M.a.t.t.
@marwel (22.12.2018 13:54): Gordon má v niečom každopádne pravdu. Námorné súboje v Odyssey sú s prehľadom najľahšie v rámci celej série. Inak to prirovnanie k futbalovej minihre veľmi nechápem, ale nevadí. O to viac ti neodporúčam púšťať sa do hier ako napríklad NieR: Automata, to by si sa chytal za hlavu :)
Diskuze
marwel@Gordon (22.12.2018 13:32): Ja ale nerikal nic o problemu s opakujicimi se ukoly. Osobne mam Ubisofti sandboxy rad prave proto, ze jsou jednoduche, nic moc od hrace nevyzaduji a clovek snadno skoci do hry i po dlouhe dobe. Take jsem nic nerikal o tom, ze by byl problem se hrou, je mi jasne, ze je to problem muj. S tim, ze me namorni bitvy nebavi ale asi sotva neco udelam. Pokud se do neceho nutim, vede to k tomu, ze me to bavi jeste min a nejde mi to vubec.
Gordon
@marwel (22.12.2018 06:07): Tak to pak hraješ špatnou sérii her, neb jestli bych měl definovat nějakou hru slovy: opakující se úkoly, tak je to právě série AC. Každopádně problém bude opravdu na tvé straně, protože námořní bitvy jsou objektivně lehké a vtěšina hráčů nemá problém ani s těmi třemi loděmi, btw loď můžeš potopit i tak že ji rozrazíš klounem nebo zasypeš oštěpy/šípy.
SimonEndt@marwel (22.12.2018 12:21): Jo, s tím souhlasím. Ale specificky na ty souboje na moři bych si klidně snížil obtížnost na nižší. Nevím, do jaké míry to ovlivní, ale hádám, že pokud tě relativně baví zbytek, nebo alespoň příběh, tak to tímto lze obejít. Já jsem třeba rád, že už jsem to dohrál. Jsou tam určité zábavné prvky, ale jako celek bych to snad ani nedoporučil.
@SimonEndt (22.12.2018 11:56): Na Hard, ale tim to nebude. Ono to byva tak, ze jakmile te neco vylozene nebavi, tak do toho nechces investovat cas ani nejakou vetsi snahu. Takze pokud to nejde snadno, nejlepe na prvni pokus, cloveka to stve mnohem vic nez kdyz musi opakovat neco, co ho bavi. Ja takovym pasazim nedavam vice jak dva tri pokusy nez hru vypinam.
@marwel (22.12.2018 06:07): Na jakou to hraješ obtížnost? Lodě mě tady taky extrémně nebaví, ale v bitvách jsem se nikdy nekryl, do všech neustále narážel, probodal šípy, nikdy se nenalodil a problém jsem neměl. Ale taky jsem to v průběhu párkrát ragequitnul ...
@Gordon (21.12.2018 23:54): Nebavi me to a vadi mi, ze je to soucasti hlavni pribehove linie. Je to asi jako kdyby dali do hry povinnou fotbalovou minihru. Na to se jim muzu vykaslat. Proste me to zanrove naprosto miji. Do ted jsem lode ve hre obeplouval nebo jim utikal. Potopenych mam asi 8 (po 40 hodinach hrani), tedy jen ty ktere musite potopit pri blokade Megarisu.
Pokud na tebe utoci naraz tri lede, tak nedelas nic, nez ze se kryjes. Vadi mi take ta hovadina, ze kdyz lod znicis, musis jeste pobit posadku a tim si "opravit" vlastni lod. Je to docela vtipne kdyz potopis jednu a jdes pobit posadku zatimco ty dve dalsi krouzi kolem a cekaji nez s tim skoncis. :) Vylozene demence. Ubisoft to neustale meni a prijde mi, ze k horsimu. Zatim nejlepsi (nejmene otravne) to bylo ve trojce.
Pokud na tebe utoci naraz tri lede, tak nedelas nic, nez ze se kryjes. Vadi mi take ta hovadina, ze kdyz lod znicis, musis jeste pobit posadku a tim si "opravit" vlastni lod. Je to docela vtipne kdyz potopis jednu a jdes pobit posadku zatimco ty dve dalsi krouzi kolem a cekaji nez s tim skoncis. :) Vylozene demence. Ubisoft to neustale meni a prijde mi, ze k horsimu. Zatim nejlepsi (nejmene otravne) to bylo ve trojce.
@marwel (21.12.2018 21:53): Nerozumím, co ti na tom tak vadí? Je to moc těžké? Víš že na té lodi se při krytí téměž neubírá HP tvé loďky? Takže stačí se krýt a ve správný moment vystřelit a držet se dál...
@M.a.t.t. (21.12.2018 21:45): jn, ragequit nejvetsiho zrna. :) Poprve se mi podarilo to nadvori cele projit stealth, tesne pred dvermi me ale zpozorovali a zabili. Pak uz se mi to nepovedlo a pokazde kdyz jsem zkusil bojovat, tak jsem chcipnul, protoze Aya nema ty smoke bomby na kterych jsem mel za Bayeka souboje s vetsim poctem nepratel postaveny. Tak jsem to vypl, cekal me pak poradny narvany pracovni tyden a po nem jsem nemel chut se ke hre vracet. A kdyz jsem videl, jak daleko od konce jsem, dal jsem prednost youtube. :)
@marwel (21.12.2018 21:44): Čiže pár minút pred koncom, ok :D
@M.a.t.t. (21.12.2018 21:40): No zase tak velky problem to neni. Nekdy se k tomu treba vratim. Origins jsem "vzdal" presne v tomto momente a na konec se podival na youtube. :P
@marwel (21.12.2018 21:37): Jo, už viem.. no tam to preskočiť nejde, no ak si dobre spomínam, po absolvovaní tohto súboja ťa už žiadny ďalší nečaká a nie si zase až tak ďaleko od konca (aj keď si na neho ešte počkáš) :) Nie som si istý, či sa dá v priebehu hry znižovať obtiažnosť, ale prinajhoršom použi nejaký trainer a je to... Vzhľadom k tomu, čo píšem je trochu škoda to teraz vzdávať.
@M.a.t.t. (21.12.2018 21:35): Nevim. Makas pro svou starou mater v jeji valce se sousednim ostrovem.
@marwel (21.12.2018 21:33): Ktorá je to misia?
@M.a.t.t. (21.12.2018 21:24): Ted mam znicit tri lode, ktere ohrozuji jeden ostrov. Neznicim ani jednu dokud me nepotopi, takze na to seru. Namorni bitvy jsou vylozene na hovno (vubec tomu nadseni z nich nerozumim). Black Flag jsem prestal hrat driv nez se ukazalo, do jake miry jsou jeho soucasti, ale predpokladam, ze kdybych ho hral dele, stejne bych se na to drive nebo pozdeji vykaslal. V Origins se tech par bitev dalo osulit tim brace - counter kombickem, tady to uz nejde no.
@marwel (21.12.2018 21:20): Námorných bitiek je v hlavnom príbehu veľmi málo, ak vôbec. Mne sa to už trochu zlieva, pretože časť z nich sa týka i príbehovej línie s kultistami, no tie nie sú nutné pre dokončenie hlavnej zápletky. Toto rozhodne nie je druhý Black Flag a drvivá väčšina námorných konfrontácií je skrátka nepovinná, lode slúžia hlavne na premiestňovanie sa medzi ostrovmi.
To museli vazne narvat ty namorni bitvy i do hlavni pribehove linie? Ach jo... No, tak tim jsem myslim se hrou skoncil.
Blackhand47@SilentWolf (17.12.2018 19:19): Záleží jak kdy a jak u čeho. Si pamatuji, jak jsem koupil před pár lety komplet Arkham Knighta i se Season Passem asi za 500 a to ještě asi měsíc před vydáním.
Garion
8040 @SilentWolf (17.12.2018 19:19): Slevy 25-50% jsou relativne bezne i na nove tituly.
SilentWolfhttps://uk.gamesplanet.com/game/assassin-s-creed-odyssey-download--3685-1
Se mi ty slevy zdají rok od roku extrémnější. Nebo to tak bylo vždycky? Vždyť to je tak těžké nekoupit...
Se mi ty slevy zdají rok od roku extrémnější. Nebo to tak bylo vždycky? Vždyť to je tak těžké nekoupit...
SavageCZ@sxg (06.12.2018 19:35): Kristova noho, taky asi budu vědcem. Popisovaný fakt je všeobecně známý a doložený v Severní Americe v historické době. Ale kdepak vědci z Kanady, ti na to přišli teď. K lopatě s nima.
sxgUby vyrizuje nie len na FC5,5 ale aj na AC+ 1/2 https://www.hlavnespravy.sk/skalne-malby ... vnom-rituali/1599528
Charllize@Gordon (04.12.2018 21:53): Jo, dve DLC roztrhany na sest casti..kkti francouzky..
@SimonEndt (04.12.2018 20:58): Hlavně je to konec jen papírový, když ta hra ještě ani není hotová.
Za mě teda velké zklamání. Dorazil mě ten pseudo konec, kdy hra "končí" pouhým napsáním "Quest Completed" a toť vše. Žádné game completed, outro, credits .. nic ..
@Thellwin (02.12.2018 20:46): jj to jsem dal do zajímavostí, jsou tam kolem i zbytky končetin.
ThellwinJá dorazil na nějakou bezejmennej ostrůvek a vyskočilo mi "zabij alfa samce". Tak koukám kde a co tam mám zabít a on to byl kurva kohout se slepicema kolem něj :D
@marwel (02.12.2018 19:12): Bacha na ně!
Zabily me slepice. No ty vole. :D
@StriderCZ (21.11.2018 16:31): Díky, a ano přesně tak to hraj, jako oddechovku u které netřeba přemýšlet, prostě jen na vyplavení dopaminu z hezkých panoramat. :-) Na to je AssCreed nejlepší. Teď po Odyssey někdy plánuji hrát i Origins (aspoň půjdu dobově dopředu). Ale nejdřív si chci zahrát Shadow of Mordor.
StriderCZ@Gordon (komentář): parádní komentář. Díky.
Momentálně si užívám Assassin Creed: Origin, a vůbec, ale vůbec nikam nespěchám... beru ho jako nádhernou oddychovku, s kafíčkem, na Xboxu + 4k telka, hraji tak hoďku večer ve službě (při tzv. čekání na práci) ...
A jak tak koukám, tak AC:O bude v podobném stylu - prostě hra zaměřená na grafiku...
Momentálně si užívám Assassin Creed: Origin, a vůbec, ale vůbec nikam nespěchám... beru ho jako nádhernou oddychovku, s kafíčkem, na Xboxu + 4k telka, hraji tak hoďku večer ve službě (při tzv. čekání na práci) ...
A jak tak koukám, tak AC:O bude v podobném stylu - prostě hra zaměřená na grafiku...
@Makky (20.11.2018 21:16): Netuším, ale když vybereš špatné obrázky, tak tě propenetruje laserem bez možnosti bojovat.
Makky
2281 So Sfingou ste niekto aj bojovali alebo to moje uhádnutie všetkých hádaniek nebolo vlastne hádaním, ale len jediným možným výsledkom (a.k.a. čokoľvek vyberieš, vyhodnotí sa ako správne)?
@7c (20.11.2018 12:16): Jo, takhle ti rozumím, to je těžké no, ale tak obecný konzensus je prostě že to byl krásný zmrd, když se za pár let obecný názor změní, tak s tím moc nenaděláme.
Ono i ty citace často působí jak z nějakého filmu, například Spartský král dostal při působení v Asii otázku, jak daleko sahá Spartské území, Natáhl kopí a řekl "Tak daleko, kam dosáhne mé kopí" (badass vole), a to je zrovna přímo pramen od Xenofóna. (který tam byl s ním)
Ono i ty citace často působí jak z nějakého filmu, například Spartský král dostal při působení v Asii otázku, jak daleko sahá Spartské území, Natáhl kopí a řekl "Tak daleko, kam dosáhne mé kopí" (badass vole), a to je zrovna přímo pramen od Xenofóna. (který tam byl s ním)
Bodkin@Gordon (20.11.2018 04:22): To si pleteš, to byl Xylofón.
@7c (20.11.2018 12:16): Psali o tom na redditu, voe.
@7c (20.11.2018 12:16): Psali o tom na redditu, voe.
7c@Gordon (20.11.2018 04:22): Byla to parafráze na oblíbenou reakci. Jinak jak píše Charllize - u takhle vzdálené doby je těžké mít jasnou představu kdo byl jaký, když si tím nejsme prakticky jistí ani u současných politiků (Churchill, Kissinger, Cheney). A samozřejmě, Stevena Pressfielda jsem taky četl.
@Gordon (20.11.2018 04:22): Hmm, kdyz vezmu v potaz jak za muj kratky zivot k pomeru ke staremu recku nektere pribehy a skutecnosti zmenily vyzneni a vyznam, a to i ty moje osobni, nedivim se ze ti 7c polozil tu otazku :)
@7c (20.11.2018 00:40): Autor čerpal z několika historických knih a zápisků tehdejších historiků jako Xenofón, to díky jemu a dalším historikům se dochovali poměrně přesné citace a informace, jestli chceš tak ti pošlu i obrázkové rozložení bitvy pro blbečky. Na první větu nebudu odpovídat, protože mi přijde neskutečně dementní. "Amstrong přistál na měsící."
"Jo a jak to víš? Znal si ho osobně?" - Dva týpci, 4 400 n.l...
"Jo a jak to víš? Znal si ho osobně?" - Dva týpci, 4 400 n.l...
@Gordon (19.11.2018 13:49): Znal jsi ho osobně?
@StriderCZ (19.11.2018 15:15): Zní to spíš jako nějaká "fanfiction"...
@StriderCZ (19.11.2018 15:15): Zní to spíš jako nějaká "fanfiction"...
Eleanor@Gordon (19.11.2018 13:49): Já nikde nepsala, že je "ultrasympatický", ale že mě bavil a působil na mě jako největší osobnost. Nebyl černobílý, ve hře byl kladný i záporný zároveň a tedy realističtější. ;-) Jinak dík za info, nevěděla jsem. :)
@Gordon (19.11.2018 13:49): Jak může být historie krásná....
@Eleanor (komentář): Když ti Alkibiadés přijde jako ultra sympatický hošík, tak by tě možná zajímalo, jaký byl v reálu pak slizký had, svoji krásou i výřečností udivil Athénský lid a dal mu tak moc vládnout. Pak intrikami přesvědčil spojence Sparty aby táhli proti nim a dokonce přesvědčil polis, aby Sparta nebyla přizvána na olympijské hry.
Dokonce se vyspal se ženou Spartského krále...
Každopádně hezký komentář.
Dlouhá verze:
Bitva u Mantineie, největší střetnutí Peloponéské války.
Mír je jen přestávka mezi válkami. To platí všude a staré Řecko tomu nebylo výjimkou. Peloponéská válka zuřila deset let a po letech bojů se obě strany dohodly na míru. V dubnu 421 athénský politik Nikiás a Sparta uzavřeli takzvaný padesátiletý mír, jenž sice padesát let nevydržel, ale nechal aspoň obě válčící strany odpočinou. Byl to zvláštní mír, protože si ho skoro žádná řecká polis nepřála. Teda kromě Sparty. Ta byla válku vyčerpána a potřebovala obnovit utržené ztráty. Ale její spojenecká města z Peloponésu to viděla jinak. Théby, Megara, Élis, Mantineia a Korint křičely, že je pro ně mír nevýhodný, a že je Sparta zradila. V Athénách zase sílila válkychtivá strana, která zase řvala, že Sparta byla na kolenou a mír jí dá čas, aby se narovnala. A v těchto dnech se začali prosazovat tři hráči tohoto příběhu. První byl mladý spartský král Ágis, nováček v řeckém světě, velitel s malými válečnými zkušenostmi a budoucí spartská legenda. Druhým se stal Alkibiadés, athénský politik a vynikající generál, skvělý taktik a muž neuvěřitelného rozhledu a zároveň člověk, jehož zkažený charakter měl dno někde v nedohlednu. Alkibiadés byl pro své dobro ochoten podrazit kohokoliv, bohužel pro Athény, to platilo i jeho vlastní polis. Třetím hráčem bylo město Argos. Tato polis se válce úzkostlivě vyhýbala a byla přísně neutrální. Argos měl totiž se Spartou uzavřené třicetiletý mír, který obě polis dodržovaly. Ale jak na potvoru, toto příměří v těch dnech vypršelo a Argos byl volný jak pták.
Začalo to zcela nenápadně. Roku 420 př. n. l. nebyla Sparta pozvána na olympijské hry do Olympie. Hry se pořádaly v krajině Élis, která byla donedávna spartský spojenec. Jako důvod k tomuto činu uvedla Élis skutečnost, že Sparta nezaplatila pokutu za válečné tažení proti neutrálnímu městu v nedávné válce. Spartě to bylo divné. Toho tažení se s ní zúčastnila i Élis, nechápala proto, kde se u jejího spojence vzala ta nenadálá touha po spravedlnosti. Horší bylo, že s Élis souhlasila i ostatní spojenecká města a Sparta musela ustoupit. Olympijské hry se odehrály bez ní. V řecké světě se jednalo o těžkou potupu. Sparta se teda uraženě stáhla za své neexistující hradby a mumlala něco o nespravedlnosti světa. Iniciátorem této potupy byl Alkibiadés, jehož slovo nabíralo v Athénách na síle. Měl prý sošnou postavu, uměl krásně mluvit a dokázal strhnout davy. A lid ho miloval. Alkibiadés nechtěl porušit příměří hned, to ne. Nejdříve to zkusil jinak. Tajnou diplomacií se mu podařilo odtrhnout od peloponéského spolku Élis a Mantineiu, které měly na rozdíl od ostatních peloponéských měst demokratické zřízení. Athény s nimi okamžitě uzavřely smlouvu o přátelské pomoci. A jako třešničku na dortu se k nim připojil i Argos, který měl se Spartou nevyřízené účty a prahl po odvetě. Zlý našeptávač Alkibiadés pak Argejským moudře poradil, že když jsou kryti tímto mocným spojenectví, můžou si dělat, co chtějí. Třeba napadnout Epidaurus, letitého spojence Sparty. Když na to Argejští namítli, že to dozajista naštve Spartu, odbyl toto nebezpečí Alkibiadés argumentem, že Sparta je slabá a nemá spojenců. Mýlil se. Začátkem roku 418 př. n. l. se tak tomu skutečně stalo, Argos napadl městský stát Epidarus a zdálo se, že tímto činem probudil spícího draka. Sparta zavelela k válce a všichni její spojenci se věrně zmobilizovali po jejím boku. Velkou armádu tehdejší historici označovali ,, za to nejúžasnější co hellénský svět viděl ". Odhaduje se, že pod velením krále Ágise pochodovalo 30 000 peloponéských hoplítů, síla, která měla vymazat Argos z mapy. Argos zaskočen tímto vývojem, rychle zavolal o pomoc a také zmobilizoval. Athénský pomocný sbor však nemohl ( a nebo nechtěl ) dorazit včas a tak se spartským silám mohlo postavit jen 5000 argejských hpolítů. Spartské armádě velel mladý král Ágis, jednalo se o jeho první válečné tažení, kdy měl tu čest velet. Celé Řecko napjatě čekalo, jak bude Argos zničen. Ale nestalo se tomu. Když se obě armády před branami města proti sobě postavily, dorazil ke králi posel, který ho žádal jménem města o mír. A k údivu a vzteku všech hoplítů pod jeho velením, král Ágis souhlasil. Argos vyvázl bez trestu a nemusel se ani omluvit. Dodnes se neví, proč se tomu tak stalo. Spojenecká města Sparty zuřila, spartští válečníci si připadali jak zbabělci a při návratu doma je čekal posměch. Král Ágis musel předstoupit před gerúsii ( rada starších ), kde měl své počínání vysvětlit. Gesúsiá byla silně rozhněvaná, králi hrozil peněžitý trest a zbourání domu. Ale Ágis se kál tak účinně, že mu bylo odpuštěno a přijat jeho slib, že svou chybu napraví velkým vítězství. Asi netušil, že bude šanci za dva měsíce.
Zpráva o potupě Lakedaimonských u Arga se roznesla po celém Řecku a škodolibí Řekové z ní udělali prakticky těžkou porážku. Mluvilo se o tom tak dlouho, a tak často, že tomu Řekové uvěřili. Spartská armáda byla zničena a nikoho nezajímalo, že to nebyla pravda. A snad i z těchto důvodů se vojenská operace, jejímž mozkem byl samozřejmě Alkibiadés. Neměl v plánu udeřit přímo na Spartu. Nebyl ještě v tak silné pozici, aby porušil mír. Chtěl jí jen oslabit a připravit si půdu pro blížící se válku. Vyrazil s athénským vojskem o síle 3000 hoplítů na Peloponés, kde se k němu přidaly Argos, Mantineia a Élis. Než se kdokoliv nadál, stálo na severním Peloponésu 15 000 hoplítů a ti směle pochodovali k nejvěrnější spojenci Sparty, k městu Tegea. V Tegee sílila demokratická strana a hrozil tam převrat. A spojené armády demokratických měst měly k tomuto převratu dopomoci. Kdyby se tomu tak stalo, byla by Sparta odříznutá od okolního Řecka nepřátelským územím, přesně jak Alkibiadés plánoval. Spartská armáda v rychlosti zmobilizovala a vyrazila Tegee na pomoc. Sparťanům velel opět král Ágis, jemuž dali efoři šanci smýt nedávnou pohanu. Zároveň ze Sparty vyrazili poslové, jenž měli svolat všechna spojenecká města na pomoc. To byl trochu problém, protože ostatním spojeneckým městům chyběl spartský elán i vojenská zdatnost a jejich hoplíti nemohli tak rychle vyrazit do války. Navíc museli pochodovat přes nepřátelské území a to pochod také zpomalilo. Koncem léta 418 př. n. l. dorazilo spartské vojsko do Tegei, kde ho přivítal dav nadšených lidí. Hrozba převratu byla zažehnána a Sparťané za zdmi města v klidu vyčkávali, až dorazí spojenci. V tom dorazila zpráva, že v táboře nepřátel došlo k hádce. Důstojníci z města Élis nesouhlasili s vypalováním vesnic na Peloponésu a jejich hoplíti vojsko opustili. Šlo o 3000 mužů a to nebyla zanedbatelná síla. Když se o tom dozvěděl Ágis, rozhodl se nečekat na spojence a udeřit jen s tím, co měl k dispozici. Nepřátelská armáda ležela rozložena na vyvýšenině mezi lesem Pelegos a městem Mantineia. Ágis plánoval projít nepozorovaně tím lesem a nečekaně na nepřítele zaútočit. A tak se i stalo. Spartská a tegejská armáda nehlučně proklouzla lesem Pelegos a vynořila se na pláních před Mantineiou. A v naprostém šoku narazila na rozvinou falangu svých nepřátel, která tam na ně čekala. Mazaný Alkibiadés prokoul Ágisův plán a dobře se připravil. Spartská armáda vycházela z lesa nepřipravena a po částech. Ale opět zapracovala spartská vycvičenost a zkušenost. Rozječely se píšťaly spartských pištců a spartské oddíly se za pochodu začaly zkušeně seřazovat vedle sebe. To, co by jiným Řekům trvalo půl hodiny, zvládli Sparťané za pár minut. Hoplíti mašírovali zkušeně podle tisíckrát nacvičených pohybů, oddíl za oddílem se skládali do falangy. Než se Alkibiadés nadál, stála před ním k boji připravená armáda. Ágis postavil na čestné pravé křídlo Tegejce, protože to byla jejich země a měli právo jí bránit. Vedle nich stál on se svou gardou a potom rovnoprávní Sparťané. Střed vyplnily oddíly ostatních Lakónů na levém křídle měli bojovat propuštění otroci tzv. Brásidas ( pojmenováni byli po spartské generálovi, který je jako první využil služeb propuštěných otroků ) a Skirítové, elitní lehká pěchota. Celkem tam stálo 8000 Sparťanů a spojenců.
Nepřátelská armáda byla větší, Alkibiadés velel 12 000 hoplítům. Čestné místo na pravé straně tam připadlo hoplítům z Mantineie, protože ti také bojovali na své půdě. Vedli stáli spojenci z Arkádie, střed vyplnili hoplíti z Arga. Na levé křídlo umístil Alkibiadés své Athéňany. Krátce před bitvou měli velitelé proslovy ke svým mužům. Mantineici připomínali svým mužů, že bojují za své domy a rodiny. Argejci zase, že se musí Spartě pomstít a získat pro město dávnou slávu a velikost. Athéňané mluvili o spartských zločinech v Attice a nezapomněli na tu možnost, že tu lze po bitvě získat kořist. Sparťané byli skromnější. U nich se povzbuzovali zpěvem válečných písních a starší váleční dávali těm mladší rady, aby nezapomněli, co se naučili. Tak to zkrátka u Lakedaimonských chodilo, tam si na žádné proslovy nepotrpěli. Sparťané stejně věděli, co je v sázce, nikdo jim to nemusel nepřipomínat. Kdyby toho dne prohráli, nepřátelská armáda by se dál nezadržitelně valila do údolí Eurotas, kde ležela Sparta a nic by jí už nestálo v cestě.
Po poledni se daly obě falangy do pohybu. Tam spojenecká za řevu jednotlivých válečníků a hlaholu z trubek. Sparťané pochodovali mlčky, jen pištci jim hráli do kroku. V tu chvíli si Ágis povšiml, že spojenecká armáda je daleko větší linii a její falanga o dost více roztáhlá do šíře. Dostal strach, že Mantineici obklopí jeho levé křídlo a vpadnou mu do boku. Vydal proto rozkaz, aby se Skirítové a brásidas odpojili od hlavního tělesa a ustoupili ze svého místa více doleva. Jejich místo měly nahradit dvě lakónské mory, které jak věřil, mohl na středu postrádat. Je otázkou, proč tento manévr přikázal až během bitvy a než už před jeho začátkem, ale stalo se. Pištci zapískali královy rozkazy a levé křídlo se odpojilo. Došlo však k něčemu, co král nečekal. Aristokles a Hipponoidas, oba velitelé lakónských mor na jeho příkaz nereagovali a zůstali na místě. Po bitvě byli za to ve Spartě obviněni ze zbabělosti a vyhnáni z města. Mohlo se však stát, že ten příkaz prostě v té vřavě neslyšeli a nebo nepochopili. Buď jak buď, ve spartské linii se objevila velká mezera, kterou nepřítel okamžitě využil. Mantineici a Argejci obklopili Skiríty a Brásidas a tvrdě je zmáčkli. Jen jejich dobrý výcvik zabránil tomu, aby je úplně zničili. Do vzniklé mezery se nahrnula jízda z Athén, která vpadla do spartského tábora, pozabíjela starce na stráži a vyplenila ho. Spartská falanga bylo proražena vedví a to v řeckém světě a vlastně nejen tam, znamenalo konec armády. Ale tady bojovali Sparťané. Jim tato skutečnost přišla jako jistá nepříjemnost, jestli jí vůbec zaznamenali. Jejich střed a pravé křídlo postupovaly tvrdě v před a hoplíti v šarlatových a v černých pláštích rozdrtili vše, co jim stálo v cestě. Athénští hoplíti ani prý moc nebojovali a vzali nohy do zaječích. Jestli to byla pravda, tak o to hůř, protože tam stáli staří veteráni, které dala polis Alkibiadovi k dispozici. Argejci bojovali o poznání tvrději, ale Sparťanům dlouho odolávat nemohli. I oni se dali na útěk a před úplným zničením je zachránili jen dvě věci. Athénská jízda, která na spartskou pěchotu statečně dorážela a skutečnost, že Ágis utíkající vojáky pronásledovat nehodlal. Pořád tu ještě byla levá část jeho armády, kterou nepřítel pořád svíral a drtil. Pištci zapískali rozkazy a spartská falanga se podle přesně naučeného manévru stočila levým směrem. Sparťané pak z boku zprava udeřili do Mantineiců a Argejců a společně se Skiríti a Brásidas ve vzali ze tří stran do kleští. Mantineici bojovali dlouho a statečně a nebýt rozkazu krále Ágise, aby to vraždění přestalo, Sparťané by je asi vyhladili všechny. Argejci nebyli tak houževnatí a utekli z bojiště za ostatními. Sparťané je nepronásledovali, to nedělali po bitvě nikdy. Takové byly zákony Lakedaimonu. Na bojišti zůstalo 1100 padlých hoplítů z Mantineii, Argu, Athén, Orestheionu a z Arkádie a dva generálové. Sparta a Tegea přišli o 300 hoplítů, hlavně se jednalo o muže z levého křídla, z rovnoprávných Sparťanů tam zůstala jen malá hrstka, která se dala spočítat na prstech ruky. Sparťané po bitvě sesbírali zbroje zabitých nepřátel a z ní postavili vítěznou mohylu. Těla zabitých spolubojovníku byla poslána do Tegei, kde je slavnostně pohřbili. Zbývalo jen ztrestat Argos. Ágis prý plánoval ho zničit úplně, ale jeho rádci mu to vymluvili. Ve městě se nacházela silná oligarchická strana, která měla dostat svou šanci. A tak se i stalo. Argos zrušil demokracii a uzavřel s odvěkým nepřítelem mír na další padesát let.
Ágis vzkřísil uvadající slávu Sparty a stal se miláčkem národa. Pod jeho vládou došla Sparta k vítězství v Peloponéské válce a jako jediný spartský král vstoupil vítězně do dobytých Athén. Vládl až do roku 401, kdy zemřel na otravu krve. Ve Spartě mu přichystali obrovský pohřeb a jeho jméno žilo v legendách stejně jako jméno krále Leonida. S Alkibiadem ho dal osud ještě jednou dohromady. A to, když tento muž bez charakteru opustil svou polis Athény, přidal se k nepříteli a utekl do Sparty. Když pak byl Ágis na válečném tažení, tak mu Alkibiadés svedl manželku Timeu. Ta záhy zjistila, že je těhotná, jen netušila, kdo je otec. Alkibiadés se k tomuto dítěti okamžitě hlásil a nestydatě prohlašoval, že jen chtěl zkvalitnit spartský královský rod Eurypóntovců. To však mohlo dopadnout jediným způsobem. Rozzuřený Ágis se vrátil domů a Alkibiadés musel utéct, ani si nestihl zabalit věci. Nechal za sebou svedenou ženu, kterou král okamžitě zavrhl. Když pak Timea porodila syna Leótychida, Ágis ho za podpory svého rodu vyloučil z nároku na trůn a chlapec žil celý život se stigmatem parchanta.
Alkibiadés zemřel tak, jak si zasloužil. Rukou vraha, snad na přání Athéňanů a ve vyhnanství v Asii. Kromě jeho ženy ho nikdo nelitoval, přesto na něj svět nikdy nezapomněl. Ačkoliv byla jeho duše zákeřná a zkažená, hrál svůj part v dějinách s mazaností a důvtipem velkých Řeků a nebyl to zbabělec.
Na závěr úryvek z knihy Souboj s Bohy- Steven Pressfield. Už jsem ho tu jednou psal, ale proč si tu nádheru znovu nepřipomenout. Zkrácená scéna se odehrává krátce po bitvě u Mantineie, při odchodu spartské armády z bojiště a scénu popisuje Alkibiadův přítel: ,, Viděli jsme je, jak se vynořují z lesa a v koloně směřují na tegejskou cestu. Ágis kráčel v čele, obklopen rytíři, za ním v dokonalém pořádku sedm pluků. Hlavní těleso pochodovalo tempem, jaké udávali pištci. Bylo jich osm tisíc, všichni v šarlatu, oštěpy na ramenou, za každým mužem šel jeho pobočník a nesl jeho štít, vyčištěný a vyleštěný jako zrcadlo. Zpívali kadencovaný text vyjadřující rouhavé pohrdání smrtí. Ostří oštěpů byla v pouzdrech, ale jejich helmy zářily na slunci jako zlaté. Alkibiadés vydal nějaký zvuk. Měl v očích slzy. Myslel jsem si nejdřív, že ze smutku nad zhroucením toho, oč usiloval. Ale brzo jsem si uvědomil, že v té emoci není lítosti ani za mák. Dojímala ho, jako ostatně nás všechny, nádhera nepřítelovy kázně a vůle. ,, Nevypadají báječně, mizerové?" , hlesl Alkibiadés. "
Autor: Jan Tinterov
Dokonce se vyspal se ženou Spartského krále...
Každopádně hezký komentář.
Dlouhá verze:
Bitva u Mantineie, největší střetnutí Peloponéské války.
Mír je jen přestávka mezi válkami. To platí všude a staré Řecko tomu nebylo výjimkou. Peloponéská válka zuřila deset let a po letech bojů se obě strany dohodly na míru. V dubnu 421 athénský politik Nikiás a Sparta uzavřeli takzvaný padesátiletý mír, jenž sice padesát let nevydržel, ale nechal aspoň obě válčící strany odpočinou. Byl to zvláštní mír, protože si ho skoro žádná řecká polis nepřála. Teda kromě Sparty. Ta byla válku vyčerpána a potřebovala obnovit utržené ztráty. Ale její spojenecká města z Peloponésu to viděla jinak. Théby, Megara, Élis, Mantineia a Korint křičely, že je pro ně mír nevýhodný, a že je Sparta zradila. V Athénách zase sílila válkychtivá strana, která zase řvala, že Sparta byla na kolenou a mír jí dá čas, aby se narovnala. A v těchto dnech se začali prosazovat tři hráči tohoto příběhu. První byl mladý spartský král Ágis, nováček v řeckém světě, velitel s malými válečnými zkušenostmi a budoucí spartská legenda. Druhým se stal Alkibiadés, athénský politik a vynikající generál, skvělý taktik a muž neuvěřitelného rozhledu a zároveň člověk, jehož zkažený charakter měl dno někde v nedohlednu. Alkibiadés byl pro své dobro ochoten podrazit kohokoliv, bohužel pro Athény, to platilo i jeho vlastní polis. Třetím hráčem bylo město Argos. Tato polis se válce úzkostlivě vyhýbala a byla přísně neutrální. Argos měl totiž se Spartou uzavřené třicetiletý mír, který obě polis dodržovaly. Ale jak na potvoru, toto příměří v těch dnech vypršelo a Argos byl volný jak pták.
Začalo to zcela nenápadně. Roku 420 př. n. l. nebyla Sparta pozvána na olympijské hry do Olympie. Hry se pořádaly v krajině Élis, která byla donedávna spartský spojenec. Jako důvod k tomuto činu uvedla Élis skutečnost, že Sparta nezaplatila pokutu za válečné tažení proti neutrálnímu městu v nedávné válce. Spartě to bylo divné. Toho tažení se s ní zúčastnila i Élis, nechápala proto, kde se u jejího spojence vzala ta nenadálá touha po spravedlnosti. Horší bylo, že s Élis souhlasila i ostatní spojenecká města a Sparta musela ustoupit. Olympijské hry se odehrály bez ní. V řecké světě se jednalo o těžkou potupu. Sparta se teda uraženě stáhla za své neexistující hradby a mumlala něco o nespravedlnosti světa. Iniciátorem této potupy byl Alkibiadés, jehož slovo nabíralo v Athénách na síle. Měl prý sošnou postavu, uměl krásně mluvit a dokázal strhnout davy. A lid ho miloval. Alkibiadés nechtěl porušit příměří hned, to ne. Nejdříve to zkusil jinak. Tajnou diplomacií se mu podařilo odtrhnout od peloponéského spolku Élis a Mantineiu, které měly na rozdíl od ostatních peloponéských měst demokratické zřízení. Athény s nimi okamžitě uzavřely smlouvu o přátelské pomoci. A jako třešničku na dortu se k nim připojil i Argos, který měl se Spartou nevyřízené účty a prahl po odvetě. Zlý našeptávač Alkibiadés pak Argejským moudře poradil, že když jsou kryti tímto mocným spojenectví, můžou si dělat, co chtějí. Třeba napadnout Epidaurus, letitého spojence Sparty. Když na to Argejští namítli, že to dozajista naštve Spartu, odbyl toto nebezpečí Alkibiadés argumentem, že Sparta je slabá a nemá spojenců. Mýlil se. Začátkem roku 418 př. n. l. se tak tomu skutečně stalo, Argos napadl městský stát Epidarus a zdálo se, že tímto činem probudil spícího draka. Sparta zavelela k válce a všichni její spojenci se věrně zmobilizovali po jejím boku. Velkou armádu tehdejší historici označovali ,, za to nejúžasnější co hellénský svět viděl ". Odhaduje se, že pod velením krále Ágise pochodovalo 30 000 peloponéských hoplítů, síla, která měla vymazat Argos z mapy. Argos zaskočen tímto vývojem, rychle zavolal o pomoc a také zmobilizoval. Athénský pomocný sbor však nemohl ( a nebo nechtěl ) dorazit včas a tak se spartským silám mohlo postavit jen 5000 argejských hpolítů. Spartské armádě velel mladý král Ágis, jednalo se o jeho první válečné tažení, kdy měl tu čest velet. Celé Řecko napjatě čekalo, jak bude Argos zničen. Ale nestalo se tomu. Když se obě armády před branami města proti sobě postavily, dorazil ke králi posel, který ho žádal jménem města o mír. A k údivu a vzteku všech hoplítů pod jeho velením, král Ágis souhlasil. Argos vyvázl bez trestu a nemusel se ani omluvit. Dodnes se neví, proč se tomu tak stalo. Spojenecká města Sparty zuřila, spartští válečníci si připadali jak zbabělci a při návratu doma je čekal posměch. Král Ágis musel předstoupit před gerúsii ( rada starších ), kde měl své počínání vysvětlit. Gesúsiá byla silně rozhněvaná, králi hrozil peněžitý trest a zbourání domu. Ale Ágis se kál tak účinně, že mu bylo odpuštěno a přijat jeho slib, že svou chybu napraví velkým vítězství. Asi netušil, že bude šanci za dva měsíce.
Zpráva o potupě Lakedaimonských u Arga se roznesla po celém Řecku a škodolibí Řekové z ní udělali prakticky těžkou porážku. Mluvilo se o tom tak dlouho, a tak často, že tomu Řekové uvěřili. Spartská armáda byla zničena a nikoho nezajímalo, že to nebyla pravda. A snad i z těchto důvodů se vojenská operace, jejímž mozkem byl samozřejmě Alkibiadés. Neměl v plánu udeřit přímo na Spartu. Nebyl ještě v tak silné pozici, aby porušil mír. Chtěl jí jen oslabit a připravit si půdu pro blížící se válku. Vyrazil s athénským vojskem o síle 3000 hoplítů na Peloponés, kde se k němu přidaly Argos, Mantineia a Élis. Než se kdokoliv nadál, stálo na severním Peloponésu 15 000 hoplítů a ti směle pochodovali k nejvěrnější spojenci Sparty, k městu Tegea. V Tegee sílila demokratická strana a hrozil tam převrat. A spojené armády demokratických měst měly k tomuto převratu dopomoci. Kdyby se tomu tak stalo, byla by Sparta odříznutá od okolního Řecka nepřátelským územím, přesně jak Alkibiadés plánoval. Spartská armáda v rychlosti zmobilizovala a vyrazila Tegee na pomoc. Sparťanům velel opět král Ágis, jemuž dali efoři šanci smýt nedávnou pohanu. Zároveň ze Sparty vyrazili poslové, jenž měli svolat všechna spojenecká města na pomoc. To byl trochu problém, protože ostatním spojeneckým městům chyběl spartský elán i vojenská zdatnost a jejich hoplíti nemohli tak rychle vyrazit do války. Navíc museli pochodovat přes nepřátelské území a to pochod také zpomalilo. Koncem léta 418 př. n. l. dorazilo spartské vojsko do Tegei, kde ho přivítal dav nadšených lidí. Hrozba převratu byla zažehnána a Sparťané za zdmi města v klidu vyčkávali, až dorazí spojenci. V tom dorazila zpráva, že v táboře nepřátel došlo k hádce. Důstojníci z města Élis nesouhlasili s vypalováním vesnic na Peloponésu a jejich hoplíti vojsko opustili. Šlo o 3000 mužů a to nebyla zanedbatelná síla. Když se o tom dozvěděl Ágis, rozhodl se nečekat na spojence a udeřit jen s tím, co měl k dispozici. Nepřátelská armáda ležela rozložena na vyvýšenině mezi lesem Pelegos a městem Mantineia. Ágis plánoval projít nepozorovaně tím lesem a nečekaně na nepřítele zaútočit. A tak se i stalo. Spartská a tegejská armáda nehlučně proklouzla lesem Pelegos a vynořila se na pláních před Mantineiou. A v naprostém šoku narazila na rozvinou falangu svých nepřátel, která tam na ně čekala. Mazaný Alkibiadés prokoul Ágisův plán a dobře se připravil. Spartská armáda vycházela z lesa nepřipravena a po částech. Ale opět zapracovala spartská vycvičenost a zkušenost. Rozječely se píšťaly spartských pištců a spartské oddíly se za pochodu začaly zkušeně seřazovat vedle sebe. To, co by jiným Řekům trvalo půl hodiny, zvládli Sparťané za pár minut. Hoplíti mašírovali zkušeně podle tisíckrát nacvičených pohybů, oddíl za oddílem se skládali do falangy. Než se Alkibiadés nadál, stála před ním k boji připravená armáda. Ágis postavil na čestné pravé křídlo Tegejce, protože to byla jejich země a měli právo jí bránit. Vedle nich stál on se svou gardou a potom rovnoprávní Sparťané. Střed vyplnily oddíly ostatních Lakónů na levém křídle měli bojovat propuštění otroci tzv. Brásidas ( pojmenováni byli po spartské generálovi, který je jako první využil služeb propuštěných otroků ) a Skirítové, elitní lehká pěchota. Celkem tam stálo 8000 Sparťanů a spojenců.
Nepřátelská armáda byla větší, Alkibiadés velel 12 000 hoplítům. Čestné místo na pravé straně tam připadlo hoplítům z Mantineie, protože ti také bojovali na své půdě. Vedli stáli spojenci z Arkádie, střed vyplnili hoplíti z Arga. Na levé křídlo umístil Alkibiadés své Athéňany. Krátce před bitvou měli velitelé proslovy ke svým mužům. Mantineici připomínali svým mužů, že bojují za své domy a rodiny. Argejci zase, že se musí Spartě pomstít a získat pro město dávnou slávu a velikost. Athéňané mluvili o spartských zločinech v Attice a nezapomněli na tu možnost, že tu lze po bitvě získat kořist. Sparťané byli skromnější. U nich se povzbuzovali zpěvem válečných písních a starší váleční dávali těm mladší rady, aby nezapomněli, co se naučili. Tak to zkrátka u Lakedaimonských chodilo, tam si na žádné proslovy nepotrpěli. Sparťané stejně věděli, co je v sázce, nikdo jim to nemusel nepřipomínat. Kdyby toho dne prohráli, nepřátelská armáda by se dál nezadržitelně valila do údolí Eurotas, kde ležela Sparta a nic by jí už nestálo v cestě.
Po poledni se daly obě falangy do pohybu. Tam spojenecká za řevu jednotlivých válečníků a hlaholu z trubek. Sparťané pochodovali mlčky, jen pištci jim hráli do kroku. V tu chvíli si Ágis povšiml, že spojenecká armáda je daleko větší linii a její falanga o dost více roztáhlá do šíře. Dostal strach, že Mantineici obklopí jeho levé křídlo a vpadnou mu do boku. Vydal proto rozkaz, aby se Skirítové a brásidas odpojili od hlavního tělesa a ustoupili ze svého místa více doleva. Jejich místo měly nahradit dvě lakónské mory, které jak věřil, mohl na středu postrádat. Je otázkou, proč tento manévr přikázal až během bitvy a než už před jeho začátkem, ale stalo se. Pištci zapískali královy rozkazy a levé křídlo se odpojilo. Došlo však k něčemu, co král nečekal. Aristokles a Hipponoidas, oba velitelé lakónských mor na jeho příkaz nereagovali a zůstali na místě. Po bitvě byli za to ve Spartě obviněni ze zbabělosti a vyhnáni z města. Mohlo se však stát, že ten příkaz prostě v té vřavě neslyšeli a nebo nepochopili. Buď jak buď, ve spartské linii se objevila velká mezera, kterou nepřítel okamžitě využil. Mantineici a Argejci obklopili Skiríty a Brásidas a tvrdě je zmáčkli. Jen jejich dobrý výcvik zabránil tomu, aby je úplně zničili. Do vzniklé mezery se nahrnula jízda z Athén, která vpadla do spartského tábora, pozabíjela starce na stráži a vyplenila ho. Spartská falanga bylo proražena vedví a to v řeckém světě a vlastně nejen tam, znamenalo konec armády. Ale tady bojovali Sparťané. Jim tato skutečnost přišla jako jistá nepříjemnost, jestli jí vůbec zaznamenali. Jejich střed a pravé křídlo postupovaly tvrdě v před a hoplíti v šarlatových a v černých pláštích rozdrtili vše, co jim stálo v cestě. Athénští hoplíti ani prý moc nebojovali a vzali nohy do zaječích. Jestli to byla pravda, tak o to hůř, protože tam stáli staří veteráni, které dala polis Alkibiadovi k dispozici. Argejci bojovali o poznání tvrději, ale Sparťanům dlouho odolávat nemohli. I oni se dali na útěk a před úplným zničením je zachránili jen dvě věci. Athénská jízda, která na spartskou pěchotu statečně dorážela a skutečnost, že Ágis utíkající vojáky pronásledovat nehodlal. Pořád tu ještě byla levá část jeho armády, kterou nepřítel pořád svíral a drtil. Pištci zapískali rozkazy a spartská falanga se podle přesně naučeného manévru stočila levým směrem. Sparťané pak z boku zprava udeřili do Mantineiců a Argejců a společně se Skiríti a Brásidas ve vzali ze tří stran do kleští. Mantineici bojovali dlouho a statečně a nebýt rozkazu krále Ágise, aby to vraždění přestalo, Sparťané by je asi vyhladili všechny. Argejci nebyli tak houževnatí a utekli z bojiště za ostatními. Sparťané je nepronásledovali, to nedělali po bitvě nikdy. Takové byly zákony Lakedaimonu. Na bojišti zůstalo 1100 padlých hoplítů z Mantineii, Argu, Athén, Orestheionu a z Arkádie a dva generálové. Sparta a Tegea přišli o 300 hoplítů, hlavně se jednalo o muže z levého křídla, z rovnoprávných Sparťanů tam zůstala jen malá hrstka, která se dala spočítat na prstech ruky. Sparťané po bitvě sesbírali zbroje zabitých nepřátel a z ní postavili vítěznou mohylu. Těla zabitých spolubojovníku byla poslána do Tegei, kde je slavnostně pohřbili. Zbývalo jen ztrestat Argos. Ágis prý plánoval ho zničit úplně, ale jeho rádci mu to vymluvili. Ve městě se nacházela silná oligarchická strana, která měla dostat svou šanci. A tak se i stalo. Argos zrušil demokracii a uzavřel s odvěkým nepřítelem mír na další padesát let.
Ágis vzkřísil uvadající slávu Sparty a stal se miláčkem národa. Pod jeho vládou došla Sparta k vítězství v Peloponéské válce a jako jediný spartský král vstoupil vítězně do dobytých Athén. Vládl až do roku 401, kdy zemřel na otravu krve. Ve Spartě mu přichystali obrovský pohřeb a jeho jméno žilo v legendách stejně jako jméno krále Leonida. S Alkibiadem ho dal osud ještě jednou dohromady. A to, když tento muž bez charakteru opustil svou polis Athény, přidal se k nepříteli a utekl do Sparty. Když pak byl Ágis na válečném tažení, tak mu Alkibiadés svedl manželku Timeu. Ta záhy zjistila, že je těhotná, jen netušila, kdo je otec. Alkibiadés se k tomuto dítěti okamžitě hlásil a nestydatě prohlašoval, že jen chtěl zkvalitnit spartský královský rod Eurypóntovců. To však mohlo dopadnout jediným způsobem. Rozzuřený Ágis se vrátil domů a Alkibiadés musel utéct, ani si nestihl zabalit věci. Nechal za sebou svedenou ženu, kterou král okamžitě zavrhl. Když pak Timea porodila syna Leótychida, Ágis ho za podpory svého rodu vyloučil z nároku na trůn a chlapec žil celý život se stigmatem parchanta.
Alkibiadés zemřel tak, jak si zasloužil. Rukou vraha, snad na přání Athéňanů a ve vyhnanství v Asii. Kromě jeho ženy ho nikdo nelitoval, přesto na něj svět nikdy nezapomněl. Ačkoliv byla jeho duše zákeřná a zkažená, hrál svůj part v dějinách s mazaností a důvtipem velkých Řeků a nebyl to zbabělec.
Na závěr úryvek z knihy Souboj s Bohy- Steven Pressfield. Už jsem ho tu jednou psal, ale proč si tu nádheru znovu nepřipomenout. Zkrácená scéna se odehrává krátce po bitvě u Mantineie, při odchodu spartské armády z bojiště a scénu popisuje Alkibiadův přítel: ,, Viděli jsme je, jak se vynořují z lesa a v koloně směřují na tegejskou cestu. Ágis kráčel v čele, obklopen rytíři, za ním v dokonalém pořádku sedm pluků. Hlavní těleso pochodovalo tempem, jaké udávali pištci. Bylo jich osm tisíc, všichni v šarlatu, oštěpy na ramenou, za každým mužem šel jeho pobočník a nesl jeho štít, vyčištěný a vyleštěný jako zrcadlo. Zpívali kadencovaný text vyjadřující rouhavé pohrdání smrtí. Ostří oštěpů byla v pouzdrech, ale jejich helmy zářily na slunci jako zlaté. Alkibiadés vydal nějaký zvuk. Měl v očích slzy. Myslel jsem si nejdřív, že ze smutku nad zhroucením toho, oč usiloval. Ale brzo jsem si uvědomil, že v té emoci není lítosti ani za mák. Dojímala ho, jako ostatně nás všechny, nádhera nepřítelovy kázně a vůle. ,, Nevypadají báječně, mizerové?" , hlesl Alkibiadés. "
Autor: Jan Tinterov
Nikdykde
1497 @StriderCZ (19.11.2018 07:09): já jsem z Kingdom Come docela nadšený a přesně jak říkáš – cestování, sběr bylinek, učení se bojování, hledání různý výzbroje a samozřejmě, plnění úkolů.
V Zaklínači, sice hlavní úkoly navazovaly a dalo se jít jen po příběhu, ale taky tě hra přesvědčovala zastav se a třeba získej speciální a lepší vybavení.
A stejně tak v Odyssey, akčně laděným RPG. Nejlepší zbraně dokonce získáš jen tak, že budeš hledat. Na souši i v moři. Jsem třeba takhle – úplně mimo otazníčky nebo pojmenované oblasti, našel na mořském dně potopený palác, plný polorozpadlých soch. Prostě jen tak, někdo to tam vymodeloval a položil, není to soušástí nějakých questů nebo tak. A každou oblast poznáš pdole svých znaků a i změn v architektuře.
A pak mám ještě odložený RDR2, kterej jsem rozehrál a je to taky skvost. Tento rok mi vyšly krásné hry.
V Zaklínači, sice hlavní úkoly navazovaly a dalo se jít jen po příběhu, ale taky tě hra přesvědčovala zastav se a třeba získej speciální a lepší vybavení.
A stejně tak v Odyssey, akčně laděným RPG. Nejlepší zbraně dokonce získáš jen tak, že budeš hledat. Na souši i v moři. Jsem třeba takhle – úplně mimo otazníčky nebo pojmenované oblasti, našel na mořském dně potopený palác, plný polorozpadlých soch. Prostě jen tak, někdo to tam vymodeloval a položil, není to soušástí nějakých questů nebo tak. A každou oblast poznáš pdole svých znaků a i změn v architektuře.
A pak mám ještě odložený RDR2, kterej jsem rozehrál a je to taky skvost. Tento rok mi vyšly krásné hry.
@Nikdykde (18.11.2018 21:49): Pokud si někdo koupí AC:O a stěžuje si na grindování, pak jej upřímně moc nechápu. Buď mám rád RPG a jsem ochoten se nechat světem pohltit a věnovat mu 200 hodin herního času, nebo ne. Ale je dobré si vybírat, jakou hru si vlastně kupuju: Já po půl roce dohrál Kingdom Come a nestěžuji si, že většinu herního času jsem strávil v sedle koně...
@sxg (18.11.2018 22:46): Tam jsou bílý lidi?!
@Nikdykde (18.11.2018 21:49): Teraz? Mne ubi nič neťahá, takže nebudú to len tmavšie a detailnejšie textúrky na bielych ľudí? Pretože to sa mi stiahlo už keď som to kúpil.
Nikdykde
1497 @kuler91 (18.11.2018 20:36): zrovna teď vyšel i update celýho Odyssey. Zvedl se level cap na 75. Přidala se možnost customizace brnění a výbavy (hurá, je to prostě nádherně udělaný, tak krásný armory se jen tak nevidí) a k tomu si připočti fakt moc dobrou optimalizaci pro konzole, kde to vypadá dokonale.
Počítej, že to je akční RPG. Bereš do ruky kladivo, meč, sekyru a vyrážíš do antickýho řecka, na moře i na souš. Pokud pobíháš rychle jen po příběhu, tak sice nějakej na ubisoftí poměry dost slušnej dostaneš, ale přiopravíš se o ten svět. To fakt chce mít chuť a čas a hurá na výpravu.
A každý měsíc se přidává a upgraduje a počítají takhle s podporou tý hry ještě minimálně rok, možná déle.
A opakuju, je to obří akční RPG, věci mají své levely i statistiky. Kolman to ve Score musel proběhnout i protože měl nějakej dead line, no problém tam je, že ta hra je fakt úplně něco jinýho než assassíni kdy byly a i obecně není jak s čím ji porovnat.
Počítej, že to je akční RPG. Bereš do ruky kladivo, meč, sekyru a vyrážíš do antickýho řecka, na moře i na souš. Pokud pobíháš rychle jen po příběhu, tak sice nějakej na ubisoftí poměry dost slušnej dostaneš, ale přiopravíš se o ten svět. To fakt chce mít chuť a čas a hurá na výpravu.
A každý měsíc se přidává a upgraduje a počítají takhle s podporou tý hry ještě minimálně rok, možná déle.
A opakuju, je to obří akční RPG, věci mají své levely i statistiky. Kolman to ve Score musel proběhnout i protože měl nějakej dead line, no problém tam je, že ta hra je fakt úplně něco jinýho než assassíni kdy byly a i obecně není jak s čím ji porovnat.
kuler91
3343 @Nikdykde (18.11.2018 18:45): Díky za post .. já to právě viděl v MS storu asi za 900 kč v rámci BF, tak si říkám, že bych to vzal a náhodně jsem si dnes po delší době koupil i Score .. to pak člověka ta chuť hned přešla ...
AdieuSorry, jestli to tu už někde bylo: https://www.youtube.com/watch?v=88jhgNtZ4UY&t=1241s
Docela důležité tyto věci zmínit, myslím si.
Docela důležité tyto věci zmínit, myslím si.
Nikdykde
1497 a mimochodem za tu zvláštní rudu, za kterou si lze kupovat ten jakoželootbox, tak mne tam padly i věci z obchodu, co jsou jinak za helixy. Takže kdo masakruje, má vlastně nakonec možnost mít všechno. Kdo to jen probíhá, bude mít hovno.
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
finchus
PS4
80
15 dní -
Dominon1000
PS5
70
28 dní -
Kleio
PS5
75
32 dní -
FrankHorigan
PC 9043 dní -
Marekcieso
PS4
80
56 dní
Statistiky
- Id hry:
- 15171
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h15171
- Přidána:
- 14.06.2018
6 let a 164 dní
- Hodnocení:
- 261 (30-100 %)
- Komentářů:
- 19
- Oblíbenost:
-
24
53
-
36
226
- Návštěvnost:
- 66728× (celkem)
- 327× (poslední měsíc)
- 59× (poslední týden)
- 8× (dnes)