DH Sraz 2024 - report

Laurona

S plnou těžkou sportovní taškou v jedné ruce a plnou velkou a taky těžkou nákupní taškou v druhé ruce jsem se dokodrcala k benzínce u Skalky, kde jsme měli domluvené místo setkání. Victor byl na místě první, a tak jsme čekali na zbytek osazenstva. Fatality dorazil krátce po mně s miniaturním batůžkem na zádech a já nechápala, to mu jako stačí na tři dny? Dan9k nás pak nabral a jeli jsme. Tachometr během cesty několikrát mířil do nebeských výšin, a tak jsem se radši (i když s nutkáním na to pokaždé upozornit) dívala opačným směrem. Dojeli jsme ale bezpečně na místo a za to klobouk dolů. 

Chata předčila má očekávání a vypadala opravdu skvěle. Jako bonus byl již krátce před naším příjezdem naražen sud s pivem, a to se samozřejmě nemohlo nechat jen tak být. Večer se nesl ve znamení stolního fotbálku, medových panáků, hry Thumblestone a pokecu s přáteli, které jsem dlouho neviděla. 

V sobotu jsem už v pět hodin ráno zírala do stropu a nemohla spát. Tak začal můj náročný ale úžasný sobotní den. Garret zařídil dopoledne prohlídku místní jeskyně a já se tam těšila jako malá. Mé nadšení však částečně zabila průvodkyně, během jejíchž prvních slov jsem myslela, že se otočím na patě a prostě odejdu. Zvědavost však byla větší, než pohoršení nad průvodčiným „nadšením z práce“, a tak jsem s ostatními pomalu sestupovala do útrob jeskyně. Nejvíce mě zaujala část, která byla kdysi útočištěm hadů. Pro představu zde byli umístění neživí hadi a mně se hned díky tomu vybavila jedna jeskyně ze hry Might and Magic VI.

Po jeskyních jsme měli chvilku volna, kterou jsme vyplnili hraním zábavné karetní hry Kabo, a pak se jelo do Bouzova na oběd. Restaurace (včetně otrávené servírky) nebyla nic moc, ale svůj účel splnila. Hrad Bouzov byl zvenku krásný. Vevnitř samozřejmě taky, ale ničím mě nic moc nepřekvapil. O něco více se mi líbila návštěva hradní věže Hlásky, ze které byl krásný výhled do širokého okolí. Na Bouzově jsme se potkali s Falagarem a jeho rodinou, kteří obě dvě prohlídky absolvovali s námi.

Nebudu lhát, že jsem toho neměla dost a netěšila jsem se zpátky na chatu. Naštěstí jsme se svezli těch 12 km zpátky auty a mohli jsme se pak pustit do hudebního kvízu, který nám přichystal Eru a ve kterém jsem neskončila jen s jedním bodem ale hned s celými čtyřmi body! Ano, občas hraji bez zvuku (jak už se všichni na srazu několikrát doslechli -díky, Tule :-)) a někdy zkrátka hudbu tolik nevnímám, jak se soustředím na dějství ve hře. Po kvízu nás čekal trochu delší turnaj v Kwokyho šílené hře. Než jsem konečně pochopila, jak se ovládá, měla jsem za sebou tři zápasy, z toho dva prohrané. Pak už byl čas jen na fotbálek a karty proti lidskosti, které, jak jsem pochopila, nejsou úplně pro každého :-).

Nedělní ráno bylo ještě náročnější než to předchozí. To už se ale balilo a uklízelo. Nakonec přednáška od Rapiera, které jsem se ze všech sil snažila porozumět, ale dopadlo to dost bídně. Díky všem, kteří přijeli! Budu se těšit na příště!


Garret 

Toho odpoledne byl Eru trochu nervózní, přeci jen si vzal půl dne dovolenou a odhodlaně předběhl celou frontu u voleb, aby mohl být co nejdříve připraven vyrazit. Moje varování, že Rapier je časově volatilní a navrhovaný čas odjezdu v 15 hod. pravděpodobně nestihne, nebral příliš vážně. Rapier byl naprosto přesný a pouze minutu po třetí dal vědět, že přijede ve čtyři.

Přesto jsme na místě byli jedni z prvních a neskromně jsme se tak usadili v nejprostornějším pokoji v domě, s vlastní kuchyňkou, východem na terasu a výhledem na moře zeleně. Abych to trochu vyvážil, vybral jsem si na spaní přistýlkovou sedačku a to rovnou tu nejtvrdší, s rozměry tak akorát pro mé malé já z páté třídy základní školy. Následovalo zjištění, že jsem zapomněl to nejdůležitější. Nebyly to prášky na tlak ani kapky do očí - i když obojí jsem zapomněl taky. Ručník! Ty vole, já nemám ručník a tady je jen nějaká žínka na ohanbí.

Netrvalo dlouho a zbytek účastníků zájezdu se začal postupně bufferovat. Moje přivítání přes plot ala "nasraný soused" Kwokyho trochu vylekalo, ale Tulareanus už začal zkušeně startovat svou bratislavskou pěst a na podanou ruku reagoval s mírně vykulenýma očima, ale viditelnou úlevou ve tváři. Kolem osmé už dorazil i poslední člen osazenstva Karasman. Tou dobou už u mě bylo všechno tak nějak zastřeno alkoholovým závojem. Během popůlnočního ulehání jsem si dal jednoznačný závazek, že další večer nesmím víc pít. Ale ani míň, to bylo tak akorát.

Druhý den dopoledne si část osazenstva vyrazila do nedalekých mladečských jeskyní, poznat nějakou tu kromaňonskou kulturu a zvyky. Navigace nelhala - z branky dvakrát doprava a dorazili jste do cíle. Dvě minuty chůze nestačily na úplné vystřízlivění, ale teplota v jeskyních už by probrala z letargie i ledního medvěda. Kromě toho, že jsem si na sraz nevzal ručník, neměl jsem ani žádnou mikinu nebo bundu. Naštěstí mě zachránil Rapier se svou podobnou konfekční velikostí. Ještě, že jsem si nikdy nevybral guildu skautů, moc by mi to nešlo. Jeskyně byly tak trochu indie styl a jak prohlásil Kwoky: "Ti Kromaňonci to tu měli docela pěkně vybetonovaný".

Odpoledne už následoval oběd v Bouzově a prohlídka hradu. Karasman těsně před odjezdem poprosil Rapiera, abychom na něj počkali, že si jen skočí nahoru do pokoje pro sluneční brýle, což Rapier celkem bezpečně do pěti vteřin zapomněl, takže jsme si v klidu vyjeli vstříc restauraci bez Karase. Rezervovaný soukromý VIP salónek jsem hned poznal, už jsem v něm před pár lety měl nepříjemnou gurmánskou čest, ale kuchař se za tu dobu docela naleveloval. Přestože paní číšnice velmi lpěla na tom, abychom jí nemíchali objednávky jídla a pití dohromady, stejně nakonec dokázala ke dvěma jídlům napsat špatnou přílohu a na Kwokyho úplně zapomenout. Asi byla taky zaskočená diskuzí o nutnosti, resp. zbytečnosti, vysokých FPS ve hrách.

K soukromé tour na hradě si pár nadšenců vybralo i výstup do věže, hnízdečka lásky Jasněnky a ševce na Redbullu. Při pohledu na jejich postel jsem si říkal, že ta přistýlka vlastně není tak špatná. Hrad samozřejmě stojí za zahrání, přestože je to tak trochu romantizovaný fejk, který prošel remakem někdy na začátku 20. století a stále dostává HD packy textur, aby to pěkně vypadalo i dnes. Minimálně remaster by ale potřebovaly i příjezdové cesty, protože nehratelné byly už před těmi deseti lety, kdy jsem tady byl naposledy. Při odchodu z Bouzova jsme ještě chvíli obdivně pozorovali zdejší fotbalový zápas okresových přeborníků s prostorově výraznějším hlavním rozhodčím, který naprosto s přehledem zvládal celý zápas upískat ze středu hřiště, kde se jen otáčel kolem své osy. Kdo umí, umí.

Záměr několika nadšenců turistiky nepoužít fast-travel a jít pěšky 15 km úplně nevyšel, takže jsme byli všichni v celkem rozumném čase zpátky na základně. Večerní klábosení si neužíval akorát Bursoft, který to tam u grilu otáčel na nejvyšší obtížnost s kouřem tak hustým, až mu tekly slzy (vymlouval se na alergii). Je to takový ten dříč party hrdinů, kterého chce mi mít ve své družině úplně každý. V Eruově hudebním kvízu jsem zaskočil sám sebe třetím místem, spolu s Dan9kem. Organizátoři ale naštěstí zaskočeni nebyli a legendární DH kšiltovku, přidávající +5 proti trollům, jsme dostali oba. Následující hodinový Kwokyho turnaj ve Wanbě ovládl Fatality, akorát bych přísahal, že to trvalo trochu déle.

Příležitostné popíjení alkoholu se začalo podepisovat na mých kognitivních schopnostech, což nemělo absolutně žádný vliv na nepochopení jedné nejmenované karetní hry, která má na obalu napsáno "A party game for horrible people". Mně a následně ani Dan9kovi to vůbec nešlo, zatímco ostatní excelovali, takže obrázek si udělejte sami. Někdy kolem čtvrté ráno následovala sprcha a uvědomění, že moje žínka na ohanbí se suší na verandě. Naštěstí ta Rapierova visela nadosah. Bohaté survival zkušenosti z Far Cry Primal jsem tak zúročil do puntíku... zneužitím svého trička. Samozřejmě, že jsem nepoužil tu Rapierovu žínku, nejsem žádný cheater!

Asi tříhodinový spánek mi bohatě stačil a ranní kafe s výhledem na moře zeleně jsem chtěl doplnit něčím sladkým. Před výjezdem do zdejšího (beztak zavřeného) smíšeného zboží mě zachránil Eru, který jen tak náhodou zmínil, že ve spíži je makový závin. Po otevření dveří spíže se na mě vysypalo asi pět závinů, kilo tatranek, oplatků a já nevím čeho ještě. Mám konspirační teorii, že jsme měli tajného patrona, protože nebylo absolutně možné se vlézt do prezentovaného rozpočtu s takovou hromadou žrádla, včetně ubytování a vstupů.

Rapier si ještě před odjezdem vzorně připravil komplexní přednášku o vývoji leteckých simulátorů, ale než se dostal k ukázce svého skutečného umu s klackem, musela část osazenstva opustit ubytování. Tak příště si ho snad osaháme všichni. A kdybyste to náhodou nevěděli, tak Deimos si tam jen tak ledabyle nosil tričko podepsané Warrenem Spectorem, které se chystal darovat svému kamarádovi k narozeninám. Taky bych chtěl být kamarád Deimose - dokonce bych mu odpustil, že ohodnotil Deus Ex jen 55%.

Co dodat? Nezbývá než poděkovat organizátorům Lauroně i Kunickovi za veškeré zákulisní přípravy a zároveň všem zúčastněným za skvělou společnost. Klidně bych to tam táhnul dál... 


Kunick

Popisovat sraz, na jehož organizaci jsem se podílel, je nevděčný úkol, a tak jsem na to chtěl jít od lesa. V duchu jsem si vytvářel seznam účastníků, kteří s něčím pomohli, kteří něco zařídili nebo si připravili nějakou aktivitu. Jenže, na seznamu by byli všichni. Na tom, že se sraz vydařil, totiž měl zásluhu úplně každý jeden z nás. Proto bych vám všem chtěl poděkovat – jste důvod, proč se pokaždé na sraz těším. DÍKY!!!

Jediné jmenovité poděkování patří Lauroně – bez ní by určitě žádný sraz nebyl a svou schopností plánovat mi pomohla nepodlehnout mému nekonečnému flegmatismu! Za to jí patří EXTRA DÍKY!!!

A jaké jsou vlastně moje pocity ze srazu? Nebudu vypisovat žádný z nespočetných highlightů srazu. Pro mě vlastně byl vrcholem moment, kdy jsem naložil do auta prázdné sudy s pípou, přihodil batožiny a odevzdal klíče paní majitelce. Věděl jsem, že už můžu říct, že se po dobu mé služby nic nešťastného nestalo, a že si lidi sraz užili.

Byl jsem unavený, byl jsem nachlazený, ale kdyby se mě v ten moment někdo zeptal, bez zaváhání bych odpověděl, že klidně hned jdu do organizace dalšího srazu, …nebo spíš hned po pořádném šlofíku.

 Kwoky 

Jeden večer (pátek), jeden den (sobota) a jedno ráno (neděle). Tak nějak vypadají DH srazy. 

Pátek se nese hlavně v duchu setkávání, dobrého jídla (grilované variace) a dlouhého povídání o všem možném až do pozdních hodin. S některými účastníky je to v podstatě jediná možnost, jak se vidět, tak člověk chce určený čas využít co nejvíc. I když jsou mezi námi rozdíly ve věku, pohlaví, preferencích žánru nebo třeba v názoru na konkrétní herní hudbu, stejně nás cosi spojuje. Tohle cosi se mi na DH srazech moc líbí a fakt bych si přál, aby to zažili i ti, co se jim nechce nebo se bojí přijet.

Sobota je pak jiné kafe. Dopoledne začíná nevinně, ale rozhodně není líné. Plánuje se program na celý den (aspoň rámcově), balí se na výlet, všechno je před námi. Letos jsme dopoledne vyrazili do blízké jeskyně, kde Fatality trochu potrolil průvodkyni ("Já si to ověřím, víte?") a snad jsme jí trochu zlepšili den. A hlavním bodem programu byl oběd pod hradem Bouzov s následnou prohlídkou samotného hradu. Počasí se vydařilo (možná až moc), snědli a viděli jsme toho dost. Ještě jsme se domluvili na menším pěším výletu po návratu na ubytování, ale to nakonec vyšumělo a začal večerní sobotní maraton. Jídlo, hudební kvíz od Eru, můj turnaj ve Wanba Warriors (podle Karasmana nejlepší hra na světě), stolní fotbálek, dopíjení flašek a načínání nových, oplakání prázdného sudu s Kofolou, deskovky ("Musíš měnit, blbče, naval Haluba!") a spát. Sobota je vždycky dlouhá, náročná, intenzivní a skvělá. A večer už je trochu cítit, že se blížíme do poslední zatáčky před cílem.

Nedělní dopoledne pak vše pomalu uzavírá. Další skvělý sraz je zase u konce. Ještě jsme stihli Rapierovu přednášku o leteckých simulátorech a já jsem konečně pochopil, co ho na tom tak baví. Jak jsem řekl - "semínko bylo zaseto" a dostal jsem inspiraci na další sraz. A pak už jen rychlý úklid, loučení a odjezd. A neodbytný pocit, že jsme nestihli vše, co jsme mohli. Děkuji všem, co sraz zorganizovali, dovezli mě tam, zpět i na sobotní výlet a všem, co pomáhali s čímkoliv, aby vše proběhlo hladce. Povedlo se to, tenhle sraz byl dokonalý! Jste skvělí.

A je po všem. Opravdu? Ne tak docela. Plno věcí se stihlo naplánovat, fotky a videa nám budou připomínat prožité okamžiky a myšlenky už směřuji na další podobnou akci. Jo a nevíte náhodou, kdo je modrej? :-)


Fatality 

Měli jsme sraz s Lauronou, Victorem a naším řidičem Danem (Dan9K) kousek od metra Skalka. Po příchodu na benzinku jsme se zasmáli tomu, že s sebou mám jen menší batůžek, zatímco Laurona s Victorem dorazili s krosnami jak na 14denní zájezd. Prozíravost se trochu vyplatila, trochu ne, vysvětlím na dalších řádkách. Pak přijel Dan a vyrazili jsme.

Po cestě jsme zastavili na první čůránky (toto je důležité pro pozdější Kwokyho turnaj) a spojili příjemné s užitečným a nakoupili zbývající věci v Tescu ve Vysokém Mýtě - uhlí, zeleninu a takové ty věci na naplnění základních potřeb. Po asi 3,5 hodinách jsme dorazili na místo. Ubytko vypadalo pěkně, mělo menší dvorek, kde byla skluzavka pro děti, připravený krb, nějaké to posezení a hlavně už většinu účastníků srazu! Tak jsme se seznámili a soudek už byl naražen, jal jsem se tedy poctivě čerpat svůj podíl. Pokoje byly pěkné, spali jsme téměř stejně jako bylo složení našeho auta, až na obětování Dana - čili Laurona, Victor, já.

V pátek myslím nebyl žádný pevný program, prostě jsme pili, kecali, hráli stolní fotbálek. Snažili jsme se zapojit historický počítač, který měl k našemu překvapení ale moderní DDR3 paměti. Nikdo z nás ale nedisponoval kabelem na DVI. Padaly divoké návrhy, že ho dojedeme koupit a na disku pak najdeme 150 bitcoinů, ale protože jsme všichni za vodou, tak jsme nechali pouze u nápadu. Kunick pak zapojil Switch a dali jsme Mario Kart a pak nějaké logické sestřelování bublin, což mi teda šlo střídavě oblačno, ale fajn hra.

Naštěstí jsem se poučil ze svého posledního srazu u Deimose a nenechal se přemluvit k míchání drinků, a to ani když přitančil Garret s nabídkou medového Jacka nebo Metaxy. Přesto jsem se trochu mázl, ale bylo to OK. Taky naštěstí u grilu stálo duo Victor + Bursoft, kteří se celý víkend starali o naše žaludky, za což jim patří velký dík.

Ráno jsme se vzbudili poměrně brzo a šli jsme s Lauronou připravovat snídani. Dali jsme vajíčka, trochu jsem pokrájel zeleniny a zbylo něco i pro ostatní. Na programu byly místní mladečské jeskyně! Tak jsme tam vyrazili, slečna průvodkyně byla trochu upjatá, asi že musí v sobotu do práce. Alespoň jsem ji trochu uvolnil, to když nám ukazovala místo, kde se údajně natáčela pohádka O statečném kováři. V takovým ďolíků v jeskyni. Tak se ptám, a co to bylo za scénu? Prý tahání nějakých lidí ze studny. Halo? V jeskyni žádnou studnu nevidím. Jo, slečna trochu znejistěla a zachránila to slovy, že použili zelené plátno. Na tom jsem nemohl nereagovat, že si to budu muset ověřit. Tím se rozesmála celá naše grupa. Akorát jsem si na sebe upletl bič, protože Kunick pohotově reagoval tím, že si ověří, zda jsem si to ověřil. Tak díky, no.

Pak jsme vyrazili auty na oběd a prohlídku hradu Bouzov. Oběd byl taková ta vesnická hospoda, kde si dáte česnečku, která jde cítit až do místní hasičárny, k hranolkům si objednáte hranolky a na jídeláku je místo kaťáku napsáno Bouzovský DĚS BĚZ - nekecám, takhle to opravdu bylo. Hospoda Radniční sklep, vyzkoušejte. Pak jsme dojeli až k hradu jak správní Pražáci, co nebudou šlapat 5 minut do kopce a šli se podívat na obhlídku hradu. Paní měla hlas, před kterým by se třásl i skoro bezhlavý Nick. Poté jsme zašli na vyhlídku na věž, ta byla super.

Pak jsme si dali dole zmrzku a viděli největší sršeň na světě. Moje fobie se začala probouzet. Naštěstí se v blízkém okolí hrálo finále Ligy mistrů místního okresního přeboru, což naši pozornost jednoznačně strhlo. Pak už jsme jeli zpátky na dům. Tam jsem pomohl s přípravou masa na gril společně s Kunickem a Lauronou. Pak přišel hudební kvíz od Eruho. Hudební kvíz, no tak jsem gratuloval Tulovi. Strategicky jsem si vedle něho sedl, ale opisovat mě nenechal, bídáček. Ještě mě trochu popíchnul, že přece tady tu jednu skladbu jsem měl já ve svém kvízu na srazu před 6 lety. How dare you?! zašeptala Greta ve mně. Samozřejmě vyhrál Tul a samozřejmě se osazenstvo pobavilo na můj účet vzpomínkou na mé, dle mého názoru, jemné vyžadování fér hraní. Ale mých 5 bodů považuji za gamblerský úspěch, reálně jsem věděl pouze 1.

Pak ale přišel Kwokyho turnaj ve Wanba Warriors, kde jsem nakonec došel až do finále bez prohry a vyhrál tak Kwokyho tričko. Superfinále s Kwokym jsem též vyhrál a zbyla na mě i kšiltovka. Tak vida, v úvodu jsem psal, že se to trochu vyplatilo nebrat si toho tolik, a najednou mám náhradní triko a i čapku. V turnaji jsem porazil postupně Tula, Erua, Karase, Kunicka a ve finále opět Karase, který se do něj probojoval z looser bracketu. Zde se projevily všechny ty čůránky, což byl charge útok ve hře. Jen ho tak pojmenoval Victor a nějak se to chytlo. A kdo byl ten modrej? Pak jsme hráli nějaké ty deskovky, karetky a jen chillovali. Byla to parádička.

V neděli ráno jsem si pěkně přispal, ale o Rapierovu přednášku na téma leteckých simulátorů jsem naštěstí nepřišel. Ke konci delšího proslovu se pak dal i do samotného hraní. Bylo vidět, že je do toho tématu fakt zapálený. Některé věci jsem sice nepochopil, ale Rapier nechal kolovat několik předmětů na pročtení / pokoukání, a kniha o letadlech byla opravdu zajímavá.

Postupně už se pak vytráceli lidé, kteří mířili domů. My jsme odjížděli jako poslední ve stejném složení, pouze Kunick zůstával na předání domu. Nabalil nás několika věcmi, které se nestihly spotřebovat. A tady je ta prozíravost, co se neoplatila. Neměl jsem to kam dát s tak malým báglem. Naštěstí mě zachránil Kunick, který mi zapůjčil svou látkovou tašku. Tu mu musím ještě vrátit.

Díky moc za parádní sraz, moc jsem si to užil. Zdar příště!


Bursoft

Když jsem si všiml oznámení nového DH srazu na super místě v super termínu, který mi hezky vklouznul mezi zaplněný červen, byl jsem nadšenej, že si po delší době odpočnu se starými známými u nějaké pohodové hry nebo pivka. Přece jen covid nám lehce sebral vítr z plachet se srazy.

Moje zvětšující se fobie z hromadné dopravy víceméně hned rozhodla, že pojedu autem, nabídl jsem pár míst ve svým korejským držáku a za chvilku už jsem měl spolucestující Kwokyho a Tula. Tušil jsem, že dostat se z Brnele v pátek odpoledne bude intro k DH srazu, víceméně každý den je to jedna velká adventura přejet z jednoho místa ve městě na druhé. K odjezdu jsem zavelel tedy 3. hodinu a ve 4 už jsme slavnostně vyjížděli :-D. Jak jsem čekal, půlka času nám zabralo dostat se z centra Brna na dálnici, potom už to naštěstí svištělo, kolem 6. hodiny jsme dorazili Pod jeskyně.

Jen co jsem otevřel dveře auta, všude hromada známých, ke kterým jsem spěchal se přivítat - Kunick, Laurona, Vic, Eru a další, ale z davu lehce vyčnívaly pro mě dvě nové tváře. Dva dvoumetroví týpci. Vylučovací metodou jsem pochopil, že jde o Rapiera a Garreta a první, co mě napadlo - čím to sakra ty lidi v Ově krmí, že rostou do takových rozměrů?

No nic, za neustálýho připomínání, že chrápu jak hovado a chtělo by to najít spoluchrápající, jsem se ocitnul v největším pokoji s terasou, zabral si jedinou vrchní postel a šel si načepovat škopek do tupláku.

No a v tuto chvíli už jsem se naladil do úplného chillu, který mi skončil až v neděli. Na podobných akcích mě mrzí, že vlastně trvají jenom chvilku. Ani zdaleka jsem si nestihl se všemi pokecat tak, jak bych chtěl. Pořád jsem odbíhal od jednoho ke druhému, od pípy ke grilu a od venkovního posezení do vnitřního. Páteční večer jsme zavírali s Tulem a Daníkem diskuzí o hudbě a drogách. Ani jednomu nerozumím, tak jsem se věnoval tomu, čemu rozumím - pivu. Doteď nechápu, jak jsem to dal do půl 4 ráno a kolik jsem toho vypil :-D. Aspoň jsem nabral zase nějaké Tuloviny na Spotify.

S tím grilem jsem se nějak omylem přichomýtnul k Vicovi, který v pátek rozdělal oheň, abychom se najedli a skončilo to tak, že jsem v sobotu totálně vyuzenej odgriloval asi 5 kilo masa (a nějaký cukety nebo co to bylo, po hodině na ohni to vypadalo furt stejně). Prostě lidi, co milují grilování se hned poznají :-D. Tady mě jen mrzí lehký desync s Kunickem v sobotu, kdy já nevěděl, že k masu dělá naprosto exkluzivní pečený brambory a karamelizovanou cibuli, takže jsme měli tříchodovou večeři v podobě maso - příloha - maso :-D.

Mimo odpolední šichtu u ohně se sobota nesla v duchu prohlídek místních zajímavostí. Ráno jsme se prošli v jeskyních a odpo po hradě Bouzov. Velmi odvážná byla myšlenka, že bychom z hradu šli 12 km v tom největším letošním pařáku pěšky zpět. Po několikátém zkrácení trasy bylo asi 6 hodin a my pořád zevlili u hradu a já začal panikařit, že z dvou a půl kilo krkovice se 14 lidí fakt nenají. Tak jsme s Karasem, Vicem a Kwokym vzali osud žaludků do svých rukou a místo procházky, která by skončila někdy v 9 na ubytku, jsme zajeli do nedaleké Litovle trochu masa dokoupit.

Večerní Erův hudební kvíz jsem slušně odmítnul a vymluvil se na gril, protože jsem nechtěl skončit s nulou. Původně jsem neměl moc náladu ani hrát Kwokyho turnaj, ale když jsem viděl ten skvělý setup v místnosti a jaká hrozná blbost to asi je, na poslední chvíli jsem se přihlásil. První hru jsem porazil Garreta tak, že jsme oba koukali na postavu toho druhýho a absolutně netušili, co děláme. Nakonec jsem skončil s pěknou bramborou v naprosto epickým fightu, jak jinak, s Karasem, který mě jako vždy vyklepnul. Ale v pořádku, když jsem viděl, jak Fatality všechny zmasakroval od první hry až do finále bez jediné prohry, se čtvrtým místem jsem spokojenej.

Neděle už byla klasicky dojížděcí. Musel jsem kolem poledne jet, tak jsem si akorát odběhl poslechnou Rapierovu prezentaci ... chvíle napětí ... leteckého simulátoru a následovalo už jen smutné balení a odjezd. Zavelel jsem ve 12 odjezd a tentokrát o půl 1 už jsme vyjížděli.

Z posledního srazu jsem si vzal naději, že se takto budeme potkávat snad zase pravidelněji. Je fajn prostě vyjet z denní rutiny do takto přátelské společnosti. Speciální dík patří Kunickovi, který vytáhl z klobouku naprosto perfektní ubytko za hrst dolarů a celkově za naprosto bezstarostný průběh, Vicovi za grilovací co-op a všem ostatním zúčastněným, že je radost s nimi trávit čas. Tak brzy na viděnou. 

 

Deimos

Konečně! Konečně se nám podařil další sraz a mám z toho velkou radost. Dlouho jsem se na něj těšil a po letošním srazu by se mi líbilo, kdyby se pořádal každý rok. Za ty roku už své přátele z databáze berete jako rodinu a vždy se na ně těšíte.

Já osobně beru také sraz uživatelů Databáze her, jako takovou dovolenou, kdy si pořádně odpočinu, zrelaxuji, pobavím se, zasměji se, poměřím své schopnosti (herní, vědomostní, sportovní) s ostatními. Zažiji grilovačku, výlety a turistiku.

Všímám si také několika změn: stárneme, jsme klidnější, už to není taková "ožran párty", jako v začátcích - i když mnozí to dokáží stále slušně rozjet. Výborná je společná a společenská aktivita většiny, kdy mnozí z nás připraví různé soutěže. kvízy, turnaje, přednášky...vlastně bych si dokázal přestavit, že by pobyt na DH srazu trval klidně týden. Ten jeden víkend utekl strašně rychle a já jsem nestihl vše - nebyl jsem v punkevních jeskyních, nedal jsem si zpáteční čundr, nezahráli jsme si papírky/kreslení a hádání hry, nestihl jsem zrealizovat turnaj v dámě/šachu nebo ve stolním fotbálku, nepřečetl jsem si všechny přivezené nejen herní časopisy. Říkal tu někdo týdenní DH sraz?

V jiných příspěvcích zazněla chvála na organizaci/pořadatele - úplně právem a zaslouženě mají naše uznání a díky, protože vše bylo bezproblémové, bezstarostné pro nás ostatní a ukázkově zvládnuté. Pokud se tedy najdou na databázi uživatelé, kteří ještě na srazu nebyli a váhají nebo zvažují jet příště - mohu jim DH.CON vřele doporučit. 

Karasman 

Protože ze zapráskanýho Liťáku a okolí nikdo kromě mě na srazy nejezdí a Pražáci si odvoz ošéfovali přes Dana, trmácel jsem se na Moravu přes tři hodiny sám a dorazil jako poslední a to bohužel přesně ve chvíli, kdy všichni dožvýkávali poslední kousky masa. Naštěstí jsem ještě stihnul uzmout z grilu poslední flaksu a dorazit se chlebem. Eru mi pak ještě přátelsky nabízel půl klobásy, kterou jsem nejprve statečně odmítal, ale nakonec i ta přišla vhod, díky!

Co napsat k samotnému srazu? Jako vždy se sešla naprosto skvělá parta lidí. Drtivou většinu jsem znal, ale bylo fajn konečně na živo potkat Ostraváky Rapiera a hlavně Garreta, s nímž se přes internet znám skoro pětadvacet let a nikdy nebyla možnost se vidět.

Páteční večer se nesl v duchu přátelských rozhovorů, ale protože já už tou dobou bývám po celém pracovním týdnu dost unavený, kolem půlnoci už jsem ulehával. Na tyhle dýchánky do čtyř do rána už jsem zkrátka starej... :-/ V sobotu dopoledne jsem s díky odmítl prohlídku jeskyní, na kterých stále nevidím nic zajímavého a přijdou mi všechny stejné, a raději důkladně pokecal s Rapierem a později i Tulem. Výlet na hrad začal povedeně už při odjezdu. Jak poznamenal výše Garret, stačilo si odskočit pro brýle a všichni na mě zapomněli a vypařili se jak pára nad hrncem. Vzal jsem tedy svůj kočár a dojel je. Následoval neplánovaný sidequest "Najdi místo na zaparkování" v pidi městečku najebaným turistama. Nakonec se povedlo, ale tohle by si zasloužilo minimálně double XP. Obědová restaurace nabízejíc pár polívek a smažený jídla ounly vynikala hlavně servírkou s pamětí akvarijní rybičky a česnečkou, ze které vám vyrostou chlupy i na chlupech. Samotný hrad byla jedna velká nuda (ale já jsem kulturní barbar, mě tyhle věci fakt nic neříkají), kde největší atrakce byla průvodkyně. Ta měla do poslední předložky dokonale namemorovaný výklad, jež svým namaxovaným speech skillem kvalitně předávala naší skupině. Jakmile se jí ale někdo na něco zeptal a tím jí "přetrhl niť", byla sranda sledovat, jak se za důkladného koktání zoufale snaží navázat tam, kde skončila.

Nápad, že by se naše skupina rozdělila a část se vrátila auty a část šla pěšky, naštěstí díky velkému vedru padl a my mohli strávit pozdní odpoledně všichni na chatě společně. Eru si připravil parádní hudební kvíz. Ze třiceti her jsem tuším o dvou v životě neslyšel a přestože o sobě navíc tvrdím, že se stoprocentní jistotou poznám pouze Doom 1+2, Unreal a Diablo 2, nakonec to stačilo na skvělé druhé místo!

Kwoky následně přišel s novou šíleností - "hodinovým" turnajem ve Wanba Warriors. Hra je totální ptákovina, ale musím uznat, že jsem se dlouho tak nenasmál, hlavně díky tomu, jak jsme s Victorem komentovali dané situace pomocí hlášek ze South Parku. Když na mě přišla řada, stačil jsem vyhrát dřív, než jsem zjistil, jak se to vlastně ovládá... :-) Nakonec jsem stále vyhrával, dokud mě Fatality během několika sekund neposlal do Loosers bracketu. Tam jsem se přes všechny opět probojoval až do finále právě proti Fatalitymu a i když jsem se tentokrát držel statečněji, opět jsem musel vzít za vděk druhému místu.

V neděli jsem musel bohužel odjet ve chvíli, kdy drtivá většina osazenstva ještě spala, takže neproběhlo ani žádné velké loučení, za což se dodatečně omlouvám. Sraz jsem si ale opět maximálně užil, děkuji za organizaci a moc se těším na další!

 


Kvíz od Eru: https://drive.google.com/drive/folders/1FXvudHZPvfaJSXh6iJyI7_qBpLI2yIqG

Kwokyho fotogalerie ze srazu:  Odkaz 

Fotky od Deimose a Victora: Odkaz 




A pokud jste dočetli až sem a nedokážete se s letošním srazem jen tak rozloučit, máme pro vás poslední překvapení - každý se může stát Wamba válečníkem! Jen si musí pospíšit, protože giveaway končí již ve středu!