Diskuze

1) Většina lidí skutečně z nějakého důvodu nepoužívá celou hodnotící stupnici, ale spíše její horní polovinu. Speciálním případem jsou pochopitelně třeba dvojstupňové (Steam) či třeba trojstupňové hodnotící systémy, které z podstaty věci zapříčiňují kumulaci hodnocení kolem pár hodnot. Dá se samozřejmě namítnout, že většina lidí cíleně nehraje různé hrůzy (jako třeba já z důvodu herní archeologie :-) ), ale pak skutečně platí, že většina díky tomu nemá představu, co to je skutečně hrozná hra :-)

2) Psát o absurdním chápání hodnotící stupnice jen proto, že se s dotyčným neshodnu při logicky subjektivním hodnocení (objektivně mohu hodnotit čas osoby X při sprintu na 100 metrů, protože jde o objektivně měřitelnou fyzikální veličinu) ... mi osobně přijde absurdní.

3) Můžu mít představu do čeho jdu stran žánru. Ale mít téměř přesnou představu do čeho jdu stran kvality je podle mého téměř nemožné. Už jsem hrál mrť věcí, které mě zklamaly nebo naopak překvapily v rámci žánru, kde mám nahrány stovky titulů. Své dělá také očekávání, hráli jste třeba Doom 3 jako čistou FPS nebo jste očekávali survival horror? Hráli jste Shadow Warrior 2 jako čistou FPS nebo vám nevadilo opakování map, protože Looter Shooter?

4) Hodnocení hry a technologie, kterou využívá, je podle mého neoddělitelné. Jak přesně oddělíte třeba sekvence s živými herci od interaktivních filmů, když využívání těchto sekvencí (+ nových technologií typu CD-ROM) mělo stěžejní vliv na samotnou hratelnost?

5) Jak píše Dlaha1, souhlasný názor nás nemá oč obohatit. K zamyšlení nás donutí názor člověka, který něco vidí jinak než my. Nevím, kdo přesně to řekl, ale intelektuální oponent nás nutí vylepšit naši vlastní argumentaci.

6) Pokud někdo výrazně vybočuje z názoru většiny stran něčeho tak subjektivního, jako je hodnocení kvality počítačových her, neznamená to vůbec nic (nejde o přístroj v letadle, který konstantně ukazuje jiná data než ostatní přístroje v letadle, měřící stejnou veličinu). Hodnocení her je subjektivní i co do kritérií, já třeba souhlasím s tím, že příběh je ve hrách důležitý jako v pornu a veškerá snaha autorů o filozofickou hloubku nebo filmový zážitek jde mimo mě, protože na hrách mě zajímají většinou toliko pravidla/mechanizmy (na příběhy a filosofickou hloubku mám knihy a na filmový zážitek filmy). Určitě jsem s takovým pohledem v menšině, ale nijak mi to nevadí. Doporučovat lidem s jinými kritérii hodnocení změnu koníčku mi přijde povýšené.