5. oficiální DH sraz - report

Laurona

Pátek ráno
“Kde mám tu zatracenou nabíječku na telefon? Uf, už je zabalená. A kde mám telefon? Ležel tady na stole!” Za chvíli má přijet Crash a já běhám po bytě jak potrefený zajíc a rychle vzpomínám, co ještě nemám zabaleno. Snad už je to vše a už se jen dívám na hodinky a chodím střídavě ke kufru a k oknu, zda už nedorazila Crashova drožka. Hurá, je tu! Vyrážíme nabrat Stradyho a pak směr Brno. Cesta je dlouhá, ale trávíme ji zábavnou hrou s příhodným názvem “Už tam budem?”, kterou jsme našli u Crashe v autě.

Pátek po poledni
Po vydatném salátovém obědě konečně přijíždíme na místo ještě před stanoveným časem a po obhlídce terénu usedáme na terasu a vychutnáváme si ticho a prostředí přírody. Ha, někdo přijel! V džípu se přiřítil jakýsi podivný týpek v kovbojském klobouku a s hudbou na plné pecky nechává auto před námi a mizí v Magdaleně. Po chvíli přijíždí majitel a říká, že je něco s vodou, ale že to spraví (vodu spravili takovým způsobem, že jsme radši pili cokoliv jiného v tekutém stavu).

Pátek odpoledne
Deimos s Crashem a Stradym jedou pro pivo a mě v Magdaleně po kratší době nachází Kwoky. Pak už to jde jak na běžícím páse: Karasman a Victor, Jarin, Danny, Eru, Steve, Falagar, Tulareanus a Coldplaz, ale kde je Indian a Jones? Po chvíli volá Indian, že se ztratili, tak po další půl hodině konečně přichází a už jsme snad kompletní.

Pátek večer
Grilu se ujímá Strady a jímá se opékat naložené vepřové, na které si už všichni brousíme zuby. Pípu se na několikátý pokus podařilo zapojit a pivo už teče proudem. Netrvá dlouho a Danny rozsekne večer prvním panákem tvrdého alkoholu a to hned slivovicí. No kdo by si s ním nepřipil na jeho narozeninový den? Láhev medové slivovice už se pomalu začíná vyprazdňovat a já se začínám přidávat k tancujícímu IndianaJonesovi a po chvíli se k nám přidá i Falagar a tuším, že jsem viděla decentně se zavlnit i Coldplaze (Pche! Prej zavlnit, ten tam pařil jak na koncertě Cannibal Corpse, jako dobře on! - Karas). Koho nezajímal náš taneční projev, vegetil za společnosti sršňů venku na terase.

V nejdivočejším okamžiku nás přijel navštívit na otočku Hvězdosvit, se kterým jsem se stihla jen pozdravit, dát panáka a pak už musel jet. Kolem půl druhé mizím v komnatách mého prozatím soukromého pokoje.

Sobota ráno
Slyším šramot a hlasy. Někdo se snaží Stradyho přemluvit, ať jde na výlet do Macochy. Strady dotyčného posílá i s Macochou do tří teček. Vyčkávám, až nadpoloviční většina zmizí na výletě a po špičkách se vykradu z pokoje směr sprchy, kde mě po cestě rozčepýřenou načapá Jarin. Po “osvěžující” sprše smradlavou vodou využívám toho, že je Jarin vzhůru a žádám ho, zda by přiložil ruku k dílu při přípravě guláše. Protože chudák ještě nevěděl, do čeho jde, tak ochotně souhlasil. Při loupání cibule se vzbudil Danny a jal se rozdělání ohně, zatímco Eru nám nosil dříví. Oheň se Dannymu podařilo rozdělat po půl hodině a po slovech díků jsme na něj umístili trojnožku s kotlíkem. Co následovalo, popíšu jen několika slovy: pálení očí, kašel, popel ve vlasech a v nose, ožehnuté nohy, ale výborný guláš.

Sobota odpoledne
Výletníci z Macochy pod vedením Deimose přijeli téměř přesně na oběd a během této doby doplnil naše řady Memphis se Simiskem. Memphis se chopil organizace druhého výletu, a tak jsme po obědě vyrazili na procházku po okolí. Všichni funíme, ale malebná jeskyně Pekárna za ten krpál stála. Po prozkoumání Pekárny zase scházíme ten šílený krpál dolů a dáváme se na cestu zpět. Karasman nás po cestě omráčí kudlankou, kterou majestátně třímá na dlani a my napjatě sledujeme, zda mu vzápětí nesežere hlavu. Po krátké zastávce už se řítíme směr Magda a tam na nás čeká připravený Jarin s kvízem (Jarin čekal maximálně tak s vadnou flashkou, ještě že jste mě měli, machry machry - Karas).

Prvních deset otázek na pohodu. Mám stále prázdný papír a koukám zoufale na ostatní, zda v tom nejsem sama. Kvíz končí 55. otázkou a jen s kapkou naděje, že neskončím poslední, odevzdávám téměř prázdný papír.
Následuje Kwokyho kvíz, u kterého se chytám asi stejně jako u toho předchozího.

Když už to vypadá, že se půjde (konečně) pít, tak přikvačí Crash s dalším kvízem, ale tentokrát s takovým, kde už nehrozí, že by mi vyschla propiska. Dostali jsme papír s předtištěnými avatary různých členů DH, a měli jsme doplnit správně jejich nicky. Protože jsem přeslechla, že se mají rozlišovat velká a malá písmena (přesně, dyk on ty pravidla řekl nahlas jen asi jedenáctkrát... - Karas), vůbec jsem se s tím nepárala a všechno psala velkýma, za což mi Crash ihned srazil body. Co se dá dělat...

Sobota večer
K mé radosti došlo na hru Hádání her, která člověka neomrzí: naše výtvory najdete tady [PDF; 4,22MB]

Dále nemohlo následovat nic jiného než Aktivity, u kterých jsme se všichni velice moc nasmáli. Zde je pár ukázek:

Obrázek 1 - Máchovo jezero
Obrázek 2 - Rána pod pás
Obrázek 3 - Vymírání lesů
Obrázek 4 - Oční lékař
Obrázek 5 - Štětka na holení
Obrázek 6 - Olivový olej
Obrázek 7 - Úl
Obrázek 8 - Čertovo kopýtko

Kolem třetí už to balím a vydávám se vstříc zaslouženému spánku.

Neděle
Úklid, balení, mytí nádobí, loučení, a návrat do kruté reality.

Dodatek na závěr:
Všem, kteří se zúčastnili, chci ještě jednou moc poděkovat, bez vás by to nebylo takové, jaké to bylo. A taky díky za to, že jste nic nerozbili, nepob…i, neporvali (že jo, Strady a Indiáne – už mu ty panáky nepij) a když bylo potřeba, tak jste přiložili ruku k dílu. Já si to moc užila a těším se naše další setkání.


Deimos

Dlouho jsem přemýšlel, co napsat, aby to nebyly jen samé superlativy, protože subjektivně to tak cítím a věřím, že nejsem sám. Dodal bych „doufám, že se Vám sraz líbil“, ale sám mám pocit a rovněž prvotní odezvu, že se to opravdu povedlo! Nicméně je důležité na úvod zdůraznit, že to je především Vaše zásluha, že to dopadlo tak dobře. Zábavu a atmosféru tvoří dobrá, pohodová parta a ta se tam skutečně sešla. Velké díky pak směřujte především Lauroně, to ona byla iniciátorka srazu a odvedla při přípravách, před srazem i během něj neuvěřitelný kus práce. Indián by smekl skalp, já smekám jen pomyslný klobouk. Naše vzájemná spolupráce a průběžné doplňování se, ať už v rámci úkolů nebo jen názorů, bylo profesionální, jako kdyby to byl náš denní chleba.

Samotný průběh srazu byl přitom velkým dílem improvizace, a co se jednotlivé skladby programu týkalo, bylo to ve volnějším duchu, podřízeno často momentální náladě přítomných nebo nápadu. Jediným pevným bodem v programu byl výlet na Macochu, který bohužel vyšel na ráno, což takticky nebylo nejlepší. Proto desetičlenná účast bylo nad večerní očekávání, a myslím, kdo se vypravil na výlet, byl nadmíru spokojený. Přitom plánů na soutěžní úkoly a výlety bylo v našich představách mnohem více, ale asi jako většina z Vás mám pocit, že naším největším nepřítelem byl nedostatek času. Ty příjemně strávené chvíle a čas utekly tak strašně rychle, že bych další dva dny uvítal a jistě bych nebyl sám.

Už teď se těším na příští setkání, které bude v režii Jardy, nově přezdívaného HolyMeatball a bude se to poprvé konat kdesi v zasněžené krajině. Proto dodám: podle mě nezáleží na tom, jak daleko to bude. Jsme velcí kluci (a holky), takže se vzdálenosti bát nemusíme. Je pěkné poznat zase jiný kraj a jiné prostředí. Doufám, že se Vám všem na Moravě líbilo a trochu Vám přirostla k srdci tak, jako Vy nám.

HolyMeatball

Tápu se po slovech, kterými bych svůj report z letošního srazu, který se tentokrát konal v chajdě jménem Magda Moravskýkrasová, započal. Tápu dosti marně, protože jak, kruci, chcete rozumně uvést report z akce, na které se toho za pouhé dvě noci a pár drobných událo tak mnoho, a která se vám instantně vryla do srdce a mysli jako jedna z těch nejfantastičtějších ever?! Nu, proč né právě tak - akce to byla prostě bezkonkurenční a každým rokem se víc a víc bavím nad tím, jak to umí banda nerdů fakt rozjet. Zevláci ze Stodolní hadr. Jo, a dopředu se omlouvám, ale stejně jako můj kvíz i tento report bude překouřeně dlouhý.

Pátek
Tři mušketýři Danny, Eru a Jarin, vyrazili napříč osudu z Ostravy ze pár minut po deváté ráno. U Olomouce si Danny krásně včasně všiml, že mu na okně jaksi chybí kus důležité dekorace - neměl dálniční známku. Netřeba dodávat, že v tu chvíli jeho stříbrný oř uháněl právě po jedné takové dálnici. I rozhodl se sjet do zmíněného statutárního města, a tak započal krátký, avšak zábavný quest za chybějící vinětou. Po prokecnutí pár bezvýznamných NPCček nás minimapa konečně zavedla do cíle a my se mohli bezstarostně vrátit na autostrádu.

Někdy po jedenácté jsme zakotvili na vrchním parkovišti u Macochy. Jelikož to tam dobře znám, neboť v Blansku mám rodinu a tam, na Macoše, a v prostoru mezi Blanskem a Macochou, jsem po mnoho let trávil velkou část každého léta, jal jsem se nedůležité role grátis průvodce. Sešli jsme až ke spodnímu vchodu do Punkevky, kde si Danny s Eru objednali vstupné na lodičkovou prohlídku. Já plavbu vynechal, neboť i na ní jsem už byl vícerokrát, ale hlavně jsem po zkušenosti s Prahou z minulého roku velmi inteligentně a vychytrale nechal doma kartu, přičemž jsem si v hotovosti bral jen nezbytné množství goldů. Místo toho jsem si zašel dál ke Skalnímu mlýnu, kam mě kolegové doprovodili, ale z časových důvodů se bohužel na místě museli hned otočit a vrátit se, protože nechtěli, aby na prohlídku odpluli bez nich, že. Já tam zůstal, dal si výborné bramboráčky s čepovanou limčou, pokoketoval si s hned třemi šmrcovními vosami, a po chvilce nostalgického rozjímání razil zpátky ke spodnímu vchodu, kde jsem poctivě vyčkal na triumfální návrat mých šermířských komrejts.

Chalani se vskutku z té mysteriózní temnoty vynořili jako ti největší kavalíři, avšak stalo se tak dobrých 11 minut předčasně. Aplikoval jsem své staré, zapomenuté matematické skilly z dob krupiéřiny, a bleskurychle jsem vypočítal, o kolik goldů je ti neřádi oškubali. Tuším, že to vycházelo na dobrých 25 kusů. Nenechali se tím však nikterak rozhodit, a tak jsme bez zahálení vyrazili zpět na vrch propasti (a hezky pěšky, né jak ti sobotní amatérští výlejtníci, kteří se prej museli svézt lanovkou, pf). Jelikož by se má aktuální kondička dala přirovnat k cestování časem - lidi teoretizují, že možná existuje, ale v praxi je vidět jen ve fikcích - musel jsem si po výšlapu té nejhorší cesty dát rychlý brejk, aby se mi tlukot srdce zase zpomalil na počítatelné tempo. Danny si kamarádsky samozřejmě neodpustil jednu škodolibou poznámku, nicméně ta vedla ke krátké diskuzi na téma DDR, o kterém Danny ani nevěděl, že lze na PC hrát. Beru ten svůj break tedy jako obohacující. A nebojte se, mé nejdražší DH sexbomby, o Quakovi jsem taky honosně referoval.

Sedli jsme do restaurace, aby si soudruzi taky dali něco k snědku, zatímco já ještě stále trávil ty fenomenální bramboráčky. Poté již nebylo nač čekat, vrátili jsme se k Dannyho klisničce a konečně vyrazili směr Magda. Minimapa se před cílem bohužel kapku bugnula a naváděla nás přes nepřístupnou cestu. Kousek níž jsme ale narazili na Indiana Jonese, který štěkal jakési nesmysly o obchodu a zmizelých kompaniónech (o tom nic nevim - Karas), a tak jsme spojili družiny a společně vyrazili do cíle po svých. Na místě mne čekalo hned dvojité přivítání nabité emocemi - Laurona mě vroucně objala, Kwoky mi pomyslně vrazil jednoho ostrostřeleckého facana - a již uvnitř chaty ještě i příjemně překvapující pohled na stůl pokrytý hrami, filmy, a plakáty. Odhadoval jsem, stejně jako mnoho jiných, že se jedná o nějaké ceny, avšak Deimos mě rychle vyvedl z omylu s tím, že se jednalo o dárky na rozdání jako poděkování za účast. Gotta love that guy.

Hodina se s hodinou sešla, a už se grilovalo a chlastalo ve velkým. Tuli popsal mou e-cigaretu jako vyplý lightsaber, a teď toužím po právě takovém upgradu. Já se držel své tradice blbých srazových otázek (na mém prvním jsem se ptal na nejoblíbenější hru, na druhém už ani nevím, na třetím zas na to, jak všichni vůbec narazili na Databázi) a tak jsem od lidí vyzvídal, jak vznikly jejich nicky. Ať už některé tyto příběhy byly sebenudnější, ani jeden se nevyrovnal trapnosti toho mého, což bylo mým skrytým cílem. Naštěstí jsem se ale touto cestou po sedmi letech mé zdejší existence dověděl, že stačí napsat hodnému Memphisovi, a ten ochotně nick změní. Učím se rychle.

V původním plánu bylo odbýt si hlavní kvíz už v pátek, ale vzhledem k rapidní rychlosti konzumace alkoholu jsme usoudili, že moudřejší bude nechat jej až na další večer. Dá se říci, že si z pátku už nic moc zmíněníhodného (a vhodného, teehee) jinak nepamatuju, ale dvě věci zmínit musím - po chatě pobíhal nahý Indiana Jones, a chvilku před spaním mě opíchal sršeň. Žádná kytka, žádná pozvánka na večeři, ani blbá smska, prostě si naprosto svévolně ten prasák vletěl za mě a narval mi to do krku. Byť jsem mírnou bolest cítil až do konce srazu, nutno podotknout, že opuchlina mi přes noc zmizla. Beru to jako fail na straně onoho nadrženého sršně (sršeň je ženská - Karas).

Sobota
Sobota byla jako hlavní chod večeře v luxusní restauraci. Sobota byla jako třetí rande, po kterém vás konečně pozve na noc k sobě. Sobota byla jako vyhraný Quake duel proti Fatalitymu.

Většina osazenstva se někdy kolem osmé hodiny ráno sebrala a vyrazila na Macochu, zatímco já se již poctivě připravoval na slíbenou asistenci s přípravou gulášku. Musím říct, že vědět dopředu, jaké to bude dobrodružství, jal bych se uvařit ho minimálně dvakrát. Gentlemansky jsem vysečkal na Lauronino probuzení a práce mohla začít. Po nakrájení cibule a předání jednoho undergroundového kuchtilského tipu jsme zaúkolovali Dannyho, aby rozdělal oheň. Ten si po půlhodinovém souboji šel dát zaslouženého šlofíka, zatímco my se pustili do díla. Musím pochválit i Eru, který taky nezahálel s přiložením rukou k dílu a neúnavně přinášel a lámal dříví. Po nějakých třech hodinách si již pokojně bublající nášup nežádal tolik pozornosti, a tak jsme si hodili trochu oraz. Dopolední ptáčata se také začala probouzet a připojila se k honu za dřevem, neboť bylo nad slunce jasné, že to bude potřeba často oživovat, a taky že bylo. Navzdory všem slzám, potu, a spáleným chloupkům na nohách, můžu zcela upřímně prohlásit, že lepší způsob, jak zabít půlku dne, si zpětně neumím představit, a to primárně díky Lauroně, se kterou se spolupracovalo naprosto skvěle. Ještě jednou posílám díky.

Nejdůležitější byl ale samozřejmě výsledek, a ten si většina hladovců nemohla vynachválit. Deimos obzvláště potěšil poznámkou, že tak dobré hovězí maso už dlouho neochutnal (parafrázuju jak cyp, ale myšlenka je stejná - Deimos mě může když tak sprdnout, že tak to vůbec nebylo). I Eru nám udělal radost, kdy nás oba pochválil jako moc šikovné jedince a to zrovna ve chvíli, kdy na nás musel být ten nejzoufalejší pohled. Co si budem, ten guláš bychom uvařili tak jako tak, ale na příjemnosti a zábavnosti celého procesu se nedílně zúčastnili takřka všichni. Ještě jednou posílám díky všem těm, kteří pro vlídné slovo chvály nešli daleko, kteří se neostýchali jakkoliv vypomoct, a kteří se jakkoliv podíleli na udržení uvolněné atmosféry.

Po obědě mnoho z nás vypadalo zrale na cestu do krematoria, což ovšem drtivé většině nikterak nezabránilo v odchodu na další výlet. Já v té drtivé většině nebyl, a tak jsem místo výletu jen sedl ven a započal nerušenou relaxaci. Připojil se ke mě i Jones, který nám k tomu pustil i sympatický soundtrack, a tak započal náš relaxační bonding. Deimos si potom ještě odběhl na "houby" (hm, ale k nám do pokoje, Lojza jeden... - Karas).

Byť mne to sezení a nicnedělání zcela naplňovalo a uspokojovalo, už jsem se těšil, až se ta banda vrátí a sraz bude pokračovat v plném proudu. Nedlouho po jejich návratu jsem spustil hlavní kvíz večera - a to jen díky Karasmanovi, který neotálel a vytáhnul ztracená data z rozbité flashky, a tak se stal klíčovou částí celého kvízu, i když jej pro jednou netvořil... osud, chlape. Ještě jednou posílám díky. Indian velmi brzy na protest proti mému kvízu svůj papír spálil a Jones mi na konci odevzdal děravý papír počmáraný jakýmisi cizojazyčnými zaklínadly. Zbytek naštěstí hrál poctivě a výsledky byly poměrně překvapivé - z maximálního počtu 120 bodů nikdo nezískal ani půlku, ale s takřka dvacetibodovým náskokem nad ostatními se k tomu přiblížil právě Karasman, který obdržel 54,5 bodů (pokud mě paměť šálí, Karasman mě může kdyžtak sprdnout (sprdávám tě, doma jsem si to přepočítal a mam 56,75 - Karas)). Jelikož se ale i s Memphisem sám vyřadil (jakožto VIP, což Tul odmítl - Karas), skutečná TOP 3 byla následující:

1. Tulareanus
2. Coldplaz
3. Victor

Po skončení hlavního kvízu se opékaly špekáčky, a těsně před příchodem tmy Kwoky začal svůj hudební kvíz. Ten jsme kvůli té vtíravé krávě ale museli v půlce utnout, emigrovat do osvětleného interiéru Magdy, a tam teprve pokračovat. Kwoky si s tímto kvízem dával hlavně za cíl rozšířit naše obzory, a minimálně u Tuliho svého cíle jednoznačně dosáhl, poněvadž ten jej ještě před ukončením žádal o seznam použitých her, přičemž byl z jedné konkrétní skladby přímo unesen. A jak dopadl tento kvíz?

1. Tulareanus
2. Coldplaz
3. Victor

ILLUMINATI CONFIRMED!

Poté se z ničeho nic objevil divoký Crash s tím, že i on si připravil překvapující kvíz, a sice na rozpoznání uživatelů DH z top stovky. Crash ke svému kvízu přistoupil ještě méně benevolentně než já a nemilosrdně strhával body i za špatnou velikost náhodných písmen. Tento kvíz také konečně narušil děsivou pravidelnost vítězů, jelikož toto suverénně vyhrál Eru (tak suverénně zase néé, já měl jen asi o dva body míň, díky tomu tvému nyní již bývalému turbonicku - Karas). A proč? Protože jako snad jediný nezapomněl na tu druhou tečku v mém nicku, ha! Pakliže to čtete a já už mám nový, teček naprosto zbavený nick, tehdy jsem tu strašil jako j.calling.2bad.

Jelikož Karasman musel sraz opustit už brzo ráno, vydupal si všemi nejoblíbenější srazovou hru - malování a hádání her. Ne, počkat, chce to praktičtější název. Hádejkres. Jo, to se mi líbí (pěkně debilní - Karas). Navzdory prvotním výhrůžkám si Tuli sedl po mé pravici, takže jsem kreslil jeho hry a hádal jeho kresby, a po mé levici jsem zase měl (navzdory vlastnímu varování, podotýkám!) statečnou Lauronu, která musela kreslit mé hry a hádat mé kresby. Troufám si tvrdit, že žádný Down Syndrome Simulator jsem letos nereplikoval, ale stejně to se mnou chudák neměla lehké. Hra se nám líbila natolik, že jsme si hned střihli i druhé kolo, po kterém Kwoky odhodlaně posbíral všechen ten papírový bordel s tím, že vybere největší perly a oskenuje. Tak to koukejte v jeho reportu zkontrolovat!

Hravá nálada se nás držela, a tak jsme se hned po Hádejkres vrhli na Aktivity. Po zhruba dvaceti osmi neúspěšných pokusech rozdělit týmy férově Falagar moudře rozhodl, že se prostě rozdělíme, jak chceme. Indian a Jones samozřejmě museli být spolu; Laurona hrála s Falagarem, Tuli s Kwokym, Steve s Eru a já s Crashem. Na začátku hry nám sebevědomí teklo z uší, nicméně velmi rychle nám sklaplo, neboť jsme tahali samé hloupé karty a minimálně jeden z nepřátelských týmu měl zaplé cheaty. No ne jako, jak byste člověku pantomimicky ukázali "vadu držení těla"? Jak byste mu slovně popsali "existenční strach"? Jak byste mu nakreslili "jízdu na řetězovém kole"? Byli jsme z toho tak zmordovaní, že když už jsme tahali snadnější zadání jako "strašpytel" a "míchaná vejce", bylo příliš pozdě a i to jsme stejně měli problém uhádnout. A ty cheaty? Ehm, jeden nakreslí arašíd ve slupce, druhý okamžitě zařve "fazole!" a vona je to pravda. Nicméně jednu myšlenku mi celá tahle hra vnukla - na příští srazy beru kameru, protože to krom skenů a reportů chce i videozáznamy!

Neděle
Plus mínus 4 ráno, většina lidí zdrhá spát, Karas s Vikym zdrhaj domů. Já, Kwoky v pyžamu a Jones jsme poslední tři přeživší mušketýři. Oba mi říkají, že jdou spát, nicméně Kwoky si sedá na "pár posledních slov". Z těchto pár posledních slov se stala hlubokomyslná debata, která se natáhla až do půl sedmé. To už mě Kwoky opravdu opustil, a tak jsem si tu hoďku a půl taky zdřímnul.

Po probuzení už nezbývalo nic moc jiného, než začít uklízet a mýt nádobí. Nádobí skončilo na mých bedrech, a tak jsem se odebral do kuchyně a spustil. Danny pomáhal s utíráním a uklízením kriglů, ale po nějakých deseti minutách ho to přestalo bavit. Krigle jsem jakž takž dokončil, ale pak došla teplá voda a to už přestalo bavit i mě. Táhlo na desátou, já se těšil na poslední dvě hoďky strávené v této společnosti, jenže Danny zahlásil, že už pojedeme. Šoférovi se neodmlouvá, takže jsem se rychle sbalil, rozloučil s kým to šlo a jelo se domů. Myšlenkami jsem byl pořád zašprajcnutej v Magdě, takže cesta do Ostravy utekla jak Jones před Indym.

Sotva jsem ucítil ten hnusný ostravský vzduch, hned jsem se rozesmutnil, že tu bandu zas minimálně rok neuvidím. A tak mě nenapadlo nic lepšího, než zkusit zorganizovat nějaký zimní sraz. Což právě dělám. Být to na mě, scházel bych se týdně.

Jestli se mi něco nelíbilo, tak rozhodně postel a voda. Z postele jsem byl akorát rozlámanej a voda byla prostě a jednoduše hnusná. Nic, s čím by organizátoři mohli cokoliv udělat. Být to na nich, všichni bychom měli královská lůžka a tu nejčistější vodu. Taky mě trochu mrzí, že nedošlo na nic z toho mého hudebního výběru, ale rozbitá flashka je holt rozbitá flashka a navíc Indy naštěstí opravdu ten playlist měl dostatečně různorodý. Co se mi líbilo? Lidi. Program. Lokace. Lidi. Fakt, že takhle rychle mi zatím žádný sraz neutekl + takhle dlouho vzhůru jsem na srazu dohromady nikdy nebyl, mluví za své. Všem děkuju a na všechny se hrozně už zas těším.

Byl to ten nejlepší sraz, miluju vás. A na dohodu s Eru a Coldplazem jsem nezapomněl, takže doufám, že oba dorazí i příště.

Kvíz:

Lehké klasické otázky (1 bod):
1. Ve které hře je ústřední záporák uvězněn do brambory? Portal 2
2. Jak se jmenuje finální boss v Doom 3? Cyberdemon
3. Vyjmenujte křestní jména všech tří hratelných postav z GTA 5. Trevor, Franklin, Michael
4. Jak se jmenuje vývojářské studio zodpovědné za herní Zaklínačskou sérii? CD Projekt RED
5. Ve kterém überslavném RPG se ke konci odhalilo, že hlavní hrdina je vlastně celou dobu záporák po ztrátě paměti jménem Revan? Star Wars: Knight of the Old Republic
6. Jak se jmenoval plešatý zaklínač, který ve Vrazích Králů ony krále vraždil? Letho
7. Ve kterém díle série Silent Hill byla hlavní postavou jistá Heather Mason? 3
8. Jak se jmenuje protagonista série Broken Sword? George Stobbart
9. Jak se jmenuje druhá hratelná postava v druhém díle hry Max Payne? Mona Sax
10. Kdo daboval Jokera ve hrách Batman: Arkham Asylum, Arkham City a Arkham Knight? Mark Hammil/Luke Skywalker

Střední Klasické otázky (2 body):
11. Jak se jmenuje svět technologie ve hře Longest Journey? (nápověda - shoda se jménem populární Marvelovské postavy) Stark
12. Ve které hře se nacházela proslule těžká a absurdní hádanka zahrnující tvorbu umělého knírku ze srsti kočky? Gabriel Knight 3
13. Jak se jmenoval mentor Lary Croft, který se poprvé objevil ve čtvrtém díle, ve kterém představoval i antagonistu? Werner Von Croy
14. Jak se jmenuje planeta, na které se odehrává příběh hry Beyond Good and Evil? (nápověda - název se rýmuje s příjmením slavného herce, mezi jehož největší role patří John McClane z Die Hard/Smrtonosná Past) Hillys
15. Jak se jmenuje císařovna a matka Emily ze hry Dishonored? Jessamine Kaldwin

Těžké Klasické otázky (3 body):
16. Jak se nazývá svět, ve kterém se odehrává hra Outcast? Adelpha
17. Aliens: Crucible bylo rozpracované RPG ze světa Vetřelce. Který vývojářský tým na něm pracoval? Obsidian Entertainment
18. Jak se jmenuje psychiatrička a ústřední antagonistka ze hry Bioshock 2?Sofia Lamb
19. Ve které nezávislé fantasy hře mohl hráč vrhat kouzla svým vlastním hlasem za použití mikrofonu? (nápověda - celý název je latinsky) In Verbis Virtus
20. Skyrim je plný dračích pokřiků, mezi kterými si každý jistě pamatuje Fus Ro Dah, který vesměs fungoval jako tlaková vlna. Jak ale zněl pokřik, který se nazýval jednoduše Ice Form, skrze který mohl hráč měnit lidi v kostky ledu? Liz SLen Nus

Lehké obrázky (1 bod):
21. Obrázek System Shock 2
22. Obrázek Mass Effect 2
23. Obrázek The Talos Principle
24. Obrázek Resident Evil 4
25. Obrázek Assassin's Creed IV

Střední obrázky (2 body):
26. Obrázek Far Cry 3
27. Obrázek SW Jedi Academy
28. Obrázek Unreal Tournament 3
29. Obrázek Bastion
30. Obrázek Saints Row 3rd/IV

Těžké obrázky (3 body):
31. Obrázek Enclave
32. Obrázek Arx Fatalis
33. Obrázek Antichamber
34. Obrázek Shadowrun returns
35. Obrázek Mistmare

Lehké audio (1 bod):
36. Soundtrack GTA San Andreas
37. Soundtrack Mass Effect
38. Soundtrack Quake III Arena/Quake Live
39. Soundtrack Half - Life
40. Soundtrack Vietcong

Střední audio (2 body):
41. Soundtrack No One Lives Forever
42. Soundtrack Metal Gear Solid
43. Soundtrack Shogo
44. Soundtrack Hitman: Codename 47
45. Soundtrack Dungeon Keeper 2

Těžké audio (3 body):

46. Soundtrack Gray Matter
47. Soundtrack Amnesia: A Machine For Pigs
48. Soundtrack Little Big Adventure 2
49. Soundtrack Heart of Darkness
50. Soundtrack Dark Souls

Bonus (5 bodů):

51. Říkají mi Gato, mám kovové klouby. Zbij mě a vyhraj 15 stříbrných bodů. Chrono Trigger
52. Není to jezero. Je to oceán. Alan Wake
53. Mám hlad jako vlk jak se tak koukám na tu zakrvácenou Sněhurčinu hlavu před vchodem. The Wolf Among Us
54. Obrázek Clive Barker's Jericho
55. Remix hudby z pěti her(1 bod za každou) VtM: Bloodlines, Giants: Citizen Kabuto, Overwatch, Neverhood, Alice: Madness Returns


Eru

Nemůžu nezačít Dannyho návrhem, někam se cestou na sraz stavit. Do kopřivnického muzea, které navrhl Danny, se mi znovu nechtělo, tak jsem nějakou dobu strávil nad mapou a narazil na Macochu. K ní jsem se vždy chtěl podívat, ale nikdy mi to nevyšlo. Danny ani j.calling.2bad nebyli proti, i když jak jsem později zjistil, Macochu i Punkevní jeskyně oba již navštívili. O těch jsem slyšel, že pokud se člověk neobjedná předem, tak se nemá šanci se do nich dostat. Aspoň jsem se chtěl pokochal pohledem do propasti a procházkou po okolí. Což se také stalo a když jsme dorazili ke vstupu k Punkevní jeskyni, nedalo mi to nezjistit, jestli ještě nemají lístky. Měli. Byl to skvělý zážitek, který určitě doporučuji a už tehdy jsem věděl, že i kdyby se mi sraz nelíbil, tak kvůli této zastávce to stálo za to.

Do cílové destinace, jsem měli trochu problém se dostat, protože já, Danny i navigace jsme měli zafixováno, že se jedná o dům umístěný jinde. Poté jsme našli oputěného Indiana a jonese1240, nabrali je, trochu si pojezdili po lese a nakonec vystoupili na stejném místě, kde jsme je našli. Tudíž jsme se po jediné zbývající "cestě" vydali po svých. Na chatě nás přivítali organizátoři i další již dorazivší jedinci. Začala doba seznamování, vyměňování novinek a sledování tanečních kreací spoře oděného Indiana Jonese za zvuků hudby, která nás vyhnala ven.

Večer, v době kdy někteří jedinci přecházeli do podnapilého stavu, Deimos oznámil, že na sobotní dopoledne je připraven společný výlet na Macochu, do Punkevních jeskyní. A přestože to objednával měsíc dopředu, jediný volný termín byl brzo dopoledne, což znamenalo vstávat ráno. Po flámu. Zde jsem si neodpustil nevhodnou poznámku, že o tom měl informovat předem a tudíž bych se tam dnes nevydal. Když se na to dívím zpětně, tak to bylo překvapení. Kterého, i když jsem ho nevyužil, si vážím. Holt příště budu chytřejší.

Ráno jsem vstal schválně až po odjezdu na Machochu. Hlavní místnost již tradičně vypadala jako po bitvě a já šel raději ven. Když jsem snídal, tak Laurona i Meatball již pilně krájeli cibuli na budoucí guláš a já doufal, že přijdu na nějaký způsob, jak pomoct, ale nekrájet a nemíchat. Naštěstí když jsem zjistil, že guláš se bude dělat nad ohněm a není u něj dostatek dřeva, vydal jsem se do lesa, se kterým chata sousedí. Nicméně tak uklizený les jsem ještě neviděl, což jsem ten den zaslechl i od dvou dalších lidí. Proto mě to stálo dost času a potu, než jsem byl spokojen a vydal se zpět. A Meatballe, neztratil jsem se.

Během dokončování vaření guláše dorazil Memphis a simisek. Ti věděli, kdy dorazit. Gulášová polévka se moc povedla, rozhodně jsem v guláši nebo gulášové polévce ještě nikdy neměl tolik masa jako tady. Po obědě jsme se měli pod vedením Deimose vydat na pěší výlet po okolí, ale Memphis, který měl větší autoritu, vybral jinou trasu. Zůčastnilo se nás celkem dost. Nejvíce mě překvapila Laurona, která přestože byla na pokraji nervového zhroucení, to překousla a šla také.

Večer nás kromě opékání buřtů čekaly i tři kvízy. Tradiční si připravil Meatball a přišel mi těžší než ty od Karasmana. Kwoky si připravil test herních soundtracků a moje skóre se změnilo z mizérného na velmi špatné. Sedl mi až Crashův, který vytáhl připravená lejstra se třiceti avatary uživatelů DH, abychom je přesně pojmenovali. Zde se mi konečně oplatilo mé sledování uživatelů databáze.

Vrcholem srazu byla stolní hra Aktivity 2, a to nejpíše kvůli skladbě a štěstí některých týmů. Tulareanus a Kwoky byli nejsilnější a nejodvážnější, neuspěli snad jen v jednom nebo dvou úkolech. Proto nemohli skončit jinak než první. Já a Steve jsme zvolili pomalejší, ale jistější průchod hrou. A netrpěli jsme zvýšeným alkoholem v krvi. Skončili jsme druzí. Ale fascinovali jsme Crashe a Meatballa, jak málo času jsme na jednotlivé úlohy spotřebovali. Třetí skončili Falagar a Laurona, kteří trpěli neštěstím na náročné úlohy. Hru nedokončili Coldplaz a Indian, v nichž jeden, kterého nebudu jmenovat, se buď schválně nesnažil nebo to přehnal s pitím (a vzhledem k tomu, že Coldplaz nepil, není těžké si odvodit, kdo ten ožralý podelávač byl... - Karas). A časem byli oba vyměněni za jonese1240 a Tulareanuse. Nejvíce zábavná dvojka byla Crash s Meatballem, kteří měli smůlu na to, že jejich myšlenkové pochody se neprotínaly. Díky nim jsme ale zažili nejvíce zábavných scén, všichni se těšili, až se zase dostanou na řadu a něco dalšího předvedou. Nicméně ve čtyři hodiny ráno jsme skončili, protože nevypadalo, že by se do rána stihli dostat do cíle.

Celkově to byl povedený sraz, zatím nejlepší, co jsem zažil. Ale nebyl jsem na čtvrtém, takže nemůžu porovnat. Další si už ale ujít nenechám.

Nakonec bych chtěl moc poděkovat organizátorům Lauroně a Deimosovi za jejich usílí, nápady a výdrž. Rovněž bych chtěl poděkovat i všem ostatním, kteří přiložili ruku k dílu nebo přivezli něco k snědku či k pití pro ostatní.

Strady

- líbilo: místo a chata, za to si zasloužíte palec + počasí bylo fajn.
- nelíbilo: toho bylo opravdu málo, ale asi nejhorší byla gay party v podání IndinaJones, to bych blil.
- nezapomenu: Indiana hláška, že nemůže pochopit, že je tak blbej!!! :-)
- nedokážu vytěsnit: budu se opakovat, ale Gay party.

Steve

Na začátek velký dík Lauroně, Deimosovi a všem, co se na uspořádání srazu nějak podíleli, zjevně to neměli lehké, ale vše proběhlo na výbornou! Za mě škoda, že si nepamatuji víc z pátečního večera (selektivní amnesie borovičkou). Sobotní program byl ale výborný, skvělé kvízy (díky všem třem autorům), kvalitní tvorba v kreslící hře a hlavně tedy mnohahodinové Aktivity (doposud jsem nevěděl, že je možné v Aktivitách postupovat takto pomalu :o)). Rád jsem poznal všechny tyto skvělé, ač trochu zvláštní lidi, mnohé z nichž jsem znal předtím jen po hlase, nebo vůbec :-). Těším se na vás zase příště.


Victor

Děkuji těmto za:
- Laurona & Deimos uspořádali sraz přes všechny nástrahy a obtíže.
- Strady se ujal role neoficiálního pořadatele, rozhodčího a kuchaře.
- Karasman byl mým spolucestujícím a sdílel problém nespavosti.
- Indiana Jones, bez kterých by si bylo málo nač stěžovat.
- Počasí nám dopřálo super letní teploty.
- Průvodkyni jsme se mohli zasmát vtipu o parašutismu.
- simisek a Tereza, že naředily sausage fest.
- HolyMeatball, Kwoky, Crash, že přípravili zajímavé kvízy.
- Steve, Coldplaz, že jsem poznal další DH členy.
- Falagar je slušný roztančovávač.
- Tulareanus má dobrý vkus na hudbu.
- Eru si se mnou popovídal.
- Danny se správně oslavil a šel rozfoukat oheň.
- Hatifnat, že bylo dobré se snažit vyslovit její jméno a tím jsme si vynahradili její nepřítomnost.
- Memphis zpíval Mafia theme s velkým T na konci.
- Hvězdosvit přisvítil asi jako jediný z lidí na otočku.
- Ugra zabavil Jonese na chvíli v autě.

Loučí se Victor, který čeká na DH konzole a větší aktivitu uživatelů v reálném světě.

Tulareanus

Po minuloročnom zraze som vedel, že sa musím zúčastniť aj tohto, aj keby tanky padali a čo uznávam už zo začiatku - tento bol ešte lepší! Možno za to mohlo aj to, že sme boli všetci ubytovaní v jednej chate. Každopádne sme sa vybrali na zraz s Coldplazom ako jediní zástupcovia Slovenska. Na mieste konania som hneď poznal väčšinu známych tvárí a so zvyškom sme sa zoznámili. Človek samozrejme pri takmer 20 ľuďoch najprv nevedel komu sa venovať skôr. Neskôr sa to však už usadilo a ja som večer zasadol so svojou Borovička Squad (C) v zložení ja, Crash, Danny a ktokoľvek, kto bol dostatočne odvážny, aby si k nám sadol aspoň na 30 sekúnd vychutnal si tak pravú slovenskú borovičku. V tomto ohľade sklamal len Indian, ktorý radšej miesto triezveho popíjania borovičky v chate polonahý "dovádel" s rovnako polonahým Jonesom v rytme najhorších hitov 80. rokov. Qwejgáři - ako ich podľa Red Dwarfa pomenoval Karasman (s dlouhym ááá - Karas) následne pózovali na fotky pre nezúčastneného Mazara a neskôr mu aj na môj popud volali, aby nebol smutný. :D

Keďže noc už bola celkom tmavá, borovička a iné tekutiniy dopité. Prešli sme do vnútra chaty, kde som Borovička Squad (C) a zopár ďalších rekrútov nahovoril na "ďalší klasický slovenský nápoj TM" - pivo s medovinou. Prebrali sme množstvo tém a pribudol k nám Hvězdosvit. Tu musím samostatne poznamenať, že som veľmi rád, že som ho spoznal osobne a že sme si spolu pokecali nielen o hrách a hlavne RPG, ale i o živote ako takom (zatiaľ čo okolie postupne odpadávalo do postele a bezvedomia), k týmto témam sa k nám ešte pridal Jones, než sme to nad ránom rozpustili.

Druhý deň bol v znamení výletu, nad ktorým som sa len zasmial a spal ďalej, keďže sa konal o 8 ráno, čo ma priveľmi po 3hodinovom spánku nerajcovalo. :) Neskôr som si však okrem piva a kecania užil aj poobednú turistiku do miestneho pekného lesa a veľmi fajn guláš. Následne nás spolu s opekaním čakala aj poriadna várka kvízov, v ktorých sa mi celkom slušne darilo. O:) J.calling...teda meatball nasadil latku pomerne vysoko, keďže nechcel, aby sa niekto mohol chváliť, že mal veľa bodov a vo svojich tuším 55 (65?) otázkach nás poriadne vyžmýkal. Následne nasledoval Kwokyho hudobný herný kvíz, kde som si myslel, že to bude ľahšie, keďže hernú hudbu počúvam celkom dosť. No to by Kwoky nesmel asi 10x pustiť hudbu z Deus Ex (pričom žiadna hra sa neopakovala 2x), ako trefne poznamenal Memphis. Následne nám ešte Crash ukázal, že nielen, že nepoznáme hry a hernú hudbu, ale vlastne nepoznáme ani užívateľov databázy. Jeho kvíz totiž spočíval v tom, že sme mali k avatarom priradiť mená používateľov vrátane čísel a veľkých a malých písmen. Na výsledkoch sme sa celkom pobavili a minimálne Gunár získal zopár nových vysokoškolských titulov typu Csc., Mgr. a Ing.

Vzhľadom na to, že hier ani tak nebolo dosť, tak sme si dali ešte obľúbené kreslenie hier, kde som bol obzvlášť hrdy na moje stvárnenie GTA a Moorhuhnu a taktiež na to, že som uhádol hru Batman: The Quiz. :) Tento rok sa nám tam urodilo pomerne veľa simulátorov a pinballov. Taktiež si myslím, že s meatballom by sme mali vytvoriť po oboch dvoch ročníkoch konečne dizajnérsku dvojicu kresličov-tvorcov. :)

A keďže sme stále nemali dosť, tak sme si ešte zahrali aktivity. S kwokym sme asi málo pili toho kapitána morgana s pivom, pretože sme hravo vyhrali s náskokom, aby sme mohli sledovať a vychutnávať divadelné tragikomické kreácie Crasha s Meatballom a priam Shakespearovskú tragédiu v podaní Indiana s Coldplazom. Obzvlášť Crash s meatballom sa nechceli vzdať, ale ja som si o tretej v noci povedal, že už mám dosť a šiel spať.

Zraz bol z môjho pohľadu vynikajúci a pocitovo ubehol neskutočne rýchlo, čo mi bolo dosť ľúto, pretože túto skupinu ľudí som videl naozaj veľmi rád. Takže sa dúfam vidíme o rok a tentokrát možno na Slovensku. :)

Kwoky

V pátek přišla ta dlouho očekávaná chvíle. Sbalil jsem si zavazadlo, kde většinu váhy tvořil tekutý obsah, a vyrazil na autobus z Brna. Na místo jsem dorazil bez nejmenších problémů (což mě samotného překvapilo) asi o půl třetí odpoledne a našel jsem před chatou odpočívající Lauronu. Kluci se prý vydali na lov sudu piva a postupně se začali trousit i ostatní. Nečekal jsem, že většina lidí bude spíš z větší dálky. Z blízkého okolí Brna nás dorazila jen malá hrstka. A pak se to nějak tak seběhlo, že jsme najednou všichni pili, bavili se a poslouchali YMCA a Briana Adamse (zdravím Indiana). A nemělo to chybu. Zábava byla tak rozjetá, že jsme ani nepomysleli na nějaké kvízy a soutěže, prostě nebyl čas... :-)

V sobotu ráno ti otrlejší a méně opilí vstali před osmou a ve dvou autech vyrazili na výlet k propasti Macocha pod vedením vrchního velitele Deimose. Kdo tam s námi byl, jistě potvrdí, že Punkevní jeskyně byla sice zajímavá a Macocha stála za vidění, ale nejlepší moment byl trolling průvodkyně ze spodního můstku. Všichni se zapojili a byl to prostě epický zápich. :-)

Po návratu jsme si pochutnali na guláši s chlebem (to jsem se nadlábl) a pak vyrazili ještě na "zdravotní vycházku", kterou tak nějak organizoval Memphis. A po návratu konečně přišel čas na kvízy. Nejprve ten Meatballův, který byl dlouhý a těžký. A pak ten můj, který byl samozřejmě naprosto primitivní, ale myslel jsem si to jen já :-). Dokončení kvízu už jsme museli provést v chatě, protože venku se setmělo a ani ohniště nezvládalo dodat dostatek světla. Pamatuju si, že i loni můj kvíz končil za tmy - že by náhoda? :-)

Po Crashově surprise kvízu jsme hráli Aktivity. To jsem netušil, že se tato činnost protáhne až do velmi pozdních hodin a že se u toho tak nachechtáme (hlavně u kreseb týmu Crash-Meatball). Při hře jsme spotřebovali většinu posledních zásob a šli spát. Teda skoro - byl jsem na cestě ze sprchy do postele a ještě jsem si poplkal s Meatballem - a najednou svítalo.

V neděli už se nedělo nic moc zajímavého. Balili jsme, uklízeli, loučili se a odjížděli. Byly to sice celé dva dny, ale zdálo se to příliš krátké. S některými jsem si nestihl ani moc pokecat, což doufám někdy v budoucnu napravíme.

Děkuji za příkladnou organizaci Lauroně a Deimosovi (ten mobilní reprák byl super). Děkuji Memphisovi, že přijel, a Ugrovi, že mě hodil do Brna. A i vám ostatním, kteří jste měli podíl na tom, že sraz byl zase "akce roku". Tak zase příště... :-)


Coldplaz

Tak ako nový účastník zrazu som vôbec nevedel čo od tejto veľkej udalosti čakať, Tulareanus bol jediný užívateľ, ktorého som poznal osobne a tiež jediný, s ktorým som si na webe písal, tak som mal trochu strach s nových ľudí. Boli tu aj iné problémy ako to, že sa mi nedarilo previesť peniaze na účet, tak som sa na to vykašlal a dal ich na mieste. Tiež mi trvalo trochu dlhšie balenie a zobral som si najväčší batoh, lebo som si nebol istý, čo budem potrebovať.

Moja ochotná sestra ponúkla, že nás spolu s jediným ďalším Slovákom Tulom na miesto odvezie a aj keď sme prišli o trochu neskôr ako poslední, cesta bola bezproblémová.

Keď sme prišli na chatu, tak som bol na začiatku zmätený zo všetkých nových ľudí, ale pomerne rýchlo som sa s nimi dokázal zoznámiť, moji obľúbení boli Jarda "HolyMeatball", ktorý bol plný vtipu, milovník adventúr Jones a Crash, ktorý nestratil napriek svojmu veku optimizmus.

Prvý deň sa niesol hlavne v znamení alkoholu, všetci prispeli na veľký sud piva a trochu prispel aj Tul svojou borovičkou. Ja som ale striktný abstinent, takže Eru a ja sme boli jediní, ktorí nič nevypili. Napriek tomu som sa ale dosť bavil a večer som zo všetkých pretancoval najviac, hlavne keď hrali mojich obľúbencov The Prodigy. Po čase som ja pustil nejaké dobré rockové veci, čo tam mali, lebo väčšinou hrali popové odrhovačky. Unavený som šiel spať pomerne neskoro okolo druhej hodiny.

Druhý deň bol ale ten hlavný, keď sa konali všetky dôležité veci. Ráno o ôsmej som sa dokázal zaprieť po 5-6 hodinách spánku a spolu s 9 ďalšími sme sa vydali do jaskyne Macocha, výlet to bol rozhodne zaujímavý, ja som u nás na Slovensku už videl mnoho známych jaskýň ako Ochtinskú, Dobšinskú a Gombaseckú, ale aj v tejto bolo možné vidieť veľké množstvo unikátnych artefaktov a všetko zavŕšila plavba loďkou a perfektný vtip sprievodkyne.

V druhý deň prišiel aj boss Memphis a Ugra, mal prísť aj ViRus, ale ten bohužiaľ neprišiel.

Neskôr po obede sme mali ďalší dvojhodinový výlet po okolí chaty lesom, ktorého vrcholom bola malá ale pomerne hlboká jaskyňa, v ktorej som si narazil hlavu a s ktorej viedla dosť strmá cesta.

Po výlete sme urobili super opekačku, ale tou najdôležitejšou časťou dňa boli kvízy, prekvapivo som sa dokázal v hernom aj hudobnom umiestniť na druhom mieste, napriek tomu, že som nevedel veľa aj pomerne ľahkých otázok.

Vrcholom dňa ale bola obrázková hra, tej som najskôr ani poriadne nerozumel, tak som nakreslil a napísal nejaké pekné blbosti, hlavne keď som k postave z Diablo napísal, že je to koza s Undertale, ale keď som tomu začínal rozumieť, tak to bola pekná sranda.

To ale ešte prekonala Activity show, ktorú nám kvôli nekonečnému žrebovaniu trvalo pol hodinu vôbec začať, Jarda a Crash vytvorili absolútne perfektné duo a ja som bol priradený k Indianovi, ktorému celá hra bola niekde v paži, keď ho vystriedal Jones, tak som už stratil chuť hrať, ale sledovať ako to Tul vyhráva a Crash sa trápi s kreslením nemalo chybu.

Tretí deň sa už ale nič výrazné neudialo, pobalili sme veci, zobrali sme si výhry (Ja som si zobral 2 detské hry a shitnú strieľačku od City Interactive, ktorú som si vymenil s Tulom za nejakú hru o poníkoch), zjedli a vypili čo zostalo a zase sme s Tulom odišli ako poslední domov.

Celkovo to bola rozhodne skvelá akcia, ktorá stála za to a rozhodne sa zúčastním aj ďalší rok ak budem môcť. Chata bola výborná a organizátori všetko zvládli.

Hodnotenie: 90%, lebo nič nie je perfektné, okrem Mafie a Vladimíra Mečiara.

A hlavne dúfam že príde nabudúce viac Slovákov!

Crash

Aniž to většina účastníků letošního srazu tuší, získali v jeho průběhu několik vzácných a neobvyklých achievementů. Je na čase s jejich úspěchy seznámit nejenom je samé, ale i širokou a zvědavou DH veřejnost.

Díky, přijedeme zase - získala samozřejmě Laurona s Deimosem za zajištění a zorganizování povedeného srazu.

Pán pípy - získal Strady za úspěšně zvládnutý boj s pípou a tím pádem odvrácení hrozící katastrofy, že nebude pivo.

Došly síly - získal Falagar poté, co ušel od zastávky několik kilometrů, aby si na posledních 200 metrů zavolal Deimose s autem.

Borovička - tento achiev nemohl získat nikdo jiný než Tulareanus, který to letos zvládl bez ztráty kytičky (a my s ním).

Duch ohně - získal Danny, který v sobotu ráno rozdělal oheň na guláš, aby se následně odebral do věčných kocovinových lovišť, ze kterých nás občas chodil strašit bledý jako duch.

Největší překvapení večera - získal Deimos za oznámení někdy kolem desáté večer, že druhý den máme rezervovanou prohlídku Macochy a musíme vyrazit v osm ráno z chaty. Měli jsme ho v tu chvíli všichni moc rádi.

Moje placatka - získal Falagar poté, co ztratil u ohně placatku, a když jsem ji náhodou našel a přinesl mu ji zpátky, tak uznale pokýval hlavou a začal po kapsách hledat tu svoji, že má podobnou.

Losovačka - získal Kwoky za 10 neúspěšných pokusů rozdělit 10 lidí do 5 týmů po dvou.

Dream Team - získal HolyMeatball (alias j.calling2.bad) a já za naprosto dokonalou souhru ve hře Aktivity, kdy jsme sice nepoznali skoro nic, ale podávali jsme nadlidské výkony.

Ruční práce - získal Indian za dokonalý popis ručních prací ve hře Aktivity ("Je to super!!! Víš ne, vole?")

Survivor - získali Eru a Coldplaz za zdolání příkrého svahu na sobotním výšlapu, kterým jsme si zkrátili cestu o celých cca 50 metrů. Na oba se dole skoro uzavíraly sázky, kdo sletí dřív, ale nakonec se to obešlo bez úrazu.

Hardcore-Insane-Nightmare - získal HolyMeatball za vytvoření nejtěžšího kvízu v dějinách videoherní historie.

Špatné hobby - jsem získal já sám, kdy po dvou posledních místech v obou kvízech, jsem měl pocit, že příště bych měl jet radši na sraz zahrádkářů.

Čistič - získal Kwoky poté, co se někdy kolem čtvrté ráno rozhodl ve zběsilém tempu uklidit pomalu celou chatu. Nevím, na čem frčel, ale bylo to impozantní. :-)

Vtip století - získala paní průvodkyně na Macoše za vtip tak trapný, že jsme se mu smáli ještě hodinu po prohlídce z vyhlídkové terasy.

Fajn rádio - získal pan opravář, který přijel v pátek opravit netekoucí vodu. O hudební produkci v širém okolí bylo v tu chvíli postaráno. Vodu sice opravil, ale možná by bylo lepší, kdyby netekla. Nepoživatelná a smradlavá voda byla největším mínusem srazu.

Našlo by se toho ještě určitě dost, co by stálo za ocenění a zveřejnění, toto byla jen taková malá ochutnávka zážitků. Našlo by se možná i pár věcí, které by se zveřejňovat nemusely či dokonce neměly. A pokud vás zajímají, tak jste tam měli být, což už asi nestihnete, takže vám nezbývá nic jiného, než jet příště. Stojí to za to.


Karasman

Co dodat, když vše podstatné už bylo řečeno? Sraz se opět povedl na jedničku s hvězdičkou, bohužel však utekl rychleji než snědoganxta s vaším autorádiem. Chválím skvěle vybrané místo a parádně zvládnutou organizaci. Vypíchnutí si rozhodně zaslouží více věcí, od vynikajícího guláše (i když já bych v tu chvíli sežral klidně i ježka, kdyby přede mnou přeběhl), přes povedený výlet na Macochu (dovolím si citovat Sheldona s Leonardem z TBBT: "-Do you know what's interesting about caves? -What? -Nothing.") s tečkou v podobě dokonalého vtipu od průvodnyně (nezasvěcení si to nechají vyprávět někde u piva, to nejde popsat) až po skvělé kvízy nebo klasickou malovací hru.

Dostal mě: Jarin se slovy "ty vole, ta flashka nefunguje, já tam měl ten kvíz!" Ještě že zasáhly moje IT znalosti a nakonec jsem skutečně mohl slavit sukces. Kvíz byl těžkej jak Dannyho ranní kocovina (zlatý moje kvízy, co?), takže na Jarina všichni čuměli jako chleba z tašky už během prvních "lehkých" otázek. Jsem ale rád, že po mě někdo převzal otěže a i když Jarin obtížnost skutečně trochu překouřil, dávám mu malé bezvýznamné plus za originalitu některých otázek (hlavně Clive Barker's Jericho byla lahůdka, to jako klobouček, chlape).

Potěšil mě: Victor, že se mnou kamarádsky odjel v neděli ve 4 ráno, protože stejně jako já díky infernal machine postelím nespal.

Vyděsil mě: tokající Deimos, který všem oznámil, že se jde se svým novým objevem projít do lesa, já si jdu za deset minut do pokoje pro mobil a vlítnu tam do amóre. Ještě teď se mi leknutím klepou kolena...

Zachránil mě: Strady, který se chopil pípy i grilu. Díky, chlape. Bez tebe bych čuměl na plnej sud a žvejkal suchej chleba.

Překvapil mě: Crash, který mi v pátek večer ochotně přišlíbil půjčit svoje auto, protože prý ráno nebude mít sílu vstát, aby na Macochu jel. Nakonec se ale z té postele opravdu vykolébal a se zbytkáčem jako prase to i odřídil.

Pobavil mě: Falagar a jeho překvapený výraz, když mu někdo nabízel jeho už z poloviny prázdnou medovinu, kterou ještě prý ani nevyndal z batohu.

Můj respekt má: opět Falagar, kterého opilecká únava přemohla v sobotu večer uprostřed hlavního pokoje v tom největším šrumci, aby po malém šlofíku vylétl jak čertík z krabičky a začal pařit jakoby zrovna přijel!

Naštvali mě: Virák s Bursoftem, kteří se i přes sliby neukázali ani na otočku.

Rozhodně zatím nejlepší sraz, byl to mazej malec!


Odkaz na všechny fotky: http://www.rajce.net/a13262639