Diskuze

@Phoenix (02.08.2017 12:14): Plošinovky ok, tam je soutěživot mezi hráči, sbírání bodů atd Dokonce pochopím i 3d střílečku, kde hrají hráči proti sobě, dokonce nedávno jsem konečně docenil Dark Forces, najednou jsem měl prostě chuť na nějakou akcičku ze Star Wars....nicméně jsem nikdy nepochopil, proč někteří adorují více hry na zručnost oproti těm tahovým. Nechápu to hlavně u strategií, co je kouzelného na klikačce v RTS hrách. Není lepší si v poklidu na každém místě fronty vše naplánovat, rozdat příkazy a pak spustit tah? To je fakt lepší v realtimu rozdávat příkazy na jedné straně fronty, zatímco nevíte, co se dějena té druhé, protože nemůžete být všude? Co se týče RPG, tam chápu, že se vždy bude prolínat akce s taktikou. Takže docela pochopím ty Obliviony, že tam souboje budou řežba, ale pořád tam nemám pocit, že se opravdu budu muset naučit máchat tou sekerou v reálu. Ale RPG, kde mám skákat postavičkou jako v plošinovce, dělat kotouly, dokonce ovlátat otáčení hlavou zvlášť a chůzi zvlášť, to mi přijde tak trochu jako špatný vtip. Nejsem chobotnice a na placce, kterou představuje obrazovka, opravdu nemám potřebu být dobrý v otáčení hlavou na jednu stranu a chůzi na opačnou a do toho seky mečem, obrana štítem. Nikdy to nemůže fungovat na 100%, protože to vyžaduje po člověku zvládnout koordinaci dvěma rukama toho, co člověk ovládá sám o sobě zvlášt danou částí těla. Takže jednoduše obecně, nikdy jsem nepovažoval a nebudu považovat za lepší hry, které jsou na rychloklik nebo zběsilé mačkání ovládače. Jsou to spíše oddychovky na vypnutí mozku, samozřejmě neupírám inteligentním lidem, že po náročné vědecké práci rádi takhle vypnou a jdou večer smažit třeba Diablo :-)

@orromis (02.08.2017 10:58): V klidu...

@Charllize (02.08.2017 10:40): Já taky nesrovnávám, baví, nebaví. to je celé. Z nových her se prostě vytratila hravost, zkonzumuj, kolikrát se to vesměs hraje za tebe, ty jen buď zručný na gamepadu v několika akčních scénkách. Takový obecný trend. Raději vyštráchám hru z 90. let, kterou jsem ještě nehrál, než bych se pídil po nových hrách z dneška.

@Charllize (02.08.2017 10:22): Nové nápady právě postrádám. Některé nové hry jsem hrál, protože jakž takž bavily, třeba poslední (nebo teď už asi předposlední) Nobunagas Ambition, Romance of the Three Kingdoms 11 bych dokonce asi označil i za nej díl v ceé sérii díky možnosti tahové bitvy rozjet přes celou mapu najednou a nedělit to na jednotlivé bitvičky. Ale jsou to stále spíše hry se starými nápady jen v nové grafice, která někdy umí překvapit detaily, ale stejně jaksi nedám asi nikdy dopustit na kreslenou grafiku. Já vlastně už tou PS2 to beru, že hraji modernu, v které mi lecos vadí. I když už je to 10 let staré.

@Jab (02.08.2017 10:06): Možná je to tím, že já se celkově neumím vyžívat v atmosféře hrobů, mrtvých, nemrtvých, ordelech, feťáckých doupatech, i kdyby to mělo být třeba z vtipu, tak je to typ humoru, kterému se asi moc nezasměji. Takže mě obecně nebaví. Vím, že i Fallouta jsem přestal hrát , když jsem se dostal do Rena. Mě prostě nějaké questy pro feťáky a šlapky plnit nebavilo. Takže je to asi o celkové atmosféře, která mě nebere. Mě se třeba líbil Dark Sun, který byl teda pekelně temný, ale šo o to tu zemi z té temnoty dostata to mě bavilo. Ne se v té temnotě vyžívat a smát se jí. Je to asi o tom, komu co sedne.

@Jab (02.08.2017 09:56): Hloupé ne, jenom mi nepřišlo až tak jako dechberoucí, že bych se z toho skládal. jinak Diablo, v tom jsem byl s Davem za jedno, Diablovky považuji za ryzí stupid :-D Ale taky jsem jeden čas strávil u Path of Exile a dokonce jsem ho jednou dojel a překvapivě mě to bavio, ne teda ta rubárna, ale ty kruhy se skillama :-)

@Jab (02.08.2017 09:45): Njn, s odstupem času, kdy mám někdy chuť si zahrát třeba "blbinu", kterou bych kdysi nehrál, jsem si Planescape stejně koupil na GoGu (časákovou verzi jsem kdysi hodně dávno věnoval (tuším CEONovi). Ale zatím jsem k jeho znovuhraní s tím, že bych to i dohrál, nedokopal, narážím na stejný problém, jaký jsem s hrou měl kdysi. Mně to z prominutím vždycky přišlo jako normální infinity tuctovka, akorát více ukecaná a adorovat tuhle hru až za hrob mi vždycky přišlo jako kapánek pozéřina obdivovat mrtvolnou atmosféru. Něco jako, že to je pro ty inteligentnější lidi :-)

@Jab (02.08.2017 09:33): Aha, tak tam jsem logicky být ani nemohl, nesnáším IE hry.

@Jab (02.08.2017 01:41): Co to je Sigil, vůbec netuším, nějaký diskusní server? Tam jsem teda nebyl. Já jsem to prošel tak nějak aktivně hlavně přes MAGEO, pak RPGhry.cz, pak se to nějak roztříštilo a neměl jsem čas sledovat diskuse na x stránkách, zakotvil jsem tak nějak více na oldgames.sk. Kdybych měl být všude kde se co šustne o hrách, tak nedělám nic jiného než projíždím diskuse na 30 stránkách :-) Škoda, že to není tak nějak jednotné jako kdysi, kdy člověk věděl, že když vleze na rpghry.cz, tak tam budou všichni, které tak nějak obecně zná :-) Takhle se tříští diskuse, potkávám tu lidi z oldgames.sk a když napíšu na oldgames něco, nemám už potřebu psát třeba na databaze-her.cz a naopak. K tomu tady jsou krásné stránky věnující se jen Might&Magicům, kde je ale taky obecná diskuse o všem, kde by člověk mohl trávit hodiny a hodiny klábosením :-)

@Charllize (01.08.2017 23:46): k té FF12 - nejzábavnější díl FF? Opravdu? Mě přišel nejnudnější teda. Souboje byly naprosto strašné, mám tu hru ve sbírce jen proto, že má v názvu FF a jednou jí možna dohraji a to jen proto, že má v názvu FF, bude to ale z donucení. Nej FF je prostě sedmička, pak šestka. Ale pokud u tebe vítězí grafika nad zábavou.... respektive moderní grafika nad zábavou, protože FF6 má grafiku nádhernou. Ale to by musel u lidí odpadnout předsudek, že to je staré a proto to nemůže být dobré.

@Charllize (01.08.2017 23:46): Kalkulačce je přehnaný výrok. Já se právě ke starým hrám vracím, protože z nich cítím, že jsou to hry. z toho, co vychází dnes, semo tamo se snažím zkoušet a hrát si na to, že mě to baví, ale nebaví, těžce to nudí, prostě tomu něco chybí a tak zase opráším emulátor DOSu, Amigy, SNESu, Playstationu1 a zase se královsky bavím u nějaké staré hry. Bavily kdysi, není důvod, proč by neměly bavit dnes jen proto, že jsou staré a hrát staré hry přece není in. Radši nebudu in a budu se bavit než abych byl in a nudil se. Jo, her je hodně, život krátký a kdyby se u her dalo říct, že se posouvají kupředu.... v čem? Z otevřených světů se staly koridory, tohle v 90. bylo považováno za propadáky, dnes je to skoro samozřejmost. A proč? Protože olem musí být textury s grafikou odpovídající pomalu tomu, co vidím, když kouknu z okna. To mám jako obdivovat? Kdysi to někdo aspoň nakreslil a dal tomu umělecký nádech, každá hra vpadala nějak jinak a měla specifické znaky. Dnes je to tak generické a vše podobné jako vejce vejci. Jsem rád, že jsem nikdy nepropadl pozlátku a programům na měření výkonu 3D grafiky :-)

Nevím, jestli je to o nostalgii nebo ne. Samozřejmě z mého pohledu jsem zažil ty nejlepší pařanské léta, bavily hry, herní časopisy, do nichž psaly legendy jako Andrew, Ice, zažil jsem rozkvět kreslené VGA grafiky. Takžeš z mého pohledu je dnešní doba uspěchaná, grafika již nerozpoznatelná ve snaze kopírovat realitu a z her se tak vlastně vytratila ta hravost. Dungeon byl kdysi o přemýšlení, rozvážných krocích, prohledání každé stěny, souboj se odvíjel v intervalech, kdy člověk mohl ovládat 4 - 6 postav a klikal na ikony mečů, knih s kouzly a rozestupy mezi jednotlivými tahy byly třeba 8s jak pro hráče, tak pro nepřítele, případně to bylo kompletně tahové, takže bylo opět možno rozmýšlet. Kolem toho roku 1997 a dále začaly převažovat tzv. akční RPG, ne, že by nebyly dříve, ale klasický rozvážný krokovací či tahový dungeon se z PC zcela vytratil. Hráč, který začal hrát RPG proto, že mohl cvičit postavu a její levely simulovaly vše od inteligence, síly až po zručnost. Dnes je dána ta zručnost do prstů a rokou hráče přímo. Takže kdysi fighter bojoval dle toho, jaké měl statistiky a radost hráče byla v navyšování těchto statistik., Dnes, viz Dark Souls, bojuje postava ve hře podle toho, jak rychle umí hráč ovládat gamepad a zvládne na něm koordinaci pohybu hlavy a těla. Tohle je tak spíše na VR helmu než na gamepad a o tom to je. Dneska je borec, kdo to rychle ukliká a stihne pokusy a omyly najít správnou taktiku. Dříve to bylo o zkoumání, řešení hádanek, cvičení postav, aby, když se střetnou se silným soupeřem, uspěly. Ne hráčovy ruce, ale postavy v té hře, od toho je to hra. Dneska jsou popravdě nové hry pro mě naprosto nezajímavé, nepřitažlivé, nehraji je, vyjímkou budiž konzole, ale tam, abych nekřivdil jen PC, došlo příchodem PS2 k podobnému úpadku, takže se soustřeďuji na handheldy a remaky starých SNESovek. Na konzolívých hrách po roce 2000í mě tam baví jen tak trochu retro záležitosti jako je Dragon Quest 8, ale třeba FF 10 mi svou koridorovitostí přijde jako totální krok zpět oproti FF 4, 5, 6, 7, 8, 9. Tady si troufám pak říci, že vlastně vůbec nejde o nostalgii, protože k jRPG na SNESu z první poloviny 90. let jsem se dostal po roce 2000 a stejně tak k jRPG na PS1. Tam mě nostalgicky tedy nemá co poutat, přes to jsem si vždycky raději dal SNESovku oproti PS2 hře, když jsem je neměl ještě vesměs všechny dohrané. Teď se snažím protrápit PS2 hrami a semo tamo narazím na opravdu zábavnou věc, jako právě Dragon Quest 8, Wild Arms 4 či Xenosaga série, ale u titulů, které by měly být opravdu TOP jako je FF10 a FF12 jsem nevěřícně kroutil hlavou, kam hry i na těch konzolích dospěly. Chápu pohled mladých hráčů, že hrají, co je dnes k dispozici a přijde jim to jako normál, já jsem zažil kapku něco jiného, když jsem byl mladší a řeklnu to asi dost blbě, nechci, aby to znělo nadneseně nebo že chci účelově brát novodobým hráčům iluze, ale je mi vlastně novodobých hráčů trochu asi líto a píšu to strašně nerad, protože sám nesnáším, když mi někdo o věci, která se nelíbí mně, tvrdí pak, že je mu mě líto, že nedokáži pochopit, jak je to skvělé :-) Nicméně podle mě novodobí hráči prostě přišli o tu gold éru, kdy se hry dělaly pro hráče. Dnes je to neskutečně molochovitý průmysl a každá hra je ne sběratelský kousek, ale kusovka na jedno použití, dojet a hrr na další. Proto se hráči nepídí už po krabicových verzích a stačí jim STEAM klíče. A z herních časáků už není to zábavné čtení o paření redakce nějaké hry, kterou pak v dopisech čtenářů rozeberou společně s hráči, ale jsou to fakticky už jen nudné katalogy.