5
Fuga 2 je mix jednoduché tahové strategie a správy základny (tanku). Chtěl jsem napsat, že je to v podstatě Xcom ořezaný do základů, ale nejblíž to má k sérii Fire Emblem. I když ta je výrazně komplexnější. V soubojové tahové části ovládáme tank Tarascus, který má tři střílny. U každé z nich jsou dva vybraní členové naší až 12-ti členné party. Ti obsluhují buď kulomet, dělo a minomet. Klasicky nějaká zbraň je vhodná na těžké obrněné soupeře, nějaká na letecké atd. Každé dítě z party získává levelováním různé skilly, někdo může nepřátelům ničit štít, někdo má hromadné útoky, které zasahují všechny soupeře, jiný dává soupeřům negativní vlastnosti jako weakness, burning, někdo léčí, prostě nic objevného, ale je jich dost velké množství a souboje tak jsou docela různorodé.
Hra je rozdělena do 12 kapitol, kdy jedna kapitola je jízda z místa A do místa B, kdy po cestě narážíme buď na nepřátele, bedny s léčením, bedny s upgradovacími materiály, místa, kde můžeme vyrazit na expedici a také dvakrát až třikrát za kapitolu je intermission. To je druhá klíčová část hry, kdy se dostaneme do tanku a můžeme utratit 20 akčních bodů za doléčení zraněných členů, upgrade jednotlivých částí tanku, pěstování a chování surovin na vaření, přípravu jídla, které dává bonus do bitev a také komunikaci mezi jednotlivými dětmi a "levelování" jejich vztahů. To se posléze projevuje v boji, když spolu sedí u děla dvě postavy s vysokým poutem, tak můžou udělovat vyšší poškození. U zmíněných Midnight Suns jsem u rozhovorů superhrdinů mezi sebou trpěl, tam to bylo nesnesitelné, ale tady je to odbité velmi rychle a nevadilo mě to.
K příběhu moc psát nebudu, je skvěle popsán v profilu hry. Hra vypadá naprosto stejně jako první díl a nějaké změny se hledají složitě. V profilu jsou zmíněny vzducholodě, ty je kromě příběhových přesunů mezi ostrůvky možné využít i během kapitol, např. k objednání shozu upgradů nebo lékárniček nebo k útoku na soupeře před námi. Další novinka je že jednotlivé skilly jdou také levelovat, to myslím v prvním díle také nebylo. Nepříjemnou novinkou bylo, že superzbraň Soul Cannon (zničí jakéhokoliv soupeře, ale jako náboj používá členy posádky a od toho kolik členů obětujete tak dosáhnete dobrého nebo špatného konce) se v tomto díle spouští sama, jakmile klesnou HP tanku na polovinu. Prostě dostanete ránu, klesne zdraví tanku a AI náhodně vylosuje postavu a oznámí, že za tahů střílí, což mě ze začátku dost zatápělo a musel jsem opakovat, protože jsem o děcka samozřejmě nechtěl přicházet. Je tam pak možnost to částečně obejít, ale na tu jsem přišel až dost pozdě a předtím mě to několikrát potrápilo.
Graficky mi hra hodně připomíná sérii Valkyria Chronicles, prostě taková lacinější japonská klasika, ale úplně v pohodě dostačuje.
I tento druhý díl mě hodně bavil, používám tyhle hry jako odpočinek mezi těžšími hrami, když se mi nedaří. Tady se nijak nezaseknete a můžu hru doporučit všem japonsky pozitivním mezi námi.
Hra je rozdělena do 12 kapitol, kdy jedna kapitola je jízda z místa A do místa B, kdy po cestě narážíme buď na nepřátele, bedny s léčením, bedny s upgradovacími materiály, místa, kde můžeme vyrazit na expedici a také dvakrát až třikrát za kapitolu je intermission. To je druhá klíčová část hry, kdy se dostaneme do tanku a můžeme utratit 20 akčních bodů za doléčení zraněných členů, upgrade jednotlivých částí tanku, pěstování a chování surovin na vaření, přípravu jídla, které dává bonus do bitev a také komunikaci mezi jednotlivými dětmi a "levelování" jejich vztahů. To se posléze projevuje v boji, když spolu sedí u děla dvě postavy s vysokým poutem, tak můžou udělovat vyšší poškození. U zmíněných Midnight Suns jsem u rozhovorů superhrdinů mezi sebou trpěl, tam to bylo nesnesitelné, ale tady je to odbité velmi rychle a nevadilo mě to.
K příběhu moc psát nebudu, je skvěle popsán v profilu hry. Hra vypadá naprosto stejně jako první díl a nějaké změny se hledají složitě. V profilu jsou zmíněny vzducholodě, ty je kromě příběhových přesunů mezi ostrůvky možné využít i během kapitol, např. k objednání shozu upgradů nebo lékárniček nebo k útoku na soupeře před námi. Další novinka je že jednotlivé skilly jdou také levelovat, to myslím v prvním díle také nebylo. Nepříjemnou novinkou bylo, že superzbraň Soul Cannon (zničí jakéhokoliv soupeře, ale jako náboj používá členy posádky a od toho kolik členů obětujete tak dosáhnete dobrého nebo špatného konce) se v tomto díle spouští sama, jakmile klesnou HP tanku na polovinu. Prostě dostanete ránu, klesne zdraví tanku a AI náhodně vylosuje postavu a oznámí, že za tahů střílí, což mě ze začátku dost zatápělo a musel jsem opakovat, protože jsem o děcka samozřejmě nechtěl přicházet. Je tam pak možnost to částečně obejít, ale na tu jsem přišel až dost pozdě a předtím mě to několikrát potrápilo.
Graficky mi hra hodně připomíná sérii Valkyria Chronicles, prostě taková lacinější japonská klasika, ale úplně v pohodě dostačuje.
I tento druhý díl mě hodně bavil, používám tyhle hry jako odpočinek mezi těžšími hrami, když se mi nedaří. Tady se nijak nezaseknete a můžu hru doporučit všem japonsky pozitivním mezi námi.
