@
Sadako (04.10.2018 13:11): No, ono je to jedno s druhým. A není to o challenge ratingu. Ta interakce je jeden z prvků, které patřily k dungeonům a dělalo to vizuálně krásné dračáky na počítači. To je jedno hledisko. To, že to hráči ukecaných rozhovorových RPG nepovažuji za součást žánru je vlastně to, proč ty dungeony tak obhajuji a poukazuji na to, že to byl základ žánru.
To, že mě nebaví novější hry je ale soubor různých aspektů, kde mimo ten, co tu rozvláčně probíráme je atmosféra, vše vypadá moc reálně a už mi to nepřijde jako hra, u které bych mohl fantazírovat a nechat plynout své vlastní představy, nenacházím v tom nějakou jedinečnost, vše vypadá tak nějak realisticky stejně. Takže se z her vytratila jakási umělecká grafická součást. Příkladem budiž Ishar série, kde vše zapadalo, od toho, co se děje v okně až po menu a směrové šipky. Prostě graficky zvládnuto jako umělecké dílo, na které člověk nezapomene.
No a pak tu máme až přemotivovanou snahu udělat hru ukecanou a po pravdě, mě nebaví se proklikávat od jednoho rozhovoru k druhému, mám rád, když je příběh opravdu hluboký, ale zároveň chytře nastíněný v pár větách jako to bývá v japončíkárnách. Už vůbec mě nebavila snaha o simulaci rozhovorů, bralo mi to pocit, že jsem potkal tajemnou osůbku, která mi řekla pár tajemných vět a v hlavě šrotovalo, jaká to byla indície a jak vše pěkně do sebe zapadlo. Snaha o to, aby mi povyprávěla kdejaká NPC své životní trápení mi sebrala vlastně tu fantasijní iluzi, že ta postava fakt něco znamená a vedle toho, že fantasii mám, tak jsem asi příliš pragmatik na to, abych hře uvěřil ,že si se mnou regulérně povídá.
Jeden z dalších aspektů je, že i izometrické hry začaly vypadat tak nějak všechny jako Baldur přes kopírák. Prostě mě to celé nějak nebaví, nenaplňuje a důvodu je spousta, nejde se chytit jen jednoho a pak mi tady vyčítat, že na to plivu účelově, protože už tam není to překomplikované ovládání, nad čímž si 99,9% hráčů oddechlo, že odpadly komplikace. Kdyby tomu bylo takhle, tak nikdy nepřejdu k japončíkárnám, které jsou právě o tom, že po hráčích nevyžadovaly fyzickou interakci vlastně nikdy, šlo o pohodlné sednutí do křesla a hraní. A přitom i u těchto her preferuji SNESovky třeba před PS2, 3, 4 hrami.
A k tomu poslednímu - ne, má definice RPG není bizarní, držím se u počítačových her definice žánru jako takového, kde principem bylo, že postavička trénuje statistiky. Jinak by RPG byla každičká hra, co na světě existuje, protože v každé hraješ nějakou roli. Ale těchto hádek okolo toho jsem již zažil... jo, když si hráč usmyslí, že hraní role je to, že jsi rytíř, tak tu roli opravdu hraješ i třeba v Hexenu.