Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diskuze

@Drolin (25.10.2017 22:16): Ja proste nemam rad kdyz nekdo zacne cpat do nejake hry neco jineho od jinud jen proto ze mu to tak pripada. Lidi se nedokazou s necim identifikovat aniz by nesrovnavali a nehladali berlicky. Je to nouze udelat si vlastni nazor z toho jaka ta dana hra je a aby si ten nazor udelali potrebuji neco co uz znaji, a kolikrat to pak pouziji v negativnim slova smyslu a hru zatrati..za mne to je obrovskej problem hracu a zejmena recenzentu a kritiku. Ale tohle neni problem jen u her. Kdyby hry byli zivy bytosti jako my, pekne by je to sralo.. :)
@Charllize (25.10.2017 22:09): Záleží jak u koho. Moje nejoblíbenější hry jsou Planescape, Umineko, Lost Crown, Gabriel Knight 2 nebo Dear Esther - všechny spojuje to, že jsem po dohrání (nebo při hraní) byl více než motivován hledat spojitosti a diskutovat a možných vysvětleních na internetu. Ale jasné, to někoho nemusí bavit a může brát za negativum, pokud to není přímo v médiu ale je třeba dohledávat.

A jedno krásné video.
@Bellerofontes (25.10.2017 21:46): Přesně tak, ačkoliv DS působí jako akční rubačka, opak je zcela pravdou. Izolovaný svět a minimální interakce s NPC, v podtextu více otázek (neřekl bych filozofických, ale hodných k zamyšlení)... a s Angel's Egg je více posobností, od estetiky anime konce 80. a začátku 90. let přes rozlehlé a prádné prostory. Určitě si zahraj DS, pokud hledáš hry které by šly označit za umělecké.

@Charllize (25.10.2017 21:49): Tady zcela nesouhlasím. Srovnávám, hledám přesah, hledám inspirace tvůrců... Dark Souls 3 toto umožnuje dokonale.
@Bellerofontes (25.10.2017 21:46): Jestlipak by to fungovalo i naopak. Ja tyhle zdanlive neherni spojitosti nesnasim, pac tvurci nejake hry kolikrat ani nevedi ze to je necemu podobne a vubec to nebyl jejich umysl ( ne vzdy, uznavam). Hledani presahu, filozofickych rovin, spojeni s uznavanou kulturou akorat smrdi tim ze se nekdo stydi hrat tak hleda zadni vratka aby byl spolecensky prijatelnej. Berte hry takovy jaky jsou, nesrovnavejte, nehledejte presahy, jsou to samostatna dila a je jim tak lip, a mnoha dobrym hram tohle velmi uskodilo, bezduvodne :)
Pojďme si zadiskutovat krátce. Aktuálně hraju Dark Souls II: Scholar of the First Sin (a mocně si to teda užívám, popravdě) a samozřejmě si u toho hledám lore o bossech.
Moje teorie o příběhu Ornsteina (spoilery na všechny tři díly):

V prvé řadě si nemyslím, že bychom vůbec v prvním díle bojovali s Ornsteinem, ale jen s iluzí, která je v Anor Londo všudypřítomná, jež má vlastní duši (ostatně Gwyn se dokáže o svou dělit ve speciálních případech jako třeba Seath) - úkolem této iluze je hlídat město, hlídat město a Gwyndolin, kterého Gwyn v tomto městě ponechal jako strážce. K tomu mě vede třeba nesmyslně zlaté brnění, které jen těžko kdy zažilo souboj s draky (barevná paleta odpovídá iluzi přes celé Anor Londo). Iluzi o nádherném městě a čestných rytířích pak dále podtrhuje Ornsteinovo chování. V kontrastu s tím - Smaug je možná kanibal a kat, ale nic víc o něm nevíme, třeba je jeho známé zabití Ornsteina jen vztek, že Gwyndolinova iluze prostě nefunguje. Leo Ring je pak jen padělek. Mimoto, jen těžko si lze představit, že Ornstein by poslouchal příkazy Gwyndolina. Co ale Gwynovo třetí, nezvedené dítko? Víme, že Nameless King jezdí na draku, a že Gwyn se cítil být zrazen jeho konáním. Koho jiného nežli zasloužilého zabijáka draků poslat za takovým úkolem? K tomu rytíře, kterému věřil nejvíc?

Ve druhém dílu se potkáváme s Old Dragonslayerem, který nosí Old Leo Ring. Je v prošedlém brnění, užívá dark magic, blesky dokáže vrhat jen jeho kopí. Je uschován za zvednutou branou, jíž se brání wyrmovi (v Scholar of the First Sin edici), který donesl Dragonridera. Je unavený nebo zraněný nebo obojí. Pronásledoval totiž po tisíciletí kohokoli, kdo by se paktoval s drakovitými - tedy i královskou gardu Vendricka - v naději, že narazí na zapuzeného syna svého pána.

Ve třetím díle potkáváme již jen jeho brnění, což je významná změna oproti vztahu mezi prvním a druhým dílem, kdy máme věřit, že brnění prostě jen zkorodovalo nebo co. Duše je stejně silná, jako přísaha, kterou složil svému pánu, a tak i bez fyzické přítomnosti Ornsteina v brnění je potřeba ji naplnit. Dragonslayer Armour potkáváme (tentokrát bez Leo Ringu - ten sebral hráč ve dvojce; prsten se navíc nachází v opatrování nových rytířů; každý král potřebuje rytíře a králem se hráč na konci druhého dílu stane), zatímco sbírá síly na střet proti drakovi před hradem. (Ve hře se sice píše, že ho ovládá Pilgrim Butterfly, ale nemyslím si, že je tomu tak, protože pořád dropne fragment Ornsteinovy duše - Dragonslayer Armour Soul)

Co si o tom myslíte? Napište mi do komentářů.
@Drolin (02.10.2017 18:52): To jsem nehrál takže nevím.

Jako, podle mě ten rozdíl je zanedbatelný (jakože je mi fuk, jestli to je primárně v TPS nebo RPG), ale asi bych se víc přimluvil za tohle dělení (taky to je tím, že k DS sérii přistupuji spíš jako k akční hře).

Také je dobré podotknout, že na DS 2 se snesla kritika (asi teda ne většinová) když délku nesmrtelnosti při úskoku provázali s nějakým statem (což je mírný kopanec do ksichtu hráčům jako já) což z DS 2 dělá asi nejvíc RPG ze série.

Každopádně tohle (tak detailní) dělení je čistě gamedesignová věc a nemyslím si, že je podstatná pro běžného hráče a jelikož DS série má dost designových prvků, které umožňují průchod i hráčům, kteří to hrajou spíš jako RPG (nezajímá je combat tolik nebo prostě nejsou "skilled") tak se to dá brát i tak.

Čistě mechanicky to ale je akční hra, protože ty úlevy pro "ne-tak-skilled" hráče nevychází ani tolik z RPG prvků hry, ale spíš z patternů chování nepřátel (třeba zóny za které tě přestanou pronásledovat) a skoro to působí jako glitche. Typické je možnost vystřílet moby lukem/kuší/magií z dálky, jejich kitování a nebo přivolávání NPC/hráčů na pomoc s bossy.

I když máš nabušenou postavu, tak tě je pořád schopné zabít skoro cokoliv, když si nedáváš pozor.
LOL, teprve jsem si všiml zdejšího řazení:

Tato verze
Navrhl:
Bodkin
Schválil:
jazz1 (03.03.2016)
Poznámka:
Nesmyslný primární žánr


Odkdy DS není (primárněji) RPG? Proč je Diablo v RPG?
Taky ty crystal lizardi jsou nejaky lenivy a nez zmizej tak to trva vecnost. Zabit je neda moc prace. Ne ze by me to nejak moc vadilo ale pocit ze se muselo zjednodusovat se temahle detailama jen prohlubuje.
Da se nejak v tomhle dilu zjistit kolikrat clovek chcipnul? Ve dvojce to slo kdyz clovek hral offline tak v majule nahore u toho pomniku nebo co to je byla cedule kde to bylo napsany. V online modu tam pocet smrti vsech hracu celkem.
A dalsi, jestli se da nekde zjistit kolik dusi jsem nasbiral celkem, ve dvojce to bylo normalne ve statusu postavy, tady neni nic..
Tak to, co píšu já je taky jen můj subjektivní názor, nic víc, žejo. Objektivní pravda je někde jinde :)
A (IMO!!) presto je to stale bozi hra. Coz je podstatne. :-D ale nemuzu se zbavit dojmu, ze kdyby dvojka nebyla, tak bych alespon vic ocenil trojku. Ale mozna za to muze i Bloodborne. Nebo to holt presvihli s tou recyklaci, coz u me nebyl (zrejme planovany) pocit nostalgie. Ja chtel at to trumfne vsechno. Ale holt po Bloodborne...

Jsem zvedav, co kuti za dalsi hry.
@Milfhunter (24.08.2017 23:57): tech lidi co maji dvojku nejradsi je tady vic. Ja osobne mam radsi Scholars edici nez puvodni. Ale obecne taky povazuju druhej dil asi za nejlepsi. A obecne mi dvojka prisla tezsi nez trojka. Vse je vec nazoru, ale hracu co postupem casu dvojku docenuji cim dal tim vic celkem pribyva :)
A mam dojem ze ty hitboxy ve scholars edici jsou o dost lepsi, to co je na videu se mi nikdy nestalo. Ale ono je mozna lepsi ty tri dily moc nesrovnavat, vzasade kazdy ma neco do sebe a neco od sebe :)
@Nikdykde (24.08.2017 15:48): Dvojka lepší než trojka ? Lol, to bych se asi hádal. Nejhorší díl série,
- hitboxy lol
- utahanej combat system
- zbytečně moc bossů - i sám George Lucas sem jednoho dodal HUT
- level design - až na pár vyjímek je to lineární kentus + docela lol na konci Earthen Peak :)
- soundtrack - trojka jednoznčně vede
- leveling curve, life gemy, přehršel bonfirů atd ...
Přesto všecnho mám DS2 rád, ale prostě není to ono něco tomu pří vývoji chybělo odkaz.
Spíš nám po jejím prozkoumání došlo, že je navíc dost prázdná a nostalgie nakonec došla.
Je to i dost chaos. Hrajete za uhlík a chcete rozpálit nebo zhasit oheň. DLCčka jsou jak scholars, jsou tam monstra pro to, aby to bylo prostě jen těžké. Ne teda všude, ale některá nedávají jinak smysl, proč tam jsou a co dělají v dané oblasti. Nějak mi to začalo hodně vadit. To bude ta přesycenost, jojo.


To dvojka je nesmírně dramatická. Dává to tam smysl, i divný přechody mezi oblastma. Motiv je velice silný. Obři. A královna! Jenom cesta po tom, co je to ta kledba a odkud se vzala. Je to poetická dark fanatasy. Doslova tou básní cestujete.


Jednička plná legend a pověstí, je to jako prodírat se legendama. Postupné objevování dává smysl. Má strašně silnou atmosféru, dvojka vlastně taky.
U trojky vám chybí ta nostalgie a nahrazuje ji přesycení DS obecně.

Nejspíš.

Asi.

Cca.
Mně přišlo, že Dark souls 2 (s DLC) vyzrálo a dnes mne baví převelice, naopak při druhém hraní DS 3 (protože dovyšlo DLC) mne už to moc neláká pokračovat. Mám DLC, jsem v polovině, vypnul sjem to, kouknul na youtubu a nazdar.

Naopak Dark souls 2 (ne verze scholars, tu jsem hrál jen jednou, ale původní dvojka) mi dozrála a miluju tu atmosféru, příběh i ta místa.

Taky jsem přemášlel co se s trojkou stalo, na začátku mi přišla kouzelná, ale teď mne vůbec neláká. Naopak jednička a dvojka, to je volání a nemsím to rozject, protože bych nešel spát.
Tak nevim. Sice to hraju uz podruhy ale to ze jsem jeste nechcip mi prijde divny. Proste ta hra je o dost lehci nez predchudci a vubec mi prijde cela horsi nez scholars ktery jsem hral nedavno. Az bych skoro rekl ze me to moc nebavi.
@Charllize (22.08.2017 23:58): Tak jedničkové pvp byl backstab simulátor :) Parry bylo fajn pro hodně nepřátel, ale tam, kde na tom asi nejvíc záleželo (Darkwraith farming) byl IMO mnohem spolehlivější (a efektivnější) backstab.
@Milfhunter (22.08.2017 12:22): Parrýrovanie som v DS3 kvôli tej rýchlosti nepoužíval ani pri prvom hraní za rytiera. A pritom taká pekná frajerinka to je.... Proste engine je vyladený pre Bloodborne prioritne, kde sa štíty nepoužívajú. Dark Souls 3 robili údajne zároveň . Je to cítiť tam, aj v tej neogotickej architektúre a v niektorých podobných detailoch...
@ad142 (22.08.2017 12:10): Souhlasim oproti jedničce jsou protivníci rychlejší a celkově combat má větší spád, ale to mně ani nějak nevadilo. Mě nejvíc naštvalo jak změnili parryování, v jedničce bylo nejlepší tady je takový meh.
@Milfhunter (22.08.2017 11:40): Áno, aj tu je brnenie stále len viacmenej módny doplnok, ale presne tu som zistil zásadný rozdiel medzi DS1 a DS3. Darks Soul 1 som v pohode prešiel za tzv."nuzáka", teda v podstate nahý len s nožíkom v ruke, ale najmä vďaka tomu, že som bol výrazne rýchlejší než protivníci. Ale preto, že DS3 výrazne zrýchlili, sa táto výhoda nejako stratila. Až teraz som si uvedomil, že Dark Souls3 je príliš rýchly a je to trochu na škodu veci. Proste je to trochu menej vyladené v tomto smere a tá 'bloodbornovosť' mi tu trochu vadí a nedotiahli to na rozdiel od geniálnej jednotky úplne...
@Charllize (22.08.2017 10:46): Nešlo mi ani tolik o rozdíl mezi rychlejší a pomalejší zbraní, ale spíše o rozdíl zbraň+štít (-> útoky kryji) vs zbraň bez štítu (-> útokům uskakuji).

Posledního bosse základní hry jsem porazil pomocí Astora Greatsword, ale je to samozřejmě náročnější na načasování v porovnání s kratšími a výrazně rychlejšími zbraněmi. A je samozřejmě velký rozdíl, jestli člověk hraje sólo nebo vyvolává fantomy, ať už NPC nebo PC.
Ja to spúšťam druhýkrát kvôli novej češtine a teraz som odvážne zvolil kombináciu zlodeja (ľahký rapier), pyromancera a kúzelníka. Šialená kombinácia, dostávam neskutočne na frak, po niekoľkých hodinách som ešte len v tej dedine. Rapier slabučký, kúzla len základné a teda o ničom, pyromancia ešte žiadna a úbohé kožené brnenie nechráni nič.... Takže aspoň viem, ako sa v DS3 dá navoliť najvyššia náročnosť.... Aaaale ako vždy... bojujem s tým. Musí to ísť, sakra!